Počítač uživateli: Domysli si sám!

Systémy nejednoznačně interpretující okolní prostředí pomáhají stimulovat fantazii. Výzkumníci ve Spojených st...


Systémy nejednoznačně interpretující okolní prostředí pomáhají stimulovat
fantazii.

Výzkumníci ve Spojených státech a ve Velké Británii vyvíjejí počítačové
systémy, které úmyslně interpretují lidská prostředí nejednoznačně. Navíc se
tyto systémy často úplně mýlí. Nicméně vývojáři jsou s tímto pokrokem
spokojeni, protože, jak říkají, u počítačů méně znamená někdy více.
Tyto systémy disponují druhem emoční inteligence (affective computing), která
se snaží docílit toho, aby počítače rozeznávaly emoce svých uživatelů a
reagovaly na ně odpovídajícím způsobem. Rovněž existují tzv. výpočty začleněné
do kulturního kontextu (culturally embedded computing), jak ji nazývá
profesorka informatiky Cornellovy univerzity Phoebe Sengersová, která posouvá
koncept ještě dále. "Přesouváme se od myšlenky, že emoční inteligence pojednává
o schopnosti počítačů rozumět náladě uživatele, k uvažování nad tím, jak by
uživatelé mohli lépe porozumět svým vlastním emocím skrz interakci s výpočetní
technikou," říká Sengersová.
Pokusy s nejednoznačnými a jednoduchými výsledky jsou prováděny v severním
Londýně, kde si prototypový systém nazývaný Smart Home nejprve vyvine smysl pro
emoční klima domova, aby svá pozorování mohl rodině sdělovat pomocí denních
předpovědí. Vstupy přicházejí z čidel, která nemonitorují pohyby a aktivity,
ale sbírají nepřímé poznatky o denním rytmu života v domě. Ty představují
například změny pozice dveří, stavu vypínačů světel, vodovodních kohoutků a
hladiny hluku. Projekt je výsledkem spolupráce mezi Cornellovou univerzitou a
londýnskou Goldsmith College a je financován společností Intel a Národní
vědeckou nadací (National Science Foundation).
"Ideou denních předpovědí je dávat lidem přehled o emočním stavu v jejich
domácnosti, čemuž se následně mohou přizpůsobit. Z předpovědi se například
dozvíme, zda spolu obyvatelé domu zrovna vycházejí nebo jsou příliš
zaneprázdnění," říká William Gaver, profesor designu na Goldsmith College.
"Může se tam objevit například věta: V poslední době jste byl příliš
zaneprázdněn, nechcete si dát nějakou pauzu?" Gaver potvrzuje, že se v
reportech počítá s častou chybovostí. Například vám na základě zapnutého
světla, které ve studovně na noc opomenete zhasnout, sdělí, že jste
zaneprázdněni. Stále však bude mít dost často pravdu na to, aby byl pro
uživatele zajímavým. "Snažíme se lidi vyprovokovat k zamyšlení. Podstatou je
postupný přesun těžiště interpretace a reflexe momentálního stavu od systému k
uživateli," říká Gaver.

Láska linku nezatíží
Absolvent Cornellovy univerzity Joseph Kaye dotáhl koncept jednoduchosti a
nejednoznačnosti ve svém experimentu "intimnost kousek po kousku" ještě dál.
Hlavní myšlenkou bylo, že smysluplné interakce mezi geograficky vzdálenými
partnery lze dosáhnout i s minimální interakcí.
Větší počet těchto párů majících vztah na dálku dostal tzv. Virtuální intimní
objekt (VIO), který v liště úloh ve Windows vypadá jako malý modrý kroužek.
Pokud na něj jeden z partnerů klepne myší, kroužek na monitoru toho druhého
začne svítit jasnou červení. Časem pak pomalu zase modrá, pokud na něj partner
znovu nepoklepe. "Ačkoliv páry nadále komunikovaly i přes telefony, e-mail či
ICQ, stala se většina z nich na tomto malém znaménku intimity překvapivě
závislá a s oblibou sledovaly jeho momentální stav," říká Kaye. V průměru
použili testovaní jedinci své VIO pětatřicetkrát denně a 70 % uvedlo, že se
díky VIO cítí svému partnerovi blíže. Značná část pokračovala ve využívání VIO
i po ukončení experimentu.
"Ačkoliv podle VIO kroužků nemohli určit, co jejich partner právě dělá nebo nad
čím přemýšlí, každé rozsvícení si vyložili jako takový malý dáreček," říká
Kaye. Podle něj síla emocí, kterou účastníci pokusu udávali, vyplývá z
jednoduchosti a nejednoznačnosti VIO, díky čemuž je vyžadována aktivní
interpretace signálů.
"Hodně počítačových technologií je o efektivitě a maximalizaci toho, co můžete
udělat," dodává Kaye. "Možná to však není ten správný způsob, třeba potřebujeme
určitý prostor pro fantazii a vlastní interpretaci."(pat) 6 0640Nejednoznačnost
vstupuje do kanceláře
Další výzkumníci na Cornellově univerzitě pracují na displejích, které by měly
zaměstnancům ukazovat stav emočního klimatu v kancelářích. Prototyp složený ze
zvukových čidel a denních otázek pro zaměstnance typu "Jak se dnes cítíte?"
produkuje určité deformace animovaného obrázku s pozadím malby Joana Miró
zářícím na velké obrazovce. Červený ovál a několik malých teček na obraze
měnilo pozici a barvu, uživatelé však nedostali žádný klíč k interpretaci toho,
co vidí, takže pro ně byl výklad obrazce obtížný. "Mohli jsme vyprojektovat
výstup, který by sdělil větu typu "Úroveň štěstí je dnes 5", ale toužili jsme
udělat něco, co lidi přinutí si v mysli pohrát s tím, co vidí. Tak tam stáli a
sdělovali vlastní interpretace jako: "Ach, ta barva se mění na červenou, to asi
dnes máme hodně stresu. Možná, že si obrazec nevyložili správně, jde však o
podnět k tomu, aby si lidé začali více všímat emocí a mluvit o nich," říká
absolvent Kirsten Boehner.¨


"Nejednoznačnost není něco, co byste ve svém systému nutně potřebovali," všímá
si Boehner. "Není to nic, co byste rádi viděli u řízení letového provozu. U
systémů, které mají za úkol inspirovat kreativitu nebo reflexi či téma
konverzace, je však docela vhodné lidem naznačit, že jednoznačně správný výklad
neexistuje. Je to o vytváření nových pohledů na věc."
Ačkoliv se tato práce může zdát čistě akademickou, ředitelka oddělení
zákaznických služeb pro Intel Digital Home Group Genevieve Bellová říká, že
jednoduchost a nejednoznačnost jsou neuvěřitelně důležité koncepce. "Podle mě
jsou výchozími body pro kritiku stávajících systémů. Mezi lidmi, kteří
výpočetní techniku navrhují, a těmi, kteří ji využívají, totiž jinak vzniká
neprodyšná bariéra."









Komentáře
K tomuto článku není připojena žádná diskuze, nebo byla zakázána.