Počítače přinášejí nový rozměr

Škola Jaroslava Ježka je určitě jednou z nejhezčích škol v Praze. Stojí v Loretánské ulici nedaleko Pražského hrad...


Škola Jaroslava Ježka je určitě jednou z nejhezčích škol v Praze. Stojí v
Loretánské ulici nedaleko Pražského hradu ve starobylém, citlivě
rekonstruovaném domě. Vysoké stropy zdobené freskami, prosklené atrium ve
dvoře, prosvětlující prostor, všude kam se podíváte zajímavé artefakty od
vynikajících umělců.
Bohužel, ti, pro které je škola určena, nic z toho nevidí. Vodící lišty všude
podél zdí a schodišť napovídají, že její žáci jsou děti postižené vážnými
vadami zraku.
Dříve byla škola Jaroslava Ježka určena výhradně pro nevidomé děti, dnes ji
navštěvují i děti slabozraké. Její historie sahá až do začátku minulého
století, kdy v Praze vzniká první ústav pro slepé chudé děti. Bylo to v roce
1807, tedy nedlouho poté, co v Paříži v roce 1784 založil Francouz Hauy první
takovou instituci na světě. V roce 1837 pak ústav získává za 13 000 zlatých
dnešní budovu v Loretánské ulici.
Cílem školy bylo vlastně od začátku připravit děti, které nevidí, na samostatný
život. Tak, aby byly schopny nejen se o sebe postarat, ale aby získaly i
profesionální kvalifikaci a nebyly odkázány na dobročinnos, či sociální pomoc
státu.
V této politice pokračuje škola Jaroslava Ježka i dnes. Je určena pro děti od 6
do 15 let a děti, které tu zároveň bydlí, zde jednak absolvují klasickou
povinnou školní docházku, a jednak získávají praktické dovednosti, které jim
umožní samostatný a plnohodnotný život ve světě "vidoucích".
Najdeme tady proto třeba "cvičný byt", v němž bydlí žáci nejvyšších ročníků a
který je vybavený jako každá normální domácnost. Je tu sporák, pračka a všechno
ostatní příslušenství. To se zdejší obyvatelé musí naučit obsluhovat sami, bez
jakékoliv pomoci.
Celý interiér školy je zařízen tak, aby žákům umožňoval maximálně samostatný
pohyb po
budově. Už zmíněné vodící lišty jsou na každé "křižovatce" vybaveny malou
nálepkou s nápisem v Braillově písmu ta označuje, kde se právě dotyčný nachází.
V jídelně zase orientaci umožňuje vodící pult, na nějž si děti odkládají
podnosy, aby si uvolnily ruce a mohly číst braillovské značky, které je
navigují k jejich stolu. Překvapením pro návštěvníka jsou pokoje dětí. Jednak
díky perfektnímu pořádku, který v nich panuje a nad nímž každý rodič musí
zblednout závistí, a jednak díky výzdobě, která opět o několik tříd převyšuje
běžná estetická kritéria. To je možná na celé škole nejpůsobivější nikdo z
personálu, ať už jde o učitele, vychovatele nebo uklízečky, si neusnadňuje
život a všichni se snaží, aby prostředí, které žáky obklopuje, bylo co
nejhezčí, i když jej děti očima vnímat nemohou. Jenomže, jak říkal Antoine
Saint-Exupéry: "Ta nejpřesnější zornička je lidské srdce," a to dokáže vidět i
věci, které žádné oko, ať už zdravé nebo nemocné, nikdy nespatří.
Se zástupkyní ředitele školy, Marií Helešicovou, jsme mluvili i o tom, jaké
jsou zkušenosti s integrací slabozrakých dětí do normálních škol. Samozřejmě,
že se případ od případu liší, ale zřejmě tento handicap není pro integraci
ideální. I tam, kde jsou pedagogové a spolužáci hodně vstřícní, rozhodují se
nakonec rodiče, velmi často zhruba v 5. třídě, pro specializovanou školu.
Paradoxně je tam dítě méně izolované než ve třídě běžné, kde se při nejlepší
vůli nemůže většiny aktivit účastnit spolu s ostatními.
Po absolvování školy se dětem nabízí poměrně slušné spektrum možností.
Nejžádanějšími obory jsou jazyky, hudba, a bezkonkurenční "jedničkou" jsou dnes
počítače. Zájem o ně je obrovský. Samozřejmě, děti se musí nejdřív naučit číst
a psát v Braillově písmu, ale od 8. třídy je do osnov zařazena i výuka na
počítači. Již rok před tím se děti učí používat zápisníky pro nevidomé (EUREKA
nebo ARIA) ty jsou vybaveny šesti tlačítky, stejně jako přístroj na psaní
Braillova písma. Od příštího roku však ve škole plánují začít s výukou psaní na
počítačové klávesnici již v 5. ročníku. Při naší návštěvě ve škole Jaroslava
Ježka jsme se byli podívat na to, jak s počítačem pracují osmáci. Dva Petrové,
Jakub, Lukáš a Anička trénovali psaní textu, který je korigován pomocí
hlasového výstupu (ten dodávají firmy Spektra a Elvos). Všichni kluci by docela
rádi spojili svou budoucnost s počítačem a jejich největším snem je přístup k
Internetu. To je ovšem zatím opravdu jen ve sféře vzdušných zámků. Důvod je
běžný a prozaický peníze.
Ty chybí i na méně náročné věci. Pro budoucí páťáky by totiž bylo zapotřebí
sehnat několik "cvičných" počítačů, aby byl v každém pokoji jeden a děti na
nich mohly trénovat základní dovednosti. Je jasné, že tyto stroje dostanou
zabrat, a rozhodně na ně nejsou kladené žádné vysoké technologické nároky.
Takže, pokud bude někdo vyřazovat starší PC 486 s 8 MB RAM, funkční jehličkovou
tiskárnu nebo 17" či 19" monitory, může udělat dobrý skutek. Samozřejmě, že
zkvalitnění počítačového vybavení brání i fakt, že školy nemohou například
kumulovat investiční prostředky za 2-3 roky a musí investovat průběžně, po
troškách. Proto je prakticky nemožné vybudovat počítačovou učebnu, kde by byly
všechny PC stejné. To je ovšem problém, s nimž se potýkají všechny školy, a
který by už možná mohli ti, kteří za věc odpovídají, začít řešit.
9 1091 / jafn









Komentáře
K tomuto článku není připojena žádná diskuze, nebo byla zakázána.