Počítačové hry nejen na léto

A kdo řekl, že manažeři si nehrají? Každý, kdo má počítač, se s nimi setkal. Počítačové hry, to ale nejsou jen ...


A kdo řekl, že manažeři si nehrají?
Každý, kdo má počítač, se s nimi setkal. Počítačové hry, to ale nejsou jen
miny, solitaire či Prince of Persia. Každý měsíc vzniká několik desítek nových
her všech možných žánrů a stylů. Mezi nimi se objeví vždy pár výborných titulů,
které stojí za pozornost každého, kdo má počítač a alespoň pár minut týdně,
které může hrám věnovat. Ono totiž často nejde jen o ono "hloupé střílení" či
"ztrátu času".
Hry v současnosti představují nejrychleji rostoucí samostatné odvětví zábavního
průmyslu peníze, které se točí okolo her, se již nepočítají na desítky či
stovky milionů dolarů, ale na miliardy. Náklady na výrobu počítačové hry jsou
prakticky srovnatelné s náklady na výrobu menšího filmu a její tvorba trvá v
průměru 18 až 24 měsíců. To vše přispívá k tomu, že dnešní hry již neoslovují
jen bandy počítačových šílenců, ale prakticky každého, kdo nemá fobii z
klávesnice a myši. Proto jsme se rozhodli věnovat dnešní Téma týdne seznámení
se světem počítačových her. Přinejmenším proto, že současné hry si vaši
pozornost zaslouží.
Na následujících stránkách vás tedy seznámíme s rozličnými herními žánry a
styly a dovolíme si nabídnout i pár tipů na nejúspěšnější či nejpopulárnější
hry toho kterého žánru. Kromě toho jsme připravili i stručný slovník herních
pojmů, který by vám měl usnadnit orientaci v tomto článku, ale i pomoci při
"fundovaném" rozhovoru o počítačových hrách třeba s vaším synem.

Odreagujte se
Akční hry a střílečky stály u zrodu počítačové zábavy na konci 70. let. Slavily
obrovský boom v první éře mezi roky 1980-84 a byly stále poměrně populární až
do konce 80. let. Pak přece jen ustoupily poněkud do pozadí, aby se se vší
silou vrátily v roce 1994 s příchodem hry Doom, která proslavila nový směr
nazvaný 3D akční hry. Po nástupu Doomu (tím památným dnem byl 10. prosinec
1993) se začalo objevovat stále větší množství 3D akcí, a ty se záhy dostaly do
čela jako nejprogresivnější herní žánr.
Akční hry jsou pochopitelně zaměřeny především na rychlost vašich reakcí a
uspokojí zejména ty, kdo hledají v počítačových hrách vybití koneckonců vždy je
lepší rozstřílet pár emzáků ve hře, než cokoliv jiného ve skutečném životě.
Akční hry ale neobsahují jen střílení, často je nutné najít nějaký předmět,
vyřešit jednoduchý logický problém či objevit správné tlačítko, které otevře
cestu dál nic světoborného, zvládla by to dokonce i vaše tchyně, ale samé
střílení to přeci jen nebývá. V poslední době se ale objevuje stále více
akčních her, které přebírají prvky z jiných herních žánrů zejména adventur, ale
i z RPG a z dalších. Vznikají tak dokonce i hry, které by bylo sice možné na
první pohled označit za akční, ale obsahují tolik taktiky a strategie, že si
zaslouží být popsány odděleně.
Doom přinesl zpracování, ve kterém hru vidíte "vlastníma očima" (tzv. first
person) v současných akčních hrách se tak pomocí myši můžete rozhlížet a otáčet
a střílet, klávesnici pak používáte k chůzi dopředu, dozadu a do stran.
Oblíbená konfigurace kláves zkušených hráčů je "W-S-A-D" pro směry dopředu-
dozadu-úkrok vlevo-úkrok vpravo, okolní klávesy pak pro skoky, skrčování a
další úkony. Odlišné zobrazení představila až hra Tomb Raider u tzv. third
person pohledu, tedy pohledu třetí osoby, se nedíváte očima hrdiny, ale jakousi
"kamerou", která je pomyslně umístěna ve vzduchu nad a za vaší postavou, a
hledí tak (kromě jiného) na její záda.
Samostatným fenoménem, který přinesla hra Doom, je tzv. deathmatch tedy hra,
při které se snažíte zlikvidovat lidského soupeře (třeba svého šéfa).
Deathmatch lze provozovat na lokální síti či po Internetu. Deathmatch může mít
různá pravidla hrát můžete stylem všichni proti všem, ve skupinách, či podle
pravidel různých úprav, jako je CTF či Team Fortress (viz slovník herních
pojmů). Dnes dokonce vznikají i hry určené výhradně pro deathmatch například
Quake III Arena či Unreal Tournament.

Half-Life
Bezesporu nejpopulárnější a nejúspěšnější hra posledních měsíců, která byla
mnoha časopisy prohlášena nejlepší hrou roku 1998. V roli výzkumného pracovníka
Gordona Freemana jste svědky nezdařeného vědeckého pokusu, který způsobí
propojení se vzdáleným světem plným nepřátelských stvoření. Snažíte se dostat
pryč z podzemního výzkumného komplexu, ale zjišťujete, že proti vám nestojí jen
stvoření z jiných světů, ale i armáda. Hlavní devizou Half-Lifu je silný příběh
zakomponovaný do hry i dokonalé prostředí.

Generálské frčky
Strategické hry jsou doménou hráčů zadumanějších a přemýšlivějších, kteří od
hraní počítačových her vyžadují více než jen frenetické mačkání tlačítek
klávesnice a myši. Pokud jste na pochybách, zda jste hráčem akčních her, nebo
jestli by vám sedly spíše hry strategické, stačí, když si odpovíte na
následující velice jednoduchou otázku.
Situaci, kdy ve hře míříte svojí věrnou dvouhlavňovkou přímo do úsměvu zubícího
se kakodémona, byste popsali:
a)Jako okamžik, kdy se bitmapa zobrazující kurzor nachází ve dvojrozměrném
průmětu s texturou nanesenou na wire model v místě dentální anomálie charakteru.
b)Jako skvělou příležitost, kterak poslat dalšího ukoptěného jednokopytníka
zpátky do pekel, kam patří.
Jestliže jste odpověděli "a", jste mysli osvícené a racionální, a strategické
hry budou proto ideální potravou pro váš košatý intelekt. Ostatní mohou
následující odstavce s klidem přeskočit, protože je zde nečeká nic, bez čeho by
se ve svém hráčském světě neobešli.
Strategické hry jsou určené skutečně spíše pro hráče vyzrálejší a také
odrostlejší, a i způsob vlastního hraní je poněkud odlišný od většiny ostatních
her. Zatímco hry sportovní či akční jsou skvělým prostředkem relaxace po
úmorném pracovním dni stráveném v dusné kanceláři a nekladou na hráče větší
nároky, než aby udržel myš, hry strategické se hrají poněkud jinak. Ti z vás,
kteří někdy provozovali hru zvanou šachy, asi budou znát ten pocit, kdy se nad
šachovnicí ve zdánlivě klimbající lebce klidně spočívající na propletených
prstech rodí ďábelský plán hodný samotného Čingischána.
Strategické hry jsou určené pro dlouhé víkendy, kdy manželku s dětmi
vyexpedujete na chatu a na počítači, kde po večerech obvykle bzučí Excel či
Word, se stanete Liškou pouště, železničním magnátem, velikým Alexandrem
Velikým nebo třeba Janem "zajatce neberte, nikoho neživte" Žižkou.
Drtivá většina strategických her se hraje na tahy, tedy žádné chaotické hemžení
jednotek jako v realtimových strategiích, kdy vás křemíkový protivník často
prostě "ukliká", tady si každý tah můžete (a také musíte) řádně promyslet.
Grafické zpracování obvykle není nijak úchvatné, ostatně není ani důvodu, snad
jen pro ty z vás, kteří před zablikáním trojúhelníčku představujícího anihilaci
čety minometníků dávají přednost zoufalému kničení a svíjení se několika
pixlíků, které po bližším ohledání taktéž připomínají zmiňované bombometníky,
leč v poněkud realističtějším pojetí. Grafické zpracování prostě není nijak
důležité, na čem záleží mnohem více, je umělá inteligence nepřátelských
jednotek. Nikdy mě nepřestane fascinovat, že ve Steel Panters dokážu během pár
desítek minut prohrát za obě strany. To je pak opravdu výzva, když máte pocit,
že proti vám stojí protivník, který je hoden respektu, a který vás nepřeválcuje
prostou materiální převahou, ale důmyslem a v lepších případech též úskočností
a důvtipem. Nejčastěji zpracovávaným obdobím je druhá světová válka (například
Panzer General), ale na své si přijdou i příznivci moderních (Steel Panters II)
či historických bitev (Battleground: Gettysburg).
Že vás válka nezajímá, máte dlouhé vlasy a trošku barevnější sáčko? Nu, pro vás
tu jsou samozřejmě strategie mírové. Obáváme se ale, že ani tady nebudete tak
zcela spokojeni, protože mírové strategie jsou obvykle založeny na různých
způsobech vydělávání peněz, případně ještě lépe na nějaké pořádné globalizaci,
a ta vám taky nebude docela po chuti. Existuje tak celá řada her, ve kterých se
můžete stát starostou, majitelem železnice či dopravní společnosti,
kapitalistou či průmyslníkem a ačkoliv se takovéto "budovatelské" strategie
nezřídka odehrávají v reálném čase, patří rozhodně mezi nejzábavnější.
Takže jak vidíte, strategické hry mají úžasný potenciál a pro ty, kteří od
počítačových her nečekají jen barevné výbuchy, představují hodiny a hodiny
skvělé, byť někdy trochu náročné zábavy.

Sid Meiers Alpha Centauri
Alpha Centauri navazuje na jednu z nejpopulárnějších strategických her vůbec
Civilization. I tentokrát máte na starost národ, který musíte dovést ze
skromných počátků až na vrchol zda tak učiníte pomocí diplomacie, boje,
podplácení či špionáže, to už je na vás. Alpha Centauri tradičně spojuje prvky
vojenské i ekonomické, a ačkoliv není příliš snadná, lze ji doporučit téměř
každému.

Mezi Panzer Generalem a Doomem
V této části textu se budeme zabývat hrami taktickými. Někteří z vás se možná
domnívají, že řeč bude o hrách strategických, ale to je omyl, mezi taktikou a
strategií je totiž velký rozdíl, který se promítá i do kategorizace
počítačových her. Hry taktické se narozdíl od her strategických, o kterých
ostatně bude řeč v následujícím oddílu, odehrávají v mnohem menším měřítku,
tedy nepočítáte v kilometrech a tisících vojáků, ale spíše v metrech či
desítkách metrů a každou jednotku znáte jménem. Nedáváte příkazy četě
průzkumníků, ale vojínu Picpicovi, četaři Houserovi a podobně, což má za
následek, že se daleko více můžete sblížit s herním děním; s jednotkami, které
ovládáte, máte vztah až intimní (tedy v jistém slova smyslu).
Asi největší a nejhranější podskupinou taktických her, až bychom mohli říci
jistým státem ve státě, je žánr realtimových strategií.
První hrou tohoto typu, pramátí všech realtimových strategií byla bájná, dodnes
opěvovaná Dune II. Tato hra položila herní základ všech pozdějších klonů,
protože koncept hry je jednoduchý, ale přesto nesmírně chytlavý, přesně ten typ
charakterizovaný úslovím "ještě jednu misi, a jdu spát".
Princip je následující. Hra je rozdělena do několika postupně přístupných,
stále obtížnějších a komplikovanějších misí. Na počátku každé mise máte k
dispozici určité množství různorodých jednotek, některé jsou vojenské, jiné
slouží ke stavbě vaší základny, případně k těžbě vzácného koření (ano, hra
skutečně vznikla na motivy slavného románu Franka Herberta: Duna). Vytěžené
koření se mění v peníze, za které si můžete stavět nové jednotky nebo
vylepšovat vaši základnu. Ve hře pochopitelně nejste sami, je tu i počítačový
protivník, který trůní v nepřátelské základně a má za to, že všechno koření je
pouze a toliko jeho a vás prohlásí za druh určený k vyhynutí. Rychlému a
násilnému vyhynutí.
Tento princip se stal natolik populárním, že se hry podobného typu objevují v
podstatě dodnes. Z těch nejzajímavějších jmenujme alespoň Warcraft 2, což je
víceméně přesná kopie Dune II, ovšem zasazená do fantasy prostředí, Rage of
Mages, kde ovládáte pouze malé množství jednotek a odpadají starosti se
stavěním či těžbou, nebo Battlezone, která k základním principům přidala 3D
zobrazení a možnost first person akce.
Další skupinu taktických her tvoří 3D taktické hry, kde zpravidla ovládáte
jednotku složenou z několika vojáků, kterým můžete individuálně zadávat
jednotlivé příkazy. Mezi nejoblíbenější hry tohoto typu patří Spec Ops, Rainbow
Six či Hidden & Dangerous. Výhodou takového pojetí taktické hry je možnost
kdykoli se přepnout do některého vámi ovládaného jedince a rozdat si to s
nepřáteli tváří v tvář (respektive hlavní v hlaveň). Naopak nevýhodou je někdy
až schizofrenní ovládání, kdy v jeden časový okamžik musíte ovládat čtyři i
více jednotek naráz, tato nevýhoda ovšem zcela mizí, budete-li některou z
těchto her provozovat v multiplayeru, to je pak zážitek, který se nedá jen tak
s něčím srovnat.

Rainbow Six
Jedním z největších překvapení loňského podzimu je dozajista hra Rainbow Six.
Za ideou a scénářem této hry stojí Tom Clancy autor mnoha populárních
bestsellerů, jako je Hon na ponorku Rudý Říjen či Vysoká hra patriotů. Hráč je
velitelem elitní protiteroristické jednotky Rainbow Six, jejímž úkolem je
potírat terorismus po celém světě. Kromě záchrany konzula vás čeká i akce na
zaminované ropné plošině či záchrana rukojmích v kolumbijské džungli. Hra je
realistická snad ve všech myslitelných směrech celou misi lze (a na vyšší
obtížnost je dokonce nutné) předem naplánovat krok po kroku, přičemž jediná
správně mířená kulka může znamenat vaši zkázu. Dokonalost sama je pak
multiplayer.

Trénování mysli
Jestliže jsme řekli, že hry strategické jsou určeny hráčům přemýšlivějším, pak
logické hry nejspíše směřují k mozkovým masochistům. Jak jinak lze totiž
označit někoho, kdo trápí svoji šedou kůru těmi nejneuvěřitelnějšími hlavolamy,
které by bez té zpropadené logické hry vůbec neexistovaly. Na druhou stranu ten
nádherný pocit, který vás zaplaví po vyluštění další z řady takových hádanek,
lze jen těžko popsat.
Logické hry jsou natolik různorodé ve své podstatě i zpracování, že lze jen
těžko popsat nějaký univerzální model předpokládám, že ale znáte Tetris, a tak
si dokážete představit přinejmenším hru typu "logický rychlík". Místo obšírného
popisování, kterak kroutit kostičkami Tetrisu, vám radši opět přiblížíme pár
novějších úspěšných logických her.

Fillets
Kvalitních českých her existuje prozatím velmi málo, logické Fillets mezi ně
ale rozhodně patří. Ve Fish Fillets (podobnost s X-Files čistě náhodná)
ovládáte dvě rybky (podobnost s Mulderem a Scullyovou opět čistě náhodná), do
jejichž obydlí spadlo UFO. Vaším úkolem je pomoci uniknout rybkám z každé
obrazovky, aniž by došly úhony. Fillets jsou plné báječných lokací
(nejpopulárnější je mimo jiné Ruský los "ja ničevo neznaju" či loď plná
zpívajících Vikingů), ale hlavně neskutečně těžkých hádanek, které navíc
zpočátku vyhlížejí tak triviálně...

Vládci nebes
Dobrá, závodní hry vás nezajímají, protože Jaguára i BMW už máte uznejte ale
sami, že do kokpitu MIGu, F-16 či F-22 se hned tak nedostanete. A pokud snad
přece, pak si jen těžko užijete nějaké ty ostré vzdušné souboje či útoky na
pozemní cíle, nemluvě o těch, kteří preferují období druhé světové války těm
nezbývá opravdu nic jiného, než zasednout za plastový knipl Quickshot a použít
monitor jako okno do pomyslného bojiště.
Věcí, která zřejmě méně zkušené hráče při prvním setkání s leteckým simulátorem
překvapí, je mnohdy až neuvěřitelná realističnost. Skutečně představa, že zcela
neškolený člověk může zasednout k joysticku, odlepit se od země, vyhrát vzdušné
souboje a zase přistát je zcela absurdní. Naštěstí existují i simulátory méně
realistické a náročné. Většina simulátorů nabízí pouze jediný letoun nejčastěji
simulovanými jsou americký F-16 a F-22 (ten se ale na skutečném bojišti doposud
neobjevil). Snad jen simulátory z období druhé a první světové války nabízejí
větší škálu letadel jak spojeneckých, tak německých. Ne všechny simulátory jsou
ale zasazovány do válečného prostředí existuje i poměrně dost simulátorů
civilních, ve kterých můžete létat na nejrůznějších strojích od Cessny až po
Jumbo Jet.

Falcon 4.0
Současným králem moderních simulátorů je bezesporu simulátor F-16 firmy
Microprose, nesoucí název Falcon 4.0. Najdete tu snad vše, co moderní letecký
simulátor může nabídnout počínaje špičkovým letovým modelem a perfektní
grafikou a konče dynamickou kampaní tedy bojiště žijící si vlastním životem a
hru, která vám připravuje mise na základě předchozího vývoje bojové situace. Ve
Falconu 4.0 jste prostě součástí válečné mašinérie.

Sportování bez rizika
Sportovat u klávesnice je trochu zvláštní. Přesto jsou ale sportovní hry, co se
prodeje týče, číslo jedna přinejmenším v Evropě. Hlavním důvodem asi bude
jejich popularita nejen mezi pravidelnými hráči, ale zejména v širším publiku
hráčů příležitostných.
Jak se takový sport na počítači hraje? Záleží především na typu sportovní hry u
her kolektivních, jako je fotbal či hokej, máte pod palcem sice celé mužstvo, v
jeden okamžik ovšem ovládáte pouze jednoho hráče obvykle toho, který má míč,
nebo se jej snaží získat, zatímco zbytek vašich hráčů je pod palcem počítače. K
dispozici máte škálu pohybů, přihrávek, kliček a dalších fint, s jejichž pomocí
se musíte trefit do soupeřovy brány. Vše přitom vidíte v nadhledu z libovolného
úhlu (máte možnost měnit pohledy kamer, které jsou velmi podobné pohledům kamer
televizních). Asi největší devizou sportovních her je ale možnost hry dvou
hráčů na jednom počítači možná i to způsobuje jejich obrovskou popularitu. Tak
trochu vlastním světem jsou sportovní manažery tedy strategické hry založené na
managementu sportovních (fotbalových) klubů, nákupu hráčů, draftech a dalším
dění odehrávajícím se na pozadí sportovního světa.
Nabídka her je opravdu pestrá, přičemž většina titulů vychází každý rok v nové
verzi s aktuálními soupiskami hráčů a rozšířenou nabídkou týmů. Například hry
EA jsou označovány názvem soutěže a číslovkou (NHL 98, NHL99, NHL 2000, FIFA
99, FIFA 2000, NBA Live 99 apod.) NHL 99 byla vydána na podzim roku 1998, NHL
2000 můžeme čekat letos v září. Vedle zmiňovaného hokeje, fotbalu a košíkové je
v nabídce sportovních her i mnoho golfů, tenis, baseball, kriket, americký
fotbal, rugby, rybaření, lyžování a další. Nejkvalitnější simulace se ale
dočkáte právě u fotbalu, hokeje, košíkové a snad ještě amerického fotbalu a
golfu to jsou totiž nejpopulárnější (počítačové) sporty.

FIFA 99
Ve sportech je opravdu těžké doporučit cokoliv jiného než hru firmy EA. A FIFA
je vedoucí hrou triumvirátu FIFA-NHL-NBA, které EA každý rok produkuje, a její
prozatím poslední verze z loňského podzimu patří k absolutní špičce. Můžete se
těšit na mnoho národních týmů (včetně toho našeho) i na možnost zahrát si znovu
nejeden slavný zápas fotbalové historie.

Provázej vás síla
Kdysi dávno, v jedné vzdálené galaxii... Zřejmě právě fenomén Hvězdných válek
dal vzniknout zvláštní odrůdě simulátorů (či stříleček) odehrávajících se ve
vesmíru. Přesto to nebyly hry podle Hvězdných válek, které proslavily tento
žánr. Tou asi nejslavnější, která zavedla vesmírné boje, je Elite skloubení
obchodní strategie a vesmírného simulátoru naprogramované Ianem Bellem a
Davidem Brabenem, které slavilo úspěchy ve druhé polovině 80. let na
osmibitových počítačích. Na PC vše doopravdy začala sága Wing Commanderu
vesmírného simulátoru postaveného na silném příběhu a animovaných (v pozdějších
dílech filmových) sekvencích. Mimochodem právě toho Wing Commanderu, podle
kterého byl nedávno natočen film, uváděný do kin tento podzim. Postupem času se
přidávaly další tituly X-Wing (Hvězdné války), Inferno, TIE-Fighter, Privateer
a mnoho dalších.
Vesmírné simulátory kladou důraz na prvky akční, ale i taktické a strategické.
Musíte nejen bravurně ovládat svou loď (což je většinou poměrně snadné), ale i
zadávat příkazy členům své letky, sledovat vývoj mise, kterou právě plníte, a
být schopni se rozhodovat o prioritách či zvolit správnou taktiku. Jde o typ
hry se slušným spádem a často i silným příběhem odehrávajícím se na pozadí.
Patříte-li mezi příznivce sci--fi a nevadí vám, že ve světě vesmírných
simulátorů vede vakuum zvuk a lasery se ne vždy pohybují rychlostí světla,
rozhodně vás nadchne.

X-Wing Alliance
Jednou z nejnovějších vesmírných simulací je X-Wing Alliance, prozatím poslední
hra z prostředí Star Wars, která patří mezi absolutní špičku. Tentokráte nejste
neohroženým pilotem Aliance či Impéria, ale členem bohaté obchodnické rodiny,
jejíž majetek propadne díky léčce Impériu. Nezbývá vám tak, než se uchýlit k
rebelům a bojovat střídavě po boku svých příbuzných a v bitvách proti Impériu.

Rychlá kola
Kdo z nás by se čas od času nechtěl projet v nějakém tom Jaguáru, Ferrari nebo
alespoň Porsche. Bohužel ne každému se ale poštěstí takové žihadlo či koráb
silnic vlastnit. Samozřejmě tu existuje jedno nelegální řešení, ale sami jistě
uznáte, že okravatovaný byznysmen, pokoušející se otevřít planžetkou nějaký ten
bourák, vypadá více než podezřele. S počítačem a správnou softwarovou výbavou
vám ale v takové projížďce nic nebrání stačí si nainstalovat některou z
nejnovějších závodních her a oddávat se rychlé jízdě i karambolům, které byste
si ve skutečném životě mohli "vychutnat" maximálně jedenkrát... Škála závodních
her je neuvěřitelně pestrá a nabídka uspokojí snad každého počínaje těmi, kdo
holdují silným a elegantním vozům, přes závodní speciály a realistickou
simulaci Formule 1 až po jízdu v dopravní zácpě velkoměsta.
Pokud si chcete za volantem co nejvíc zařádit, bez ohledu na míru
realističnosti, jsou pro vás ideální závodní hry typu Need for Speed, Speed
Busters či Breakneck. Ty nabízejí různá reálná i nereálná vozidla pohybující se
po více či méně reálných silnicích. V mnoha hrách navíc máte možnost vytvořit
si vlastní závodní kariéru kupovat nové vozy, vyhrávat peníze v závodech,
zkrátka soutěžit. Zcela samostatnou kapitolu pak tvoří nová závodní hra
Microsoftu
Midtown Madness.
Ne všichni ale ocení zábavné, leč nereálné závodní hry. Ani milovníci
automobilové simulace ale nepřijdou zkrátka zejména simulátory Formule 1 a
jiných závodů na okruzích (TOCA či motorky Superbike World Championship) vám
poskytnou ten pravý pocit z jízdy tedy pokud to umíte. V opačném případě se
vaše jízda bude podobat jarní škole smyku UAMK.

Midtown Madness
Midtown Madness firmy Microsoft se nepodobá žádné jiné závodní hře. Zatímco v
ostatních hrách můžete závodit na okruzích či tratích, Midtown Madness vám
nabízí hned celé město se vším, co k němu patří. Nezávodíte tedy na uzavřeném
okruhu, ale ženete se ulicemi velkoměsta (konkrétně se jedná o Chicago), plnými
aut, chodců, popelnic a dalších velkoměstských propriet. Midtown Madness tak
představuje něco zcela odlišného a nového jízda po ucpané dálnici rychlostí 180
km/h se nedá popsat, ta se prostě musí zažít.

Hra na dobrodruha
Žánry RPG a adventure dnes prožívají velkou stagnaci. Ať už je to způsobeno
stále ještě módní vlnou strategií a 3D akčních her, nebo tím, že hry se stávají
stále masovějšími a RPG není vhodný žánr pro méně zkušené či příležitostné
hráče. faktem zůstává, že toto dříve tak populární herní odvětví prožívá útlum
a mnozí mu dokonce předpovídají zánik či splynutí s ostatními žánry. Přesto ale
i dnes vychází kvalitní RPG hry a dokonce i pár adventur.
Adventure hry jsou, jak sám název napovídá, založeny na kvalitním příběhu či
dobrodružství často detektivním, ale i humorném či hororovém. Vaším úkolem je
obvykle sbírat předměty, rozmlouvat s herními postavami, získávat informace a
postupovat příběhem. Dvourozměrné adventury většinou používají kreslenou nebo
digitalizovanou grafiku a ovládání typu point-and-click. Obrazovka je obvykle
jakýmsi pevně umístěným "oknem" do prostředí (místnosti či lokace), ve kterém
se pohybuje a koná váš hrdina. Takových lokací může být v adventure hře několik
desítek či dokonce stovek. 3D adventury mají zobrazení obdobné tomu používanému
ve 3D akčních hrách, díváte se tedy zrakem hrdiny, ovšem důraz je zde kladen na
prostředí plné předmětů, hádanek, a nikoliv na vysokou rychlost či plynulost
pohybu. 3D adventura se tak může podobat i hře akční u adventury ovšem
nestrávíte většinu času střílením či pobíháním, ale rozmlouváním s postavami,
zkoumáním předmětů a dumáním nad logickými hádankami.
Hlavním podstatným rozdílem, který odlišuje RPG od adventur, je osoba hrdiny.
Zatímco v adventure hře se zajímáte jen o "okolí", v RPG se musíte starat i o
postavu hrdiny musíte jej šatit, živit, vyzbrojit, zkrátka a dobře musíte jej
"vést" herním světem. Mnohdy máte na starost hrdinů více družinu. Některé RPG
hry (zejména ty starší) jsou založeny na pravidlech stolních Advanced Dungeons
& Dragons (česká obdoba se nazývá Dračí doupě) či obdobných her. RPG se
odehrává většinou ve světě fantasy, existují ale i hry zasazené do sci-fi
prostředí. Hlavní podstatou RPG her jsou "questy," tedy úkoly a dobrodružství,
které plníte pro peníze či získání zkušeností. Obvykle je v RPG hře jeden či
více questů hlavních, táhnoucích se celým příběhem, a větší množství questů
postranních, které není vždy nutné vykonat. RPG hry mohou mít různou podobu
můžete je vidět z vlastního pohledu (podobně jako akční hry či 3D adventury) či
v izometrickém pohledu (tedy pohled šikmo shora) známém ze strategických her.
Je tu ale jedna nepříjemná záležitost, provázející RPG i adventure víc než kde
jinde se tu projevuje jazyková bariéra. Jen velmi malé množství těchto her
existuje v češtině, některé adventury jsou navíc pouze anglicky namluvené
(neobsahují psaný text). Nerozumíte-li tedy psané či dokonce mluvené
angličtině, asi si příliš nezahrajete.

Horké léto
"Ahoj, jsem Majer. Honza Majer. Ale holky mi většinou řikaj ?Kreténe?." Tak
nějak začíná první česká adventura, na jejímž dabingu se podílel známý imitátor
Zdeněk Izer. Horké léto sice není zrovna vizuálně přitažlivé, je ale rozhodně
plné báječného humoru, který ještě umocňuje Izerův dabing. Na letošní podzim se
chystá druhý díl, zasazený do prostředí Divokého západu.

Kdo si hraje, nezlobí
Se hrami pro ty nejmenší to není zrovna snadné. V zahraničí sice existuje mnoho
her či multimédií s označením "kids stuff", ta jsou ale pochopitelně v
anglickém jazyce, a pro naše ratolesti tudíž nepoužitelná. I u nás se sice
začínají objevovat první vlaštovky (například multimediální CD Čtyřlístku),
zatím jich ale je přeci jen málo.
Naštěstí existuje alespoň jisté množství českých her, z nichž některé jsou
vhodné i pro děti od 8 či 10 let. Nejvhodnější jsou v tomto směru hry adventure
například poměrně stará, ale dobrá Dračí historie či již zmiňované Horké léto
(to je ale přece jen pro ty odrostlejší) a některé roztomilé akční hry jako
například Croc.
Ožehavou otázkou je pochopitelně vliv her obsahujících násilí. Je pravda, že
existují tituly, které by se dětem neměly dostat do rukou. Zda je hra vhodná
pro vaše dítě, či nikoliv, můžete poznat už z krabice hry vydávané v Evropě
bývají označovány vhodností pro různé věkové kategorie. Toto hodnocení uděluje
společnost ELSPA (European Leisure Software Publishers Association, www.
elspa.com) a naleznete jej na většině krabic se hrami. Bohužel, české hry tímto
způsobem označovány nejsou. Nezapomínejte ale, že děti si často shánějí hry z
jiných (nelegálních) zdrojů, a proto byste měli čas od času ověřit, co je na
jejich (nebo vašem) pevném disku, už proto, že vám s nějakou tou nelegální hrou
na počítač mohou zatáhnout sice legální, leč nežádaný virus. V tomto případě je
zejména na vás, rodičích, abyste hlídali, co vaše děti hrají stejně jako
nejspíše hlídáte, na co se dívají v televizi.

Sex je náš
Průměrný člověk středního věku myslí na sex pětkrát denně, ovšem stejný člověk
vám pětkrát za sebou zapře, že by jakákoli myšlenka takto necudného charakteru
byť jen zauvažovala o tom, že by mu přišla na mysl. Jsme pokrytci, a protože
bych nerad měl na krku "mravní ohrožování vývoje středního a vyššího
managementu", vezmu to raději velice fakticky a velice zkrátka.
CD s touto tematikou lze dělit na "erotická" a "pornografická", sledujíce tak
klasické členění známé i z hanbatých časopisů. Erotická CD jsou ponejvíce typu
"Bikiny na pláži XIV", "Za tajemstvím ložnic 72" a podobně. Až na světlé
výjimky se jedná o kolekce nepříliš kvalitních obrázků a animovaných sekvencí.
Modelky se často opakují, a tudíž se vám může snadno stát, že jednu krasavici
budete znát hned z několika CD, jež se od sebe často liší jen honosnými názvy.
Ostatně jen těžko můžeme čekat, že by někdo trefně, ale marketingově ne zcela
optimálně takový výtvor pojmenoval třeba "Sexy kolekce, kterou jsme načerno
naskenovali ze zahraničních časopisů a narychlo postahovali z Internetu" ale to
je už přeci jen oblast multimédií, a nikoliv her.
Druhou skupinou jsou CD pornografická, která jsou určena otrlým seladonům,
kteří tuší, že s latexem lze zažít i větší legraci než při natírání kurníku a
že silikon nemusí být vždy jen v lepidle. Zde se jedná buď o variantu výše
zmíněných "internetových kompilací", ovšem již poněkud tvrdšího zaměření (často
zobrazující i onen, tak často přetřásaný, "styk"), nebo se jedná o
multimediální aplikace, které jsou jakýmsi digitálním remakem slavných
pornografických eposů. Rocco Sirfredi, Sarah Youngová, Dolly Busterová a další
dobře známé postavy (už s méně známými tvářemi) již dávno pronikly do hájemství
našich harddisků, kde často okupují společné sektory se "seriózními", často
značně znervóznělými aplikacemi.

Lula: Sexy Empire
Skutečných her se sexuálním podtextem je jak šafránu. A Lula je výjimkou z
pravidla o přihlouplých erotických multimédiích. Lula: Sexy Empire je vlastně
pornografická strategie i když stylem hraní připomíná častěji adventure.

Závěrem
Jak jsme řekli v úvodu počítačové hry představují samostatný svět. A pokud v
něm nechcete přímo žít, stačí jen občas nakouknout. Ostatně chodíte do kina?
Posloucháte hudbu? Díváte se na televizi či si půjčujete videokazety? Tak proč
nehrajete počítačové hry?!
9 1890 / ijan

Herní pojmy
Bot
Multiplayer (zejména deathmatch) je v poslední době velmi populární. Ne vždy je
ale možné hrát po Internetu a ne každý má asi k dispozici lokální síť a
dostatek soupeřů. Proto vznikl "bot" umělý protivník do multiplayeru ve 3D
akčních hrách. Bot může hrát proti vám, ale i s vámi proti lidským protivníkům
či dalším botům.

CTF
Capture The Flag (CTF) je jednou z nejoblíbenějších variací deathmatche zejména
ve 3D akčních hrách typu Quake II
či Half-Life. Hráči jsou rozděleni do týmů, každý tým vlastní základnu, v
jejímž centru je umístěna vlajka. Týmy se snaží si vlajku navzájem ukrást (a tu
svou současně bránit) a "položit ji" tedy donést ji ke své vlastní vlajce,
která ovšem v danou chvíli nesmí být v rukou nepřítele. Existují i složitější
varianty CTF například Team Fortress.

Datadisk
K úspěšným hrám je obvykle do roka vydán přídavek, obsahující nové úrovně,
nepřátele a předměty, který přímo navazuje na původní hru. Není to tedy druhý
díl (ten mívá
vylepšenou grafiku či zcela
odlišný příběh). Datadisk (či mission pack) je obvykle kratší než kompletní
hra, a k jeho spuštění potřebujete hru, pro kterou byl vydán (výjimkou jsou
tzv. stand-alone datadisky).

Demo
Ukázková (demonstration) verze hry, obsahující buď jen část (několik úrovní,
jeden či dva scénáře apod.) hry nebo její omezenou verzi (neobsahuje některé
jednotky, nelze ji ukládat). Demo lze získat buď stažením z Internetu nebo
instalací z CD přikládaných k herním časopisům.

Deathmatch
Multiplayer hra po lokální síti (LAN) či Internetu, ve které hrají hráči proti
sobě (doslova "smrtelný zápas") obvykle jde o to zlikvidovat protivníka
častěji. Deathmatch se hraje buď formou všichni proti všem, nebo ve skupinách,
které navzájem mohou spolupracovat (cooperative). Deathmatch obsahuje většina
3D akčních her.

Dungeon
1. Jiná forma označení některých RPG her ("dungeon" znamená podzemní vězení či
kobky) odehrávajících se zejména v podzemí.

FPS
Frames per Second (tedy "snímků za vteřinu") vyjadřuje rychlost, s jakou se
vykresluje scéna ve 3D hře. Pro hry akční se za minimum považuje průměrná
hodnota 30 fps, přičemž by neměla nikdy klesnout pod 20 fps.

Frag
Frag je výraz spojený s deathmatchem a jeho variantami jedná se o likvidaci
soupeře, která je bodově ohodnocena. V klasickém deathmatchi je jeden "frag"
oceněn jedním bodem. U CTF je tomu podobně, ovšem získání soupeřovy vlajky je
oceněno mnohem vyšším počtem bodů. Pokud hráč zabije sám sebe (ať už omylem,
nebo úmyslně), je mu obvykle frag odebrán.

Cheat
Cheat je trik, podvůdek, který vám může pomoci z herní situace, ve které nevíte
jak dál. Cheaty byly původně ponechány ve hře programátory, kteří je používají
při testování funkčnosti hry. Dnes jsou ale součástí prakticky každé hry a
kromě vlastního "podvádění" často umožňují zpřístupnění tajných místností či
různých vtípků. Cheat se zpravidla zadává formou nějakého textového řetězce
nebo kombinace kláves.

Konzole
Zařízení pro hraní her, připojitelné k televizi. V podstatě jde o zjednodušený
počítač určený jen na hry. Konzole je slangový výraz a záměrně se píše
gramaticky nesprávně.

LAN game
Zkratka Lan znamená samozřejmě Local Area Network, tedy lokální síť v herní
oblasti představuje multiplayer po lokální síti.

Level
1. Akční či RPG hry bývají rozděleny do uzavřených celků zvaných levely neboli
česky úrovně.
2. Souhrn dovedností a schopností postav v RPG hrách obvykle vyjadřuje úroveň
(level), které ta která postava dosáhla.

Mapa
U her strategických většinou nemluvíme o úrovni (levelu), ale o mapě, misi či
scénáři. Mapa je území, na kterém se odehrává souboj se soupeřem a představuje
vlastně jednu "úroveň".

Multiplayer
Multiplayer je hra více hráčů. Ta se může odehrávat po lokální síti (pomocí
protokolu IPX či TCP/IP), Internetu, modemu, přímém spojení kabelem (sériový
port) či na jediném počítači (například v tzv. split-screenu). Podstatné je, že
hráči hrají spolu (či proti sobě) v jedné úrovni či mapě navzájem tedy vidí
sebe (v akčních hrách), nebo své jednotky (ve hrách strategických) a mohou
přímo soupeřit. Multiplayer obsahuje mnoho her: strategické, akční, sportovní,
simulátory, ale i RPG hry. Přitom v multiplayeru existují v podstatě dvě
varianty kooperativní, ve které hráči spolupracují a soupeřem jim je počítač, a
deathmatch, při kterém hrají lidé proti sobě. V poslední době se dokonce
objevují hry určené výhradně pro multiplayer.

NPC
Non Player Character je herní postava ovládaná počítačem. S NPC se obvykle
můžete
bavit, obchodovat s nimi či s nimi bojovat, ale nemůžete je ovládat. NPC se
vyskytují
zejména v RPG a adventure hrách, najdete je ale i v některých kvalitních
akčních hrách.

On-line
On-line hry jsou takové, které se hrají výhradně po Internetu. První z nich se
také začaly objevovat téměř okamžitě po jeho příchodu. Asi nejznámější a
doposud nejúspěšnější on-line hrou je RPG Ultima Online, kterou hrají současně
na jediném serveru tisíce, celkem pak desetitisíce hráčů. Je to vlastně
normální RPG hra, ve které ale nenaleznete (kromě příšer) žádné postavy ovláda-
né počítačem. Každá postava, kterou potkáte je ovládána skutečným člověkem
kdesi na druhém konci planety. Za on-line hry se ovšem většinou platí měsíční
paušál (Ultima online má paušál 10 dolarů).

Pařan
Slangové označení náruživého hráče počítačových her. "Pařit" znamená hrát
intenzivně počítačové hry.

Patch
Patch je soubor či archiv sloužící k opravě skrytých chyb, které hra obsahovala
v době vydání. Některé herní společnosti jsou nechvalně proslulé obrovským
množstvím oprav svých her, jiné jsou naopak známé tím, že jejich hry jsou
perfektně otestovány, a není tedy nutné patche vydávat.

Quest
Označení úkolů, které dostáváte a máte je splnit. Používá se většinou v RPG
hrách vedle hlavních questů, které se táhnou celou hrou, máte často ještě
postranní (sub) questy, při kterých si můžete vydělat peníze či získat nějaký
artefakt.

Trainer
Trainer slouží k podobnému účelu jako cheat tedy k vylepšení vašich postav či k
přidání peněz a k přeskakování úrovní ve hře. Trainer je ovšem program, který
vytvořil někdo jiný než autor hry. Funguje většinou na principu zamknutí
určitých míst v paměti, do kterých si hra ukládá právě informace o penězích či
síle postav. Existují i trainery pro úpravu uložených pozic (tzv. editory).


3D akcelerace
Stále více her používá trojrozměrného zobrazení. A stále větší počet her
podporuje nebo dokonce vyžaduje hardwarovou 3D podporu formou 3D akcelerátoru.
3D akcelerátorů je pochopitelně mnoho existují kombinované 2D/3D karty i 3D
karty určené výhradně pro urychlení her. K výčtu těch vhodných pro hraní her se
dostaneme za chvíli, nejprve je ale vhodné vysvětlit si alespoň tři
nejdůležitější pojmy spojené s 3D akcelerací názvy nejrozšířenějších rozhraní
pro 3D grafiku.

Direct3D
V současné době nejpoužívanější rozhraní pro 3D grafiku (tzv. 3D API) pochází
od Microsoftu a je součástí balíku DirectX (aktuální je verze DirectX 6).
Prakticky všechny 3D akcelerátory jej podporují, ne všechny jsou ale tak
výkonné, aby zvládly i ty nejnáročnější hry, které využívají DirectX.

OpenGL
Rozhraní OpenGL bylo původně vyvinuto pro pracovní stanice a do her se dostalo
tak trochu náhodou díky verzi hry Quake upravené právě pro OpenGL. V současné
době jej používají zejména technicky vyspělé 3D akční hry postavené právě na
enginu her Quake a Quake II, ale i Unrealu a dalších. Ne všechny 3D
akcelerátory ale OpenGL zvládají některé (například karty 3Dfx) navíc
nepodporují kompletní sadu OpenGL, ale pouze její podmnožinu určenou pro hry
(tzv. miniport).

Glide
Glide je firemní rozhraní společnosti 3Dfx a lze jej používat právě jen na
kartách této firmy. V současnosti je Glide na ústupu většina her jej obsahuje
jen jako výkonnější alternativu k některému z dalších rozhraní (Direct3D nebo
OpenGL). Existují ovšem starší hry (zejména z roku 1997), které jiné rozhraní
nepodporují.
Pro hraní her je ideální grafická karta postavená na některém z následujících
čipů (řazeno vzestupně):
3Dfx Voodoo2
3Dfx Banshee
nVidia Riva TNT
3Dfx Voodoo3
nVidia Riva TNT 2

3D zvuk
Podobně jako v grafice prosazuje se třetí rozměr i v oblasti zvuku. Moderní
zvukové karty tak nedefinují jen to, co je napravo a nalevo, ale i co je před a
za vámi, či dokonce nad a pod. Některé se to snaží simulovat pomocí dvou
reproduktorů, jiné využívají reproduktorů čtyř. A obdobně jako u 3D grafiky i u
3D zvuku existuje několik standardů/rozhraní.

DirectSound3D
Rozhraní Microsoftu určuje zejména pozici zvuku (tedy kde se nachází). Většina
moderních zvukových karet s podporou 3D zvuku pracuje přinejmenším s tímto
rozhraním.

Microsoft EAX
EAX je rozhraní vyvinuté firmou Creative, která jej následně dala volně k
dispozici. Kromě určení pozice zvuku obsahuje i informaci o "zvukovém modelu"
prostředí, ve kterém se hráč nachází (tedy ozvěna, reverb atp.). Podporují jej
zejména karty společnosti Creative, ale i mnohé další.

A3D
A3D společnosti Aureal existuje ve verzích 1.0 a 2.0. Zatímco verze 1.0 byla
jedním z prvních rozhraní pro 3D zvuk a dnes je poměrně rozšířená (jednou z
hlavních výhod je schopnost simulovat 3D zvuk velmi obstojně i na dvou
reproduktorech), verze 2.0 představuje nejpokročilejší způsob modelování a
vypočítávání zvuku. Verze 2.0 ovšem funguje na jediném zvukovém čipsetu Aureal
2.0, který je u nás k dostání pouze na zvukové kartě Monster Sound MX300 firmy
Diamond.
3D zvuk samozřejmě není nutností, pokud ale chcete mít zážitek z her maximální,
měli byste si pořídit kvalitní zvukovou kartu, například:
Diamond Sonic Impact S90
Creative Sound Blaster PCI 128
Creative Sound Blaster Live! Value
Diamond Monster Sound MX300

Herní PC
Počítačové hry mají přeci jen trochu jiné nároky než Word, Access či Excel. I u
nich však platí sice podivné, avšak zavedené pravidlo, že čím novější verze (v
našem případě hra), tím větší nároky na hardware. Skutečně minimální
konfigurace pro hraní většiny současných her se pohybuje někde okolo P 200 se
32 MB RAM, 3D akcelerátorem (alespoň 3Dfx Voodoo), zvukovou kartou, 4x
CD-ROM mechanikou a dostatečně velkým pevným diskem (většina her potřebuje pro
instalaci tak 200-500 MB). Pokud se ale hodláte zaměřit na hry 3D akční či
závodní, doporučujeme spíše Pentium II 300 či Celeron 300A a rychlejší, 64MB
RAM paměť a výkonnou 3D kartu. Obecně vhodnější pro hry jsou přitom počítače s
procesory Intel.









Komentáře
K tomuto článku není připojena žádná diskuze, nebo byla zakázána.