Podivíni, úchylové a životní styl

"Máte nějakého koníčka?" "Hraju počítačové hry." Už jste se někdy s takovým dialogem setkali? Hádám, že ještě...


"Máte nějakého koníčka?"
"Hraju počítačové hry."
Už jste se někdy s takovým dialogem setkali? Hádám, že ještě ne. Ale to se brzy
změní. Počítačové hry přestávají být doménou zavilých "pařanů" a stávají se
součástí všedního života.
Na počátku bylo hraní počítačových her vyhrazeno úzké skupině lidí:
dospívajícím chlapcům rachitických postav s uhrovitým obličejem a nadprůměrnou
inteligencí. Hry, které hráli, byly stejné jako oni nepříliš vábné na pohled,
těžké na hraní.
To vytvořilo určité klišé, které teprve dnes mizí. Na hraní počítačových her se
pohlíží jako na něco "divného", něco, s čím se nebudete chlubit ve slušné
společnosti. Pověsti počítačových her jistě nepomohla ani mlha přinejlepším
šedé ekonomiky, která je obklopuje. Hrajete počítačové hry? Určitě jste je
ukradl, abyste s jejich pomocí zabíjel čas, místo toho, abyste se věnoval
něčemu ušlechtilejšímu, jako například... knihám? filmům? zahrádkaření?
Samozřejmě, čtení hodnotné literatury, sledování hodnotných filmů a pěstování
mrkve může být užitečnější, ale člověk nemůže neustále dělat jen užitečné věci.
A jako prostředek zábavy a relaxace jsou počítačové hry stejně dobré jako
cokoliv jiného.
Společnosti, které vyrábějí konzole jednoúčelová zařízení na hraní počítačových
her utrácejí spoustu peněz za to, aby přesvědčily svoje potenciální zákazníky o
tom, že hraní her je normální, je "cool", je "in". V reklamním klipu na nově
uváděnou konzoli Dreamcast od japonské společnosti Sega neuvidíte jediný záběr
ze hry, dokonce ani jediného hráče. Modelovým zákazníkem pro Segu a její
evropský marketing je mladý člověk libovolného pohlaví, svobodný, ale
soběstačný, pravidelný návštěvník nočních klubů a diskoték, člověk, který si
užívá života. Tedy počítačové hry nikoli jako náhradní existence, jako způsob
úniku ze světa, ve kterém se nedokážu prosadit takový, jaký jsem, ale
počítačové hry jako rovnocenná alternativa k nejatraktivnější zábavě, kterou si
můžete za peníze koupit.
To všechno zní v našich podmínkách poněkud neuvěřitelně. Viděli jste někdy v
naší televizi reklamu na počítačovou hru nebo herní konzoli? Viděli jste někdy
takovou reklamu někde jinde než ve specializovaných časopisech?
Ale i u nás se vnímání počítačových her mění a nejlépe je to vidět právě na
časopisech, které o nich píší. Tak, jak se neustále zvětšuje okruh hráčů
počítačových her a stoupá jejich průměrný věk, mění se i jejich zaměření a
obsah časopisů. Pryč jsou časy, kdy redakce i čtenáři sdíleli slast
příslušnosti ke stejnému ghettu a z ní plynoucí pocit výjimečnosti. Dnes jsou
čtenářům předkládána fakta o hrách v kultivované a uhlazené podobě; zlepšila se
grafická úprava, jazyková úroveň a důvěryhodnost těchto časopisů, alespoň
některých. A tento trend proniká i do ostatních médií. Většina deníků recenzuje
alespoň nejvýraznější herní počiny a, což je asi nejzajímavější, rovněž česká
televize věnuje jednou za čtrnáct dní patnáct minut novinkám ze světa
počítačových her v pořadu GamePage.
Až se vás příště někdo zeptá, jakého máte koníčka, víte, co mu máte odpovědět.
9 2199 / orn









Komentáře
K tomuto článku není připojena žádná diskuze, nebo byla zakázána.