Pořád se jenom ptám aneb Malé zamyšlení nad konferencí eTime

"Bylo to báječné, bylo vidět, že byl čas se opět setkat, všichni se těšili" tak charakterizoval své bezprostřední...


"Bylo to báječné, bylo vidět, že byl čas se opět setkat, všichni se těšili" tak
charakterizoval své bezprostřední dojmy z konference eTime Anton Zima, manažer
komunikace akciové společnosti T-Systems PragoNet.
Hned v jedné z úvodních přednášek, která se zabývala problematikou
konkurenceschopnosti v období globalizace, zazněl jako jeden z významných
předpokladů úspěchu a budoucích trendů širokopásmový (tj. rychlý) přístup ke
službám, aplikacím a elektronické komunikaci vůbec. Co podporuje rozvoj
širokopásmového přístupu? To je klíčová otázka dnešních elektronických
komunikací. Je to národní prosperita?
Mezi 25 zeměmi s vysokým a středním podílem širokopásmového přístupu najdeme ty
největší a nebohatší ekonomiky. I když lze prokázat závislost mezi počtem
širokopásmových linek a GNP, můžeme najít i výjimky. Jsou to nejen země jako
Jižní Korea a Tchaj-wan, kde rozvoj širokopásmového přístupu daleko předstihuje
odhady, které by bylo možné učinit na základě ekonomických faktorů. Mezi
výjimky s velkým průnikem širokopásmové komunikace lze však zařadit i země jako
Estonsko a Portugalsko.
Na základě zkušeností z řady zemí včetně Belgie považované za srdce Evropské
unie, kterou svým vystoupením na konferenci reprezentoval zástupce společnosti
Belgacom, je třeba říci, že trh širokopásmových služeb je něco víc než prostá
nabídka vysokorychlostního přístupu k internetu. Je proto třeba pracovat s
komplikovanějšími obchodními modely. Mezi nové širokopásmové aplikace je třeba
zahrnout teleworking, video-on-demand, živou hudbu a telefonii.
Zkusme se však na problém podívat z opačné strany. Co je společné pro země,
které mají poměrně malou penetraci širokopásmového přístupu? Jsou to
následující faktory:
Vysoký podíl komutovaného přístupu dial-up, kterého bylo dosaženo před
příchodem širokopásmových technologií.
Nízká cena komutovaného přístupu.
Silná a dobře zavedená konkurenční média, především digitální televizní
vysílání (např. ve Velké Británii).
Regulační přístup, jenž se soustředí na podporu plné konkurence.
Slabá podpora vlády širokopásmovému přístupu a malá nebo špatná informovanost.

S výjimkou třetího bodu platí tato charakteristika i pro Českou republiku. V
případě přechodu na pozemské digitální televizní vysílání však lze opět s
úspěchem uplatnit bod pátý. Vezmeme-li v úvahu, že národní bohatství, k němuž
se řadí i kmitočty, je omezené, je jistě nesnadné tento přechod realizovat bez
stanovení jasných regulí, jak toto bohatství (jehož majitelem je stát) využít.
Pro předložení koncepce přechodu na pozemské digitální vysílání vládě již bylo
v průběhu uplynulých dvou let stanoveno několik termínů, poslední do konce
měsíce května 2003. I ten se však posouvá na neurčito. Na potřebě stanovení
podmínek pro tuto nelehkou digitální transformaci, která by umožnila další
konvergenci v oblasti telekomunikací a médií, se na konferenci shodli i
zástupci dvou nejvýznamnějších hráčů na trhu, Českých radiokomunikací a Českého
Telecomu, kteří připravují své obchodní plány pro služby DVB-T.
Podle Milana Rusnáka, generálního ředitele společnosti GTS Czech & Slovakia,
neexistuje v ČR představa, jak by mělo odvětví telekomunikací vypadat v
nejbližších 5 letech. Důsledkem je, že většina rozhodnutí ČTÚ je prováděna ad
hoc, a ne jako součást koncepce. "Nový telekomunikační zákon, který je
připravován, je klíčový dokument, kterým se definuje budoucnost telekomunikací
v ČR; musí tedy být odrazem vize," říká Milan Rusnák a hned se ptá: "Existuje
však vize?"
Absence zástupců ministerstva na jednáních konference, nad níž příslušný
ministr převzal záštitu, je jistě omluvitelná, je však omluvitelná absence
jakékoliv vize po více než 100 dnech jeho působení?









Komentáře
K tomuto článku není připojena žádná diskuze, nebo byla zakázána.