Potřebujeme Diderota?

Když jsem dostal informaci o podaném konkurzu na vydavatele encyklopedie Diderot, vzpomněl jsem si na repliku ze hry Járy ...


Když jsem dostal informaci o podaném konkurzu na vydavatele encyklopedie
Diderot, vzpomněl jsem si na repliku ze hry Járy Cimrmana, který svým géniem
zasahoval prakticky do všech lidských činností: "Tak končí naše komédie zlo
prohrává a dobro žije. Vám paní, vidím, se slza v oku blyští, že chodí to tak
pouze na jevišti. V životě našem opáčně to bývá tam dobrák úpí, vrch má duše
křivá."
Rozhodně nechci rozebírat vinu či nevinu Jiřího Matějíčka, který se účastnil na
řízení mnoha s encyklopediemi spojených společností s pohnutými osudy, a jeho
(bohužel povětšinou nespokojených a dnes už asi hodně rozčílených) zákazníků či
obchodních partnerů. Spíše jsem si položil nepříjemnou otázku: Potřebují vůbec
Češi v dnešní době svoji původní velkou originální encyklopedii?
Než vám zkazím náladu svým negativním postojem, zkusme se zamyslet nad několika
fakty. V době, kdy vyšel Ottův slovník naučný, byly oproti dnešku velmi omezené
zdroje informací. Publikace byla lákavá i pro běžné domácnosti (nejen pro
vzdělance) a prakticky neměla žádnou domácí konkurenci. Díky tomu docílila i
výrazného obchodního úspěchu. Možná by se to podařilo i Diderotu, kdyby ovšem
byl majitel vydavatelství solidnější a méně megalomanský. Slovo "možná" má
svoje opodstatnění. Není totiž vůbec jasné, zda je dnes model vydávání původní
české encyklopedie obchodně životaschopný. Drtivým soupeřem jsou především
zdroje na internetu. Že je vyhledávání problematické a nespolehlivé? Pokud
znáte klíčové slovo, pak k němu lze už díky propracovaným vyhledávačům najít
docela slušné informace včetně obrazového doprovodu. Pokud ne, pak máte těžko
šanci i v multimediálním vydání encyklopedie. O celovečerním listování
dvacetidílným papírovým vydáním raději ani nehovořím. Vytvořit dnes od píky
ryze české vydání je, byť se státní dotací, neuvěřitelný hazard. Zvláště pokud
se k tomu přičte i podnikatelská nesolidnost. Zářným příkladem jsou zákazníci,
kteří si koupili CD vydání Diderota k posledním Vánocům a mohli jej používat
kvůli licenční politice pouze několik dnů do konce prosince (software jim totiž
podle nezřetelného ujednání uvnitř obalu CD zamezil od Nového roku v používání
díla).
Další otázkou je, zda Čechům bohatě nedostačuje převzatá evropská encyklopedie
s vyřazením u nás méně použitelných hesel a zařazením národních s českými
reáliemi. Náklady pak musejí být zákonitě mnohem menší a výroba rychlejší.
Vždyť jaký je poměr mezinárodně upotřebitelného obsahu oproti čistě českému?
Češi prostě svoje vlastní a jedinečné vydání nepotřebují. A myslím, že ani
kvůli povznesení národní hrdosti. Navíc v případě Diderotu jde kvůli obchodním
praktikám spíše o potupu. Domnívám se, že ani doba nového českého Ottova
slovníku naučného, ať ve formě papírové či CD/DVD, už nenastane. Globalizace a
všudypřítomný internet optimalizují náklady na výrobu podobného veledíla, takže
by se jednalo spíš o mrhání energií, časem a penězi.









Komentáře
K tomuto článku není připojena žádná diskuze, nebo byla zakázána.