Právo a praxe doménových jmen

Doménová jména jsou jedním ze základních stavebních kamenů internetové praxe a rozvoje elektronického obchodu. S dom...


Doménová jména jsou jedním ze základních stavebních kamenů internetové praxe a
rozvoje elektronického obchodu. S doménovými jmény se setkáváme nejen na
Internetu, ale stále více i na reklamních tabulích, v novinových článcích, na
obalech výrobků nebo v kině. Používají se k označení široké škály skutečností:
mohou mít formu doménové adresy společnosti (např. www.microsoft.com), nebo je
pomocí nich prováděn marketing knih, hudebních nahrávek a filmů (např.
www.missionimpossible.com), nebo slouží jako způsob informování veřejnosti o
činnosti státních orgánů (např. www.ctu.cz) aj. Již několik let roste počet
registrací doménových jmen u nás i ve světě a roste i počet sporů, které se
doménových jmen týkají. Tyto spory jsou výrazem rostoucí hodnoty doménových
jmen. Se stále stoupajícím využitím doménových jmen roste zájem a potřeba
jejich právního zakotvení jako zvláštního nehmotného statku, včetně vyjasnění
vztahu doménových jmen v rámci ostatních nehmotných statků.
Co je to doménové jméno?
Stručně řečeno, doménová jména ztělesňují metodu, jak představit unikátní
numerickou adresu elektronického "prostoru" na Internetu, nutnou pro
elektronický přístup počítačem na tento prostor (např. 164.102.287.4) ve snadno
srozumitelné formě pro uživatele (např. www.amazon.com). Důležité je, že
doménová jména musejí být z hlediska svého charakteru (jako presentace
jedinečné "technické" numerické adresy) celosvětově unikátní, tedy na celém
světě může existovat pouze jedna adresa www.amazon.com. Tato metoda byla
vyvinuta a zveřejněna na počátku 80. let v USA (za "původce" je považován pan
D. L. Mills z Comsat Laboratories). V roce 1984 byl J. Postelem a J. Reynoldsem
zveřejněn dokument "Domain Requirements - RFC 920", v němž popsali generický
systém domén nejvyšší úrovně, který se používá i nyní. Jedná se o dělení
doménových jmen do skupin podle koncovky, označující typ užití, hlavní účel,
pro který má být daná doména využívána, bez ohledu na místo, v němž má být
provozována. Domény nejvyšší úrovně jsou následující:
.gov - pro účely státních orgánů
.edu - pro vzdělávání
.com - pro obchodní činnost
.mil - pro armádní účely
.org - pro organizační účely, a později byly vytvořeny ještě:
.net - pro poskytovatele přístupu k Internetu, a
.int - pro databáze na Internetu.
Současně výše uvedený dokument RFC 920 vytvořil systém národních doménových
jmen nejvyšší úrovně, založený na kódových označeních jednotlivých států podle
mezinárodní normy ISO 3166. V České republice je tak doména nejvyšší úrovně
označována jako ".cz". Zatímco domény podle účelu užití jsou určeny především
pro celosvětové využití, národní domény mají sloužit zejména pro lokální užití
ve státě, v němž jsou zaregistrovány. Toto rozdělení však nemá žádný vliv na
přístupnost internetových adres, které dané domény označují. Pro národní domény
platí jejich unikátní charakter, stejně jako pro domény celosvětové. Může tedy
existovat pouze jedna adresa www.skoda.cz. V průběhu rozvoje Internetu bylo
zveřejněno několik dokumentů RFC, popisujících strukturu systému doménových
jmen. Poslední takový dokument má název "Domain Name Structure and Delegation"
- RFC 1591, z roku 1994.
Registrace a správa celosvětových doménových jmen byla prováděna od počátku 90.
let americkou společností Network Solutions Incorporated (NSI), na základě
smlouvy uzavřené s US National Science Foundation, tedy s vládní institucí USA.
Významnou úlohu v dohledu nad systémem doménových jmen měla také organizace s
názvem Internet Assigned Numbers Authority - IANA, což bylo vlastně univerzitní
pracoviště při University of Southern California's School of Engineering. Tato
podpora a kontrola ze strany administrativy USA znamenala od počátku používání
doménových jmen politický prvek, který byl, tak jak se Internet stával
mezinárodním, stále více nežádoucí.
Z toho důvodu vláda USA tento systém změnila a v roce 1998 byla vytvořena pro
účely správy systému celosvětových doménových jmen nejvyšší úrovně nová
organizace s názvem Internet Corporation for Assigned Names and Numbers
(ICANN). Z právního hlediska je tato organizace vytvořena jako nezisková
soukromá společnost založená podle práva státu Kalifornie. Má představovat co
nejširší konsenzus z celosvětového hlediska a její činnost má být co
nejtransparentnější. Je to otevřená organizace, jejímž členem se mohou stát
fyzické i právnické osoby z celého světa. ICANN postupně do září 2000 přejímá
správní a kontrolní funkce vykonávané dříve vládou USA a jejími smluvními
partnery. Více se můžete dozvědět na adrese www.icann.org. Konkrétní registrace
celosvětových doménových jmen nejvyšší úrovně je prováděna na základě oprávnění
udělovaného organizací ICANN. O toto oprávnění může požádat každá osoba, která
splní stanovené podmínky. Společnost NSI tedy ztratila svůj monopol v této
oblasti. S činností ICANN také souvisí činnost řady poradenských a pracovních
komisí. Jedna z nich, s názvem Domain Name Supporting Organization (DNSO) má za
úkol analyzovat možnosti vytvoření nových celosvětových doménových skupin
(například .arts, .shop, se můžete více dozvědět na adrese www.dnso.org.
Doménová jména na národní úrovni jsou registrována a spravována národními
organizacemi. Převažujícím trendem je, aby dozor a správa národního systému
byly prováděny národními sdruženími internetových firem (tzv. Network
Information Center - NIC) a vlastní registrace jednou nebo několika firmami, na
základě smlouvy s národním sdružením. Více informací o národních
samoregulačních organizacích můžete zjistit např. na adrese www.nic.uk či na
adrese www.nic.fr. Obecně lze tedy říci, že systém doménových jmen je spravován
pomocí mechanismů samoregulace, a to jak na mezinárodní úrovni, tak na úrovni
jednotlivých států, bez přímé státní regulace. To platí i pro ČR.
Doménová jména a ochranné známky
Jak již bylo zmíněno v úvodu tohoto článku, doménová jména se často používají k
účelům rozlišení výrobků nebo služeb podnikatelů. Doménová jména tedy mohou být
v České republice přihlašována a registrována jako ochranné známky, pokud splní
nutné podmínky ve smyslu zákona č. 137/1995 Sb., ve znění pozdějších předpisů o
ochranných známkách. Přitom nic nebrání tomu, aby bylo jako ochranná známka
zaregistrováno celé doménové jméno, tedy včetně doménového označení nejvyšší
úrovně (tak byla zaregistrována jako ochranná známka Úřadem průmyslového
vlastnictví ČR (dále jen Úřad) např. známka "www.dell.com", nebo
"www.energo.cz"). Zákon o ochranných známkách ovšem obsahuje výčet případů
označení, která jsou ze zápisu do rejstříku ochranných známek vyloučena, a
tento výčet platí i pro doménová jména. Například, Úřad nezaregistruje jako
ochrannou známku označení, které výlučně sestává ze značek nebo označení
obvyklých v běžném jazyce nebo užívaných v dobré víře a v obchodních
zvyklostech. Z toho vyplývá, že by Úřad neměl zapsat např. označení ".cz" nebo
".com", tedy samotné označení domén nejvyšší úrovně.
Zákon o ochranných známkách uvádí dále případy, kdy Úřad na základě řádně a
důvodně uplatněných námitek nezapíše do rejstříku ochranných známek označení,
které zasahuje do starších práv třetích osob. Jedná se zejména o případy, kdy
označení nebylo přihlášeno v dobré víře. Například, zákon o ochranných známkách
uvádí (§ 9 odst. 1 písm. c), že námitky proti zápisu zveřejněného označení může
ve lhůtě tří měsíců od zveřejnění podat "držitel shodného nebo zaměnitelného
označení, které v České republice v uplynulých dvou letech před podáním
přihlášky získalo rozlišovací způsobilost pro stejné nebo podobné výrobky nebo
služby tohoto držitele". Na základě tohoto ustanovení by mohl podat námitky
proti zápisu určitého označení i majitel doménového jména, užívaného alespoň
dva roky v ČR pro označení stejných nebo obdobných výrobků či služeb jako
požaduje přihlašovatel ochranné známky. Obdobně lze využít na ochranu staršího
práva i další ustanovení zákona o ochranných známkách.
Právo ochranných známek má teritoriální charakter. To znamená, že s výjimkou EU
(kde je možné získat jedinou registraci ochranné známky pro celé EU), je třeba
získat národní registrace ochranných známek ve všech zemích, kde má dané
označení požívat známkoprávní ochrany. Právo ochranných známek přitom požaduje,
aby byla ochranná známka v dané zemi také náležitě užívána. Například zákon o
ochranných známkách vymaže z rejstříku známku, která by "nebyla v České
republice užívána po dobu nejméně pěti let před zahájením řízení o výmazu a
majitel její neužívání řádně nezdůvodní" (§ 25 odst. 1 písm. b) zákona o
ochranných známkách). Tento požadavek je v různých zemích vykládán různě ve
vztahu k doménovým jménům. Postačuje pro prokázání užití doménového jména -
ochranné známky, že je prostřednictvím Internetu přístupné uživatelům z dané
země (současný přístup ve Francii), nebo je třeba, aby majitel takové ochranné
známky byl aktivněji přítomen na území daného státu např. prováděním reklamní
činnosti, umístěním serveru aj. (současný přístup v Německu)?
V České republice nebyla tato otázka ještě diskutována. Je však velmi významná
i pro řešení případů porušování práv k ochranným známkám ze strany doménových
jmen. V praxi u nás i v zahraničí jsou poměrně časté případy, kdy doménová
jména porušují existující práva k ochranným známkám, zejména se jedná o tzv.
"spekulativní doménová jména", přihlášení za účelem jejich následného prodeje
majitelům shodné nebo obdobné ochranné známky. Řešení těchto případů se setkává
se třemi hlavními problémy:
Ochranné známky jsou chráněné pro určitý vymezený okruh výrobků a služeb, tzn.
může existovat více obdobných známek, každá pro rozdílné výrobky nebo služby.
To není možné u doménových jmen, která jsou celosvětově unikátní.
Výše zmíněný teritoriální charakter ochranných známek a globální celosvětový
charakter doménových jmen (i doménová jména národní úrovně jsou přístupná
prakticky z celého světa, bez ohledu na umístění serveru, na němž jsou
provozována, z čehož vyplývají problémy při určování, zda dochází k porušování
práv či nikoliv).
Rychlost a účinnost prosazení známkových práv v různých zemích.
V této souvislosti je významná iniciativa ICANN. Ta přijala v říjnu 1999 tzv.
Uniform Domain Name Resolution Policy (viz
www.icann.org/udrp/udrp-rules-24oct99.htm). Jedná se o jednotná pravidla pro
řešení sporů, která by měla umožnit registrátorům aktivně a efektivně řešit
spory o práva k doménovým jménům, a která stanovují povinnosti pro držitele
doménových jmen aktivně se účastnit řešení sporů. ICANN rovněž jmenoval na
konci minulého roku první arbitrážní centrum pro uplatňování jednotných
pravidel řešení sporů. Stalo se jím WIPO Arbitration and Mediation Center,
které přijalo svá vlastní doplňková pravidla (viz www.
arbiter.wipo.int/domains). Další možností, jak omezit nežádoucí spekulativní
přihlášky doménových jmen, je přijetí zákonů upravujících právní ochranu
doménových jmen.
Doménová jména a obchodní jména
Jak bylo uvedeno výše, mnoho doménových jmen je tvořeno obchodními jmény firem.
Doménová jména jsou velmi často užívána společnostmi k poskytování informací o
sobě (např. www.icann.org). Méně častá jsou již obchodní jména ve formě
doménových jmen nebo jejich částí (např. NIC.CZ, z.s.p.o.).
Podle českého obchodního zákoníku platí, že u obchodních společností a družstev
je obchodním jménem název, pod kterým jsou zapsány v obchodním rejstříku, a u
právnických osob, které se nezapisují do obchodního rejstříku, je to název, pod
kterým byly zřízeny. Součástí obchodního jména právnických osob je i dodatek
označující jejich právní formu. Doménové jméno tedy v ČR samo o sobě nestačí ke
vzniku práv k obchodnímu jménu. Nicméně, užívání doménového jména
registrovaného v jedné zemi může potenciálně představovat porušení práv k
obchodnímu jménu i v zemích, v nichž držitel doménového jména ani nehodlá
podnikat. Jde zde o obdobný problém jako v případě ochranných známek. Co v
takových případech může držitel doménového jména udělat, aby se vyhnul sporům?
Jednou možností je, aby k doménovému jménu připojil oznámení, pro které země je
dané jméno určeno. Je to však postačující? Soudní spory dosud přinášely v
různých zemích rozdílná řešení.
Držitel staršího doménového jména podle mého názoru může napadnout registraci
obchodního jména, které je shodné nebo obdobné jako jeho doménové jméno užívané
v dané zemi. Lze k tomu použít právní ochrany proti nekalé soutěži. Obchodní
zákoník definuje nekalou soutěž jako "jednání v hospodářské soutěži, které je v
rozporu s dobrými mravy soutěže a je způsobilé přivodit újmu jiným soutěžitelům
nebo spotřebitelům". Obchodní zákoník uvádí ve výčtu typických případů nekalé
soutěže také např. "vyvolávání nebezpečí záměny", nebo "parazitování na pověsti
podniku, výrobků či služeb jiného soutěžitele".
Registrace doménových jmen v ČR
Registrace doménových jmen je v ČR prováděna za úplatu podle pravidel přijatých
sdružením CZ.NIC, na základě smlouvy schválené tímto sdružením. CZ.NIC rovněž
přijalo pravidla neformálního řešení sporů o doménová jména s využitím
nezávislých rozhodců. Konkrétní správa národní databáze doménových jmen a
provádění registrací doménových jmen jsou prováděny společností EUnet Czechia,
v budoucnosti se pak počítá s existencí více registrátorů. Více informací o
činnosti CZ.NIC je k dispozici na www.nic.cz. Domnívám se, že zvolený model
odpovídá nejmodernějším zahraničním trendům. Nicméně, doporučoval bych sdružení
CZ.NIC zamyslet se nad následujícími možnostmi úprav stávajících používaných
dokumentů:
Zvážit možnost vytvoření subdoménových úrovní v rámci národní domény .cz po
vzoru např. Francie nebo Velké Británie (co.uk, plc.uk, ltd.uk).
Zvážit úpravu smlouvy o registraci a pravidel registrace tak, aby odpovídala
výše zmíněným pravidlům řešení sporů přijatým ICANNem. Bylo by rovněž vhodné,
aby sdružení CZ.NIC podpořilo činnost skupiny odborníků-rozhodců, kteří při
tomto sdružení začali pracovat.
Sdružení CZ.NIC je jedním z průkopníků moderní formy samoregulace v České
republice. Mělo by být aktivním regulátorem a dokázat, že samoregulace
Internetu je pro nás pro všechny lepší a efektivnější než státní regulace.
Příklady několika soudních případů, týkajících se doménových jmen ze zahraničí:
V soudním případu Toys "R" Us Inc. v. Abir, DC SNY americký soud rozhodl, že
doménové jméno "toysareus.com" je porušením ochranné známky "Toys 'R' Us"
(jedná se o foneticky shodné označení). V dalším soudním rozhodnutí týkajícím
se stejné ochranné známky soud první instance rozhodl, že doménové jméno
"Gunsareus.com" není porušením práv k ochranné známce "Toys 'R'Us", avšak soud
vyšší instance toto rozhodnutí zrušil (Toys "R" Us Inc. v. Feinberg).
V soudním případě CD Solutions Inc. v. CDS Networks Inc. americký souc rozhodl,
že práva k ochranné známce "CDS" společnosti CDS Netowrks Inc., která poskytuje
informatické služby pro softwarové firmy, nejsou porušena doménovým jménem
"cds.com", které drží výrobce a prodejce CD-ROMů (CD Solutions). Soud rozhodl,
že by nikdo neměl mít právo na monopolní užívání tak zdruhovělého označení jako
cds nebo CDs, a že veřejnost spojuje s každým z těchto označení jiný význam.
Zatímco cds nebo CDs označují CD disky, označení CDS je spojováno se službami
společnosti CDS Networks Inc.
V soudním případě Lockheed Martin Corp. v. Network Solutions Inc. americký soud
rozhodl, že registrátor doménového jména, které porušuje práva k ochranné
známce, nemůže být spoluodpovědný za toto porušení práv.
0 0009 / jaf









Komentáře
K tomuto článku není připojena žádná diskuze, nebo byla zakázána.