Přecházíme na Word 97: Editace a formátování

V této kapitole uvedeme heslovitě několik tipů, které by vám měly umožnit pohodlnější práci při editaci dokumentu...


V této kapitole uvedeme heslovitě několik tipů, které by vám měly umožnit
pohodlnější práci při editaci dokumentu. U prvních čtyř tipů se nejedná o
novinky verze 97, ale můžete je použít i v nižších verzích. Následně se budeme
věnovat formátování znaků.
Editace dokumentu
1. Klávesová zkratka Shift+F5 se cyklicky pohybuje mezi třemi posledními místy
editace. Word si tato místa "pamatuje" i po uložení dokumentu a jeho novém
otevření. Verze 97 však na rozdíl od předchozích verzí nepřejde vždy do místa
poslední editace, ale někdy i na místo, kam jste pouze umístili kurzor, aniž
byste dané místo upravovali. Stisk klávesové zkratky Shift+F5 způsobí, že se
jako objekt pro procházení stránkovacími tlačítky (viz předchozí díl) vybere
možnost Procházet opravy.
2. Jestliže chcete vybrat celou větu, klikněte myší kamkoli dovnitř věty se
stisknutou klávesou Ctrl.
3. Pokud potřebujete přesouvat text bez použití schránky (protože si chcete z
nějakého důvodu obsah schránky ještě uchovat), text označte a stiskněte klávesu
F2. Pak umístěte kurzor na pozici, kam se má text přesunout, a stiskněte
klávesu Enter. Chcete-li kopírovat, stiskněte místo klávesy F2 klávesovou
zkratku Shift+F2.
4. Pro vybírání sloupcových bloků stiskněte klávesovou zkratku Ctrl+Shift+F8.
Na stavovém řádku se rozsvítí indikátor SL. Nyní již můžete vybírat sloupcové
bloky, a to myší i z klávesnice (Shift+kurzorové klávesy). Z režimu sloupcového
výběru se dostanete dvojitým kliknutím na indikátor SL na stavovém řádku nebo
klávesou Esc. Myší můžete navíc sloupcové bloky vybírat kdykoli se stisknutou
klávesou Alt.
5. Při úpravách dokumentu se často stává, že potřebujete ukládat verze
dokumentu, abyste se k nim mohli vracet. Dříve se to řešilo ukládáním souboru
pod jiným názvem (Soubor, Uložit jako). Word 97 umožňuje uložit do jednoho
souboru několik verzí dokumentu příkazem Soubor,Verze. V zobrazeném dialogovém
okně stiskem tlačítka Uložit, uložíte do souboru aktuální verzi dokumentu. S
verzí se ukládají i informace o čase jejího uložení a autorovi, můžete přiřadit
i komentář. Jednotlivé verze dokumentu můžete samostatně zobrazit. Otevře se
pro ně nové okno a příkazem Soubor, Uložit nebo Soubor, Uložit jako můžete
verzi dokumentu uložit do samostatného souboru. Samozřejmě je možné nepotřebné
verze dokumentu ze souboru odstraňovat (což doporučuji, protože jinak zbytečně
roste velikost souboru).
Dialogové okno Verze také obsahuje políčko Při zavírání uložit verzi. Chtěla
bych upozornit na to, že pokud toto políčko zaškrtnete a ukládáte na disk (ne
na disketu), automaticky se uloží verze dokumentu nejen při zavírání dokumentu,
ale při každém jeho ukládání (tedy při každém stisku klávesové zkratky Ctrl+S).
Formátování
Formátování je jedna z nejčastěji používaných funkcí Wordu. Stejně jako v
předchozích verzích Wordu je i ve verzi 97 ponecháno členění formátovacích
charakteristik podle toho, na jakou minimální část dokumentu je můžete použít.
Ve Wordu tedy existuje znakový formát (lze uplatnit na libovolnou část textu),
odstavcový formát (nejmenší jednotkou na jeho uplatnění je odstavec) a oddílový
formát (lze nastavovat pouze na celé oddíly; tomuto formátu se nebudeme v
článku věnovat). Rozlišení druhů formátu není jen bezúčelnou didaktickou
kategorií, ale hraje roli například i při kopírování formátu a při práci se
styly. Proto doporučuji, abyste si zapamatovali, co patří do kterého druhu
formátu, protože pak vám bude práce s Wordem připadat logická. V tomto díle
probereme formátování znaků.
Formát znaku
Do znakového formátu patří všechny charakteristiky, které lze nastavit na všech
třech kartách dialogového okna Písmo (Formát, Písmo), a nastavení jazyka
(Nástroje, Jazyk, Nastavit jazyk). Mnoho uživatelů neví, že pokud se nastavují
tyto charakteristiky dodatečně pro celé slovo, nemusí se toto slovo označovat,
ale stačí umístit kurzor kamkoli dovnitř slova. To platí i pro nižší verze
Wordu. Ve verzi 97 je možné mezi formátovací charakteristiky znaku přiřadit i
ohraničení a stínování. Ohraničení a stínování však primárně patří mezi
charakteristiky odstavce, takže chcete-li ho přiřadit části textu (i jednomu
slovu), musíte ho nejdříve označit. Více si o ohraničení a stínování povíme v
kapitolce o formátu odstavce.
Nyní bych chtěla upozornit na některé formátovací charakteristiky znaku, které
nejsou obecně známé nebo jsou v této verzi nové. Nejprve si prohlédneme
dialogové okno Písmo (Formát, Písmo). Na první kartě Písmo nás nečeká příliš
mnoho překvapení. Novinkou této verze jsou nové styly písma (například ryté
nebo reliéf) a více možností podtržení (například vlnovkou).
Druhá karta, Proložení znaků (viz obrázek), nebývá mezi uživateli příliš známá.
Proto bych chtěla na některé její funkce upozornit. Políčko Mezery umožňuje
nastavit mezery mezi písmeny ve slově. Kdo to ví, neprokládá písmena mezi slovy
mezerníkem (což je velmi nehezké, protože při proporcionálním písmu je každá
mezera jinak velká), ale právě prostřednictvím tohoto políčka. Využít se toho
dá nejen při zdůraznění nějakého slova (vaší žádosti se vyhovuje), ale i v
tabulkách, pokud potřebujete nadpis ve sloučených buňkách roztáhnout nad více
sloupců.
Na kartě Proložení znaků můžete také nastavit umístění textu vůči řádku
(Umístění). Novinkou verze 97 je možnost nastavit měřítko znaků. Políčko
Měřítko totiž umožňuje nastavit, jak mají být jednotlivá písmena široká.
Hodnota se nastavuje v procentech normální šířky a může se pohybovat mezi 1 až
600 % ("skákat" můžete po 1 %, 100 % je normální šířka písma).
O poslední kartě Animace jsme již hovořili v souvislosti s prohlížením
dokumentu na obrazovce. Jedná se o novinku verze 97. Animace si lze pouze
prohlížet, ne tisknout.
Tlačítko Výchozí v dialogovém okně Písmo bylo k dispozici i v nižších verzích
Wordu. Pokud ho stisknete, neznamená to, že vše vrátíte do nějakého původního,
výchozího stavu, ale naopak: nastavené charakteristiky budou výchozími pro
všechny nové dokumenty založené na šabloně, na níž je založen aktivní dokument
(měníte tím odstavcový styl Normální v dané šabloně). Toto tlačítko proto
můžete použít, pokud u nového dokumentu, ještě než začnete psát, vždy měníte
velikost písmen z 10 bodů na 12 bodů.
Mezi formátovací charakteristiky znaku patří i jazyk (platí to i pro nižší
verze Wordu). Nastavený jazyk se uplatňuje při kontrole pravopisu a při dělení
slov. Upozorňuji na to, že většina uživatelů nastavení jazyka považuje za
charakteristiku dokumentu. Jde však o formátovací charakteristiku znaku a je
tedy možné nastavit odlišný jazyk pro různé části dokumentu. Chcete-li jazyk
měnit pro některou část dokumentu dodatečně, musíte ji nejprve označit. Jazyk
se nastavuje v dialogovém okně Jazyk (Nástroje, Jazyk, Nastavit jazyk). V tomto
okně je opět k dispozici tlačítko Výchozí. se stejným významem jako v
dialogovém okně Písmo. V horní části okna je možné vybrat jazyk (bez kontroly
pravopisu). Pak bude text, jemuž je tento "jazyk" přiřazen, při kontrole
pravopisu přeskočen. Pokud máte nastaveno dělení slov (Nástroje, Jazyk, Dělení
slov), nebude tento text na konci řádku rozdělen.
Na závěr uvedu několik tipů, které se týkají formátovacích charakteristik znaku
(platí i pro nižší verze):
1. Klávesová zkratka Ctrl+mezerník odstraní veškeré "ruční" formátování znaku,
označená část dokumentu bude převedena na standardní písmo odstavce. Standardní
písmo odstavce je představováno všemi formátovacími charakteristikami znaku,
které jsou součástí definice stylu odstavce, jímž je daný odstavec zformátován.
Pro různé odstavce tedy může být standardním písmem odstavce něco jiného.
2. Klávesová zkratka Shift+F3 cyklicky mění velikost písmen v označené části
dokumentu: velká na začátku slov, všechna velká a všechna malá.
3. Ve Wordu existují příkazy ZmenšitPísmo, ZmenšitPísmoOJedenBod, ZvětšitPísmo
a ZvětšitPísmoOJedenBod. Po použití příkazu ZmenšitPísmoOJedenBod (resp.
ZvětšitPísmoOJedenBod) se v označené části dokumentu zmenší (resp. zvětší)
velikost písma o jeden bod. Pokud použijete příkaz ZmenšitPísmo (resp.
ZvětšitPísmo), velikost písma se v označené části dokumentu změní tak, že se
vždy vyhledá nejbližší velikost, která je obsažena v rozevíracím seznamu
Velikost písma na panelu nástrojů Formát. Představme si, že máte nadpis
zformátovaný velikostí písma 14 bodů a běžný text velikostí 12 bodů. Pokud celý
text včetně nadpisu vyberete a použijete příkaz ZmenšitPísmo, nadpis pak bude
mít velikost 12 bodů (položka 13 bodů totiž není v seznamu), běžný text 11
bodů. Ještě mi zbývá prozradit, kde tyto příkazy najdete. Standardně nejsou
umístěny ani v panelu nabídek ani na žádném panelu nástrojů. Musíte si je tedy
do nabídky nebo na nějaký panel nástrojů přidat. Zadejte příkaz Nástroje,
Vlastní a v zobrazeném dialogovém okně klikněte na kartu Příkazy. V levém
seznamu Kategorie nalistujte položku Všechny příkazy, v pravém seznamu
vyhledejte požadovaný příkaz. Příkaz pak přetáhněte do nabídky nebo na panel
nástrojů.
8 1069 / dar









Komentáře
K tomuto článku není připojena žádná diskuze, nebo byla zakázána.