Příběh nebohé manažerky Věry

V našem dnešním ekonomickém komentáři bych se ráda věnovala tzv. lidskému faktoru. Prakticky v každém periodiku se ...


V našem dnešním ekonomickém komentáři bych se ráda věnovala tzv. lidskému
faktoru. Prakticky v každém periodiku se čas od času objeví usměvavá tvář
vykukující z business suite, která se fascinovaným čtenářům svěřuje se svými
pracovními úspěchy.
"Pracuji minimálně 14 hodin denně," říká Sales & Marketing Managerka
společnosti XXX Věra K. Disponuje-li společnost XXX rovněž osobou HR Managera,
měl by tento okamžitě zpozornět. Nabízejí se totiž pouze dvě možnosti: ta první
je taková, že Sales & Marketing Managerka je neschopná a svou práci nezvládá v
přiměřené časové lhůtě, která v našich krajích činí 8,5 hodiny denně. V tom
případě je povinností zodpovědného HR Managera co nejrychleji se této osoby
zbavit. Druhá, závažnější varianta, je ta, že společnost XXX hrubým způsobem
vykořisťuje Sales & Marketing Managerku Věru K. a ve snaze redukovat mzdové
náklady udržuje umělý podstav zaměstnanců, což představuje porušení řady
místních i mezinárodních zákonů. Samozřejmě je tu obvyklá odpověď: Sales &
Marketing Managerku Věru její práce baví a nemůže se jí nabažit. Je nepochybně
hezké, je-li někomu práce koníčkem, nicméně nikdo na světě není schopen trvale
14 hodin denně pracovat s plným nasazením a nevidím důvod, proč by měl
jakýkoliv zaměstnavatel platit něčí záliby. Jistě, například spisovatel před
dokončením románu, či vědec v poslední fázi experimentu mohou být "v práci"
třeba 20 hodin, ale tato situace není v jejich životě pravidlem. A pokud ano,
troufám si pochybovat o kvalitě výsledné produkce.
Věc má ovšem ještě další rozměr. Sales & Marketing Managerka Věra K. totiž za
výše popsaných okolností nemá šanci si najít čas na řadu věcí, které jsou
nezbytně nutné pro to, aby se člověk nestal jednorozměrným zařízením, vhodným
pouze pro vykazování pracovního výkonu. Pokud manažerka Věra v rozhovoru pro
média nenadsazuje míru své pracovní angažovanosti, obávám se, že musí jít o
nesmírně nudnou, nezajímavou a navíc snadno manipulovatelnou osobu, která nemá
čas a ani duševní kapacitu přemýšlet, budovat vztahy či všímat si světa kolem
sebe. A když se rozhodne, že "vystoupí z rozjetého rychlíku" a začne "žít"?
Jenomže i žít se musí umět a každá dovednost, kterou nepoužíváme, velmi rychle
zakrní.
A pak může nastat onen stav, který bývá v dámské společnosti označován jako
paradox neurotického milence a ten zní: Když může, tak nemůže.









Komentáře
K tomuto článku není připojena žádná diskuze, nebo byla zakázána.