Proč "nekrást" software?

Jaké jsou možné dopady nelegálního užívání počítačových programů se zřetelem na činnost podnikatelů? Každý ...


Jaké jsou možné dopady nelegálního užívání počítačových programů se zřetelem na
činnost podnikatelů? Každý uživatel počítače asi dnes ví, že
kopírování počítačových programů bez souhlasu autora je činnost právem
zakázaná. Málokdo ale tuší, který zákon to upravuje a kde zjistí možné sankce
za jeho porušení. Problematika ochrany počítačových programů je upravena v
zákoně č. 35/1965 Sb. o literárních, vědeckých a uměleckých dílech (dále jen
autorský zákon). Aby mohl být počítačový program chráněn jako dílo podle
autorského zákona, musí být výsledkem tvůrčí činnosti autora a vykazovat prvky
originality a individuality. Například jednoduchý prográmek na součet několika
čísel nebude samozřejmě autorským dílem. V současné době však drtivá většina
programů autorským dílem je, a spadá tak pod autorskoprávní ochranu.
Uvedený zákon prodělal řadu změn. Novelou č. 89/1990 Sb. byly počítačové
programy výslovně zařazeny mezi autorská literární díla, což do té doby mohlo
být zpochybňováno. Jedna z nejzávažnějších novel byla provedena v roce 1996
zákonem č. 86/1996 Sb. Do této doby si totiž mohl uživatel počítačového
programu vytvářet pro svoji osobní potřebu jeho kopie. Po novele zůstala jen
některá striktně upravená práva a u počítačových programů je zákonem výslovně
uvedeno, že bez souhlasu autora není možné pořídit žádnou rozmnoženinu, ani pro
osobní potřebu.
Práva uživatele softwaru
Podle autorského zákona je právem oprávněného uživatele počítačového programu
vytvořit si bez svolení autora kopii, pouze pokud slouží k archivním a záložním
účelům nebo potřebuje-li ji pro provoz programu na počítači, pro který byl
získán.
Většinu počítačových programů je nutné instalovat z přenosného nosiče (CD-ROM,
disketa) na pevný disk počítače. Někdy je zakoupený software již na pevném
disku počítače přítomen, což platí v případech tzv. OEM softwaru instalovaného
na zakoupeném počítači. Typickým příkladem je operační systém Windows,
kancelářské produkty MS Office apod.
V případě zakoupení programu pro užití na jednom počítači je možné jej
instalovat pouze na jeden počítač, a nikoliv na další (např. na notebook).
Software může být tedy instalován jen na takovém počtu počítačů, jaký byl
dohodnut ve smlouvě s koncovým uživatelem (tzv. licenční podmínky). Tato
smlouva je uzavírána mezi prodejcem softwaru a jeho uživatelem, a je důležité
se s ní seznámit. Zde je vhodné uvést, že pokud některá ustanovení smlouvy
budou v rozporu se zákonem (zejména s autorským), jsou neplatná. V minulosti
řada výrobců softwaru např. omezovala oprávněného uživatele počítačového
programu tak, že zakazovala pořízení archivní či záložní kopie programu.
Je možné zakoupit počítačový program pro neomezený počet počítačů ve
vlastnictví oprávněného uživatele. Tato smlouva bývá často označována jako
multilicence, což je však z právního hlediska poněkud nepřesné. Tímto způsobem
nakupují počítačové programy zejména právnické osoby. Často však dochází k
nepochopení přesného smyslu této smlouvy a řada zaměstnanců se domnívá, že si
takový software může legálně nainstalovat i na svém soukromém počítači.
Oprávněným uživatelem je však v tomto případě pouze právnická osoba, která
software zakoupila a uzavřela smlouvu s prodejcem. Proto jej může používat
pouze na počítače ve vlastnictví této právnické osoby nebo na počítačích, které
užívá (např. na základě leasingové smlouvy), pokud smlouva nestanoví jinak.
Pořízení rozmnoženiny programu bez souhlasu autora k archivním a záložním
účelům,
popř. k nahrazení oprávněně získané rozmnoženiny, která byla ztracena, zničena
nebo jinak znehodnocena, je právem oprávněného uživatele. Autorský zákon také
říká, že oprávněný uživatel počítačového programu nemůže být omezen ve svém
právu zkoumat počítačový program, studovat jej nebo zkoušet jeho fungování za
účelem zjištění myšlenek a principů, na nichž je založen kterýkoli prvek
programu, činí-li tak při jeho obvyklém využívání. Pro autory počítačových
programů je poněkud nevhodně a nepřesně upraveno další právo. Na jeho základě
může uživatel provést bez souhlasu autora úpravy, doplňky a změny počítačového
programu, pokud takové zásahy směřují k opravě zřejmé vady nebo jsou v souladu
se zamýšleným účelem při jeho operativním využívání oprávněným uživatelem.
Uvedené ustanovení se nelíbí ani programátorům ani výrobcům a distributorům
software. Otázkou je definice zamýšleného účelu. Je samozřejmé, že tento účel
musí být legální, tedy nesmí být v rozporu se zákonem. Ale i tak jde do jisté
míry o narušení práva autora na integritu díla.
Ochrana počítačových programů
Autorským dílům a tedy i počítačovým programům poskytuje ochranu trestní zákon
(č. 140/1961 Sb). Podle něj je možné při neoprávněném nakládání s počítačovým
programem uložit trest odnětí svobody
až na 5 let nebo peněžitý trest či propadnutí věci. Podle tohoto ustanovení by
mělo být stíhano zejména kopírování programů ve velkém, jejich další šíření a
provádění změn v programu s cílem přivlastnění si autorství programu. Trestně
právní postih by se měl vztahovat na závažnější případy porušování autorského
práva s vážnějšími dopady. Počítačový program je chráněn od svého vzniku a
nepotřebuje k ochraně žádnou registraci státním nebo jiným orgánem.
K porušení autorských práv může dojít různým způsobem. Častým případem je
provoz programu na více počítačích, než umožňuje zakoupená licence, což se
často děje zejména ve firmách. Následky pak mohou být velmi nepříjemné např.
zabavení počítačů může ochromit nebo i ukončit chod firmy.
Dalším častým případem útoku proti zájmu chráněnému ustanovením ! 152 trestního
zákona je zasahování do programu prováděním jeho změn a úprav. V neposlední
řadě je porušováním autorského práva i další prodej programu, pokud není
povolen ve smlouvě s koncovým uživatelem. Oprávněný uživatel nemůže program
dále převádět bez souhlasu autora. Asi nejtypičtějším porušováním je pořizování
nelegálních kopií programu a jejich úplatné či bezúplatné šíření. Je nutno si
uvědomit, že zhotovíme-li rozmnoženinu legálně zakoupeného programu a
poskytneme ji k užívání další osobě nebo osobám, ať už úplatně nebo bezúplatně,
porušujeme autorské právo se všemi důsledky v tomto článku uvedenými. Ve věcech
porušování autorských práv, konkrétně práv autora počítačového programu, bylo
vydáno několik trestních rozsudků a trestních příkazů. Trestem byl většinou
podmínečný trest nebo peněžitý trest a propadnutí věci. Propadly jednak nosiče,
na nichž byly programy nelegálně šířeny, a v některých případech i počítače.
Informace o těchto případech můžete nalézt na www.nekradu.cz.
Kromě trestně-právní ochrany je zde i ochrana dle zákona o přestupcích č.
200/1990 Sb. (dále jen přestupkový zákon), kde je za neoprávněné využívání děl
ve smyslu autorského zákona stanovena pokuta, v tomto případě velmi nízká, do 3
000 korun.
Samozřejmě, že ochranu poskytuje již samotný autorský zákon. Této ochrany se
autor musí domáhat u civilních soudů a může na porušiteli vyžadovat zdržení se
porušování autorského práva, odstranění následků porušení, náhradu škody a
přiměřeného zadostiučinění (většinou v penězích). Škoda zahrnuje skutečnou
škodu i ušlý zisk. V konečném důsledku tedy porušitel zaplatí kromě náhrady
škody, přiměřeného zadostiučinění i soudní výlohy a náklady na právní
zastoupení před soudem.
Dalším problémem je otázka daňová. Pokud finanční úřad zjistí, že v počítači je
nainstalován software, k němuž neexistují nabývací doklady a který není veden v
majetku firmy, bude ho samozřejmě zajímat způsob jeho nabytí. Může to být buď
nelegálně, a potom se uživatel dopustil porušení autorského zákoníku, nebo mu
ho věnoval autor jako dar, a potom z tohoto daru měl zaplatit darovací daň. V
neposlední řadě proti "pirátům" bojují i různé organizace sdružující výrobce
počítačových programů. Asi nejznámější je BSA (Bussines Software Alliance).
Tato organizace má i v České republice linku, kam může kdokoliv nahlásit
nelegální užívání či šíření počítačových programů. Tyto organizace spolupracují
s policií a využívají trestněprávní ochrany autorského práva.
Závěrem
Zmínili jsme si několik důvodů, proč je nezákonné a riskantní nelegálně si
pořizovat nebo šířit počítačové programy, zvláště pak pro podnikatele. S
ohledem na rozsah článku není možné přesně rozebrat všechny dopady této
činnosti. K výhodám legálně nabytého počítačového programu patří řada dalších
služeb, které výrobci softwaru poskytují oprávněným uživatelům.
Nelegální programy mohou být navíc zavirované, a zničit tak důležitá data v
počítači nebo dokonce i některé části hardwaru. Na legálně zakoupené programy
má uživatel také záruku. Věřím, že tento článek přispěje ke zvýšení právního
vědomí veřejnosti ve věci porušování autorských práv v oblasti počítačových
programů.

9 1529 / ramn









Komentáře
K tomuto článku není připojena žádná diskuze, nebo byla zakázána.