Proč sériové rozhraní?

Sériové rozhraní ATA sice za nějakou dobu zcela vytlačí současnou paralelní přenosovou technologii, s jinými sériov...


Sériové rozhraní ATA sice za nějakou dobu zcela vytlačí současnou paralelní
přenosovou technologii, s jinými sériovými přenosovými metodami si však
konkurovat nebude, natož aby je zcela zlikvidovala. Podle názoru společnosti
Intel nebude mít sériové rozhraní ATA žádný vliv na rozhraní typu USB, IEEE
1394 (FireWire, iLink) či SCSI.

Sériové rozhraní ATA
Metodu paralelního přenosu dat lze při zachování dosahovaných přenosových
rychlostí technicky realizovat pouze na krátké vzdálenosti. Pro přenos na větší
vzdálenosti je třeba snížit přenosovou rychlost, neboť jednotlivé bity mohou na
druhý konec kabelu dorazit různě rychle a být vyjádřeny různým napětím. Tyto
rozdíly v rychlostech přenosu jednotlivých bitů lze korigovat pouze snížením
pracovního taktu rozhraní. Kromě toho přenos dat po tolika pramenech kabelu
vyžaduje značný přísun elektrické energie a velké konektory jsou osazeny mnoha
drahými a na chyby náchylnými kontakty. A k tomu všemu dnes používané 40 nebo
80pramenné ploché kabely jsou neohebné a uvnitř počítače brání proudění
vzduchu, které je tak důležité pro chlazení jednotlivých stavebních komponent
PC.
V případě sériového přenosu dat odpadají rozdíly v rychlostech přenášených
bitů, neboť pro veškerý přenos je k dispozici pouze signální vedení. Při volbě
vhodného kódování (např. 8B/10B) není zapotřebí dokonce ani žádné taktovací
vedení. Přenos dat po jediném kabelovém páru navíc spotřebuje pouze minimum
energie. Konektory takového kabelu jsou malé a mají jen několik málo kontaktů,
a vlastní kabel je tak tenký, že nebrání chladícímu vzduchu v proudění.
Aby bylo možné pracovat se sériovými datovými toky, je zapotřebí instalovat
paralelně-sériové převodníky a jejich odpovídající protějšky, které jsou
schopny konvertovat data paralelně zpracovávaná pevnými disky do sériového
formátu. Při současném vysokém stupni integrace a značných interních
přenosových rychlostech moderních čipů CMOS může převod bezproblémově probíhat
v reálném čase. Čipy s převodníky sice zvyšují cenu zařízení a jeho složitost,
zároveň však odpadá nutnost použití bufferových zesilovačů nezbytných u
technologií pro paralelní přenos dat. Kromě toho dnes již vyzrálá technologie
LVDS pracuje s nízkými napětími. Díky tomu dochází k úsporám elektrické energie
a je dosahováno rychlejších přepínacích časů.
Zvláště důležitou roli hraje stoprocentní softwarová kompatibilita mezi
dosavadním paralelním a novým sériovým rozhraním ATA. Úprava elektrického
napětí a konverze protokolu probíhají výhradně na té nejnižší logické úrovni v
čipu. Aplikace a softwarové ovladače nejsou těmito konverzemi nikterak
ovlivněny. Vývojáři tedy nemusejí vůbec nic měnit, doplňovat nebo nově
překládat.

Pohled do budoucna
Sériové rozhraní ATA je vyvíjeno pro trh s velkým odbytem. Podle odhadů
pracovníků agentury Disk/Trend se v roce 1999 prodalo téměř 126 milionů pevných
disků vybavených paralelním rozhraním ATA. V letošním roce má toto číslo
dosáhnout hodnoty 154 milionů. Pro rok 2002 se počítá s odbytem 184 milionů
pevných disků.
Specifikace sériového rozhraní ATA dosáhla ve verzi 1.0 své předběžné konečné
podoby koncem roku 2000. Společnost Intel očekává přechod na sériové rozhraní
ATA někdy ve druhé polovině roku 2001. Počítače s integrovaným sériovým
rozhraním ATA první generace s přenosovou rychlostí 150 MB/s se mají podle
odhadu sdružení Serial ATA Working Group objevit na trhu v roce 2002. Druhá
generace rozhraní by měla přijít v roce 2004 a zdvojnásobit přenosovou rychlost
na 300 MB/s. S příchodem třetí generace naplánovaným na rok 2007 se přenosová
rychlost znovu zdvojnásobí na 600 MB/s. Zbývá jen čekat, zda s nastoupeným
tempem zvyšování přenosové rychlosti dokáží udržet krok také pevné disky.
1 1886 / zaj









Komentáře
K tomuto článku není připojena žádná diskuze, nebo byla zakázána.