Prostor, ve kterém žijí barvy

DEFINICE Barevný prostor (color space) je modelem, který popisuje všechny možné barvy, jež mohou být zobrazeny určit


DEFINICE
Barevný prostor (color space) je modelem, který popisuje všechny možné barvy,
jež mohou být zobrazeny určitým výstupním zařízením. Tím je například monitor,
barevná tiskárna, fotografický film nebo tiskařský stroj.
Když přecházíte světelnou křižovatku, když se podíváte na oblohu předtím, než
si s sebou vezmete deštník, nebo když si chcete přidat do kávy to správné
množství mléka, děláte rozhodnutí založené na svém subjektivním vnímání barev.
Vaše oči zprostředkovávají informace. Jsou to důmyslná zařízení, vnímající
ohromné množství barev světelného spektra. Jsou citlivější než fotografický
film, ale ne tak hodnověrné. Film zaznamenává skutečné části viditelného
elektromagnetického spektra, zatímco lidské vnímání barev je někdy poznamenáno
kulturními a subjektivními vlivy.
Vámi vytvořený barevný vzorník nemá také žádný objektivní standard. Zkuste
popsat nějakou barvu jinému člověku, a uvědomíte si, jak složité je tlumočit
váš systém barev.

Barevné modely
Uvedená nejednotnost vedla v roce 1931 vídeňskou Commission Internationale de
lEclairage (CIE) k vymyšlení systému (prostoru) barev založeného na informacích
z kolorimetrů. Jedná se o přístroje, které umějí přesně měřit určitou světelnou
vlnovou délku. Uvedený barevný systém vychází z modelu Jamese Maxwella z roku
1857 a jako primární barvy používá červenou, zelenou a modrou (RGB red, green,
blue). Tento dnes nejvíce rozšířený model je aditivní: spojte červenou, zelenou
a modrou barvu, a dostanete bílou.
Druhý nejrozšířenější systém barev používá odražené světlo. Na rozdíl od výše
zmíněného modelu je subtraktivní. Bílé barvy se dosáhne tím, že se odečtou
pigmenty odrážející azurovou, fialovou a žlutou (CMY, cyan, magenta, yellow).
Toho se využívá především při tištění, kdy se ještě přidá černá a vytvoří se
systém barev CMYK (K na konci je ze slova blacK).
Vídeňský model se nazývá XYZ (to představuje červenou, zelenou a modrou) a měří
dvě složky barvy: odstín (převažující vlnovou délku, například červenou nebo
zelenou) a sytost (čistotu barvy). Systém XYZ ale nepopisuje přesně námi
vnímané rozdíly barev a ani jasnost, tedy množství bílé v jednotlivých barvách.
Vývoj systému barev CIELAB a 3-D modelu umožnil v roce 1976 také měření
jasnosti. Systém CIELAB zůstává nejpřesnějším způsobem pro měření a reprodukci
barev. Používají ho skenery, počítače a tiskařské stroje pro high-end aplikace.

Záleží na účelu
Software jako Photoshop od Adobe Systems dává grafikům na výběr z mnoha systémů
barev včetně RGB, CMYKu nebo CIELABu. Záleží na tom, k jakému účelu budou
vytvořený datový soubor používat. Aby přesně vyjádřili barvy u obrázku, který
se bude tisknout na počítačové tiskárně, vyberou si CMYK nebo CIELAB. To proto,
že při tištění obrázků se využívá odraženého světla. Červený inkoust vypadá
červeně, protože jeho pigment absorbuje světlo komplementární barvy, tedy
zelené (a tedy odráží červenou). Software počítačových tiskáren separuje
jednotlivé barvy a při tisku se vytváří zvláštní tiskový obrazec pro každou z
nich.
Pro prezentaci diapozitivů v PowerPointu si grafici vyberou systém RGB nebo
CIELAB. Při použití tří bajtů pro jeden pixel může dnes většina monitorů,
televizních obrazovek a digitálních kamer přenášet a ukazovat obraz se 16 777
216 barvami. Ale kritici nezapomenou dodat, že RGB nedokáže zobrazovat některé
barvy, jako například určité typy fialové.

Nejlepší kvalita
Pro barevné reprodukce vysoké kvality nejsou CMYK ani RGB dost dobré; oba tyto
systémy jsou závislé na vlastnostech zařízení, ve kterém jsou používány. Pro
každé výstupní zařízení jsou definovány určité barevné profily. Kvalitní
24bitový minotor zobrazuje barvy mnohem věrněji originálu než low-endová
tiskárna. CIELAB není výstupním zařízením ovlivněn, čímž se eliminují některé
problémy. Když se vytváří obrázek, barevný profil CIELABu je vložen do
grafického souboru; zobrazení obrázku se řídí tímto profilem a ne systémem
barev nastaveným na monitoru nebo na tiskárně.
Pro statické obrázky existují ovšem i jiné systémy barev, např. velmi detailní
systémy barev používané v chemii a dalších oblastech vědy. Také video má
vlastní systémy barev. Když chceme prohlížet videozáznam na monitoru počítače,
musí být obraz konvertován z různých analogových systémů do digitálního RGB
videa. Speciální hardwarové prvky na grafické kartě a videoakcelerátoru tuto
konverzi mezi oběma systémy urychlují.
Některé organizace stále pracují na vývoji nových systémů barev, například
International Color Consortium v Restonu. Ale až si budete vybírat nějaké
výstupní zařízení, ve většině případů dejte na dojem svého prvního a nejlepšího
systému barev: používejte své oči.


SRGB nový systém barev
Jak vám poví každý webový návrhář, grafika vytvořená na vysoce kvalitním
monitoru s použitím důmyslného systému barev CIELAB nebude rozhodně vypadat
stejně dobře na méně kvalitním výstupním zařízení.
Aby se tento problém nějak řešil, přišly v roce 1996 firmy Hewlett-Packard a
Microsoft s tzv. standardním RGB (SRGB). Tento systém barev obsahuje užší řadu
barev než obvyklý RGB.
Zavedení nového systému barev bylo podle představitelů uvedených firem
nutností. Pro většinu uživatelů je podle nich totiž pro správné zaznamenání
barev zbytečné používat CIELAB (a přímo k obrázku přiložit profil systému
barev). Oba výrobci také zdůrazňovali, že mnoho formátů přikládání barevných
profilů nepodporuje.
Místo aby bylo nutné používat barevný profil výstupního zařízení (jako je to v
případě RGB nebo CMYK) nebo barevný profil přiložený v souboru obrázku (jako u
CIELABu), je SRGB vestavěn v operačním systému a ve webovém prohlížeči jako
jejich interní manažer barev. Systém nabízí nejlepší možný výsledek, kterého
lze dosáhnout na připojených zařízeních tím, že hledá jejich největší společný
jmenovatel.









Komentáře
K tomuto článku není připojena žádná diskuze, nebo byla zakázána.