Realita, nebo možnost si hrát?

Jak nám vesele stoupá výkonnost počítačů a zlepšují se jejich výpočetní a zobrazovací schopnosti, vzniká čím d...


Jak nám vesele stoupá výkonnost počítačů a zlepšují se jejich výpočetní a
zobrazovací schopnosti, vzniká čím dál více her, které se snaží v tom kterém
oboru přiblížit co nejvíce světu mimo elektronické obvody a skřípající
periferie světu reálnému. Jistěže nejblíže jsou letecké simulátory, které dnes
na běžném "písíčku" vypadají v podstatě stejně, jako na specializovaných
přístrojích pro školení skutečných pilotů jenom kožené sedadlo a pásy si musíte
domyslet nebo koupit.
Právě letecké simulátory se už několik let dělí na dvě hlavní skupiny. Na ty,
co se snaží co nejvíce kopírovat reálné letové vlastnosti simulovaného letadla,
a na ty, které fyzikální model výrazně zjednodušují. Tím zpřístupní hru i
lidem, kteří o létání vědí jen to, že přitáhnutím kniplu k sobě se stoupá.
Poslední dobou toto dělení (dělení na hry reálné a "nereálné") přestalo být
výsadou simulátorů a dostalo se do dalších herních žánrů. Jenže otázkou je, zda
to je vůbec přínosem.
Typickým příkladem pronikání reálných zákonitostí do hry jsou hry strategické.
Zatímco dříve jste hýbali malými tančíky a snažili se obklíčit a rozstřílet
tančík nepřátelský, dnes nejprve provedete radarový průzkum, poté necháte
dělostřeleckou podporu vyplýtvat trochu munice, a teprve pak přijdou na řadu
tanky. U 3D stříleček z vlastního pohledu už nestačí protivníka zasáhnout, ale
je třeba ho trefit do hlavy nebo do srdce. Kdejaké formule zase vyžadují před
každou jízdou seřídit tlumiče a správně nafouknout kola. A normální hráč, který
pomalu ani neví, co to tlumiče jsou, jen zírá.
Hry se odjakživa snažily hlavně pobavit proto také vznikly. Ještě bude nějakou
dobu trvat, než vstoupíme do virtuální reality a hry se stanou něčím novým,
něčím, co nám bude přinášet podobné zážitky, jaké nám přináší život. Do té doby
budou hrdinové v adventurách strkat do kapes žebříky a tvrďáci ve střílečkách
si budou léčit těžká zranění sebráním lékárničky. Pokusy omezovat hráče v
požitku z hraní jenom proto, že v reálu by takové věci nebyly možné, působí
násilně a jejich necitlivost může hru značně pokazit. Autory láká přibližování
her realitě, hráče však už evidentně méně. Hry jako Deus nebo z novějších
Trespasser u hráčů propadly právě proto, že se snažily až příliš simulovat
život (v tomto případě život v divočině). Ke hrám prostě patří určité
zjednodušení, protože kdyby v nich bylo doopravdy všechno jako v životě, lidé
by ztratili chuť je hrát. Zatím tedy berme ony nesmělé pokusy o vnesení reality
do her jako hledání hledání hranice, kde je to ještě dobře a kde už ne. Ačkoli
se tyto pokusy zatím příliš nedaří, věřme, že nás pomalounku přibližují k
virtuální realitě a pak už to bude o něčem jiném.
9 1291 / orn









Komentáře
K tomuto článku není připojena žádná diskuze, nebo byla zakázána.