Revize dalšího vývoje IT po 11 letech

Svět ovládnou šikovná kapesní zařízení, ale možná i složitost, která se může vymknout z rukou. Leonard Kleinr...


Svět ovládnou šikovná kapesní zařízení, ale možná i složitost, která se může
vymknout z rukou.

Leonard Kleinrock je emeritním profesorem počítačových věd na kalifornské
univerzitě v Los Angeles. V době, kdy pracoval jako doktorand na Massachussetts
Institute of Technology, kde získal roku 1963 titul Ph.D., vytvořil zásady
metody přepínání paketů, základního principu fungování internetu. V Los Angeles
Times byl roku 1999 označen za jednoho z "50 lidí, kteří měli v tomto století
největší vliv na podnikání".
Redaktor amerického vydání časopisu Computerworld Gary H. Anthes udělal s
profesorem Kleinrockem před 11 lety při příležitosti oslav 25. výročí vzniku
internetu rozhovor. Nyní, v roce 2005, Anthes požádal profesora Kleinrocka o
revizi jeho tehdejších myšlenek.

Před 11 lety jste pro Computerworld prohlásil, že internet potřebuje kromě
jiného "systém řádného zabezpečení". Co potřebuje dnes? Za posledních 11 let se
bezpečnostní poměry velmi zhoršily, dokonce tak, že existuje část populace,
která se začíná ptát, zda potíže, které vlivem spamu, virů, spywaru a podobně
podstupují, vyváží přínosy z využívání internetu. Nemyslím si, že by existovala
nějaká zázračná obrana. Potřebujeme kompletní systémová řešení. Pomůže zavedení
silné autentizace. Situaci ulehčí i protokol IPv6. Primární roli sehraje
identifikace zdroje informace síťový prvek, který zaručí, že nejde o podvrh.

Roku 1994 jste také postrádal lepší multimediální schopnosti internetu...
Jednou z hlavních změn, které v posledních 11 letech v oblasti multimédií
proběhly, je rozmach toho, co nazýváme mobilní internet. Máme nyní možnost
cestovat z jednoho místa na druhé a mít přitom snadný přístup k bohaté plejádě
služeb. Digitalizuje se téměř veškerý obsah, jenž se stále více sbližuje se
skutečně šikovnými zařízeními do ruky, tzv. handheldy. Ty zpřístupňují internet
kdykoliv, kdekoliv a komukoliv jde tedy o mobilní internet. Ale ještě je toho
spousta před námi.

Co myslíte?
Lidem jsme usnadnili pohyb z místa na místo a zpřístupnili síť. To, co chybí,
je rozhraní pro platby za připojení, které by člověku umožnilo snadnou
identifikaci všude, vždy a odkudkoliv. Tato změna bude vypadat tak, že vznikne
alternativní cenový model, díky němuž se budou lidé moci přihlásit k Wi-Fi
roamingové službě, kterou jim poskytne jejich firma nebo poskytovatel domácího
připojení. Protože tyto smlouvy o roamingu budou uzavírány mezi poskytovatelem
přihlašované služby a operátory dnešních veřejně přístupných sítí, poroste
počet míst, z nichž se bude přihlášený účastník moci připojit zadarmo nebo za
velmi nízký poplatek. Klíčovým prvkem takového prostředí je síťová
interoperabilita, týkající se nejen datového přenosu, ale i autentizace a
účetních operací. Přínosy bude snadné využívat a jejich cena bude snadno
odhadnutelná.

Zmínil jste se o šikovných zařízeních do ruky, tzv. handheldech. Kam směřuje
jejich vývoj?
Máte tu telefon, PDA, GPS, kameru, elektronickou poštu, pager, vysílačku,
televizi, rádio to všechno konverguje do takového zařízení handheldu, které
můžete nosit s sebou, případně spolu s laptopem. To změní spoustu vlastností
multimediálního i textového obsahu video, zobrazení, hudbu. Vyberete si je
podle toho, jaké zařízení zrovna máte. Budete moci například v rámci kapesního
přístroje používat svůj mobilní telefon, dále případně poslouží jako průchozí
zařízení pro příjem obrazu nebo videa, které si budete přát zobrazit na nějakém
jiném výstupním médiu řekněme na vašem počítači nebo na televizoru. Handheld
možná bude muset obraz zjednodušit, pokud jej bude chtít zobrazit sám, ale
rovněž může přenést vysoce kvalitní datový tok do televizoru, a ten jej
přizpůsobí tak, aby odpovídal jeho zobrazovacím schopnostem.

Zajímá se o takovou schopnost i firemní IT?
Rozhodně. Elektronickou zprávu si můžeme přečíst přímo na příručním zařízení a
stejně tak lze využít možnost stáhnout si do něj obchodní dokumenty z
tabulkových procesorů, textových editorů nebo prezentačních programů. Máme
možnost zúčastnit se pomocí kapesních zařízení příležitostné videokonference
nebo jiné komunikace, kladoucí nároky na média. Stojíme právě na prahu světa
těchto multifunkčních zařízení. Ovšem rozhraní člověk-počítač vždy představuje
problém.

Jak by se to mohlo zlepšit?
Skutečně důležitou roli sehrají technologie pro rozpoznávání hlasu. Současně
bude k dispozici flexibilní zařízení, z něhož vlastně jen vytáhnete klávesnici
s obrazovkou a připojíte to, co s sebou nosíte. Hmatové technologie, založené
na zpětné vazbě dotyků a tlaků, ještě nemáme, ale hodně se toho v tomto směru
vyvíjí. Pomocí kapesního zařízení byste si například mohli zobrazit virtuální
klávesnici na papíře a prostě se jí dotýkat.

Varoval jste, že právě "narážíme na bariéru složitosti". Co tím míníte?
Dříve jsme si arogantně mysleli, že každý systém, který vyrobí člověk, lze plně
pochopit, protože jej vytvořil. Avšak dospěli jsme k bodu, v němž už neumíme
předpovědět, jak se systémy, které navrhujeme, budou chovat, a to nám brání v
tvorbě některých skutečně zajímavých návrhů systémů. Dovolujeme distribuovanému
řízení a inteligentním prvkům ovládat chování takových systémů. To s sebou
ovšem přináší nebezpečí v těchto automatických mechanismech se objevují kaskády
chyb a souvislostí, kterým nerozumíme.

Čekají nás katastrofické výpadky složitých systémů, jako je internet nebo
elektrická rozvodná síť?
Ano. Čím lépe systém navrhnete, tím spíše bude jeho výpadek katastrofou. Bude
navržen k velmi dobrému fungování až po určitou mez, a pokud nedokážete určit,
jak blízko už se k této mezi dostal, překvapí vás jeho kolaps náhle a nečekaně.
Naopak, pokud systém pomalu upadá, dokážete poměrně přesně říci, kdy zkolabuje
definitivně. To se u dobře navrženého systému typicky nepozná.

Takže jak lze u složitých systémů zlepšit bezpečnost a spolehlivost?
Řízení bezpečnosti musíte umístit částečně do designu a částečně do programu, a
výsledek se dostaví. Lidé přilepují intuitivně tu trochu řízení, tu nějaký
protokol a nevidí věci v celku to, v jaké součinnosti tyto drobnosti spolu
jsou. Pokud jen tak halabala připlácnete nové řídicí prvky na staré, je to
způsob, jak vygenerujete nepředvídatelné chování.


Leonard Kleinrock
Leonard Kleinrock pracoval na prvním přepínacím uzlu sítě Arpanet Interface
Message Processor 1. Minipočítač, konfigurovaný Boltem, Berankem a Newmanem,
dorazil na Kalifornskou univerzitu 1. května roku 1969. O dva dny později
dosáhl tým vedený profesorem Kleinrockem prvního přenosu zpráv mezi IMP1 a
jiným počítačem na univerzitě. Tak se zrodil Arpanet, předchůdce dnešního
internetu.









Komentáře
K tomuto článku není připojena žádná diskuze, nebo byla zakázána.