Revoluce přinesla do palivových článků vodík

Doslova zemětřesení v oblasti palivových článků může představovat nový objev, který počítá oproti běžně pou


Doslova zemětřesení v oblasti palivových článků může představovat nový objev,
který počítá oproti běžně používanému methanolu s vodíkem.

Palivové články jsou přitom navrženy tak, že umožňují napájet (nebo dobíjet
klasickou baterii) přenosná zařízení, jako jsou mobily, notebooky, PDA či
mediální přehrávače v místech, kde není dostupná elektrická energie. Dnes téměř
výhradně používaná technologie DMFC (Direct Methanol Fuel Cell), má však hned
několik nevýhod. Za prvé výsledný produkt nabízí na svou relativně značnou
velikost jen velmi malý výkon, dále musí být využit prostředek (katalyzátor)
umožňující to, že jednotlivé komponenty článku, tedy voda, methanol a vzduch,
spolu začaly reagovat, a tak vytvářet elektrickou energii, a konečně vedlejším
produktem při spalování je kysličník uhličitý.
Základ objevu
Palivové články postavené na bázi vodíku nabízejí oproti methanolovému řešení
mnohem více energie, avšak zásadním problémem je uchovávání vodíku, který není
v mobilních zařízeních možné skladovat pod vysokým tlakem či v kapalném stavu.
Avšak vědci z americké Purdue University přišli na to, jak s vodíkem bezpečně
manipulovat. Ke svým pokusům totiž využili hydroboritan sodný, což je gel
vytvořený spojením vody a polyakrylamidu, a malé hliníkové částice. Pro tuto
směs využili kombinaci dvou známých metod, jak vytvořit vodík. První z nich,
která je známa už od druhé světové války, vyžaduje při získávání vodíku
přítomnost poměrně drahého katalyzátoru, zatímco druhá pracuje na principu
vylučování vodíku při vhození částic hliníku do vody. Vědci kombinaci obou
způsobů nazvali jako trojnou směs hydroboritanu, kovu a vody (triple
borohydride-metal-water mixture), jež pro aktivaci vylučování vodíku
nepotřebuje katalyzátor a přitom funguje jako dostatečný zdroj pro potřeby
palivových článků. První pokusy naznačují, že vodík lze získat ze 6,7 % směsi,
jinými slovy, že ze 100gramové patrony zdrojového materiálu lze využít až sedm
gramů vodíku. Podle některých poznatků by prý uvedený podíl mohl v blízké době
stoupnout dokonce na 8 až 10 %. Navíc vedlejší produkty při tomto typu
spalování prý nejsou toxické či jinak zdravotně závadné.
Co bude dál?
Podle některých pozorovatelů se máme s novou technologií nač těšit. Uživatelé
mohou do svých mobilních přístrojů instalovat palivové články o velikosti
kreditní karty. Ty budou kromě náplně směsi (která může mít formu například
tabletky) a spalovací části obsahovat ještě mikroprocesor. Ten si bude všímat
stavu klasické baterie, a jakmile dojde k jeho zhoršení, aktivuje proces, který
začne vytvářet pro palivový článek vodík, respektive bude klasickou baterii
nabíjet. Pokud bude směs paliva nasazena, nelze ji potom už znovu použít.
A kdy se mohou na novou techniku těšit samotní uživatelé. Vše prý záleží na
tom, zda se vědeckému týmu podaří získat peníze na další vývoj. Pozorovatelé
jsou ale optimističtí na trh prý bude vodíkový článek uveden velmi brzy.









Komentáře
K tomuto článku není připojena žádná diskuze, nebo byla zakázána.