Robodex: Od hlídacího ještěra k hledačům min

Člověk nemusí být jen čtenářem povídek Isaaka Asimova, aby v něm slovo "robot" vyvolalo představu umělých pomocní...


Člověk nemusí být jen čtenářem povídek Isaaka Asimova, aby v něm slovo "robot"
vyvolalo představu umělých pomocníků, skládajících za něj večer prádlo,
obsluhujících stroje či stavějících dům. Robotika, ač za uplynulá desetiletí
urazila obrovský kus cesty, přitom v očích veřejnosti stále zůstává oborem,
který zdaleka nesplnil nadějná očekávání. Mezi odborníky však začíná zaznívat
jiný tón: Svět budoucnosti je blízko a není tak odlišný od vize, kterou nám
vykreslovali autoři sci-fi. Záblesky přicházejícího věku bylo přitom možné
vidět na letošním ročníku výstavy Robodex v japonské Jokohamě.
Během čtyř dnů na počátku dubna zde mohlo kolem 70 000 návštěvníků osobně
poznat na 79 rozličných druhů robotů, se kterými se přijelo pochlubit 35 firem
a vývojových týmů. Zřejmě nikoho nepřekvapí, že exhibici Robodex pravidelně
hostí Země vycházejícího slunce tedy stát s takřka polovinou všech dnes
používaných robotů a s 90 % umělých psíků Aibo a obdobných hraček. Letošní
Robodex byl ale ve znamení nejen hravých aplikací, ale i skutečně praktických
pomocníků.

Lidská podoba
Tradičně vysoký zájem sklízeli humanoidní roboti. V poslední době je ovšem
patrný trend, který vede vývojáře k tomu, aby se nesnažili o lidskost za každou
cenu. Dokonalá lidská podoba totiž stojí příliš úsilí, výsledek je málokdy
přesvědčivý a přetrvávají problémy. A tak se i u robota s lidskou tváří nyní
konstruktéři často neostýchají neřešit problém lidské chůze a místo toho využít
univerzálnější podvozek. Současně je ale cílem alespoň nějakými lidskými rysy
robota vybavit. Lidé nemívají takové potíže hovořit s něčím, co se člověku
alespoň vzdáleně podobá na rozdíl od nutnosti komunikovat s hranatou krabicí na
pavoučích nohách.
Ani letos nebyla v Jokohamě o humanoidní roboty nouze. Firma Mitsubishi tak
představila své řešení výše uvedeného dilematu, Wakamaru, robota bez nohou, ale
s trupem, rukama a hlavou. Robot rozezná 10 000 mluvených slov a dokáže se
přizpůsobit řeči svého majitele. Může sloužit jako hlídací zařízení nebo jako
pomocník, poskytující jednoduché služby (např. seniorům či tělesně postiženým).
Podle informací z veletrhu by Wakamaru mohl být na trhu k dispozici příští rok
s cenou mezi 8 000 a 16 000 dolarů.
Společnost Honda předvedla lehce modifikovanou verzi svého loňského modelu,
Asima, který nyní umí chodit dvakrát rychleji (3 kilometry za hodinu) než před
rokem. Výrobce plánuje Asima prodávat jako domácího pomocníka. Kdy, to však
zatím není jasné. V tuto chvíli funguje Asimo např. v roli průvodce muzeem
robotiky.
Sony na exhibici disponovala největším stánkem stejně jako frekvencí
předváděcích akcí. Jejím hlavním trumfem je SDR 4X-II, malý humanoidní robot,
jehož zkratka (Sony Dream Robot) napovídá, že společnost se drží své teze
nabízet nikoliv praktické pomocníky, ale spíše roboty pro zábavu. Současný typ
SDR pak jokohamské návštěvníky nabil třeba i simulací aerobiku.
Oproti svému předchůdci disponuje SDR několika zlepšeními, zejména v pohybových
a senzorických systémech. Díky změnám je robot schopný lépe se vyhnout pádu a
pokud už mu nelze zabránit, zaujme při pádu pozici, která jej maximálně ochrání
proti poškození. Konstruktéři také přidali jeden riscový procesor navíc (ke
stávajícím dvěma), určený jen a pouze k syntéze a rozpoznávání řeči a tváří,
díky čemuž nyní SDR 4X-II disponuje slovníkem o 20 000 slovech.
Sony však v tuto chvíli nemá žádný přesnější plán pro uvedení tohoto modelu na
trh předchozí verzi firma slibovala pro konec roku 2002, ale nikdy do prodeje
nepřišla. "Vývoj pokračuje dobře, ale potíže dělá potřebná umělá inteligence,"
řekl Šindži Obana, mluvčí firmy Sony v Tokiu. "Stále jsme totiž ještě
nedefinovali, co všechno by měl podobný zábavní robot vlastně umět. Nějaké
diskuse už ve společnosti proběhly, ale zatím nemáme žádný definitivní prodejní
plán," uvedl Obana.
Zřejmě prvního androida, kterého si budete moci koupit, má v nabídce jedna ze
dvou nejaponských firem na veletrhu, americká Dr.Robot. Robot by měl být
schopný dělat vám např. spoluhráče při hře v šachy, přičemž by si měl poradit i
s pohybem figur po hracím poli. Představitelé Dr.Robota doufají, že bude k
dispozici "před dalšími Vánoci" v ceně od 2 000 do 3 000 dolarů, zatím však
stále hledají vhodného partnera pro vstup na trh.
Asi nejambicióznějším projektem humanoidního robota je však japonský HRP2
(Humanoid Research Project). Android je vysoký jako dospělý člověk a dokáže
plnit jednoduché hlasové příkazy. Na ukázkové prezentaci například lidem
pomáhal skládat dřevěné desky. Nejpůsobivější je však jeho motorika; zejména
při chůzi je těžké uvěřit, že se jedná skutečně pouze o stroj bez špetky
"lidskosti v těle".

Proč být jako člověk?
Z nehumanoidních osobních robotů představila svůj prototyp např. společnost
Toshiba. Její model ApriAlpha má podobu velké bílé koule na podvozku, díky
vestavěné kameře dokáže rozeznat na 100 různých obličejů a komunikuje s okolím
prostřednictvím hlasového syntezátoru a systému pro rozpoznávání mluvené řeči.
Robot je navržený tak, aby snadno zapadl do moderně vybaveného domova, a tudíž
disponuje standardním rozhraním pro Wi-Fi LAN sítě (802.11b) a Bluetooth,
stejně jako infračerveným portem. Při pohybu se umí vyhnout překážkám a snadno
může být použit např. jako hlídač bytu. Dokáže totiž snímat kamerou své okolí
či pořizovat jeho fotografie a posílat je na mobilní telefon (prozatím ovšem
jen technologií i-mode, tedy systémem pro přenos multimediálních zpráv,
používaným zatím nejvíce v Japonsku).
Podobně zaměřeného pomocníka nabízí pod názvem Banryu i společnost Tmsuk. Robot
má podobu jakéhosi mechanoidního ještěra, což má zřejmě podpořit jeho zamýšlené
nasazení v roli hlídacího psa. Aby firma ukázala jeho potenciál, vyslala
umělého ještěra během dvou dnů nakoupit několik hudebních CD do nedalekého
města. Ovládání se přitom odehrávalo dálkově, přímo z výstavy Robodex.

Komiksoví hrdinové
Hrdinou letošního ročníku veletrhu však překvapivě nebyl ani jeden z výše
uvedených modelů. Hlavní díl pozornosti na sebe strhl Atom Boy, kreslená
postavička, silně oblíbená mezi všeobecně silně komiksově zaměřenými Japonci už
od svého zrodu v roce 1952. Atom Boy je v seriálech představovaný jako robot se
srdcem dítěte a jako takový ovlivnil dětství nemála konstruktérů a vývojářů,
vystavujících dnes svoje výtvory na Robodexu.
"Moji rodiče byli fanoušky tohoto komiksu, takže jako malý jsem pročetl spoustu
jeho příběhů," řekl Tomotake Takahaši, uvádějící na veletrhu svůj poslední
model, robota jménem Neon. Ten je, jak prohlašuje Takahaši, inspirovaný právě
Atom Boyem. "Po přečtení všech těch knih jsem zatoužil stát se vynálezcem
robotů."
Svůj dětský sen proměnil ve skutečnost během studií kybernetiky na Kjótské
univerzitě a po jejím absolvování si otevřel malou firmu Robo Garage. Jeho Neon
je výsledkem devítiměsíční práce na počest narozenin Atom Boye.
Takahaši nebyl na výstavišti jediným člověkem s původně komiksovou inspirací.
"Když jsem byl malý, četl jsem Atom Boye pořád dokola," řekl Masatoši Wakašima,
který dnes přednáší robotiku na Nippon Engineering College v Tokiu. "Ovlivnil
mě, ale nemyslím si, že by už dnešní roboti dosahovali jeho schopností." Atom
Boy může v komiksech létat díky tryskovým raketám a odhání protivníky silnou
laserovou výzbrojí.

Proti minám
Ne všichni vystavovaní roboti byli primárně určeni do volného prodeje. Několik
japonských univerzit, vedoucích na poli robotiky, se přijelo pochlubit se svými
akademickými projekty. Na rozdíl od většiny komerčních společností se
univerzity obvykle zaměřují na úzké oblasti robotiky, jako je překonávání
překážek v interakci mezi robotem a člověkem. Univerzitní prototypy neoplývají
takovým leskem jako jejich komerční příbuzní, o to častěji se však jedná o
důležité mezníky pro aplikační oblast a zařízení, zvyšující uplatnitelnost
budoucích robotů v praxi.
Důležitou součástí robotiky je totiž i její "vážná" tvář, zaměřená na ochranu
či usnadnění životů lidí. Na Robodexu byla reprezentována množstvím firemních a
univerzitních projektů robotů, navržených pro nebezpečné činnosti, jako je
například odminování půdy.
"Náš robot je vyvinut k odstraňování min a jejich zneškodnění. Není závislý na
elektřině, takže jej můžeme používat v odlehlých místech, jako je vnitrozemí
Afghánistánu," řekl Naota Furihata, student Tokijského technologického
institutu, který na Robodexu představil projekt pod názvem Mine Hand robot.
Dodal, že robot je vyvíjen od dubna 2002 a je již téměř hotov. Robot je schopen
vyhledávat miny díky senzorům na dlouhých končetinách. Vývoj zařízení přitom
financuje japonská vláda spolu s několika neziskovými organizacemi.
Zástupci univerzity z Čiby předvedli také několik odminovávacích robotů, mezi
nimiž dominoval typ Comet III, vážící jednu tunu. Stroj podstatně větší a
složitější než Furihatův robot se pohybuje po šesti nohách stylem podobným
pavoučímu pohybu. Každé snížení následků odstraňování min po celém světě by
bylo velmi záslužné. Odminovávácí práce si totiž za posledních 6 let vybraly na
500 obětí (údaje z databáze Journal of Mine Action).
Užitečnost robotů specializovaných na nebezpečné práce podtrhl Šin Furukawa,
vedoucí plánování ve společnosti Tmsuk. Furukawa byl v kontaktu s firmou JOC,
když jejich továrnu na zpracování urania postihla v září 1999 zatím nejhorší
atomová havárie v Japonsku. Nehoda vyústila u tří zaměstnanců v ozáření, za což
dva z nich posléze zaplatili životem.
"Hovořil jsem s operátorem z JOC, který měl ve chvíli havárie před sebou seznam
jmen pracovníků s jejich věkem a rodinnými poměry," uvedl Furukawa. "Musel
prostě vybrat, koho poslat do nebezpečného prostředí zamořené továrny.
Kdybychom měli k dispozici robota, mohli jsme tam poslat jeho."

Robot jako zdviž
Vědci na univerzitách se zabývají také vývojem přidružených robotických
technologií, které by mohly usnadnit lidem každodenní práce. Technologický
institut v Kanagawě a jedna z univerzit z Tokia tak ukázaly výsledky práce v
oblasti, označované jako "wearable robots," tedy nové materiály a zařízení
nošené na těle jako součást šatů. Předváděný prototyp měl schopnost zvětšit
sílu osoby, která takový oblek nosí, jednalo se tedy o jakousi podpůrnou
automatickou zdviž. Podobný model může jednou ulehčit spoustu práce třeba
zdravotním sestrám, nuceným každý den přenášet pacienty z lůžka.
Do prostředí nemocnic pak míří i Hospi, robot firmy Matsushita Electrics, který
by se měl stát spolehlivým prostředkem pro transport dokumentů či léků mezi
nemocničními odděleními. Úloha je to na pohled nepříliš ambiciózní, ve
skutečnosti však významná i jako předstupeň větší přítomnosti robotů v naší
bezprostřední blízkosti. Čím dříve si na ni zvykneme, tím lépe. Mechaničtí
pomocníci se zřejmě brzy stanou důležitou posilou v našem boji za pohodlnější a
bezpečnější zítřky. Podle všeho jsou na to již dobře připraveni. A my?

Text ON-LINE
Galerii obrázků z výstavy Robodex najdete na portálu Science World,
http://www.scienceworld.cz.









Komentáře
K tomuto článku není připojena žádná diskuze, nebo byla zakázána.