Rok 2000 ve světě informačních technologií

V minulých dílech jsme si probrali aplikace napsané v jednotlivých programovacích jazycích, popsali jsme proces jejich o...


V minulých dílech jsme si probrali aplikace napsané v jednotlivých
programovacích jazycích, popsali jsme proces jejich ošetření ve všech fázích a
blíže se zaměřili na první dvě opravné techniky. Dnes si dokončíme tuto
problematiku popisem zbývajících dvou metod.
Komprese
Opravná metoda komprese je založena na využití existujících datových polí
komprimací data. Jinými slovy, do stejného prostoru je vměstnáno více bitů.
Vezměme si následující příklad. Pokud je dvojciferné označení roku uloženo jako
znak (character) v existující databázi, pak stejné 2 byty mohou být použity k
uložení čísel do 32 767, pokud bychom změnili pole znakové na binární.
Jednou z výhod této techniky je možnost uchování stávající struktury databáze.
Mezi výrazné nevýhody této metody patří:
-V mnoha případech je nutné změnit existující data do komprimované formy.
-Program, který pracuje s daty, musí mít implementovánu podporu pro komprimační
algoritmus. Toto se týká všech programů pracujících s daty.
-Opravná technika komprese požaduje změnu v datových definicích a
procedurálních sekcích aplikací. Tyto změny nejsou vždy jednoduché a zatemňují
obchodní logiku vyjádřenou v programech.
V současné době neexistuje průmyslový standard pro použití kompresních
algoritmů. Kompresní algoritmus je vybírán v závislosti na aplikaci, platformě,
databázi a programovacím jazyku. Rozšířené jsou následující algoritmické metody:
lZměnou reprezentace data ze znakové na binární a přidáním informace o století.
Tuto informaci lze reprezentovat např. znaménky (+/) u binárního vyjádření data.
lData do roku 1999 jsou ponechána ve standardním formátu, data po roce 1999
jsou vyjádřena jinou formou. Například 2 existující decimální čísla mohou
reprezentovat roky 00 až 99 (1900-1999), ale veškerá hexadecimální čísla
začínající xA0 reprezentují rok 2000 a data po roce 2000.
Z důvodů výše uvedených nevýhod a nákladů spojených s použitím, se této
techniky příliš nepoužívá.
Zapouzdření (encapsulation)
Na závěr se zmíníme ještě o jedné technice tzv. zapouzdření. Tato opravná
technika je založena na izolaci systému a aplikací, a provozu těchto aplikací s
posunutým systémovým časem zpět do minulosti. Tato technika je založena na
jednoduchém faktu opakování kalendářních dat každých 28 let. Za předpokladu, že
aplikace pracuje správně ve 20. století, systémový čas je posunut o 28 let do
minulosti a aplikace je provozována v tomto čase. V závislosti na toku dat do
systému a ze systému na obrazovku příp. tiskové sestavy, data jsou posouvána
zpět, příp. dopředu vždy o 28 let.
V průběhu opravného procesu jsou všechna data posunuta časově zpět o 28 let a
stávají se součástí takto zapouzdřeného systému. Data mohou být také ukládána
mimo tento systém. Při každém přístupu je pak prováděno přepočítávání o 28 let.
V řadě případů však není možné tuto techniku použít z následujících důvodů:
Mnoho PC není schopno pracovat s nastaveným systémovým časem před rokem 1980.
Většina systémů využívá nástroje pro zálohování a obnovu dat. Tyto nástroje
nemusí pracovat korektně, pokud je systémový čas pusunut zpět o 28 let.
Největším problémem jsou aplikace, které mohou být provozovány v režimu
klient/server. Pokud je soubor vytvořen v zapouzdřeném systému a zaslán mimo
toto prostředí, může být v nezapouzdřeném systému vyhodnocen jako velmi "starý"
a zazálohován, příp. smazán.
ZÁVĚREČNÁ DOPORUČENÍ
1.Neexistuje žádná ideální metoda a technika. Oprava zdrojového kódu je velmi
náročná činnost. Úplná náhrada systému je však mnohem náročnější než oprava
kódu.
2.Pokud je k dispozici dostatek programátorských kapacit a dostatečná časová
rezerva, expanze je nejvhodnější metodou. Tuto metodu lze doporučit i pro
aplikace, u kterých se nepředpokládá jejich nahrazení moderní aplikací.
3.Nejrozšířenější technikou je technika časového okna. V současné době jsou k
dispozici kompilátory, které automaticky přidávají opravný kód do zdrojového
kódu aplikací. Lze doporučit volbu jediného časového okna pro vzájemně
spolupracující aplikace. Volba více oken v rámci jedné aplikace znemožňuje
čitelnost a pozdější údržbu kódu.
4.Pro fázi vyhledávání/analýza je k dispozici velké množství nástrojů. Při
volbě nástroje se ubezpečte, že jej dodavatel bude podporovat i po roce 2000.
5.Testování patří mezi velmi náročné fáze projektů pro rok 2000. Vytvořte si
testovací prostředí pro testování aplikací do roku 2000 i po roce 2000. Buďte
připraveni na to, že po roce 2000 se mohou vyskytnout případné problémy.
6.Nezapomeňte na tzv. clean management, který umožňuje návrat k opravenému
kódu, do kterého byl proveden nesprávný zásah v rámci údržby aplikace.
7. Volte standardizované označení roku dle ISO standardů YYYYMMDD nebo YYYYDDD.
Pokud je to možné, používejte vždy čtyčciferné označení roku pro výměnu dat
mezi jednotlivými podniky.
8.Na závěr nezapomeňte naplánovat náhradu aplikačního systému před nástupem
roku 10 000.
8 1670 / ram









Komentáře
K tomuto článku není připojena žádná diskuze, nebo byla zakázána.