Rok změn e-podpisu

Certifikační autority (CA) vydaly loni v ČR řádově několik set tisíc komerčních certifikátů, avšak jen necelé t


Certifikační autority (CA) vydaly loni v ČR řádově několik set tisíc komerčních
certifikátů, avšak jen necelé tři tisíce těch, které jsou určené pro styk s
orgány veřejné moci. Po přešlapování letos nastanou změny.
Sedm stovek za certifikát od akreditované CA se běžnému občanu jeví jako špás,
pro který chybí využití. Úřady se zřizováním aplikací a podatelen ale
nespěchají právě proto, že elektronických podání chodí málo. Ještě větší
zklamání než poskytovatelé certifikačních služeb zažily firmy nabízející
elektronické podatelny. Z průzkumů plyne, že v ČR bylo loni prodáno asi jen 150
až 200 e-podatelen, ačkoliv podle striktně dodržených předpisů by jimi měly být
vybaveny nejen všechny úřady, ale i všech 6 258 obcí.
Ani uvedené počty komerčních certifikátů nejsou tak dobré, jak se na prvý
pohled zdají valnou část z nich zprostředkovalo několik málo bank, které došly
k názoru, že nejvhodnějším provedením tele/home bankingu je elektronický podpis
příkazu k úhradě. Banky též vědí, že další generace kreditních karet bude
čipová, podpis bude v principu umět, ale možná jen pro finanční účely.
Komerční sféra je při použití e-podpisu typicky konkurenčně roztříštěná. Moje
čipová karta od mé banky mi je mimo správu mých účtů u ní nanic. Právě o to ale
jde. Zda zvítězí koncept, že pro každého svého obchodního partnera budu
potřebovat pro podpisování zvláštní klíč a certifikát, tak jako dnes máme
přehršel různých plastových karet v peněžence, anebo zda bude stačit karta
jediná, jako nám běžně stačí jediná občanka (jde o analogie, ne o funkci).
Jak a kde získat kritickou masu? Elektronický podpis není taková páka, aby i
její úspěšné tržní prosazení sjednotilo konkurenční komerční subjekty na jejím
jednotném používání. Asi jediný, kdo může vytvořit relativně homogenní velkou
uživatelskou bázi, užívající elektronický podpis v jeho čisté univerzální
podobě, je státní správa. Jakmile vznikne dostatek vnějších uživatelů
komunikujících s ní e-podpisy, komerční subjekty se přizpůsobí, aby je též
mohly obsloužit.
Opratě budoucnosti e-podpisu tedy svírá ministerstvo informatiky, nadáno k tomu
potřebnými zákony. V jeho spřežení jsou resorty a úřady, které však k e-podpisu
neprojevují takové nadšení. Důvody jsou různé, od nepodnikavosti úředníků,
přenášení odpovědnosti mezi sebou, snahy napřed zapsat každou drobnost do novel
až po objektivní důvody, jako jsou složitost a náklady implementace, jež vyhoví
právně, technicky, zároveň ale i ekonomicky.
Rok 2004 by mohl být rokem zlomu v rozšíření e-podpisu. Úřady již nasbíraly
zkušenosti s implementacemi, v několika resortech běží aplikace (například přes
tisíc podání k silniční dani v lednu). Námitky Svazu měst a obcí, že pro malé a
střední obce jsou e-podatelny luxus, ministerstvo informatiky nejspíš vyřeší
outsourcingem funkcí přes vládní portál. Trh e-podpisu se hýbe, akreditovaná
autorita bude mít čtyři nové spolumajitele. Nové finanční i organizační zázemí
by mohlo certifikáty více rozšířit i zlevnit.
Nebo přijde další rok e-kocoviny? Budou mít banky chuť používat certifikáty
vydané certifikační autoritou vlastněnou konkurentem, nebo dokonce
spolupracovat jako registrační autority? Uklidní velká novela zákona o
elektronickém podpisu, jež je právě nyní v parlamentu, ty úředníky, kteří za
její znění lobovali? Myslím, že ministerstvo informatiky novelou zbytečně
ztratilo legislativní tempo, e-podpisu se však vysloveně neublíží. E-podpis
musí být pevný, ne však jako gordický uzel novely, ale jako průzračná
krystalová mřížka. Za jisté mám, že technologie je připravena a e-podpis se
jednou prosadí. Zda právě letos, závisí i na vás.









Komentáře
K tomuto článku není připojena žádná diskuze, nebo byla zakázána.