Rychlý mobilní internet zvládá vyšší objemy dat

Historie rychlého mobilního internetu v ČR se datuje do roku 1999, kdy Eurotel spustil poměrně revoluční technologii HSC...


Historie rychlého mobilního internetu v ČR se datuje do roku 1999, kdy Eurotel
spustil poměrně revoluční technologii HSCSD. Ta umožňuje stahování dat rychlostí
43,2 Kb/s a poprvé tak zajišťovala rychlost připojení k internetu přes mobil
srovnatelnou s rychlostí pevné telefonní linky. A jelikož byla tato technologie
nabízena za rozumnou cenu, stal se také poprvé mobilní internet realitou pro
celou řadu manažerů a obchodníků. Od té doby již pouze roste jak pokud jde o
rychlost, tak o počet uživatelů.

Sítě GSM umožňovaly přenos dat od samého počátku. Standardní rychlost přenosu
(realizovaná běžným vytáčeným spojením) činila 9,6 Kb/s což bylo na dobu, kdy
standardy GSM vznikaly (přelom 80. a 90. let minulého století) docela dost. I
technologie HSCSD vycházela z vytáčených datových spojení. Jde tedy o vyhrazený
(byť jen vytáčený) okruh, z čehož vyplývá, že rychlost připojení je stabilní a
víceméně garantovaná, ale síť trvale zatěžuje, neboť musí být rezervována
příslušná přenosová kapacita i tehdy, když uživatel žádná data nepřenáší.
I když je dnes tato technologie již překonaná zejména co do rychlosti stále se
často používá pro připojení do firemních intranetů. Je tomu tak proto, že jako
protějšek připojovanému uživateli stačí obyčejný modem.

Masová technologie
Dnes se pro mobilní připojení k internetu nejčastěji používá GPRS. Jestliže
technologie HSCSD byla ve své době průlomem co do rychlosti, GPRS se stalo
průlomem co do rozšířenosti. Té napomohlo především to, že Eurotel nabídl
připojení k internetu bez poplatku za přenesená data nebo dobu spojení (a
posléze tak učinili i ostatní operátoři). Ačkoliv přesná čísla operátoři sdělují
velmi neradi, z určitých dílčích údajů lze usoudit, že dnes tyto neomezené
paušály používá 100-150 tisíc uživatelů a tato čísla dále rostou.
Technologie GPRS je postavena na paketovém přenosu dat, kdy je síť zatížena jen
ve chvíli, kdy uživatel skutečně komunikuje. Zároveň také paketový přenos dat
lépe snese zatížení více uživateli najednou, neboť se celková přenosová kapacita
mezi uživatele lépe přerozděluje.
Co naopak nejvíce trápí uživatele, kteří se připojují přes GPRS, je přenosová
rychlost. Ta pro stahování činí nejčastěji 48 Kb/s, maximum současných telefonů
dosahuje 80 Kb/s.

Na hraně
Uvedené maximum značně zvýšila technologie EDGE. Ta v praxi umožňuje přenosy
rychlostí cca 150 Kb/s podle kvality signálu a podle zatížení sítě. Připojení
přes EDGE tak rychlostí značně předčí vytáčené telefonní linky. Technologii EDGE
si lze představit jako určité rozšíření GPRS princip přenosu je stejný, ale je
používána jiná modulace. Vyšších rychlostí je tak při stejné šíři přenosového
pásma docíleno technickým pokrokem v bezdrátových komunikacích.
Technologii EDGE teoreticky nabízejí všichni tři operátoři, ale v pokrytí jsou
zásadní rozdíly. T-Mobile je na tom nejlépe pokrývá 6 největších měst Česka
(Praha, Brno, Plzeň, Ostrava, České Budějovice, Olomouc). Oskar se rozhodl pro
poměrně kvalitní pokrytí Prahy a Brna s dalšími městy teprve váhá. Eurotel
službu spustil jako poslední pod tlakem svých dvou konkurentů. Plošně je možná
pokrytí EDGE u Eurotelu největší, prakticky dokonale však opomíjí města (a
zejména ta největší). Je to především z toho důvodu, že (pod tlakem konkurence)
Eurotel službu spustil narychlo a tam, kde to šlo nejlépe. A to je právě v
místech s nejnovější technologií, kde byly příslušné BTS spuštěny v poslední
době. Pokrytí EDGE je tak na první pohled více než chaotické a značně
nekompaktní.
U EDGE je stejně jako u GPRS nutné velmi pečlivě sledovat, jakou třídu GPRS nebo
EGPRS telefon podporuje. Úroveň podpory (co do počtu timeslotů a potažmo
rychlosti) je totiž na různých telefonech značně rozdílná. EGDE ostatně
podporují téměř výhradně Nokie ačkoliv jde o standard otevřený, ostatní výrobci
jednoduše zaspali.

Ještě výš
S technologií EDGE v mobilních sítích ostře soupeří technologie CDMA. Ta sice
dosahuje ještě vyšších přenosových rychlostí, ale pro přenos potřebuje speciální
terminál zatímco EDGE si vystačí s "běžnými" mobilními telefony. Technologii
CDMA nabízí v Česku (zatím) pouze Eurotel jako službu Data Express. CDMA je
průlomové především nabízenou rychlostí jde o první mobilní širokopásmový
(broadband) internet. Rychlost je dána opět zcela jinou modulací a odlišným
způsobem oddělení provozu více uživatelů. Bohužel se však CDMA stalo obětí svého
vlastního úspěchu a proto se událo něco, co je v telekomunikačním odvětví
poměrně nevídané. Současné pořizovací poplatky a podmínky jsou podstatně méně
výhodné, než byly pořizovací poplatky a podmínky v době uvedení služby na trh
(měsíční paušály ale zůstaly stejné).
Ačkoliv při uvedení služby dosahovaly přenosové rychlosti i více než 1 Mb/s (což
donedávna neuměly ani pevné sítě), dnes kolísají obvykle mezi 200 a 500 Kb/s.
Někteří uživatelé si na internetu stěžují, že jim rychlost klesá i pod 100 Kb/s,
což ale nelze zobecňovat. Uživatelé si většinou neuvědomovali a neuvědomují, že
dostupné přenosové pásmo je relativně velmi úzké a celková přenosová kapacita
značně omezená. Přece jen jde o spojení bez drátů. Internet přes CDMA je sice
vysokorychlostní, ale už neplatí, že je vysokokapacitní.
Většina uživatelů měla (a má) velmi přehnaná očekávání mnozí zřejmě plánovali,
že budou přes CDMA používat P2P sítě, stahovat filmy a linuxové distribuce nebo
poslouchat internetové rádio. Několik málo takových uživatelů by ale Eurotelu
jeho CDMA síť snadno zahltilo, takže se operátor snaží provoz v CDMA síti
maximálně regulovat pomocí FUP Fair Use Policy, která omezuje celkové množství
přenesených dat na některých portech za jednotku času. Eurotel parametry FUP v
současné době často upravuje a bohužel o těchto krocích své zákazníky nijak
aktivně neinformuje. Proto je třeba varovat, že si u CDMA kupujete svým způsobem
zajíce v pytli. Nicméně všechna realizovaná opatření směřují k tomu, aby běžní
uživatelé, kteří si v obvyklé míře prohlížejí webový obsah a stahují e-maily,
měli spojení co možná nejrychlejší. Pokud tedy patříte mezi takové uživatele,
CDMA je pro vás rozumnou volbou. Chcete-li ale stahovat veliké objemy dat,
poohlédněte se raději jinde.
Oproti GPRS a EDGE je u CDMA rozdílné pokrytí. GPRS funguje všude, kde je
dostupný signál daného operátora. EDGE je dostupné jen na malém území (ale
obvykle s velkou koncentrací lidí); pokud EDGE nebude k dispozici, modem využije
jen obyčejné GPRS. CDMA je v tomto směru něčím mezi pokrývá větší území (a více
lidí) než EDGE, ale zase méně než GPRS. Pro dosažení kvalitního pokrytí a
optimální přenosové rychlosti Eurotel doporučuje použít externí magnetickou
anténu, kterou lze umístit například na okno. Pokud ale o signál CDMA přijdete,
modem není schopen se připojit k jiné síti. Současný USB modem je ostatně velmi
slabým místem nabídky Eurotelu první verze firmwarů byly nestabilní a modemy se
vypínaly.

Wi-Fi
Velkým fenoménem bezdrátové komunikace se stalo Wi-Fi. Vzniklo jako bezdrátová
náhražka pevných sítí typu Ethernet. Odtud také přebralo svoje výhody i vady.
Mezi výhody patří především velmi levný provoz a obvykle i vysoká rychlost. Mezi
nevýhody patří nemožnost garance přenosové rychlosti, relativně špatné
zabezpečení a velmi malý dosah. Poslední jmenovaná nevýhoda je ale způsobena
především tím, že provoz v pásmu Wi-Fi je nelicencovaný a proto výkonově
omezený.
Ačkoliv je Wi-Fi pro připojení k internetu technologicky poměrně vyhovující,
problémem je dosah spojení (typicky stovky metrů) a s tím související
neexistence nějakých rozsáhlejších Wi--Fi sítí. Ačkoliv jsou Wi-Fi poskytovatelů
internetu v Česku řádově stovky, obvykle svým signálem pokrývají jen několik
domů. Poskytovatelé mezi sebou neprovozují roaming, takže uživatel je připojením
vázán k jedné lokalitě. Sítí, které mají větší pokrytí, je jen málo mimo jiné
Eurotel,
T-Mobile nebo WIA. Pokrytí těchto "velkých" sítí nedosahuje nejspíše 1 %
populace a ty zbylé nedosahují ani desetin procent (což je ve srovnání s CDMA
nebo EDGE skutečně málo). O mobilitě uživatelů tak nemůže být vůbec řeč. Nedávná
diskuse na internetu upozornila na pikantní fakt, že přes Wi-Fi se k internetu
nepřipojíte ani na Ruzyňském letišti, což je v porovnání s jinými evropskými
letišti opravdu ostuda.
Pro Wi-Fi připojení se tak většinou používá jiný obchodní model, než je klasická
smlouva s operátorem na bázi měsíčního paušálu. Wi-Fi je nejčastěji nasazováno v
restauracích, kavárnách, hotelích a jiných veřejných budovách. Tam se za přístup
k Wi-Fi platí buď přímo u provozovatele budovy, anebo pomocí speciálně
tarifikovaných SMS zpráv, ze kterých získá provozovatel sítě peníze. Účtování
připojení k internetu také není realizováno po měsících, ale po dnech či
hodinách.
Jelikož Wi-Fi používá nelicencované pásmo, nelze dost dobře garantovat
přenosovou rychlost. Nejčastější přenosová kapacita Wi-Fi činí 11 Mb/s (liší se
u různých specifikací Wi-Fi), rychlost přenosů však klesá s počtem připojených
uživatelů a s kvalitou spojení. Rychlost připojení je ale i tak zpravidla více
než dostatečná.

Budoucnost
A na co se v oblasti mobilních komunikací můžeme těšit?
Před několika lety se hodně psalo a mluvilo o sítích třetí generace (3G),
jejichž licence šly v zahraničí na dračku, a i u nás se nakonec podařilo prodat
všechny tři. Bohužel, realita je dnes značně odlišná od původních předpovědí
sítě třetí generace nikde žádný komerční úspěch neslaví a u nás byl jejich start
již dvakrát odložen (nyní na rok 2007).
Sítě 3G měly přinést vysokorychlostní datové přenosy cca 384 Kb/s až 2 Mb/s
(tedy na úrovni dnešního CDMA od Eurotelu), videohovory a bohatší mobilní
multimediální zábavu. Realita je ale taková, že mobilního operátora dnes živí
klasické hlasové hovory, přičemž datové služby (včetně těch zábavných) jsou
třešničkou na dortu pro "hrstku" pokrokově naladěných a byť je uživatelé
vyžadují, provozovatele by neuživily. A jelikož v tomto směru nenabízejí sítě
třetí generace nic převratného (přinejmenším z pohledu EDGE, nemluvě už o CDMA),
je logické, že se do jejich výstavby mobilní operátoři příliš nehrnou. Nicméně
lze očekávat, že i jejich doba přijde.
Pokud jde o sítě třetí generace i další vysokorychlostní služby, před několika
lety všichni mluvili o tom, že jistě přijde nějaká "killer application" tedy
aplikace se zásadním přínosem pro uživatele, která všechny přesvědčí, aby začali
používat rychlé mobilní datové služby. Analogií takové aplikace může být služba
SMS v GSM sítích, která je dnes od mobilního telefonu neodmyslitelná. Dnes už
ale lze tušit, že žádná podobná aplikace hned tak nepřijde a že jediné, k čemu
je možné použít vysokorychlostní datové služby, bude klasické připojení k
internetu a tomu je třeba podřídit obchodní model.
Problémem výše uvedených technologií je velká latence spojení parametr, který
bývá někdy označován jako ping. Tento parametr zjednodušeně řečeno uvádí, jaký
čas strávil datový paket na cestě. Je tedy důležitý všude tam, kde záleží na
tom, jak rychle paket z jedné strany na druhou projde. Jsou to především
víceuživatelské hry, ale i telefonování (VoIP) a videokonference. Na stahování
souborů naopak nemá tento parametr žádný vliv.

A dál
S uvedeným nedostatkem se podařilo skoncovat technologii Flash OFDM, která je
někdy označovaná jako Flarion. A proslýchá se, že právě tuto technologii chce
T-Mobile použít k výstavbě své bezdrátové datové sítě v pásmu 850 MHz, na které
nedávno dostal licenci. Tato síť by měla být přímým konkurentem sítě CDMA od
Eurotelu, která ale běží v pásmu 450 MHz.
Latenci spoje lze považovat za hlavní výhodu této technologie rychlost je
srovnatelná s CDMA. Klíč ke snížení latence představuje u technologie Flash OFDM
opět změna modulace. Tato technologie umožňuje již na úrovni rádiového rozhraní
filtrovat a omezovat datový tok jednotlivých uživatelů. To je pro operátora
poměrně důležitá věc, protože u jiných technologií (CDMA, EDGE) jsou tato
omezení řešena až na úrovni IP vrstvy (což je složitější pro implementaci a
jednodušší pro obcházení).
Ačkoliv ještě v roce 2000 budila rychlost 2 Mb/s u UMTS údiv, dnes už tomu tak
není. Provozovatelé sítí UMTS i dodavatelé infrastruktury si uvědomili, že
mají-li obstát v konkurenci, musejí nabídnout rychlost ještě vyšší. Proto
přichází technologie HSDPA, která má hranici zase posunout o něco výše. Mluví se
o rychlostech až 14 Mb/s, ale reálné nasazení této technologie je ještě nesmírně
daleko.
I Wi-Fi se dočkalo jakési generační obměny. Přichází WiMax a kromě navýšení
rychlosti je zde více pamatováno na použití technologie pro masové nabízení
připojení k internetu (jen připomínáme, že Wi-Fi vzniklo jako bezdrátová
náhražka kabelového Ethernetu). Rychlost by měla dosáhnout 70 Mb/s, dosah buněk
by měl činit až 70 km, je pamatováno na mechanismy k zajištění kvality služby
(QoS) a na snížení latence, zlepšeno je i zabezpečení. Běžné nasazení je ale
také ještě vzdáleno.


Jakou technologii si vybrat
Internet pro manažera nebo obchodníka: Pokud se pohybujete ve velkých městech
pokrytých EDGE, rozhodujte se mezi CDMA a EDGE. Pokud si zvolíte CDMA, budete
muset kromě mobilního telefonu nosit ještě zařízení navíc (tedy CDMA modem).
Pokud vám postačí EDGE, můžete mít vše v jednom. Pohybujete-li se i mimo velká
města a potažmo mimo pokrytí EDGE, zvažujte především CDMA. Nicméně pokud je pro
vás připojení k internetu důležité a nechcete se vyskytnout na místě bez signálu
(pokrytí CDMA má k pokrytí GSM sítí ještě zatraceně daleko), pořiďte si raději
záložní GPRS připojení.
Internet pro domácí uživatele: Pokud jste domácí uživatel, především zvažte,
jestli potřebujete připojení přes mobilní technologii. ADSL (a pokud patříte
mezi ty šťastnější, pak i kabelová televize) většinou přinese vyšší užitek za
nižší peníze. Dále prozkoumejte, zda ve vašem okolí není vhodný Wi-Fi přípojný
bod buď proskenováním sítí na nějakém Wi-Fi zařízení anebo prohledáváním různých
seznamů Wi-Fi přípojných bodů na internetu. Pokud vám předchozí možnosti
nevyšly, pak teprve lze doporučit CDMA. Rychlost bude nejspíše vyšší než u EDGE
a GPRS (i přes veškerá omezení) a jedno zařízení navíc vám doma asi vadit
nebude.









Komentáře
K tomuto článku není připojena žádná diskuze, nebo byla zakázána.