Sága Battle Isle pokračuje...

Firma Blue Byte se už nesmazatelně zapsala do povědomí hráčů počítačových her. Settlers I a II, Extreme Assault, al...


Firma Blue Byte se už nesmazatelně zapsala do povědomí hráčů počítačových her.
Settlers I a II, Extreme Assault, ale hlavně řada Battle Isle patří k zlatému
fondu počítačových her.
Hry Battle Isle s pořadovými čísly 1 až 3 se odehrávaly na vzdálené, lidmi
obydlené a válkami zmítané (jedno plyne z druhého, nebo spíš naopak) planetě.
Byly to klasické tahové strategie s mapou sestavenou z hexových políček a
spoustou různých tanků, obrněných transportérů, letadel, lodí, ponorek,
transportních prostředků a samozřejmě pěšáků. To vše doplňovala velmi slušná
inteligence počítačového protivníka (i když ještě lépe se Battle Isly hrály ve
dvou, i na jednom počítači) a pohledná grafika. Není proto divu že řada Battle
Isle je opravdovou klasikou.
Před několika měsíci Blue Byte přidal další díl ságy, tentokrát pod názvem
Incubation: Time Is Running out a podtitulem Battle Isle Phase Four. Děj se
tentokrát neodehrává na domovské planetě, ale o pár světelných let stranou: na
planetě Scayra. Na ní nějakou dobu funguje lidská kolonie, která se ale náhle
octne ve smrtelném nebezpečí: energetický štít, který dosud bránil kontaktu
lidí s místní flórou a faunou, díky technické poruše selže a nastane
katastrofa. Místní mírumilovné bytosti pod vlivem některého lidského viru
zmutují v krvežíznivé a zákeřné bestie. Jediné možné řešení je okamžitá
evakuace a jejímu zdárnému průběhu musíte napomoci vy v roli poručíka Bratta,
velitele čety mariňáků.
Incubation lze co do principu a měřítka přirovnat k úspěšné hře UFO: Enemy
Unknown. Je to tedy tahová strategie, ve které ovládáte skupinu několika
vojáků. Každý z nich má určitý počet akčních bodů, které může využít k pohybu,
střelbě nebo některým speciálním akcím. To je jedna ze zásadních změn oproti
minulým dílům série: místo celých armád, s kterými jste dobývali rozsáhlá
otevřená území, na vás čeká ani ne půltucet mužů (v závěrečných misích doplněný
velmi, ehm, ženskou majorkou Rutherfordovou), jejichž hlavním cílem bude často
jen projít labyrintem jedné polorozpadlé tovární haly. To ale situaci nijak
nezjednodušuje, spíš naopak. Je potřeba dobře plánovat, kdo kam půjde, kdo koho
bude krýt a kdo naopak vyrazí dopředu, jestli bude lepší postupovat jednotlivě
a pokrýt větší plochu, nebo zda držet své vojáky pohromadě, aby se mohli
vzájemně podporovat. K tomu přidejte zahřívající se zbraně (přehřátá zbraň se
může zaseknout nebo může i vybouchnout a zabít svého majitele), zoufale
nedostatkovou munici a spousty nepřátel, a dostanete hru opravdu náročnou na
strategické myšlení a pláno-vání.
ň propos, nepřátelé. Autoři hry se v jednom rozhovoru vyjádřili, že jejich
cílem nebylo vytvořit superinteligentní nepřátele, ale spíš bytosti, ze kterých
čiší zmutovaná krvelačnost a které v hráči probudí pocit naprostého obklíčení a
přečíslení. Nutno uznat, že toho se jim podařilo opravdu dosáhnout. Třeba
nejběžnější: RayTher: přikrčené
zelené obludy, které jednotlivě pro jen trochu zkušenějšího mariňáka
nepředstavují nejmenší problém, ale pokud zaváháte, z větracích šachet a děr ve
stropě se jich vyhrnou celé zástupy, které můžete kosit po tuctech a přesto vás
nakonec dostanou. Nebo GoreTher, pomalá monstra s klepety místo rukou, zcela
smrtící v boji nablízko a při střelbě zepředu naprosto nezranitelná, takže jim
obvykle nabídnout musíte jednoho mariňáka jako návnadu a druhým v pravou chvíli
vystřelit ze zálohy (a doufat že se trefí). A co třeba SqueeCoo, kteří na vás
nejprve střílí svou puškou, a poté, co je vlastní střelbou zmrzačíte, se na vás
zuřivě vrhnou smrtícími čelistmi?
Jak je v současnosti dobrým zvykem, hra se nesestává ze samostatných, nijak
nepropojených misí. Naopak, od začátku jste svědky postupně se rozvíjejícího
příběhu, který účinně vytváří atmosféru a ještě více vás vtahuje do hry.
Jednotliví vojáci ve vaší četě (nebo spíš družstvu) se stávají zkušenějšími a
zkušenějšími, učí se zacházet s novými zbraněmi, ke kterým během kampaně
získáte přístup, někdy dostanete přiděleného specialistu (třeba na výbušniny),
někdy můžete při plnění mise využít i těžkou techniku velkého bitevního robota.
Zatímco výše popsaná přednost je dnes již standardem, Incubation přinesla do
oboru tahových strategických her jednu zcela revoluční novinku: totiž plné
vy-užití skutečného třírozměrného zobrazení. Bojiště totiž neuvidíte v typickém
pohledu přímo seshora, dokonce ani v šikmém pohledu, typickém pro UFO. Namísto
toho váš monitor vyplní 3D scéna, ve které se můžete takřka libovolně rozhlížet
a pohybovat (samozřejmě, uvidíte jenom to, co vidí některý z vašich vojáků
nečekejte, že budete nakukovat za nějakou bednu jestli tam nečíhá obluda). Jak
je v současnosti obvyklé, Incubation podporuje karty 3DFx (a vypadá s nimi
opravdu hodně dobře), ale ani ti, kteří si zatím tento akcelerátor nepořídili,
nepřijdou zkrátka, protože scéna je v podstatě statická, zvládá ji velmi dobře
vykreslovat v SVGA grafice i počítač kategorie Pentium 90.
Incubation nabízí i možnost hry více hráčů, hned několika způsoby: u jednoho
počítače (na střídačku), po počítačové síti, nebo pomocí e-mailu. Poslední
varianta je samozřejmě poněkud zdlouhavá, ale na druhou stranu umožňuje hrát
proti živému protihráči i velmi zaneprázdněným lidem.
Incubation je jednou z nejlepších tahových strategií, jaké jsou v současnosti
na trhu. Firma Blue Byte ji navíc podporuje vydáváním datadisků ten nejnovější,
Wilderness Missions, obsahuje několik nových zbraní a prostředí, a dokonce
kompletní editor misí. I proto lze Incubation doporučit každému zájemci o tuto
kategorii her.
Tento článek byl připraven ve spolupráci s redakcí časopisu Score.
8 1646 / kat









Komentáře
K tomuto článku není připojena žádná diskuze, nebo byla zakázána.