Sítě s přidanou hodnotou

DEFINICE Sítě s přidanou hodnotou (VAN, Value-Added Network) jsou komunikační sítě poskytované a spravované externí...


DEFINICE
Sítě s přidanou hodnotou (VAN, Value-Added Network) jsou komunikační sítě
poskytované a spravované externími firmami nabízející nadstandardní služby. Ty
spočívají v podpoře elektronické výměny dat, webových službách a transakčním
doručování.

Sítě s přidanou hodnotou zanechaly svůj první reálný otisk ve světě podnikání
díky elektronické výměně dat prostřednictvím EDI (Electronic Data Interchange).
Byly zřízeny proto, aby pomáhaly obchodníkům a jejich partnerům v
dodavatelských řetězcích s automatizací různých druhů mezipodnikové komunikace,
a tím snížily množství potřebných výměn obchodních dopisů, omezily výdaje a
urychlily průběh mnoha úloh a procesů od inventarizace a řízení objednávek až
po platby.
V dnešním světě je e-obchodování stále více založeno na XML, avšak EDI zůstává
důležitou částí podnikání a stále se spoléhá na sítě s přidanou hodnotou. Už se
ale začaly objevovat i jiné typy sítí s přidanou hodnotou včetně sítí pro
webové služby a sítí pro transakční doručování.

Vznik VAN
Síť VAN vznikne, když si poskytovatel sítě pronajme spoje od komunikační firmy
(například od telefonní společnosti), rozšíří je přidáním služeb a různých
vylepšení, jež pomáhají při integraci mezipodnikových aplikací, a pak přeprodá
síťové spojení a služby za poplatek ostatním. Přidanou hodnotou pak rozumíme
to, co dodavatel poskytuje nad rámec základního síťového spojení. To se stává
kritickým prvkem, odlišujícím jednu nabídku sítě od jiné.

EDI a VAN
Sítě VAN se objevily v 80. letech minulého století jako způsob propojení
účastníků dodavatelských řetězců. Nabízely poštovní schránky s automatickým
ukládáním a přeposíláním, jež navíc poskytovaly schopnost konverze mezi
protokoly, bezpečnost a garantované doručování.
VAN sítě pro EDI se však pro většinu odvětví ukázaly jako příliš nákladné.
Pouze účastníci největších dodavatelských řetězců si mohli dovolit hradit
vysoké poplatky spojené se zprovozněním softwaru pro EDI, nemluvě o
přemrštěných poplatcích za transakce. To znamenalo, že se mnoho malých a
středních firem k elektronickým automatizovaným dodavatelským řetězcům
nepřipojilo. A protože se nemohly přidat menší firmy, ty větší, které s nimi
nepřestaly obchodovat, stále nemohou odstranit spoustu svých tradičních procesů
opřených o papírování. Když se objevil internet a WWW spolu se standardy jako
ebXML, mnoho pozorovatelů mělo pocit, že klasické sítě s přidanou hodnotou
možná jednoduše zmizí. I když je ale tradiční EDI v mnoha směrech horší než
nové přístupy, stále nabízí zajímavý obchodní model. Pokračující existence EDI
není ve skutečnosti důsledkem použité technologie. Naopak, může být připsána
spíše její nosné komunikační struktuře, síti s přidanou hodnotou, která umí
zaručit kvalitu a bezpečnost mezipodnikové interakce po síťovém spojení.

Webové služby
Ve své znovuzrozené podobě se model elektronické výměny dat (EDI) stal sítí s
webovými službami (WSN, Web Services Network, někdy je označována rovněž jako
WSVAN). Ta musí splňovat mnohé z požadavků a funkcí, na nichž jsou uživatelé
EDI závislí. Sítě s webovými službami jsou charakterizovány volně spojenými,
asynchronními, na služby orientovanými architekturami, podporujícími standardy
jako XML, protokol SOAP (Simple Object Access Protocol, protokol pro jednoduchý
přístup k objektům), WSDL (Web Services Description Language, jazyk pro popis
webových služeb) a UDDI (Universal Description, Discovery and Integration,
univerzální popis, objevování a integrace). To pomáhá jednotlivým
poskytovatelům webových služeb udržovat své nabídky jednoduché (pokud jde o
jejich návrh) a osvobozuje je od nutnosti implementovat odděleně funkce pro
administraci sítě.
Poslední překážkou mezipodnikové interakce přes internet je provozní
spolehlivost a bezpečnost. Většina systémů a sítí uvnitř dané firmy je navržena
ke zpracovávání transakčních toků za bezpečným, centrálně spravovaným
firewallem. Naneštěstí svět mezipodnikové komunikace existuje mezi firewally,
kde partneři nesdílejí žádnou společnou infrastrukturu. A nadto internet sám
nabízí jen malou bezpečnost, spolehlivost a zodpovědnost.

Transakční doručování
Nejnovější vývoj sítí VAN, objevující se od roku 2000, míří k sítím s
transakčním doručováním (TDN, Transaction Delivery Networks), jež poskytují
služby pro bezpečnou správu elektronických transakcí po celé délce přenosu.
Říká se jim též sítě pro zpracování transakcí (transaction processing networks)
nebo IUP (Internet Utility Platform). Sítě TDN mohou garantovat doručování a
přijímání zpráv spolu s poskytováním vysoké úrovně bezpečnosti a dostupnosti,
monitorováním výkonnosti sítě a centralizovanou správou adresářů.
TDN typicky používá architekturu automatizovaného ukládání a přeposílání zpráv,
jež byla navržena proto, aby se snadno přizpůsobila širokému spektru
nesourodých systémů a aby podporovala jakýkoli druh transakcí. Většina sítí TDN
nabízí bezpečné šifrování s použitím infrastruktury veřejných klíčů (PKI) a
ověřované autorizace obchodních partnerů.
Sítě také poskytují na standardech založené aplikační programové rozhraní.
Vývojáři ho mohou využít k vytváření zakázkových aplikací propojujících
vnitrofiremní zdroje dat s TDN. Většina sítí TDN rovněž poskytuje aplikační
adaptéry, které je možno přímo napojit do stávajícího výpočetního prostředí,
například k middlewaru pro přenos a zpracovávání zpráv.









Komentáře
K tomuto článku není připojena žádná diskuze, nebo byla zakázána.