Sítě v číslech

Jestli se nyní nějaký pojem z oblasti síťových technologií skloňuje ve všech pádech, pak je to určitě L3--switchin...


Jestli se nyní nějaký pojem z oblasti síťových technologií skloňuje ve všech
pádech, pak je to určitě L3--switching, technologie, která nabízí podstatně
větší směrovací výkon než klasické routery a přitom za výrazně nižší cenu. Za
jeden port zde totiž zaplatíte řádově stovky dolarů oproti tisícům obvyklým u
směrovačů.
Název této technologie vychází z modelu síťových vrstev. Běžné přepínače
(switche) přepínají pakety na druhé, tedy linkové vrstvě, a používají se v
ethernetových sítích ke zvýšení propustnosti vytvořením většího množství
oddělených kolizních domén. V jedné kolizní doméně může vysílat data vždy pouze
jeden počítač, více takových domén tedy umožňuje komunikovat více počítačům
současně.
Směrovače (routery) se naopak používají k propoje-ní jednotlivých (i spolu
nesousedících) sítí, protože jsou schopny nasměrovat pakety podle cílové adresy
pokud možno co nejkratší cestou na správné místo. Směrovače pracují na třetí,
tedy síťové vrstvě, a jsou tedy závislé na použitém síťovém protokolu (např.
IP), protože ten určuje formát adres. Podle zabudovaných rozhraní však mohou
pracovat s libovolnými protokoly linkové vrstvy.
Směrovač tedy obdrží od koncového uzlu nebo jiného směrovače paket, odstraní
spojový rámec a zjistí adresu, na kterou má paket dojít. Poté s pomocí
routovací tabulky najde cestu k cíli a pošle znovuzabalený paket dalšímu
směrovači nebo konečnému adresátovi. Je-li třeba dále posílat pakety menší
velikosti, než byly přijaty, směrovač pakety rozdělí na subpakety a ty pak
pošle dále. Router může být použit také jako filtr paketů, který zastaví např.
ty z nich, které mají určitou adresu odesílatele.
Na rozdíl od přepínačů, kde je základní funkčnost zabudována přímo v hardwaru,
je funkce routerů z velké části zajišťována softwarem. Výhodou tohoto řešení je
snadnější implementace podpory pro další síťové protokoly (novější typy bývají
vesměs víceprotokolové), nevýhodou je naopak nižší rychlost.
S nárůstem podílu protokolu IP v sítích všech druhů se ukázalo jako výhodné
zajistit i směrování hardwarově a opustit onu multiprotokolovost. A tak vznikly
L3--switche (nebo také IP-switche), tedy switche pracující na 3. vrstvě
síťového modelu. U řady z nich se často udává i podpora 4. vrstvy, tedy
schopnost rozlišovat pakety podle portů (TCP, UDP). O tom, že byl vývoj
L3-switchů krok správným směrem, svědčí i průzkum amerického Computerworldu, v
jehož rámci odpovídali na otázky ohledně implementace těchto zařízení
profesionálové IT ze 105 firem.
8 1227 / pen









Komentáře
K tomuto článku není připojena žádná diskuze, nebo byla zakázána.