Skiny - přednost,či pouze balast?

Možnost změny vzhledu už není ani zdaleka doménou zvukových přehrávačů. Populární skiny v různých podáních, ja...


Možnost změny vzhledu už není ani zdaleka doménou zvukových přehrávačů.
Populární skiny v různých podáních, jako jsou témata, vizuální styly nebo
kabátky, se staly součástí mnoha i zcela vážných aplikací a operačních systémů.
Uživatelé to tak chtěli, aplikacím to ale příliš nepomohlo.
Změna vizuálního vzhledu aplikace nesmí mít vliv na její fungování. Vzhled je
tady k osobnímu pohodlí uživatele programu nebo k jeho sladění s dalším
používaným softwarem, vždy jen z estetických důvodů. Už od počátku pokusů o
změnu uživatelského rozhraní (UI user interface) aplikací, které sahají do
první poloviny devadesátých let, existují dva typy skinování nativní a vynucené.
Vynucené spočívá v tom, že uživatelské rozhraní aplikace je změněno zásahem
jiného programu nebo patche. Program, jehož vzhled je kvůli uživateli změněn,
neví, že se tak stalo. Tento přístup je primitivní, vede k problémům a
nestabilitě skinovaných aplikací.
Aby se všem vyjmenovaným nedostatkům předešlo, začali přímo autoři programů
zabudovávat do svých děl možnost změny vzhledu. Zprvu spočívalo skinování ve
změně bitmap tvořících prvky na formuláři aplikace, jako jsou třeba tlačítka či
displeje. Na druhou stranu, změna vzhledu není změnou tvaru. Velikost i
rozmístění prvků formuláře zůstává stejná. Modernější verze skinovatelných
programů obsahují možnost změny nejen vzhledu, ale také proporcí jednotlivých
částí jejich UI a zde je kámen úrazu.
Aplikace tak spotřebuje mnohem více početního výkonu i paměti. Například
srovnání spotřeby procesorového času mezi Winampem 2x a novou, trojkovou verzí
vychází v neprospěch novější o více než třicet procent. Ačkoliv je vyšší
spotřeba početního výkonu připisována na vrub také celkově jiné koncepci nového
Winampu, modulární rozhraní má na ní lví podíl.
Pokud se používá vynucená změna uživatelského rozhraní, jsou následky pro
zatížení systému ještě horší. Aplikace generující jiný vzhled totiž běží nad
tou původní. Ve výsledku systémové prostředky, které by mohly být investovány
do zpracování primární úlohy aplikace, slouží jen jejímu vizuálnímu vzhledu.
Prostředky nutné pro chod se berou z rezervy, a tak skinování nafukuje
hardwarové nároky nejednoho programu či operačního systému. Často bez toho, aby
se jeho hlavní funkce nějak viditelně zlepšila. Opravdu to chceme?









Komentáře
K tomuto článku není připojena žádná diskuze, nebo byla zakázána.