Sony PSP: Kapesní PlayStation

Bezmála rok po uvedení na japonském trhu a šest měsíců po zahájení prodeje v USA dorazil v září Sony PlayStation P...


Bezmála rok po uvedení na japonském trhu a šest měsíců po zahájení prodeje v
USA dorazil v září Sony PlayStation Portable (PSP) i na náš trh. Po mnoha
letech tak končí nadvláda společnosti Nintendo v oblasti přenosných a kapesních
herních konzolí.
Zatímco na trh nedávno uvedený nástupce řady Game Boy, tedy kapesní konzole
Nintendo DS, vyvolá na tváři nezúčastněného pozorovatele lehký úsměv či
nepatrný údiv nad hračkou se dvěma barevnými displeji, PSP dokáže během
několika vteřin nadchnout každého. Sony se totiž podařil mistrovský kousek v
oblasti designu i kvality zpracování. Zatímco DS vyhlíží jako moderní nástupce
digitálních her game&watch (u nás známých spíše díky jejich sovětským padělkům
"Nu pagadi"), PSP působí dojmem hi-tech hračky třetího tisíciletí.
Nová kapesní konzole Sony za to vděčí kombinaci černého plastu a akrylátu,
která spojuje designové prvky konzolí PlayStation 2 a tradičního ovladače Sony
DualShock do stylového celku. Tomu dominuje špičkový LCD displej s úhlopříčkou
cca 11 cm a s rozlišením 480 i 272 bodů. Právě kvalita displeje je na poměry
kapesních přístrojů nevídaná a funguje jako dokonalý magnet, který k PSP
přitahuje i zákazníky, kteří by za normálních okolností na pořízení podobné
hračky ani nepomysleli. I přes nebývale kvalitní LCD ale konzole není na přímém
slunečním světle (ostatně jako drtivá většina dalších zařízení s LCD displeji
napájenými z baterií) příliš použitelná. Navíc lesklý akrylát překrývající
displej na přímém slunci situaci spíše komplikuje. Za kvalitou zobrazování
filmů stojí ale též vysoký výkon kapesní konzole. Tu pohání procesor MIPS R4000
(128bitová sběrnice a maximální frekvence 333 MHz), kterému sekunduje 32 MB RAM
(4 MB eDRAM). Dále samostatné jednotky FPU a VFPU (vektorový procesor), další
čip stejného typu (ovšem pouze se 2 MB eDRAM) má na starosti zpracování videa,
3D grafika je zpracována pomocí dvou grafických obvodů (pro geometrii a
rendering) a o zvukovou stránku se stará sada specializovaných DSP. Kromě toho
má PSP též obvody AVC Decoder, které zvládají přehrávání videoformátu H.264
(ten je použit pro filmy uložené na discích UMD). Kvalita her je díky výkonu
konzole vysoká a v mnoha případech ji lze po vizuální stránce srovnat s tituly
pro PlayStation 2 - grafika je rychlá, dynamická a podmanivá a ovládání her
velmi intuitivní, neboť PSP v podstatě kopíruje rozložení ovládacích prvků
známých z ovladačů konzolí PlayStation 2.

Mnoho rozhraní
Sony se při návrhu PSP ukázalo být překvapivě liberální. Hry a filmy jsou sice
distribuovány výhradně na discích UMD, které se vzdáleně podobají MD (Mini
Disc) diskům, používají ale záznam s vyšší hustotou než DVD (na 2,5" dvouvrstvý
UMD disk lze vměstnat až 1,8 GB dat). Vzhledem k tomu, že UMD disky nejsou a
patrně ani nebudou dostupné v zapisovatelném formátu, může Sony poměrně dobře
kontrolovat a minimalizovat šíření pirátských kopií. Vedle mechaniky UMD je ale
PSP vybavena rovněž slotem pro paměťové karty Memory Stick Duo Pro (ty jsou
momentálně dostupné v kapacitách do 2 GB). Paměťové karty lze využít jednak k
ukládání pozic ve hrách, ale také pro uložení hudby, obrázků či videa, které
můžete následně na PSP přehrávat či prohlížet. PSP podporuje zvukové formáty
ATRAC a MP3, video je třeba převádět do speciální varianty MPEG-4 - to je možné
pomocí různých aplikací, například freewarového programu PSP Video 9. Sony PSP
je vybaven několika rozhraními pro komunikaci s jinými konzolemi, PC či domácí
sítí. Vedle IrDA portu je to především USB 2.0 (po připojení k PC funguje
paměťová karta v PSP jako externí disk) a Wi-Fi standardu 802.11b.
Poměrně otevřené pojetí (slot pro paměťové karty, Wi-Fi, USB) odhalilo záhy po
uvedení konzole díry v systému, díky kterým bylo na zařízení možné spouštět
podomácku vyrobené aplikace a hry. Dokonce se objevily i pirátské kopie her z
UMD disků, které bylo možné nahrát na paměťovou kartu. Sony tyto díry postupně
záplatuje vydáváním nových verzí firmwaru, který již spouštění programů a her z
paměťové karty neumožňuje (a naopak nabízí nové funkce, jako je webový
prohlížeč). Je ale otázkou, jak dlouho bude trvat, než někdo objeví způsob
"rozlousknutí" nové verze firmwaru.
Sony se v případě PSP podařilo vytvořit geniální digitální hračku třetího
tisíciletí. Pokud nám ale v PSP něco citelně chybí, je to možnost úložiště s
větší kapacitou - ideálně miniaturní pevný disk či televizní tuner. Právě tato
zařízení se ale patrně již brzy objeví ve formě volitelných doplňků.









Komentáře
K tomuto článku není připojena žádná diskuze, nebo byla zakázána.