Současné šachové programy

Počítač Deep Blue, který v roce 1997 senzačním způsobem porazil Garryho Kasparova, již žádnou další partii nesehr


Počítač Deep Blue, který v roce 1997 senzačním způsobem porazil Garryho
Kasparova, již žádnou další partii nesehrál. Zatímco před pěti lety špičkový
šachový program ještě vyžadoval velký unixový stroj s riscovou architekturou,
následující programy již byly schopné dosahovat velice slušných výsledků i na
obyčejných PC.
V současné době patří k nejznámějším šachovým programům Fritz, Junior a Hiarcs.
Jejich síla se pohybuje okolo 2 600 ELO bodů (ELO koeficient je jakýsi šachový
benchmark, obdobu takového žebříčku přitom známe i z jiných sportů). Zřejmě
největším současným dodavatelem šachového softwaru je společnost Chess Base,
která kromě šachových programů dodává také specializované databáze. Část z nich
je přístupná i v on-line podobě. Společnost Chess Base vytvořila rovněž systém
Fritz, s jehož verzí "Deep" sehrál nerozhodný zápas i velmistr Kramnik.
Oproti "standardní" variantě Fritz 7 je varianta Deep upravena tak, aby byla
schopna využívat víceprocesorové stroje (na 2procesorovém systému je ztráta
rychlosti údajně pouhých 15 % ve srovnání s jednoprocesorovým strojem s
dvojnásobnou frekvencí), drobná zlepšení se týkají i ohodnocovací funkce. V
konfiguraci na Athlonu 1,2 GHz s 256 KB RAM patří Deep Fritz už dnes k
nejlepším šachistům světa. Celkově lze říci, že i špičkové šachové počítače
však dnes za nejlepšími lidskými velmistry ještě lehce zaostávají. Šachové
programy jsou cenově poměrně dobře dostupné, Deep Fritz vyjde na 100 dolarů,
konkurence je podstatně levnější a existuje i velké množství slušných programů
šířených zcela zdarma. Poměrně revolučním objevem u šachových programů je
oddělení jádra a uživatelského rozhraní. Jeden algoritmus (engine) může běžet v
několika různých rozhraních; v jednom rozhraní zase lze provozovat více
programů. Výhod tohoto stavu je celá řada. Vývojáři se mohou soustředit na
vlastní algoritmus, uživateli se dostane jednotného ovládání. Na jednom
počítači lze zase snadno organizovat souboj více programů, pokud podporují
společné rozhraní a komunikační protokol. K volně šiřitelným GUI patří např.
Xboard a WinBoard.
Zájemce o podrobnosti lze v tomto ohledu odkázat na knihu Šachy na PC, kterou v
roce 1997 vydalo nakladatelství Unis. Podrobný článek věnovaný šachovým
programům vyšel v technologické části CW 18/99.









Komentáře
K tomuto článku není připojena žádná diskuze, nebo byla zakázána.