Současnost a budoucnost osobních digitálních asistentů

PDA (Personal Digital Assistant) zařízení, slučující v sobě snadnou přenositelnost, výpočetní výkon a možnost spo...


PDA (Personal Digital Assistant) zařízení, slučující v sobě snadnou
přenositelnost, výpočetní výkon a možnost spojení s datovými sítěmi. Typický
PDA funguje jako osobní organizér a na rozdíl od notebooků bývá často ovládán
perem a dotykovým displejem. Obvykle také obsahuje nástroj na rozpoznávání
ručně psaného písma. Technologie PDA byla vyvinuta firmou Apple, jež uvedla na
trh svůj Newton MessagePad v roce 1993.
(Podle PC Webopaedia,
upraveno)
Když jsme velmi podobný test palmtopů a handheldů připravovali před více než
rokem (vyšel v CW 42/97), objevilo se v něm 8 produktů, zahrnujících mnoho
vývojových proudů PDA. Od velmi levné a lehké Sieny, přes peloton palmtopů s
Windows CE 1.0 až po špičkového Psiona Series 5. Ještě před tím však zaznamenal
v Americe obrovský úspěch Palm Computing/US Robotics se svým Pilotem, který
ustanovil zcela novou třídu handheldu ovladaného pouze perem bez klávesnice.
Samozřejmě, že firma Microsoft si nemůže nechat ujít nic, z čeho v budoucnu
mohou přijít nějaké peníze a proto investovala nezanedbatelné prostředky do
vývoje vlastního operačního systému pro kapesní počítače. Windows CE se tak
zanedlouho staly (tedy v počtu modelů přístrojů) jednoznačně nejpoužívanějším
programem a tak není divu, že si Microsoft mohl začít diktovat podmínky.
Windows CE a Microsoft
Zkratka CE Consumer Electronics naznačuje, že produkt nemířil a stále nemíří
jen do sféry palmtopů a osobních organizérů, ale do širokého pole výrobků
spotřební elektroniky. Přesto ale do dnešní doby neopustil klávesnice a
displeje přístrojů kategorie PDA. Nejsem si jist, nakolik byla tato situace od
Microsoftu plánovaná a nakolik se projevil nevyzpytatelný vliv trhu,
marketingu, osobních preferencí a konzervativizmu uživatelů. V každém případě
se očekávalo, že do nového tisíciletí vstoupíme s počítači v televizorech,
audiověžích, mikrovlnných troubách, pračkách, i žehličkách. Zatím ale nic
nenasvědčuje, že se tak skutečně stane a že rok 2000 bude prvním rokem
hloubkového pronikání počítačů do domácností. Ale zpět k PDA.
Přístroje Palm/Pilot
Microsoft zaujala samozřejmě také třída Pilot, resp. Palm, a tak podpořil
výrobu klonů operačním systémem Microsoft Windows CE for Palm-size PC. Nejde
ovšem o klony v užívaném smyslu tohoto slova, tedy o téměř dokonale
kompatibilní přístroje. Palm-size PC (vzpomeňme na známkový spor o název Palm,
když se kategorie měla jmenovat Palm PC) jsou velmi snadno přenosné palmtopy
ovládané pouze perem. Vyrábí a na český trh je dodává několik společností,
většinou zastoupených v tomto testu. Přes řadu problémů, způsobených
implementací systému Windows CE, se tyto produkty prodávají poměrně slušně. To
je zajištěno především množstvím dodatečného softwaru (stále ho je řádově méně
než pro "konkurenční" platformy EPOC a Palm OS) a většinou také módním
designem. Není žádným tajemstvím, a při pohledu na některé obzvlášť povedená
Palm zařízení to je vidět zcela zřetelně, že PDA typu Palm není už zdaleka jen
osobní digitální asistent, ale že se stalo také součástí osobnosti majitele.
Proto se právě u těchto přístrojů věnuje velká pozornost designu ve spojení s
ergonomií používání a ovládání. Jejich funkce jsou velmi omezené a představují
především převedení klasických diářových povinností do elektronické pošty,
samozřejmě se zohledněním problematického zadávání údajů. Pro mnoho uživatelů
může být skutečně způsob vkládání nových dat do přístrojů Palm utrpením
miniaturní klávesnička přímo na displeji přístroje, nebo více či méně funkční
systém rozpoznávání psaného textu. To vše ovládané jen s pomocí krátkého
plastového pera.
Klávesové PDA
Klávesnicové přístroje se naopak vydaly na zcela odlišnou cestu. Hlavním cílem
je integrace kapesního přístroje s výkonem a možnostmi plnohodnotného
notebooku. Tomu se také výrazně podřizuje jak technická, tak designová stránka
produktů. Přístroje už nejsou tak příliš omezovány velikostí, neboť se
předpokládá také nošení v tašce či v příručním kufru. Mimo operačního systému
Windows CE, který jsme testovali, jsou používany i jiné systémy, např. EPOC či
EPOC32.
U klávesových přístrojů se dává mnohem větší důraz na rozměry a kvalitu
displeje, komfortnost používání klávesnice a výdrž baterií. Proto je možné
najít také přístroje, jež se zavedené kategorii handheld/klávesového asistenta
PDA poněkud vymykají. Takovým zvláštním produktem je především HP Jornada.
Jornada svými rozměry (245 x 180 x 33 mm) a hmotností 1 160 g připomíná spíše
malý notebook než PDA. Samozřejmě pak uživatel stojí před volbou, zda koupit
spíše subnotebook, ovšem s plnými funkcemi, nebo raději ušetřit peníze a koupit
podobný i když méně výkonný handheld typu Jornada. Ale o tomto dilematu více v
článku "Notebook nebo PDA ?".
Klávesové PDA jsou stále odkázány na roli druhého počítače, jakési mobilní
jednotky s radikálně omezenými funkcemi, avšak snadným transportem a příjemnou
cenou. Především z cenových důvodů jsou přístroje kategorie PDA vybaveny
grafickými adaptéry, jež se těžko mohou srovnávat s akcelerátory, které
nabízejí moderní notebooky. Vše pro nízkou cenu! to je heslo, které vévodí trhu
PDA.
Zajímavou změnou oproti notebookům jsou polohovací zařízení. Klávesnice se
samozřejmě ani zdaleka nepodobají notebookovým, často jsou ale přístroje
vybaveny dotekově citlivým displejem. To, jak je tento způsob ovládání opojný,
poznáte až při nuceném či dobrovolném přechodu z PDA na nějaký klasický, i když
třeba malý notebook. Možnost klepnout si na obrazovce na jakékoliv místo, spolu
s vizuálně velmi podobným operačním systémem je úchvatná. Určitě také velmi
výrazně pomohla zlidštit a lépe prodávat přístroje, než kdyby byly vybaveny
notebookovým polohovacím zařízením, tedy touchpadem či glidepointem. Navíc se
samozřejmě do perem ovládaných přístrojů v podstatě nativně integrují také
systémy pro rozpoznávání psaného písma, což dále zvyšuje komfort a možnost
volby uživatele. Procesory nejsou ještě tak silné a paměti kapacitní, stejně
jako technologické možnosti operačního systému nedovolují dosáhnout zcela
přirozeného postupu psaní, jako u dávného Newtonu, ale i stávající stav je
užitečný.
Bylo by však nespravedlivé se nezmínit o metodě rozpoznávání psaného textu,
jejíž implementace nebývá příliš náročná, tedy o technologii nazývané grafitti,
používané často v přístrojích typu Palm.
Grafitti jsou symboly nahrazující jednotlivé znaky. V naprosté většině se
skutečným písmenům poměrně dobře podobají, ale občas je kvůli zjednodušení
nutné sáhnout k různým modifikacím písmen, ze kterých se stávají jen symboly.
Grafitti se rozpoznává velmi snadno. Ve většině případů jsou znaky typu
grafitti vedeny jedním tahem (Palm/ /Pilot), případně se tolerují malé
dodatečné úpravy (Nino).
Grafitti mají svá pravidla, která samozřejmě nutí uživatele přizpůsobit se
potřebám stroje, což je často nejen nepříjemné, ale i poněkud frustrující.
Proto jsou velmi populární systémy rozpoznávání celého psaného textu, i když s
jistými omezeními. Ve spolupráci se slovníkem může být však výkon takového
systému blízký metodě grafitti, avšak bez nutnosti bolestivého přizpůsobování
uživatele požadavkům PDA. To samozřejmě uživatel oceňuje.
Nelehká současnost PDA
V dnešní době už pozice PDA ani konkrétních výrobců zdaleka není tak růžová,
jak se předpokládalo před dvěma lety. Výkon a parametry PDA se sice zlepšují,
avšak systémy jsou stále brzděny poněkud těžkopádným systémem Windows CE. Pak
se nemůžeme divit tomu, že přepínání úloh na přístroji s Windows CE a
procesorem s frekvenci 75 MHz, trvá téměř stejně dlouho, jako na Psionu se
systémem EPOC32 a procesorem běžícím na pouhých 17 MHz.
Samozřejmě, že to není jen o hrubém výpočetním výkonu. Ani graficky na tom PDA
nejsou příliš dobře, a to opět díky Windows CE. Přestože přístroje Palm
obsahují většinou tlačítka pro přístup k jednotlivým aplikacím a handheldy s
klávesnicí také často mají příslušná tlačítka, displej je stále obsypán horami
ikonek a menu z Windows CE. Tento problém je obzvlášť palčivý u přístojů Palm,
kde velmi malá plocha určená pro displej jen stěží dovoluje pojmout vše
potřebné. Proto není divu, že zrovna u Palm PDA nejsou Windows CE příliš
oblíbené a naprostou většinu trhu v USA (přes 70 %) ovládají produkty Palm
Computing, tedy Pilot a jeho následovníci.
Pilot má, i přes nižší rozlišení displeje a menší nominální výkon, mnohem
přehlednější ovládání na displeji a také neporovnatelně rychlejší odezvu celého
systému na akce uživatele. Stejně jako v případě Psionů a ostatních klávesových
přístrojů se ukazuje, že vývoj proprietárního operačního systému v sobě skrývá
jistá rizika, avšak výsledek je často velmi dobrý. U Psionu Series 5 dnes už
sice není takovým oceňovaným parametrem rychlost, neboť mnohé přístroje s
Windows CE jsou, díky výkonným procesorům, o něco rychlejší, ale ocenění
zaslouží hlavně kvalita jeho softwarového vybavení. Je vidět, že cílem tvůrců
EPOCu a dalších programů pro Psion nebylo vytvořit operační systém pro pračky a
kávovary, ale převést práci papírového plánovacího systému do malého počítače.
A dlužno dodat, že se to Psionu podařilo tak, že ještě dnes, téměř 2 roky po
uvedení Series 5, není standardně s Windows CE dodáván alespoň srovnatelný,
když už ne lepší agendový program. Psion Series 5 se však, právě kvůli svému
pokročilému věku, v tomto testu neobjevil a v kategorii handheldů s klávesnicí
byly zastoupeny jen přístroje s Windows CE.
Ani sám Microsoft příliš situaci neulehčil tím, když definoval další kategorie
handheldů pro novou verzi systému Windows CE. Mají to být totiž přístroje až
příliš podobné dnešním subnotebookům, jejichž zástupcem je např. i testovaná HP
Jornada. A dnes se zákazníkům dost těžko vysvětluje, proč kvůli ušetřeným 1 000
dolarům za velký PDA přijít o nádhernou plnou kompatibilitu se světem PC,
nabízenou dražším, ale komfortnějším a výkonněj-ším subnotebookem. A navíc
ještě s možností volby operačního systému, zatímco u PDA s Windows CE je tento
zapsán v paměti ROM. Ta sice bývá většinou poměrně snadno vyměnitelná, avšak ne
pro jiné operační systémy, ale jen pro nové verze právě Windows CE.
Velmi chmurná budoucnost
PDA s Windows CE se až příliš začaly dělit na jednotlivé proudy a je jen velmi
nepravděpodoné, že všechny z nich přežijí několik následujících let. Jednak je
tu kategorie Palm-size PC, kde je sice několik velmi povedených produktů
nabízeno, avšak pod těžkým konkurenčním tlakem výborného Palm III. Palm
Computing nyní na trh uvedl modely Palm V a Palm IIIx a chystá model s
bezdrátovou komunikací. Nicméně ostatní producenti těchto výrobků se zdaleka
nevzdávají a snaží se nabídnout další výhody, těžící především z výkonných
procesorů. Tedy účinný systém rozpoznávání psaného textu a nově též systém
navigace hlasem.
Zatím je hlasové ovládání přístrojů právě na hranici mezi hříčkou a použitelným
nástrojem, ale s příchodem nových a rychlejších procesorů se zcela jistě stane
standardní a platnou aplikací. Zároveň jsou výrobci nuceni nabízet své produkty
jako doplňky osobnosti majitele, což má sice blahodárný vliv na zlepšující se
design (např. Philips Nino), ale už poněkud potlačuje funkční stránku výrobku.
Tento přístup může buď otevřít PDA nové, netušené trhy, nebo naopak celý systém
potopit a trh dále zůstane u osvědčených Palm III či Palm V.
Klávesové PDA tzv. "kapesních" rozměrů se vyprofilovaly poměrně přesně už před
2 lety a od té doby se příliš nězměnily a mají své místo na slunci jisté. V
této kategorii je jediným vážným konkurentem Psion a spíše než Serií 3mx, tak
Serií 5. Jenže Psion má dnes více starostí s ambiciozním Symbianem, než aby
uváděl na trh inovované verze třeba pod označením Series 6 či 7. Proto se
představení nového Psionu dá jen velmi těžko předpokládat do poloviny tohoto
roku.
Naopak situace velkých PDA, tedy i testované Jornady, příliš růžová není.
Vysoké výrobní náklady na velký barevný displej, kvalitní akumulátory a výkonný
procesor, se nepříjemně promítají do ceny, takže přichází hrozba z oblasti
levných a malých subnotebooků. Tam už není zdaleka takový tlak na inovace,
neboť používané procesory jsou v podstatě "výběhové" (strašný titul pro
předloňskou střední třídu, tedy Pentium 233 MMX), displeje mají relativně nízké
rozlišení a paměti i pevné disky podlehly šílenému loňskému pádu cen a jsou
dostupné za slušných podmínek. Proto bude pokles cen těchto zařízení
pokračovat, samozřejmě se současným (lehce bláznivým) zvyšováním výkonu.
Proč si tedy koupit PDA?
Na tuto otázku existuje poměrně snadná odpověď, pokud jde o přístroje kategorie
Palm, o něco obtížnější u kategorie klasických "kapesních" PDA a velmi těžká u
kategorie velkých PDA.
Malé PDA nahradí diář, bloček a s trochou odvahy dovolí odpovědět na předem
přijaté e-maily. To vše při zajímavé ceně a výborné výdrži baterií.
Klasické PDA jsou spíš prodlouženou rukou vašeho počítače. Můžete na nich
upravovat, ale i tvořit dokumenty a tabulky, ale samozřejmě, že jsou vybaveny i
agendovými programy typu diáře.
Velké PDA jdou do souboje s malými a levnými subnotebooky. Mohou nabídnout
především delší dobu životnosti na napájecí články a rychlejší startování.
PDA jistě nezůstanou pouze u těchto 3 forem. Na integraci do mobilních
telefonů, hodinek či požití v jiných, dosud neznámých přístrojích se zatím
čeká, avšak jak společenství Symbian, tak Microsoft, daly zcela jasně najevo,
že budoucnost se bude ubírat právě tímto směrem. Zatím si však na další proměny
osobních digitálních asistentů budeme muset ještě nějakou dobu počkat.
9 0519 / orn

Subnotebook nebo PDA?
Přestože je toto Téma týdne věnováno PDA, stojí za zmínku také porovnání
možností a parametrů nějvětších handheldů s těmi nejmenšími notebooky. Zdánlivě
jsou tyto kategorie velmi odlišně směrovány, avšak při detailním pohledu na
nabídku na trhu zjistí možný budoucí uživatel PDA také to, že existují i
notebooky, jež by mohly splnit jeho přání po malém a přenosném zařízení.
Klasickým příkladem těchto subnotebooků jsou modely Toshiba Libretto a Fujitsu
Biblo. A právě Biblo jsme si zvolili jako takový malý etalon konkurenta velkých
PDA, tedy především výkonné Jornady.
Oba přístroje se v zavřeném stavu velmi podobají. Mají rozměry malé knížky a
hmotnost těsně nad 1 kg (Biblo váží 1 180 gramů, Jornada je o 20 gramů lehčí),
běžný, avšak účelný design a široké možnosti připojení dalších zařízení. Po
otevření zaujme především displej a klávesnice. Displej Bibla má úhlopříčku 8,4
palce (214 mm), rozlišení 800 x 600 bodů a 24bitovou barevnou hloubku, takže je
schopen zobrazit více jak 16 milionů barev. Samozřejmě je použita aktivní
matice typu TFT, poskytující velmi kontrastní a rovnoměrný obraz. Jornada má
displej velmi podobných vnějších rozměrů, ale s rozlišením jen 640 x 480 bodů a
8bitovou barevnou hloubkou, tedy s maximálním počtem 256 barev. Také je použita
lacinější a méně kvalitní matice typu DSTN.
Naopak klávesnice Jornady je větší a lépe se s ní pracuje. Biblo totiž obsahuje
všechny klávesy zděděné po stolních počítačích a tak jejich velikost i
vzdálenost mezi klávesami nahrává použití spíše velkého PDA.
Poměrně zajímavé je porovnání výkonu. Především zaujme to, že Jornada je
připravena k práci téměř okamžitě po zapnutí, zatímco Biblo musí projít trnitou
cestou POSTu (testu po zapnutí počítače) a zavedení systému, v tomto případě
nainstalovaných Windows 98, což zdaleka není otázka jen několika vteřin. A to
vše samozřejmě pouze v případě, že systém byl řádně vypnut, neboť jinak se
utrpení ještě prodlužuje o nezbytnou kontrolu datových struktur disku pomocí
Scandisku.
Hrubou výpočetní silou je na tom nejpíš o něco málo lépe 233MHz Pentium MMX,
než 190MHz RISCový procesor v Jornadě, díky menším nárokům Windows CE je však
Jornada v některých případech subjektivně o trochu rychlejší. Biblo je však
vybaveno 32 MB operační paměti, což umožňuje rozumnou práci s Windows 98, tedy
s aplikacemi mnohem lepšími, než jsou k dispozici na Windows CE. A zde se
dostáváme k hlavnímu problému Jornady, tedy k její odtrženosti od stolních
systémů, tedy platformy Wintel. Samozřejmě, že je možné přes sériový či IrDA
port data z PDA do PC či zpět konvertovat, ale rozhodně nelze používat také
oblíbené aplikace i na přenosném počítači. Toto je podle mého názoru největší
trumf Bibla. Je to totiž úplně normální PC se všemi neduhy, ale také výhodami,
které z toho plynou.
Také ve spojení se světem vítězí Biblo na body. Jedna pozice na kartu PC Card a
USB konektor je sice standardní výbava, avšak Fujitsu k němu přidává možnost
zapojení malého replikátoru portů, který sice notebook o něco zvětší, ale přidá
sériové porty a velmi cenný konektor na externí floppy mechaniku. CD je možné k
Biblu připojit s využitím PC-karty a tak nic nebrání jeho použití jako
plnohodnotného osobního počítače.
Jedinou výraznou předností velkých PDA, tedy i Jornady, je proti subnotebookům
cena. Ta je ve srovnání s Biblem přibližně poloviční.
Ale zvolte si sami, jestli chcete za nějakých 30 000 Kč dostat pěkný, i když
trochu jednostranně zaměřený notebook, nebo si k němu raději navíc za dalších
30 000 korun přidat skutečně 100% kompatibilitu se stolními počítači.









Komentáře
K tomuto článku není připojena žádná diskuze, nebo byla zakázána.