Současnost a budoucnost počítačových tiskáren

Člověk už odpradávna toužil zachytit prchavé kouzlo okamžiku, nastřádat poznatky svých předků či zaznamenat důle...


Člověk už odpradávna toužil zachytit prchavé kouzlo okamžiku, nastřádat
poznatky svých předků či zaznamenat důležité události. S vynálezem knihtisku
mohla hrstka vyvolených šířit informace mnohým. Většina lidí ovšem nedržela v
ruce nástroj schopný ovlivnit obsah tištěných dokumentů. S příchodem počítačů
nastala revoluce i v této oblasti. Na co byla dříve nutná malá továrna, na to
nyní stačí jeden dobrý program.
A tak se prakticky přes noc z řady z nás stali pisatelé. Počítačové tiskárny
každou vteřinou vychrlí ohromné množství dokumentů. Doslova na nás prší různé
účtenky, výpisy, pásky, manuály... Ale jak dlouho ještě? Mohutné společnosti
zabývající se informačními technologiemi postupně odbourávají tištěnou formu
svých dokumentů, aby tak ušetřily nemalé částky. Znamená to snad soumrak dějin
tisku? Ať už bude odpověď jakákoliv jedno je jisté: Minimálně nějakou chvíli se
ještě budou tiskárny hřát na výsluní naší pozornosti. A tak si pojďme o nich
říci něco bližšího.
Základní pojmy
Mezi slova, bez kterých se ve světě počítačových tiskáren neobejdete, patří
toner a cartridge. Toner je jemný prášek složený z barviva, umělé hmoty a
železa. Používá se jako náplň zejména v laserových tiskárnách. Pojmem cartridge
se v základním významu míní kazeta s náplní. Podle principu fungování tiskárny
lze rozlišovat například ribbon cartridge (kazeta s páskou u jehličkových
tiskáren), toner cartridge (kazeta s tiskovým práškem u laserových tiskáren) a
ink cartridge (kazeta s inkoustovou náplní u inkoustových tiskáren). Ovšem
slovo cartridge bývá často významově přetěžováno. Pokud autorovi manuálu k
tiskárně dojde fantazie, obvykle po něm sáhne. A tak se můžeme setkat
kupříkladu s pojmem scanner cartridge, který znamená čtecí hlavu u tiskáren
kombinovaných se skenerem.
Práci vlastní tiskárny může výrazně urychlit zařízení označované jako RIP
(Raster Image Processor). Jedná se buď o samostatný přístroj, anebo o součástku
integrovanou uvnitř tiskárny. Některé jazyky tiskáren (např. PostScript)
umožňují zapsat poměrně komplikované vektorové operace. Aby se tiskárna
nezdržovala počítáním, provede RIP tyto operace za ni a poskytne jí rovnou
výsledek.
Černobílé tiskárny to mají oproti barevným jednodušší. K vytištění odstínu šedi
jim stačí nanést správné množství černého barviva na papír. Okolní bílé plošky
a nedokonalost lidského oka už se postarají o požadovaný vjem. Aby nemusely
náplně barevných tiskáren obsahovat tisíce různých odstínů barev, sahají
výrobci těchto zařízení k běžnému triku, který patrně všichni znají z hodin
fyziky nebo třeba výtvarné výchovy. Složením "správných" barev dojde ke vzniku
jakéhokoliv odstínu jakékoliv barvy. Nejpoužívanější barevné modely v
tiskárnách jsou RGB (Red, Green, Blue tedy červená, zelená, modrá) a CMYK
(Cyan, Magenta, Yellow, blacK azurová, fialová, žlutá, černá). Černou u RGB
modelu lze smícháním 3 složek získat samozřejmě také. Slušné tiskárny to však
nedělají. Namísto toho obsahují samostanou kazetu s černou náplní.
Používané jednotky
V souvislosti s tiskem se vyskytuje celá řada různých jednotek. Některé se váží
na hustotu, respektive kvalitu tisku, jiné například na jeho rychlost.
Kvalitativní jednotky
Asi nejběžněji používanou jednotkou v souvislosti s kvalitou tisku je dpi.
Znamená dots per inch, neboli bodů na palec. Víme--li tedy, že 1 palec = 2,54
cm, snadno spočteme, že tiskárna pracující v režimu rozlišení 300 dpi dokáže
vytvořit přibližně 12 bodů na každém milimetru. Toto rozlišení bude určitě
postačovat na běžné kancelářské potřeby. Pokud je u parametru rozlišení uvedeno
ještě druhé číslo, znamená to, že tiskárna ve vodorovném a svislém směru tiskne
v různém rozlišení. Méně běžnou jednotkou rozlišení je cpi characters per inch,
neboli počet znaků na palec.
Jednotky rychlosti
Porovnávat rychlost tiskáren různých technologií pouze na základě firemních
manuálů může být do značné míry ošidné, neboť výrobci jehličkových a
inkoustových tiskáren udávají rychlosti svých výrobků obvykle v cps characters
per second (počet znaků za sekundu), respektive v lps lines per second (počet
řádků za sekundu), zatímco výrobci laserových tiskáren měří rychlost pomocí ppm
pages per minute (počet stránek za minutu). Na jednu stránku se dá pochopitelně
natisknout 30, ale klidně i 60 řádků. A aby byla situace ještě komplikovanější,
obě míry bývají obvykle pouze průměrné a hrubě orientační.
Skutečná rychlost tisku se liší v závislosti na složitosti předlohy, kvalitě
použitých ovladačů apod. (Složitý obrázek se bude s velkou pravděpodobností
tisknout pomaleji než jednoduchý text). Pokud si chce uživatel učinit opravdu
reálnou představu o rychlosti dvou technologicky odlišných tiskáren, měl by je
mít k dipozici pro testovací tisk.
Základní rozdělení
Kromě počítačových tiskáren, označovaných jako maticové, existují i další. Jako
příklad lze jmenovat tiskárny typové, mezi něž patří tiskárny s typovým
kolečkem (psací stroje), s typovým válcem (kalkulačky s páskou) a řetězové
tiskárny. Tato zařízení pracují autonomně a vesměs umí tisknout pouze text.
Nacházejí se na jednom kvalitativním pólu. Na pólu opačném můžeme najít
osvitové tiskové stroje. Počítačové tiskárny leží někde uprostřed. Rozlišení u
osvitových jednotek dosahuje několik tisíc dpi. Výstupem těchto strojů jsou
často pouze fólie s tiskem separovaných barev. Jako standardní rozhraní
používají PostScript, který bývá před tiskem předzpracováván pomocí RIP.
Počítačové tiskárny je možno rozdělit podle více hledisek. Nejčastější
členěnění bere v potaz princip fungování. Podle tohoto kritéria rozeznáváme
termotiskárny, jehličkové, inkoustové a laserové tiskárny. Inkoustové tiskárny
bývají navíc někdy označovány jako tryskové.
Principy fungování
K historicky starším technologiím patří jehličkové tiskárny. Tisk provádí
tisková hlava, která se pohybuje vodorovně. Papír je posunován svisle. V místě
tisku se pomocí elektromagnetu vysune jehlička, mezi níž a papírem je umístěna
tisková páska. Výsledný obraz je tvořen množstvím drobných teček. Čím je
tiskárna méně kvalitní, tím jsou tečky více zřetelné. Nejstarší jehličkové
tiskárny mívaly pouze jednu jehličku a černou pásku. Později vznikly stroje s
9, 18, 24 jehlami. Barevný tisk byl umožněn páskou, která se skládá z více
barevných pruhů.
Termotiskárny patří k technologicky nenáročným, nicméně zajímavým přístrojům.
Podle principu fungování lze termotiskárny rozdělit do dvou kategorií. Tisková
hlava může být buď řádková, nebo maticová. Řádkovou hlavu tvoří pás tepelných
prvků v šířce celého speciálního papíru, který musí být citlivý na teplo. Této
techniky se využívá například u faxů. Termocitlivému papíru se potom říká
faxový. Maticová hlava je rovněž tvořena pásem termoelementů, avšak zápis na
papír provádí přes speciální termocitlivou pásku, která obarví potiskované
médium. Termotiskárny s maticovou hlavou tedy tisknou na obyčejný kancelářský
papír.
Princip tisku inkoustových tiskáren se podobá principu tisku tiskáren
jehličkových. Místo jehlic jsou však na tiskové hlavě umístěny trysky. Z každé
trysky může být vystříknuta miniaturní kapka speciálního inkoustu přímo na
potiskované médium. Velikost kapky se v současnosti pohybuje řádově v
pikolitrech (10-12 l). Počet trysek na tiskové hlavě se liší v závislosti na
použité technologii tisku. U piezoelektrických tiskáren bývá 12-48 trysek, u
tepelných (bublinkových) 48-128 trysek. Piezoelektrické tiskárny využívají k
vytlačení kapičky inkoustu piezoelektrického jevu (po přivedení napětí mění
tryska svůj objem). Tepelné tiskárny rychle zahřejí kapičku inkoustu, která se
promění v páru a vytryskne na papír.
Základem laserových tiskáren je světlocitlivý válec, který je před zahájením
tisku bez elektrostatického náboje. Válec se otáčí konstantní rychlostí a je
postupně ozařován. Ozářená místa získávájí kladný elektrický náboj. Naproti
tomu má toner náboj záporný. Ozářená místa tedy přitahují toner, zatímco
neozářená nikoliv. Toner je mechanicky předán na papír (nebo jiné médium) a
jeho zbytky jsou z válce odstraněny stírací plochou. Papír s naneseným tonerem
putuje dále do vytvrzovací pece, která je tvořena dalšími dvěma válci. V peci
dojde za vysokého tlaku a teploty (asi 200 ?C) k dokonalému přilepení toneru na
papír. Barevné laserové tiskárny obsahují čtyři světlocitlivé válce. Barevný
toner je v nich na papír nanášen postupně. Alternativně lze použít namísto
laseru soustavu světlo emitujících diod (LED). Záření z LED nemá sice tak dobré
fyzikální vlastnosti jako laser, avšak LED tiskárny jsou oproti laserovým
levnější.
Parametry tiskáren
K základním parametrům každé tiskárny patří rychlost tisku, schopnost či
neschopnost tisknout barevně, pořizovací a provozní náklady a životnost. O
problematice měření rychlosti tisku jsem se již zmínil.
Pořizovací a provozní náklady barevných a černobílých tiskáren se výrazně liší.
Budete-li na barevné tiskárně tisknout převážně černobíle, měly by být provozní
náklady srovnatelné s černobílou tiskárnou podobné kategorie. V souvislosti se
životností se obvykle udává počet stránek, které je tiskárna schopna vytisknout
v požadované kvalitě na jednu náplň. Tento parametr je definován při daném
průměrném pokrytí stránky (často 5%). Náklady na výměnu náplně by neměly
přesahovat 10 % pořizovací ceny tiskárny. Dále výrobce deklaruje počet stránek,
který je schopna vytisknout po dobu své životnosti tisková hlava. Cena tiskové
hlavy nezřídka dosahuje 30-40 % pořizovací ceny tiskárny, a tak vyvstává
otázka, kolikrát a zda vůbec je výhodné vyměňovat tiskovou hlavu.
Seriózní výrobci tiskáren uvádějí celou řadu dalších údajů. Poměrně důležitou
informací bývá doporučený maximální počet vytištěných stránek jednorázově a za
měsíc. Rovněž by měly být explicitně zmíněny speciální požadavky jako například
termopapír či kyselý papír. Provozní vlastnostnosti obvykle běžný uživatel
poznává až po koupi výrobku. Pokud distributor negarantuje vrácení peněz bez
závažného důvodu (v ČR je to stále spíše výjimka), může dojít ke zbytečnému
rozčarování.
K základním ergonomickým požadavkům patří dostatečně nízká hladina hluku při
tisku. Problémy v této oblasti tradičně mívají jehličkové tiskárny.
Nezanedbatelný vliv na funkčnost může mít (zejména u termotiskáren a laserových
tiskáren) teplo emitované do okolí. Tento parametr není zpravidla výrobcem
nijak specifikován, částečně jej lze odhadnout z příkonu zařízení. Uživatel je
v rámci vlastní bezpečnosti povinen zajistit dostatečný prostor pro větrání
tiskárny. U osob citlivých na mírně zvýšenou hladinu ozónu ve vzduchu lze
doporučit zvýšenou ostražitost před koupí laserové tiskárny, přestože výrobce
zpravidla uvádí nějaký chlácholivý údaj.
Při rozsáhlých tiscích se hodí dostatečná velikost zásobníku papíru. Budete-li
používat traktorový papír, zjistěte si, zda je podavač tohoto papíru ve vámi
vybrané tiskárně k dispozici a na jakém principu funguje. Existují podavače
tlačné, tažné a kombinované. Relativně výhodný se jeví podavač tlačný, protože
zpravidla umožňuje tzv. paper park neboli vyjetí papíru do zaváděcí polohy a
uvolnění válce pro volné listy. Zaroveň usnadňuje používání kancelářského a
traktorového papíru současně.
V současné době začíná být znovu aktuální otázka připojení tiskárny k počítači.
Vedle zastaralého způsobu (přes sériový port) a klasických způsobů (přes
paralelní port nebo pomocí SCSI) se naskýtá nová možnost připojení pomocí USB
nebo FireWire. Připojení přes USB a FireWire v současnosti nepodporuje téměř
žádný výrobce. Tato situace by se však podle předpovědí IT analytiků měla již
letos radikálně změnit. Tím by se měly definitivně odstranit zmatky kolem
paraleního portu, který může pracovat v několika režimech. Centronics (normal),
EPP (Bi-Tronics) a ECP. Částečně sice vzniklý chaos odstranila norma IEEE 1284,
zavedená v roce 1994, avšak různé druhy konektorů (Amphenol, Cannon) a další
neřesti již z principu změnit nemohla.
Potiskovaný materiál
Kromě tradičního kancelářského papíru se jako potiskované médium ještě používá
"nekonečný" (tzv. traktorový) papír, průhledná fólie nebo kartónový papír. Řada
tiskáren také umožňuje tisk na obálky, samolepicí štítky, textilní a
nažehlovací listy. Textilní listy jsou bavlněné archy, na které lze barevně
tisknout, a přenášet tak například návrhy na vyšívání. Nažehlovací listy se
používají k nepřímému potisku triček, mikin a jiných vhodných textilií. Motivy
vzniklé nažehlením však bohužel bývají velmi citlivé na praní.
O možnostech tisku na jednotlivá média je dobré se předem přesvědčit v návodu
na použití tiskárny. Některé tiskárny mohou být citlivé na papír se
samolepícími štítky, které nezabírají celou potiskovanou plochu. O schopnostech
inkoustových tiskáren tisknout na fólie určené pro zpětné projektory apod. je
lépe také předem raději pochybovat. Cokoliv vložené do laserové tiskárny musí
odolat teplotě tvrzení toneru, která se pohybuje kolem 200 ?C.
Obvyklá gramáž papíru u běžných tiskáren by se měla pohybovat kolem 60 až 90
g/m2. Vyskytují se však přístroje schopné tisku na papír o gramáži nižší i
vyšší. Obecně platí, že čím je papír tlustější, tím má větší hmotnost. Obvyklá
tloušťka kancelářského papíru se pohybuje mezi 0,07 až 0,12 mm. Přiměřenou
pozornost je také třeba věnovat formátu papíru. Dokumenty PDF, PostScript či
DVI často mívají předdefinován formát papíru. Pokud jej z nějakých důvodů
nechceme zachovat, může se stát, že některé informace budou vytištěny chybně
nebo se nevytisknout vůbec (např. čísla stránek, záhlaví, zápatí apod.). Pak se
musí uživatel rozhodnout, zda chce tuto cenu zaplatit, či nikoliv.
Další parametry papíru hrají roli zejména u inkoustových tiskáren. Savost udává
čas v sekundách potřebný k vsáknutí 0,01 ml vody do papíru. Nízká savost může
zapříčinit rozpíjení inkoustu. Kyselost papíru má vliv na životnost tisku. Pro
tisky prováděné inkoustovou tiskárnou je vhodnější mírně kyselý papír (pH < 7),
protože vykazuje delší trvanlivost. Někdy se také hovoří o průhlednosti
(vyjádřené v procentech), bělosti, jasu a lesklosti papíru. Většinou se však
jedná o speciální případy, které přesahují zaměření tohoto článku.
Jazyky tiskáren
Tak jako v jiných oblastech výpočetní techniky, i na poli tiskáren existuje
celá řada jazyků a formátů popisujících a usnadňujících tisk. V dřevních dobách
počítačového tisku platilo, že téměř každý výrobce si razil svou vlastní cestu.
Tiskové protokoly byly hardwarově závislé a vzájemně nekompatibilní. Svou roli
sehrála i skutečnost, že vývojáři operačních systémů výrobcům tiskáren jejich
práci nikterak neulehčovali. Dřívější neutěšený stav, při kterém každý program
umožňující tisk musel vždy znovu řešit komplikovanou problematiku podpory
široké škály tiskáren, se postupně proměnil v dnešní situaci.
V současnosti stačí obvykle naistalovat jednou ovladače pro tiskárnu, a všechny
tisknoucí programy mají k dispozici jednotné rozhraní. Starost o správný chod
tisku tak od vývojářů programových aplikací převzali výrobci tiskáren, kteří
nejlépe vědí, jak navrhnout příslušné ovladače pro jejich výrobek. Nevýhodou
tohoto přístupu je závislost koncového uživatele na operačním systému, pro
který jsou dodávány ovladače. Tato nevýhoda může být odstraněna, umí-li
tiskárna interpretovat nějaký hardwarově nezávislý jazyk pro popis tisku (např.
PostScript).
Multifunkční tiskárny
Pokud potřebujete poměrně často tisknout a občas naskenovat nějaký obrázek nebo
text, možná pro vás bude dobrým řešením multifunkční tiskárna. Speciální
skenovací hlava může být buď součástí standardního vybavení, anebo se může
jednat o volitelný díl, který musí být zakoupen zvlášť. Spojením tiskárny a
skeneru vznikne zároveň jednoduchá kopírka, kterou získáte za cenu dražší
tiskárny.
Musím však předeslat, že uvedená technologie skrývá možná nečekaná úskalí.
Rychlost takového zařízení nebude nijak oslnivá, ale s tím asi každý počítá.
Další, již podstatnější zradu, představuje nemožnost skenování libovolné
předlohy u většiny kombinovaných tiskáren. Podavač papíru sice bez problémů
pojme kancelářský papír, avšak knihu vám nepřečte. A uznejte sami, že
rozstříhat knížku na jednotlivé stránky pouze pro potřeby skenování není
nikterak praktické.
Naproti tomu kombinace tiskárny s faxem a modemem by neměla technologicky
zklamat. Standardně dodávaný modem k takovému zařízení obvykle komunikuje
rychlostí 14,4 Kb/s, takže si s ním moc nezabrouzdáte. Pro potřeby faxu by tato
rychlost ovšem měla postačovat.
Obecně bychom mohli konstatovat, že podobná zařízení jsou výhodná především
cenově. Uplatní se spíše pro méně náročné aplikace v domácí kanceláři nebo v
menším podniku (SOHO).
Co je dobré vědět před koupí tiskárny
Především je třeba správně zvolit princip tisku. Od této volby se odvíjí celá
škála dalších parametrů včetně pořizovací a provozní ceny. Další rozhodování
usnadní alespoň hrubý odhad hustoty a charakteru provozu. Jedny tiskárny jsou
vhodné pro průběžné tištění, jiné pro nárazové tisky velkoobjemových dat
vzniklých například při účetních uzávěrkách, zhotovování výplatních pásek a
podobně. Pokud bude tiskárnu používat více lidí, pak stojí za úvahu, zda by se
nevyplatilo koupit sice dražší, zato však vysoce komfortní tiskárnu s
integrovaným tiskovým serverem, která může být relativně nezávislou součástí
lokální počítačové sítě.
Víte-li, jaké bude nejčastější tiskové médium (papír, fólie, samolepky), můžete
tuto skutečnost rovněž zahrnout do svých úvah. Značný vliv na cenu tiskárny má
také maximální formát papíru, který lze potisknout. Pokud se domníváte, že
místo klasické A4 budete potřebovat A3, zkuste odhadnout, kolik procent ze
všech tisků bude muset být na formátu A3 a jestli by nešlo například požadovaný
obrázek nebo mapu rozdělit v nějakém grafickém editoru na více částí, ty potom
vytisknout každou zvlášť a výsledek slepit dohromady. Vlastníte-li například
DTP studio, bude se vám takový postup zdát patrně absurdní. Tisknete-li však
formát A3 maximálně několikrát za měsíc, možná to stojí za úvahu.
U barevných tiskáren se vždy přesvědčte, zda se tisk černé barvy provádí ze
samostatné náplně. V drtivé většině případů tomu tak je, ale čert nikdy nespí.
Při výběru nové tiskárny se snažte shromáždit co nejvíce údajů z různých, pokud
možno nezávislých zdrojů. Pomohou vám odborné recenze, rady a zkušenosti
kolegů, známých a přátel. Zachovejte si ale přiměřený odstup, neboť každá liška
chválí svůj ocas, byť tak může činit v dobré víře. V ideálním případě byste
měli v ostrém provozu vyzkoušet několik potenciálních kandidátů na vaši novou
tiskárnu.
Přehled jazyků tiskáren
Escape sekvence
Jedním z nejstarších způsobů ovládání tiskáren bylo řízení pomocí tzv. escape
sekvencí. Většina znaků ASCII tabulky byla přímo vytištěna. Některé znaky měly
speciální význam. Například znak CR (Carriage Return) znamenal povel pro návrat
tiskové hlavy na začátek řádku. Podobně znak LF (Line Feed) přikazoval tiskové
hlavě, aby se posunula o jeden řádek dále. Znak ESC (Escape) uvozoval
rozsáhlejší příkaz. Jeden či více následujích znaků tvořilo tělo příkazu.
Tiskárna tak mohla dostat pokyn, aby například změnila šířku písma, provedla
volbu grafického režimu a podobně.
Tento způsob ovladání měl ale hned několik nevýhod. Kupříkladu tisk grafiky byl
výrazně pomalejší než tisk textu. V českých zemích jsme asi nejvíce pociťovali
problém související s absencí diakritických znaků v základní ASCII tabulce. V
této souvislosti existovala celá řada triků, které pomáhaly tento problém
řešit. Od nahrání patřičných informací do paměti tiskárny nějakým tiskovým
softwarem až po výměnu paměti ROM v tiskárně. Mezi zástupce tiskových protokolů
založených na escape sekvencích patřily ESC/P, ESC/P2, IBM Proprinter atd.
Printer Control Language
PCL (Printer Control Language) vytvořila pro své tiskárny společnost
Hewlett-Packard. PCL slouží k popisu tiskové stránky a některá z jeho verzí je
obsažena či emulována v celé řadě tiskáren i jiných výrobců. Dá se říci, že PCL
je dnes de facto standardem pro inkoustové a laserové tiskárny. Celkem existuje
6 základních verzí, které se od sebe navzájem odlišují množstvím poskytovaných
funkcí. Už od verze 2.0 umí PCL pracovat ve víceuživatelském prostředí. Mezi
další možnosti například patří práce s bitmapovými, TrueType a Intelli fonty,
grafické kompresní metody či podpora HP-GL/2 a PJL (Printer Job Language).
PostScript
Jazyk PostScript vyvíjí od roku 1985 společnost Adobe. Díky tomu, že firma
průběžně zveřejňuje jednotlivé specifikační verze, stal se PostScript
rozšířeným nejen coby jazyk interpretovaný tiskárnami, ale i univerzální formát
pro výměnu informací. PostScript je nezávislý nejen na hardwaru, ale i na
operačních systémech. Obsahuje rozsáhlý aparát funkcí popisujích vektorovou i
bitmapovou grafiku, několik modelů barev (odstíny šedi, RGB, CMYK, CIE). Text
je plně integrován s grafikou. Základní systém souřadnic podporuje různé
kombinace lineárních transformací grafických a textových objektů včetně
zvětšování, zmenšování, rotace, zrcadlení a zkosení. Je třeba říci, že přímo
dokáží PostScript v současnosti interpretovat pouze špičkové tiskárny nebo
osvitové jednotky.
Novinky a trendy
Vývoj počítačových tiskáren nikterak neochabuje, přestože již delší dobu
nedošlo k nějakému revolučnímu zvratu. Hlavní světoví výrobci se zaměřují
zejména na zvyšování počtu dpi a fotorealistický tisk.
Společnost Hewlett-Packard vyvinula technologii označovanou MDL
(Multi-Dye-Load). Pro dosažení barev, které by se podobaly co nejvíce
skutečnosti, přidává do standardního čtyřbarevného CMYK modelu navíc ještě
další dvě barvy (světle fialovou a světle modrou). HP se rovněž snaží o
dosažení co nejmenšího objemu kapiček v inkoustových tiskárnách. Dobré výsledky
jsou dosahovány i při použití speciálního fotorealistického papíru nevýhodou
tohoto přístupu je ale jeho značná cena.
Společnost Epson se vydala cestou zvyšování dpi. Její tiskárny s vysokým
rozlišením dosahují až 1 440 dpi. Pomocí technologie Microdot používající
zmenšených kapek inkoustu bylo dosaženo bohatších barev a většího počtu odstínů.
Firma Canon přišla na trh s technologií, kterou nazvala P-POP
(Plain-Paper-Optimized Printing). K tisku se používá běžný kancelářský papír,
který ovšem sama tiskárna pokryje speciální vrstvou, a tak se inkoust stává
vodovzdorným.
I když je těžké odhadnout, jakou cestou se bude vývoj počítačových tiskáren v
budoucnu ubírat, některé směry se rýsují již dnes. Pozornost výrobců bude
patrně upřena na další zvyšování rozlišení. Barevné laserové tiskárny, které
jsou dnes díky své ceně pro běžného uživatele prakticky nedostupné, by měly
postupně zlevňovat.
Neustále narůstá popularita tiskáren kombinovaných se skenery, faxy a jinými
kancelářskými zařízeními. Tento trend se zcela jistě ještě dále prohloubí a
můžeme očekávat lepší parametry těchto multifunkčních přístrojů, které umožní
jejich použití pro náročnější aplikace. Budoucnost by také měla patřit
inteligentním zařízením, která budou schopna sama podle zvoleného programu
pravidelně stahovat z Internetu a tisknout například noviny, zprávy z burzy,
předpovědi počasí a podobně.
0 0695 / wep









Komentáře
K tomuto článku není připojena žádná diskuze, nebo byla zakázána.