Současnost a budoucnost systémové integrace a služeb v oblasti IS/IT

V pořadí druhá panelová diskuze, kterou uspořádal Computerworld ve spolupráci s Českou společností pro systémovou i...


V pořadí druhá panelová diskuze, kterou uspořádal Computerworld ve spolupráci s
Českou společností pro systémovou integraci jako předzvěst konference Systémová
integrace ´99, se zabývala problematikou integrace informačních systémů a
technologií. Na straně diskutujících se tentokrát sešla velmi silná sestava
výkonný ředitel společnosti Deltax Systems Martin Tax, výkonný ředitel Oraclu
Ondřej Felix, generální ředitel společnosti Tradia Michal Štěpánek, generální
ředitel Hewlett-Packard Pavel Kalášek a generální ředitel OR-CZ Václav Mačát.
Otázky kladli předseda ČSSI Jiří Voříšek a šéfredaktor časopisu Systémová
integrace Jan Pour.
ČSSI provedla průzkum trhu systémové integrace a jednou z otázek bylo pojetí
systémové integrace a outsourcingu z pohledu jednotlivých firem. Výsledky
průzkumu ukazují, že rozsah nabízených služeb i rozsah nabízených záruk se mezi
systémovými integrátory dosti liší. Jaké je pojetí systémové integrace z
pohledu vaší firmy? Kterým směrem se bude dále tato oblast vyvíjet?

Tax: V naší firmě rozlišujeme 2 základní typy systémové integrace. Zaprvé se
jedná o klasický způsob technologické a aplikační integrace, kdy se vlastně
skládají (integrují) jednotlivé kostičky podnikového informačního systému.
Tento způsob lze uplatnit u zákazníků majících představu o svých potřebách a
hledajících firmu, která celek "poskládá" dohromady a převezme za kvalitu jeho
tvorby příslušné záruky. Druhý způsob, v němž vidíme budoucnost, je rozšířená
systémová integrace, kde se předřazují služby z oblasti manažerského
poradenství.

Felix: Dívat se na systémovou integraci pouze z pohledu dodavatele je omezené.
Po roce 1989 se v České republice nakupovaly ve velkém technologie. Toto období
bylo vystřídáno obdobím budování komplexních informačních systémů. Každé z
těchto období vyžadovalo od dodavatelů jiný přístup. Podle mého názoru se při
systémové integraci dnes už nejedná pouze o klasické skládání kostiček.
Přesouváme se k modelu, kdy si zákazník vybírá, kdo mu bude dodávat komunikační
infrastrukturu, kdo aplikace atd. A kromě případu, kdy se přechází na
outsourcing, leží zodpovědnost za vybudování IS stále na zákazníkovi.

Štěpánek: Jsem velmi podobného názoru. Zatímco v minulosti zákazník nakupoval
jednotlivé komponenty a technologie a skládal si z nich systém, dnes vyžaduje
dodávku komplexního řešení, a to v co nejlepší kvalitě, co nejlevněji a pokud
možno v krátkém čase. Systémový integrátor zastřešuje všechny dodávky
informačních technologií a vytváří de facto model této dodávky.

Kalášek: Systémová integrace je fenomén doby, který leží daleko nad
informačními systémy nebo technologiemi. Viděno z pohledu zákazníka se jedná
především o převzetí zodpovědnosti a rizika. Zákazníka nezajímá, jak to
systémový integrátor udělá, aby implementoval novou funkčnost do stávajícího
prostředí. A ještě dodám jednu důležitou věc musí to být provedeno ke
spokojenosti všech zúčastněných stran zákazníka, systémového integrátora i
případných subdodavatelů.

Mačát: Já vidím v systémové integraci především dlouhodobý vztah dodavatele
(systémového integrátora) a zákazníka (uživatele). Osobně jsem nezaznamenal tak
velký rozdíl mezi rokem 1990 a současností ve způsobu dodávek. Naše zkušenost
vyplývá z projektů, kde jsme už v roce 1990 vystupovali jako tzv. generální
dodavatel pro oblast IT. To znamená, že jsme zajistili návrh, dodávku,
implementaci systému i jeho další udržování v provozu. To vše platí už od roku
1990. Soubor činností, které spadají do systémové integrace, definujeme na
základě požadavků zákazníků. Protože musíme z něčeho žít, nelze stanovit rozsah
služeb na základě teorie, ale podle aktuální poptávky trhu. Musím říci na
rovinu, že není poptávka po všech činnostech, o nichž si myslím, že systémová
integrace zahrnuje.

Felix: Podle mého názoru se systémová integrace v posledních letech zásadním
způsobem změnila. Firmy dnes nemají pouze jednoho dodavatele informačních
technologií. Máme zde integrátory pro určité oblasti infrastrukutru, aplikace
atd., ale nevím o tom, že by nad tím vším bděl jeden velký integrátor.
Samozřejmě, že jeden z dodavatelů může dominovat, ale vždy je jich více.

Mačát: Je asi potřeba říct, o jaký segment trhu se jedná. Pokud se bavíme o
výrobních a obchodních podnicích střední a menší velikosti, pak v tomto
segmentu opravdu existuje pozice zastřešujícího systémového integrátora. V
tomto případě s námi dodavatel konzultuje opravdu všechno ať se jedná o oblast
řízení financí, logistiky či údržby, informačních systémů pro podporu ISO atd.

Štěpánek: Střední podniky mají opravdu většinou velmi jednoduché dodavatelské
vazby.
Naopak velcí zákazníci inklinují ke kombinovaným řešením, s částečnou garancí
za konzistenci vazeb mezi jednotlivými podsystémy.

Tax: Problémem také je, že se velmi často střetává priorita řešení urgentních
požadavků jakýchsi "horkých brambor" s požadavkem na systémový přístup
(většinou reprezentovaný potřebou podrobné analýzy). Většinou se ví, že je
potřeba mít nějakou koncepci, architekturu systému a naplánované jednotlivé
kroky, ale ve chvíli, kdy se objeví nečekaný problém, je nutné jej řešit bez
ohledu na koncepci. To je podstatný rozpor.

Felix: Nevěřím, že je reálné, a to bez ohledu na velikost firmy, mít pouze
jeden systematicky vybudovaný, dobře provázaný informační systém. Tento cíl
může být krásnou ideou, ale ve skutečnosti nic takového neexistuje. Reálná
situace je taková, že v každé organizaci existuje několik systémů, které mezi
sebou více či méně komunikují. V roce 1990, kdy se u nás začalo budovat
prakticky na zelené louce, si řada lidí myslela, že se do této situace
nedostaneme. Dnes, po 10 letech, jsou naše podniky ve stejné situaci jako
kterákoliv jiná firma na západě.
Podívejme se na dva různé modely dodávky IS v prvním případě dodavatelé pouze
implementují jednotlivé části systému a za samotný provoz je zodpovědný
zákazník, a v druhém případě je outsourcován i vlastní provoz. Kdo je
zodpovědný za architekturu a integritu celého informačního systému v těchto
dvou modelech? Je to zákazník anebo dodavatel?

Mačát: Zodpovědnost za provoz systému nelze z managementu nijak sejmout.
Stávají se případy, kdy se vedení firmy snaží outsourcovat vše, včetně této
zodpovědnosti. Avšak je nereálné dosáhnout cílů informační strategie bez účasti
managementu.

Tax: Pokud se podíváme na to, co charakterizuje vlastní předmět činnosti
zákazníka, tak je to jeho strategie. Ta se dále rozpadá na obchodní plány.
Informační strategie je pouze částí celkové strategie, a tu lze podle našich
zkušeností "outsourcovat" tj. vytvořit dodavatelským způsobem. Pokud by totiž
informační strategii (nebo kteroukoli jinou část strategie) opravdu muselo vždy
tvořit pouze vedení, nemohly by se uživit konzultační firmy.

Mačát: Nemohu s tím souhlasit. Zodpovědnost za zpracování informační strategie
podniku a její naplňování má a vždy bude mít management podniku. Záleží na něm,
zda k tomuto účelu využije služeb nějaké konzultační firmy.

Felix: Zodpovědnost je velmi jasně definována. Zodpovídá ten, kdo systém
provozuje. V případě, že ho provozuje zákazník, sám si za něj zodpovídá a jedná-
li se o outsourcing provozu, zodpovídá za něj externí firma. Kritériem je tedy
provoz. Kalášek: Pokud se ale bavíme o zavádění nových technologií, tak v tomto
případě má zodpovědnost dodavatel. Ten bude zodpovídat za úspěšnou integraci
nových technologií do stávajícího prostředí, za dodržení stanovené doby a ceny.

Štěpánek: Určitě musíme rozlišit, jestli se bavíme o implementaci nebo
provozování. Navíc menší podniky většinou ani nemají lidi na vedení projektů.
Je tedy zřejmé, že za zavádění jednotlivých komponent (ekonomický systém,
výrobní systém, EIS) odpovídá konkrétní dodavatel tohoto řešení. Kdo ale
nese rizika spolupráce mezi komponentami a kdo odpovídá za harmonizaci jejich
upgradů?

Kalášek: Trochu to souvisí s tím, jestli se jedná o malou či velkou firmu a zda
je používán outsourcing. Malá firma si najímá komplexního integrátora, který je
schopen vše uřídit. Velký podnik by to možná také rád udělal, ale nedokáže
ocenit rizika, která by tento dodavatel měl na sebe přebrat. Míra ocenění
rizika souvisí pak pouze s penězi, které je zákazník ochoten vydat.

Mačát: Dodavatelé už dnes musí přebírat zodpovědnost za spolupráci mezi
komponentami. V našich projektech se často smluvně zavazujeme k tomu, že
zajistíme integritu se stávajícími systémy. Pokud již zákazník používá nějaký
systém, například pro účetnictví, distribuci, CAD, atp. a my zavádíme nové
aplikace, tak se v případě požadavku zákazníka zavazujeme, že zajistíme jejich
společnou funkčnost.

Tax: To je ovšem záležitost v oblasti systémové integrace dnes už takřka
standardní.

Felix: Když se řekne outsourcing provozu, představím si klasický model, kdy
firma typu EDS provozuje pro zákazníka např. systém výběru poplatků za
elektřinu. Toto je opravdový outsourcing provozu. V ostatních případech se
bavíme o fázi zavádění a o zárukách týkajících se této fáze. Sem patří i určitá
provozní podpora systému.
Pojďme ještě chvíli hovořit o klasické situaci, kdy systém provozuje zákazník.
Mohli byste se zmínit o hlavních chybách, které se dějí na našem trhu, ať
dodavatelských nebo zákaznických?

Tax: Velmi častou chybou je, že se systém implementuje na špatně fungující
systém řízení. Musíme zákazníkovi pomoci definovat, co vlastně chce
automatizovat a zdali to bude efektivní. Ideální zadání od zákazníka by tedy
nemělo být: "zaveďte mi SAP nebo BAAN, ale snižte mi objem zásob apod.".
Zákazník, který si primárně nadefinuje zavedení jednoho velkého balíku, si
často neuvědomuje, že bude muset změnit systém řízení. ERP aplikace jsou totiž
sice parametrizovatelné, ale stejně už si s sebou nesou jistou procesní
strukturu, které je potřeba se více či méně přizpůsobit.

Štěpánek: Současní čeští manažeři se často nedívají na ERP systém jako na
systém pro podporu řízení, ale jako na systém sběru dat. Není výjimkou, že se
přímo nepodílejí na zodpovědnosti při zavádění těchto systémů a přesouvají to,
do oddělení IT. Člověk v oddělení IT se potom může rozhodovat bez přihlédnutí
na to hlavní na podporu řídicích procesů podniku.

Felix: Ve skutečnosti si podniky nejdřív vybírají konkrétní systém od
konkrétního dodavatele. Přitom počítají s tím, že se jedná o dostatečně
univerzální aplikaci a nasadí na to implementátora, který ji upraví pro jejich
potřeby. Pokud bych měl mluvit o chybách, tak velkou chybou je, že se
dodavatelé snaží být někým jiným, než ve skutečnosti jsou, a zákazníci se
pokoušejí své dodavatele stavět do jiné role než ve skutečnosti jsou. To je
jako kdybych tvrdil, že Oracle je systémový integrátor. Oracle je dodavatel
technologií a aplikací, které běží v podnicích, a kontrakty na systémovou
integraci zkrátka nepodepisujeme. Systémových integrátorů v pravém slova smyslu
je na našem trhu velmi málo.

Kalášek: Já si myslím, že největší problém ve vztazích zákazníka a dodavatele
jsou špatně nastavená očekávání, a tomu odpovídající špatně nastavená hranice
dělící riziko na dvě hromádky. A za třetí, bez ohledu na to, že se nedohodnou
na tomto rozdělení, chybí ocenění celkového rizika.

Felix: Souhlasím! Pokud jsem např. elektrorozvodná společnost, musím přesně
vědět, kolik mně bude stát výpadek řídicího systému.

Mačát: Velkou chybu vidím v tom, že se neplánují pravidelné investice do
dalšího rozvoje systému. Přitom ve vyspělých zemích je to naprosto běžná věc, i
u nás je to vzhledem k prudkému vývoji okolního prostředí (IT, legislativa
atd.) prakticky nutnost.

Štěpánek: Zde je nutné si uvědomit, že informační systém má určitý životní
cyklus a jednou za čas je potřeba jej upgradovat, či úplně vyměnit.
Je současná běžná struktura a činnost oddělení informatiky efektivní? S jakými
problémy či nedostatky se v této oblasti setkáváte? Do jaké míry jsou pro vás
tito zákazníci rovnocenným partnerem?

Felix: Primárním úkolem IT oddělení v podnicích by měl být provoz a rozvoj
datové a komunikační infrastruktury. Nejsem si jist, že ve chvíli, kdy nějaká
agenda běží na počítači, by měla být odsunuta do působnosti informatiky. Za
zavádění finančního systému v organizaci je jednoznačně zodpovědný finanční
ředitel a za výrobní systém zase výrobní ředitel. Oddělení IT zodpovídá za
infrastrukturu, ale za věcnou náplň odpovídají jednotlivé útvary.

Kalášek: Pro systémového integrátora je nejkritičtějším zákazník, jenž z pozice
finančního ředitele vnímá IT jako partu lidí, která mu přijde vyměnit PC, když
přestane fungovat, a má v pozici CIO (Chief Information Officer) člověka bez
znalosti firemního byznysu. CIO by měl být člověk, který rozumí podnikovým
procesům. Firma budoucnosti totiž nebude mít patrně ve svém IT oddělení ani
jednoho člověka, ovšem s výjimkou CIO, který zařídí, aby v oblasti informační a
komunikační infrastruktury vše fungovalo jak má.
Pokud tedy za nasazení finančního systému zodpovídá finanční ředitel, za výrobu
výrobní ředitel, kdo zodpovídá za vazby mezi jednotlivými aplikacemi?

Felix: Musí zde existovat dohoda těchto dvou lidí. Pokud se totiž nedokáží
dohodnout na řešení problému ručně, nezvládnou to ani při jeho automatizaci.
Musí se tedy dohodnout na jednotlivých procesech. CIO přitom zodpovídá pouze za
rozvoj a provoz datové a komunikační infrastruktury. Je to jeho základní
zodpovědnost. Pokud si banka špatně nadefinuje rizika úvěrů, tak byť to
zpracovává počítač, nemůže to ležet na bedrech CIO.
Jaký je váš názor na vývoj v oblasti dodávek IS/IT. Zůstane klasický model
dodavatel, subdodavatelé, integrátor nebo lze očekávat významnější změny?

Felix: Informační oddělení poskytuje jasně definovanou službu. Z tohoto pohledu
je celkem reálné, že se tato služba může přesunout směrem k externímu
dodavateli. Dokáži si představit, že v budoucnu, až si budu chtít založit
firmu, připojím se do jedné zásuvky, kde budu mít systém řízení financí, ve
druhé bude potřebný systém řízení výroby a ve třetí napojení na call centrum.
To je podle mě cíl IT, a např. my už dnes ve světě nabízíme tímto způsobem
systém pro finanční řízení.

Kalášek: V tomto případě se nebude jednat o poskytování služeb mezi jedním
dodavatelem a jedním zákazníkem. Je to vlastně logické pokračování
nejrůznějších služeb e-businessu, tzv.
e-services. Pokud potřebujete nějakou službu, napojíte se na místo odkud je
poskytována, respektive požádáte o zprostředkování této služby.

Mačát: Na jedné konferenci, asi před 3 lety, byly prezentovány obdobné vize.
Tenkrát tomu nikdo nevěřil. Dnes je to čím dál reálnější.

Felix: Dnešní dodavatelé informačních technologií se dostanou do obdobné pozice
jako je telekomunikační průmysl. Oblast IT je infrastrukturní odvětví a pouze
díky historické nevyzrálosti se dostala do pozice dodavatele technologií.

Tax: Co však zůstane, jsou koncepční role integrátora a jeho funkce při
výstavbě IS a systémů řízení, i když technologie zmizí do pozadí a viditelné
zůstanou pouze služby.
Jaká se dá očekávat struktura dodavatelských vztahů? Za kým si půjdu pro
konkrétní službu?

Štěpánek: Myslím si, že struktura dodavatelů technologií a služeb by měla
zůstat stejná. Někdo má dobré technologie a někdo zase poskytuje kvalitní
služby.
Systémová integrace se tedy vyvine v integrovanou dodávanou externí službu s
tím, že subjekt, který ji bude poskytovat, bude mít řadu subdodavatelů
(technologických a dalších). Zatím jsme si ale neřekli, kdo bude tím
poskytovatelem?

Felix: Jsou subjekty, pro které je provozování jejich informačního systému
klíčovou podnikatelskou aktivitou typickým příkladem jsou banky. Z těchto
společností se budou vyvíjet dodavatelé těchto služeb. Přerůstání bankovních
služeb přes kamenné pobočky a jejich rozšiřování na Internet je už dnes běžným
jevem. V průmyslových podnicích to bude trochu pomalejší a půjde to spíše po
částech. Jako se podniky zbavují údržby, budou outsourcovat i jiné oblasti.
Důležitým aspektem je zde i důvěra v dodavatele budeme se muset naučit
důvěřovat dodavateli IT služeb stejně, jako dnes důvěřujeme svojí bance.

Kalášek: Výpočetní kapacitu, která bude stát za touto službou, bude rovněž
zapotřebí rozšiřovat. Takže dodavatelé technologií budou dál dodávat své
produkty, pouze jiným subjektům.

Felix: Je to stejné jako v telekomunikacích: jestliže mi nestačí kapacita
kanálu, objednám si další, ale nebudu si kvůli tomu stavět Telecom.

Mačát: Myslím si, že ochrana dat a důvěra v dodavatele bude velmi důležitá. Je
to stejné jako je dnes nedůvěra v poskytnutí čísla kreditky na Internet.
Myslíte si, že máme nějaké výhody, případně nevýhody, oproti západním zemím při
prosazování těchto vizí?

Kalášek: Nevýhodou je určitě nepřipravenost legislativy.

Tax: A také mentalita lidí, i když dnešní mladá generace už dnes tyto problémy
asi nemá.

Štěpánek: Velkým problémem můžou být i telekomunikace. A také si myslím, že v
menších městech bude nástup těchto služeb daleko pozvolnější než třeba v Praze.
Lidé se zde dnes potýkají s daleko prozaičtějšími problémy např. jak propojit
sklad s výrobou, která je o pár kilometrů dál.

Felix: Pokrok v této oblasti je však nezadržitelný. Uvedu příklad, který je
dnes samozřejmostí, ale před pár lety se nám o tom ještě nesnilo. Když přiletí
naši kolegové z USA, první co udělají připojí notebook do sítě a stáhnou si
poštu. A nepotřebují k tomu žádné speciální znalosti.

Tax: Jsem velkým optimistou co se týká zlepšování kvality infrastruktury i
vzdělání lidí. Situace se velmi rychle mění k lepšímu, a bude otázkou pár let
než se uvedená vize "informačních služeb" stane realitou.

Mačát: Máme zkušenosti, že se zákazníci často brání zavádění nových
technologií. Musíme vyvinout velké úsilí, abychom je k tomu přesvědčili. Stejné
to bude i s těmito vizemi.
Děkujeme za vaše názory.
9 1151 / ramn

Jaký bude vývoj v oblasti IS/IT?
Můžeme očekávat postupný přesun vlastnictví informačních technologií na stranu
provozovatelů služeb. Podniky a instituce budou nakupovat konkrétní služby a
nebude je zajímat technologie, na které to běží, ale spíše dostupnost a kvalita
dané služby. Tím se zbaví i zodpovědnosti za provozování, údržbu a inovace
informačních technologií. Je zřejmé, že tato změna se neprojeví ve všech
segmentech trhu stejně rychle a patrně se bude zpočátku týkat jen vybraných
oblastí činností firem. Velký vliv na prosazování těchto vizí bude mít
legislativa a komunikační infrastruktura.

Systémová integrace ´99 klepe na dveře
Česká společnost pro systémovou integraci, společně s katedrou informačních
technologií VŠE, konzultační firmou ITG a dalšími 33 firmami z oblasti IT,
připravují již 7. ročník mezinárodní konference Systémová integrace99.
Mediálními partnery konference je týdeník Computerworld a ekonomický deník
Hospodářské noviny. Letošní termín jejího konání je 31. května 1. června
tradičně ve stylových prostorách paláce Žofín v Praze.
7. ročník konference přináší oproti předcházejícím ročníkům několik novinek.
Nejvýraznější změna se týká struktury programu, kde vedle hlavních bloků,
zaměřených na průřezová témata, byly zařazeny další 4 bloky věnované řešení
informatických problémů v klíčových odvětvích našeho hospodářství. V každém
programovém bloku zazní 6 až 8 přednášek, které budou zakončeny panelovou
diskusí.
Mezi přednášejícími jsou kromě odborníků z IT firem i přední manažeři firem z
klíčových odvětví našeho hospodářství. Detailní informace o přednáškách,
tématech diskuzí a organizačních otázkách je možné získat na adrese si.vse.cz.









Komentáře
K tomuto článku není připojena žádná diskuze, nebo byla zakázána.