Standardní občan

Na dělostřeleckém učilišti v Oděse údajně v éře reálného socialismu visel 5 let transparent s nápisem "Komunismus...


Na dělostřeleckém učilišti v Oděse údajně v éře reálného socialismu visel 5 let
transparent s nápisem "Komunismus náš cíl". Teprve pak i někomu zodpovědnému
došlo, že v daném případě se nejedná o heslo nejvhodnější. Myšlení v klišé
ovšem zdaleka nezmizelo v propadlišti dějin s pádem Berlínské zdi. Vezměme si
například takový termín standardní spotřebitelské chování je to spojení, které
v podtextu nese hodnocení "chování běžné, správné". Ve skutečnosti se v
devadesáti procentech případů jedná o chování zdvořile řečeno neuvážené. Do
oblasti standardního spotřebitelského chování například patří nákup "luxusního"
zboží na splátky něco, co ten, kdo má jen trochu ponětí o ceně peněz a o tom,
jak peníze pracují, v životě neudělá. Do stejné kategorie patří i "rychlé"
úvěry. Ano, jsou rychlé, ale jsou také drahé. Přesto z řady sdělovacích
prostředků zaznívá radostná informace o tom, že procento zadlužených občanů již
dosáhlo úrovně běžné ve vyspělých demokraciích, a jsme tudíž zpátky v Evropě.
Samozřejmě, že svůj podíl na tomto nadšení má i slabost médií pro analytiky
všeho druhu. Zvláště teď, na počátku roku, můžeme číst nejrůznější prognózy o
tom, kam se bude ubírat naše i světová ekonomika v roce 2003. Osobně by mě
ovšem skoro víc zajímaly prognózy těch samých odborníků z počátku roku 2002 a
jejich srovnání s realitou. Jistě, nikdo (samozřejmě kromě Heleny Růžičkové)
nemohl předvídat katastrofální povodně, ale přesto by tato analýza určitě
odhalila mnohé.
V souvislosti s požárem na pražském bohnickém sídlišti mnozí zoufale žehrali na
mezery v zákoně, které nedovolují zakročit proti těm, kdo hromadí odpadky v
bytech, a ohrožují tak ostatní nájemníky. Což o to, mít někoho podobného v domě
je opravdu nezáviděníhodné. Nicméně s trochou nadsázky lze říci, že ke svému
životnímu prostředí, jež nás obklopuje všechny, se chováme zhruba se stejnou
mírou odpovědnosti, jako ona nešťastná stařenka ke svým spolubydlícím, a je
možné, že důsledky budou nepoměrně katastrofálnější než to, co jsme na Nový rok
viděli v bohnickém paneláku. Předchozí odstavec rozhodně nevycházel ze slabosti
pro hnutí Greenpeace. Vycházel ze snahy upozornit na velmi oblíbenou metodu
současných médií obecný a závažný problém nahradit problémem individuálním a
pokud možno značně excentrickým. Takže namísto věcí, které se týkají nás všech
jako třeba životní prostředí nebo vstup do EU řešíme případ pana Josefa,
kterému se zaběhne ochočený krtek. Ostatně již předválečný klasik konstatoval,
že titulek "Diskontní sazby klesají" nemá šanci konkurovat nadpisu "Přišla
kominíkovi otevřít v krajkovém lila negližé".
Závěrem bych se po hegelovské spirále vrátila k období reálného socialismu.
Dokonce tak, že bych sentimentálně zavzpomínala ne jeden z jeho průvodních
rysů, a tím by byla zdravá skepse ke všemu, co bylo čtenářům, posluchačům a
divákům předkládáno jako dané. Zkrátka až zase uslyšíte něco o standardním
chování, možná by stálo za to zamyslet se, zda opravdu nutně musíte být za
všech okolností standardními.









Komentáře
K tomuto článku není připojena žádná diskuze, nebo byla zakázána.