Strach z vědění

Máme za sebou 13 let budování kapitalismu a za tu dobu se poměrně zřetelně rozlišily dva typy manažerů. První typ s...


Máme za sebou 13 let budování kapitalismu a za tu dobu se poměrně zřetelně
rozlišily dva typy manažerů. První typ se řídí intuicí a selským rozumem spolu
se špičkovou znalostí svého oboru, druhý, nově se rodící typ, řídí rigorózně s
pomocí mnoha různých informačních zdrojů a tabulek. První typ nepotřebuje
informace, druhý naopak s trochou nadsázky nepotřebuje nic jiného než
informace. V úvodu článku 50 nejbohatších Čechů v LN autor předmluvy očekává
růst úspěchu šikovných Čechů, kteří postavili podnik na myšlence, nikoli na
privatizaci. Právě s touto skupinou, kterou téměř výhradně představují manažeři
prvního typu, mám jakožto dodavatel informačních systémů největší problém.
Pokud si povídáme obecně o zkušenostech z podnikání, tak si velmi rozumíme a
náš kontakt bývá až přátelský. Máme velmi podobné zážitky, vývoj a historii. V
okamžiku, kdy musím odpovědět na otázku, co vlastně děláme, jsem v koncích.
Řeknu-li, že děláme software nebo informační systémy nebo IT, je rozhovor u
konce. Nastoupí ticho, jakýsi strach, obava z tématu.
Je to tak všude na světě, nebo jen u nás? Je to dědictví minulého režimu, tj.
jsme podnikatelé samouci, kteří myslí, že stačí rozumět svému oboru a úspěch je
založen na výhodné konstelaci podmínek v porevolučním období? Je to strach z
terminologie IT nebo strach z přistižení, že neumíme pracovat s informacemi?
Odpověď na tyto otázky mi není úplně zřejmá. Klasičtí manažeři se zdráhají
mluvit o IT snad proto, že jim chybí vzdělání v oboru IT, stydí se za to a
zdráhají se zeptat. Jedná se o strach z oboru a jeho terminologie, podobně jako
máme respekt ze specialistů lékařů nebo právníků. Z tohoto důvodu také
nechávají informatiku podniku na IT manažerech, kteří mají technické, a nikoli
ekonomické vzdělání a vzdálenost pak ještě více zvětšují, někdy i záměrně.
Tento důvod vidím jako vědomý a částečně i deklarovaný jako hlavní.
Psychologové nabízejí i jinou, a to podvědomou příčinu strach z informací.
Exaktně řečeno, informace je zpráva snižující míru neurčitosti, tj. aby zpráva
byla informací, musí nám sdělit něco, co jsme nevěděli. A v tom je kámen úrazu.
Kdo z nás, manažerů, se chce dozvědět, že je někde chyba? Bez ohledu na to, že
se tím naskýtá možnost uvést věci do pořádku. Problém je, že pak musíme sobě i
ostatním přiznat, že je nutné něco změnit.
V tom vidím největší rozdíl mezi Evropou a Spojenými státy, kde na základě
nových informací velmi rychle přijmou opatření. Hlavním kritériem je ekonomika,
nikoliv "hrdost", zatímco v Evropě je "změna rozhodnutí" něco jako
neserióznost. A co s tím? Musíme počkat, až tabulková generace mladých manažerů
přijde též k intuici a selskému rozumu a přitom se nebude bát informací, bude
mít informace jako přirozenou a nutnou bázi pro své fungování? O strachu vůbec
nemluvě? Naštěstí podnikání zůstane kreativní lidskou činností odvážných
nadšenců, kteří by se neměli stydět pídit se po informacích a bát se
informatiků. IT manažery by měli pokládat za manažery informací pro vedení
podniku (CIO) a ne manažery informačních technologií v podniku.









Komentáře
K tomuto článku není připojena žádná diskuze, nebo byla zakázána.