Stratosphere: Conquest of the Skies

Existují hry realistické, které o sobě tvrdí, že jejich svět funguje stejně, nebo aspoň skoro stejně jako ve skuteč...


Existují hry realistické, které o sobě tvrdí, že jejich svět funguje stejně,
nebo aspoň skoro stejně jako ve skutečnosti obvykle to bývají všemožné letecké
a automobilové simulátory. A potom existují hry řekněme semirealistické, které
o sobě také tvrdí, že jejich svět funguje stejně jako ve skutečnosti, ale v
JINÉ skutečnosti, než je ta naše. Do této kategorie patří i novinka
Stratosphere Conquest of the Skies.
Místem děje Stratosphere je blíže neurčená planeta, která ovšem vypadá zcela
jinak než běžné planety, kterých každý z vás viděl v jiných hrách a filmech
desítky. Je totiž rozdělena do řady údolí, nebo přesněji soustav údolí, mezi
kterými lze patrně cestovat pouze díky systému teleportů a už teď se vyplatí
napsat, že ty teleporty nejsou jen tak nějaké hračky ze Star Treku, ale
obrovské konstrukce, schopné přenést i pár set metrů velký předmět. Jednotlivá
údolí, široká až několik desítek kilometrů se spojují do více či méně složitých
komplexů, ve kterých se lze setkat s velkými otevřenými prostory i s
křivolakými, uzoučkými kaňony: stručně řečeno, vytvářejí ideální prostředí pro
různé honičky, léčky a bitvy.
A cože se to může v takových, na lidské poměry přece jen trochu přerostlých,
prostorách honit? No, to je asi hlavní příčina, proč jsem v úvodu označil
Stratosphere za semirealistickou hru. Pokud nehrajete počítačové hry, nebo se
nedíváte na béčkové sci-fi a horory, tak se prosím posaďte a dobře se opřete,
nemáte totiž dostatečně vyvinutou odolnost proti naprostým nesmyslům a
následující informace by vás mohla porazit. Tedy, aktéry honiček mezi příkrými
stěnami údolí jsou obrovské létající ostrovy a tím obrovské myslím několik set
metrů, možná i několik kilometrů. Představte si horu, pokud možno dostatečně
skalnatou, takový Kriváň nebo Mount Everest jsou obě vhodné, a uřízněte její
špičku asi tak 300 metrů pod vrcholem. Vzniklý, hodně nepravidelný jehlan,
případně kužel zvedněte a otočte tou řezem vzniklou rovnou plochou nahoru. A
hle, máte před sebou typického představitele létajícího ostrova ze hry
Stratosphere.
Pochopitelně, představa, že by něco takového mohlo jen tak létat samo od sebe,
je příliš šílená i pro zkušeného hráče počítačových her. Proto legenda hry
tvrdí, že tyto létající ostrovy se skládají z velmi, velmi zvláštní hmoty,
označované flystone. Kromě toho, že to je jediný kámen, který se udrží ve
vzduchu déle než bys kamenem dohodil, má celou řadu dalších pozoruhodných
vlastností, z nichž nejzajímavější je asi ta, že jeden flystone přitahuje druhý
flystone. To se opravdu hodí: flystone je totiž základním stavebním kamenem
nejen ostrovů, ale i všech konstrukcí na nich, takže pokud se svým ostrovem
zaútočíte na nepřítele, začnou z něj létat kusy trosek, které s trochou štěstí
může zachytit váš ostrov a získat tak stavební materiál, z něhož může stavět
nové zbraně, s kterými může útočit na nepřítele, z kterého létají kusy trosek a
tak dále.
Čímž se pomalu dostáváme k tomu, co je na každé hře nejzajímavější, totiž k
boji. Až na některé patologické případy je většina her o soutěžení ve více či
méně brutální formě. Stratosphere není výjimkou, takže se můžete těšit na
ničení v opravdu velkém měřítku. Než ale začnete vrhat po nepříteli všechny
možné nebezpečné předměty, je zapotřebí váš ostrov opevnit. Jednou z klíčových
částí hry je totiž právě konstrukce útočných, obranných a pomocných zařízení na
ploše ostrova. Každá mise má jiné požadavky, a ostrov, který exceloval v jedné
jako rychlý a obratný stíhač (tedy, rychlý a obratný v porovnání s jinými
létajícími ostrovy, ne s pozemskými stíhačkami), může v jiné misi selhat,
protože je zapotřebí masivní palební síla. Na začátku každé mise proto můžete
povrch ostrova zcela přestavět. Různých zařízení, respektive budov, které jsou
vám k dispozici, je celá řada. Nejzajímavější jsou pochopitelně ty, které
použijete při útoku, které začínají u zařízení opravdu primitivních, jako jsou
mohutné bodce připevněné na okraji vašeho ostrova, přes víceméně klasické
kanony a katapulty až po různé samonaváděcí miny nebo paprsky smrti. Důležité
je ale i nezanedbat obranu za tímto účelem jsou v nabídce zejména všelijaké zdi
a energetické štíty. Je zapotřebí mít i možnost ostrov nějak ovládat: k tomu
vám pomůžou hlavní a manévrovací motory a dokonce i brzdicí plachta. A
samozřejmě, žádný ostrov se neobejde bez nenápadných, ale důležitých zařízení,
jako je elektrárna nebo pozorovací věž.
Jste-li spokojeni s tím, jak nebezpečně a krvelačně je váš ostrov vybaven,
můžete vystartovat. Základní ovládání ostrova je velmi jednoduché: 2 klávesy ho
otáčejí doleva a doprava, jedna klávesa zrychluje vpřed a jedna brzdí. Důležité
je, že se hra snaží být aspoň trochu fyzikálně korektní, takže pokud máte
obrovský ostrov plný zbraní s jedním hlavním a jedním manévrovacím motorem,
můžete si být jisti, že moc svižně manévrovat nebude. Naopak, je-li váš ostrov
malý, s jedním kanonem a spoustou motorů, bude rychlý a obratný tak, jak jen
kamenná hora může být.
Oficiální cíle různých misí se obvykle liší, ale do důsledků vzato, jde vždy o
zničení nepřítele. Toho je zapotřebí nejdřív najít a pak vmanévrovat do jedné,
pokud možno více zelených kruhových výsečí, vykreslených kolem ostrova. Ty
totiž reprezentují palebná pole jednotlivých zbraní. Pak už stačí jen kliknout
myší, a skály začnou létat. Samozřejmě, není to zas tak jednoduché, a je
zapotřebí zvolit správnou taktiku. Někdy je to prostý čelní útok následovaný
srážkou a zabodnutím bodců do nepřátelského ostrova, někdy opakované průjezdy
kolem soupeře, provázené palbou na jednu stranu koncentrovaných zbraní (to
velmi připomíná střety starých plachetnic), někdy je vhodné prostě vmanévrovat
za soupeře, který ke své smůle nemá žádné zbraně mířící vzad.
Stratosphere je docela originální hra s mírně nadprůměrným provedením,
jednoduchým ovládáním a celou řadou taktických možností. Není sice provázena
mohutnou reklamní kampaní, přesto však stojí za pozornost.
(Tento článek byl připraven ve spolupráci s redakcí časopisu Score)
8 1830 / pah









Komentáře
K tomuto článku není připojena žádná diskuze, nebo byla zakázána.