Střet zájmů volné konkurence a regulace trhu

V letošním čtvrtém vydání časopisu Computerworld vyjádřil Naveed Gill, ředitel společnosti Tiscali telekomunikace


V letošním čtvrtém vydání časopisu Computerworld vyjádřil Naveed Gill, ředitel
společnosti Tiscali telekomunikace ČR, svůj osobní názor na roli vlády v řízení
Českého Telecomu a fungování tuzemského telekomunikačního trhu. Jako jeden z
členů statutárních orgánů Českého Telecomu považuji za svou povinnost na tento
účelově pojatý článek reagovat. Podle mého názoru se totiž v mnoha bodech
nezakládá na faktech a jeho celkové vyznění je přinejmenším zavádějící.
1. Český Telecom neřídí vláda. Český Telecom je soukromá firma se 49 % procenty
akcií na veřejných kapitálových trzích. Statutární orgány Českého Telecomu,
dozorčí rada a představenstvo fungují stejným způsobem jako v každé jiné
akciové (privátní) společnosti. Mimo jiné jsou tyto orgány ze zákona povinny
nepřipustit žádnému z vlastníků jakékoli neoprávněné výhody a dbát o společnost
s péčí řádného hospodáře.
Český stát tedy v žádném případě neposkytuje občanům, tj. daňovým poplatníkům,
telekomunikační služby. Telekomunikační služby na českém trhu jsou již řadu let
poskytovány více telekomunikačními operátory a v důsledku uplatňování
regulačních pravidel podíl Českého Telecomu na tomto trhu neustále klesá. Více
než 60 % tuzemského telekomunikačního trhu v současné době tvoří mobilní
operátoři, jejichž produkty jsou pro stanovení cenové úrovně na trhu
rozhodující. O kvalitě konkurenčního prostředí vypovídá mimo jiné i zpráva
Evropské unie, která velmi kladně hodnotí dosaženou úroveň liberalizace českého
telekomunikačního trhu.
2. Státní podíl v telekomunikačních operátorech není zdaleka neobvyklým jevem.
V některých zemích Evropské unie je dokonce zakotven v ústavě. Jinými slovy,
stát se vzhledem k celému telekomunikačnímu trhu profiluje ve dvou rolích:
a) jako vlastník podílu v některých operátorech působících na trhu
b) jako národní regulační autorita
Aby nedocházelo ke konfliktu zájmů, stát od sebe důsledně odděluje výkon
vlastnických práv prostřednictvím Fondu národního majetku a výkon povinností
národního regulátora prostřednictvím Českého telekomunikačního úřadu. Tyto dvě
instituce se navzájem neovlivňují a ani ovlivňovat nemohou.
3. Naveed Gill se rovněž vyjadřuje k výši hospodářských výsledků Českého
Telecomuza prvních 9 měsíců roku 2003 zejména k zisku společnosti před zdaněním
a finančními náklady ve výši 4,2 miliardy korun. Autor však pravděpodobně
opomněl zmínit fakt, že v této částce jsou zahrnuty finanční výsledky firmy
Eurotel ve výši 3,8 miliardy korun. Z toho plyne, že EBIT z operací samotného
Českého Telecomu dosahuje pouze výše 400 milionů korun. Důvod je jednoduchý.
Přes velmi dobré provozní výsledky samotného Českého Telecomu je firma zatížena
odpisy, které plynou z minulosti, kdy Český Telecom masivně investoval do
obnovy a modernizace telekomunikační infrastruktury.Výše odpisů tak prakticky
vymazává operační zisk Českého Telecomu.
4. Znění celého článku vychází z předpokladu, že Český Telecom stanovuje své
ceny na základě vlastní úvahy a svobodného rozhodnutí. Prakticky všechny ceny
zmíněné v článku, zejména uvolňování místních smyček, cena za připojení hlavní
telefonní stanice či ceny za propojení, jsou ceny regulované a měly by být, v
souladu s platným regulačním rámcem, stanovovány na základě prokazatelných
nákladů a přiměřeného zisku. V současnosti je výše těchto nákladů předmětem
sporu mezi Českým Telecomem a ČTÚ. V každém případě platí, že žádné z těchto
cen nesmějí být poskytovány pod náklady.
5. Naveed Gill současně směšuje regulační poměry na trhu s přímým promítnutím
důsledku regulace do cen pro koncového uživatele. Nevím, odkud vychází jeho
tvrzení, že současné stanovisko české vlády je založeno na předpokladu, že
stávající ceny pro koncového uživatele jsou příliš nízké. Je naprosto nezbytné,
plně v souladu s regulačním rámcem EU, oddělit cenu za poskytování služeb HTS a
propojovací poplatky, které si navzájem účtují jednotliví operátoři. Správné
stanovení těchto cen je totiž základním předpokladem pro umožnění férové cenové
konkurence jednotlivých operátorů s využitím sítí původního monopolního
operátora.
6. V souvislosti s rozvojem ADSL na tuzemském trhu, přístupem k datovému toku
či zavádění modelu Friaco autor zcela opomíjí problém investic. Lví podíl
investičních nákladů na rozvoj telekomunikační infrastruktury v České republice
leží na bedrech Českého Telecomu. A je jedno, zda se bavíme o investicích do
hlasových nebo datových služeb. Pouze komerční sebevrah může investovat do
infrastruktury za zcela nejasných pravidel pro možnou návratnost takto
vynaložených nákladů. Nevím o tom, že by kterýkoliv z alternativních operátorů
významně přispěl k rozvoji telekomunikační infrastruktury v České republice
svými vlastními investicemi, a zvýšil tak přímý konkurenční tlak na Český
Telecom přesně podle zásad volné soutěže, na kterou se Naveed Gill tak často
odvolává. Že je tento model plně životaschopný i v České republice, ukazují
názorně všichni tři operátoři mobilních sítí.
7. Na rozdíl od Naveeda Gilla jsem přesvědčen, že základním problémem, se
kterým se potýkáme, není střet zájmů české vlády, ale nejasná regulační
politika, která nevychází z reality tuzemského telekomunikačního trhu. Skutečná
konkurence v telekomunikačním odvětví nevzniká rozhodnutím regulačních orgánů
či některého z operátorů. Konkurenci tvoří především pestrá a široká nabídka
navzájem se nahrazujících telekomunikačních služeb, vzájemně si konkurujících
technologií a také sítí, do kterých vkládají své finanční prostředky různí
investoři. Dokud tento fakt regulační orgány nepochopí, k výrazné změně na
českém telekomunikačním trhu nedojde.
Generovat zisky z investic, které financoval někdo jiný, je sice velmi
pohodlné, ale k rozvoji trhu a konkurence to rozhodně nepřispívá.
Poznámka: Autor reaguje na příspěvek ředitele firmy Tiscali Naveeda Gilla
"Střet zájmů české vlády v Českém Telecomu", který vyšel v Computerworldu
4/2004.









Komentáře
K tomuto článku není připojena žádná diskuze, nebo byla zakázána.