Střídání stráží: IPv6 nahrazuje dědečka IPv4

Je zcela jasné, že nejrozšířenější síťový přenosový protokol, IP verze 4, který je též standardem pro přenos ...


Je zcela jasné, že nejrozšířenější síťový přenosový protokol, IP verze 4, který
je též standardem pro přenos v prostředí globální sítě Internet, dosluhuje.
Zvláště problém nedostatku IP adres se stává den ode dne palčivejším.
Ale nejde jen o něj: Nad veškerá očekávání prudký nárůst počtu počítačů
připojených k Internetu si prostě žádá další oběť pomalu se proto rozlučme s
věrným souputníkem IPv4 a přivítejme jeho nástupce, IPv6.
Na první pohled se může zdát, že 32bitový adresový prostor poskytovaný
protokolem IPv4 je zcela dostatečný, a to i s přihlédnutím k faktu, že značná
část tohoto adresového prostoru je předem rezervována pro speciální účely.
Systém přidělování IP adres je však bohužel natolik neefektivní, že už dnes
není nové adresy odkud brát. IPv6 přichází se 128bitovým adresovým prostorem,
což podle pesimistických předpovědí (samozřejmě opět s přihlédnutím k
neefektivitě přidělování) bude znamenat 1 564 adres na každý metr čtvereční
zemského povrchu. Optimističtější předpovědi mluví o 655 milionech miliard
adres na metr čtvereční. Jinými slovy a zjednodušeně řečeno, bude možné
přidělit IP adresu prakticky každé molekule ve vesmíru.
Rozsáhlejší adresový prostor (konečně) umožní přidělovat adresy s ohledem na
geografické umístění připojených počítačů, resp. s ohledem na topologii sítě/
sítí. Značně se pak zmenší velikosti směrovacích tabulek, směrování bude
rychlejší a zlevní potřebný hardware. Práci směrovacím algoritmům zjednoduší a
urychlí též nové uspořádání hlaviček packetů. Zatímco hlavičky paketů IPv4 mají
variabilní délku a z důvodů směrování je často přečteno a zpracováno množství
nedůležitých informací, IPv6 přichází s hlavičkami pevné délky. Hlavičky
packetů jsou dlouhé vždy 24 bytů a obsahují nejdůležitější informace (IP adresa
odesílatele a příjemce). Rozšiřitelnost je zajištěna možností řadit takovéto
hlavičky za sebe hlavička obsahuje také informaci o tom, zda za ní následuje
další hlavička nebo už vlastní přenášená data.
Standard IPv6 vyřeší i množství dalších problémů spojených s přesluhujícím
protokolem IPv4. Kromě již zmíněné snadné rozšiřitelnosti jde zejména o již
zabudova-ný mechanismus zakryptovávání packetů, mechanismus rezervace
přenosového výkonu (umožňuje např. zajistit požadovanou kvalitu přenosu, tzv.
QoS, což je více méně nutnost pro přehrávání multimediálních dat v reálném
čase, ale nejen pro něj) a další.
Přechod na novou verzi protokolu jistě nebude okamžitý ani bezbolestný. Většina
stávajícího síťového softwaru jednoduše přestane fungovat a bude nutné ho
přepsat pro nový protokol (po-kud tedy bude takový software ještě potřeba, IPv6
s sebou přináší i "rozsudek smrti" nad některými již nepotřebnými programy a
protokoly), změny se nevyhnou ani síťovému hardwaru. Přední výrobci operačních
systémů, včetně Microsoftu a IBM, se ještě nevyjádřili, jak si přechod na nový
protokol představují, a tak se můžeme jen domýšlet, kdy a jakým způsobem ho
začnou podporovat.
Přesto je již dnes rozumné vyzkoušet si vlastnosti nového protokolu a přemýšlet
o problémech spojených s převedením provozu jednotlivých firem na nový
standard, resp. nad nutnými úpravami ve vyvíjeném síťovém softwaru. Vlastnosti
nového protokolu je možné vyzkoušet jak na lokálních sítích (podporuje ho např.
linuxové experimentální jádro 2.1, k Windows NT 4.0 existuje experimentální
rozšíření), tak i v prostředí Internetu prostřednictvím mezinárodní
experimentální sítě 6bone. Ta pro své fungování používá tzv. tunelování paketů
IPv6 v packetech IPv4, tj. posílání packetů nového standardu prostřednictvím
Internetu fungujícího nad starším standardem. Tunelování bude mimo jiné i
jedním z předpokladů postupného přechodu na nový protokol.
Je nesporné, že přechod na IPv6 je nutností a bude velkým přínosem. Kdy však
bude postupný přechod na novou verzi IP protokolu zcela dokončen a kdy se tedy
setkáme s Internetem běžícím pouze na novém protokolu, nelze s určitostí říci.
Všeobecně se má za to, že k tomu dojde někdy kolem roku 2010. Záleží na mnoha
faktorech, zejména však na tom, jak agresivně a vážně přechod na nový protokol
pojmou výrobci operačních systémů a síťového hardwaru.
8 2249 / pah









Komentáře
K tomuto článku není připojena žádná diskuze, nebo byla zakázána.