Svatba zrušena

Když sám dohazovač ztratí nervy a doporučí dcerušku raději nevdávat, je zřejmé, že otec má co řešit. Pokud se s...


Když sám dohazovač ztratí nervy a doporučí dcerušku raději nevdávat, je zřejmé,
že otec má co řešit. Pokud se státnímu tatíčkovi vrátí do péče podnik, jehož
hodnotou hodlal zalátat díru ve státním rozpočtu, je to malér.
Neúspěšný prodej Českého Telecomu konsorciu pod vedením Deutsche Bank není jen
běžným obchodním fiaskem, ale průšvihem, jehož důsledky se jenom občanů dotknou
nejméně dvakrát. Zkusme si to trošku rozebrat.
Teoreticky by měla mít z neuskutečněného prodeje největší bolení vláda. Ono
sice 55 miliard za dominantního telekomunikačního operátora ve slibně se
rozvíjející zemi není nic moc, ale pro státní kasu vypláchnutou mimo jiné
letošními povodněmi je to už slušný balík. "Z čeho opravíme silnice a postavíme
domy?" táže se dramaticky předseda poslaneckého klubu ODS Vlastimil Tlustý.
Ministr financí Bohuslav Sobotka se snaží vymetat kouty a uvažuje o zrychleném
prodeji menších státních firem, zahojit nejhorší rány by prý mohly i nějaké ty
dividendy z podniků ovládaných či vlastněných státem.
Další skupinou postiženou krachem prodeje jsou nepochybně alternativní
telekomunikační operátoři. Konečně začali doufat, že nadržování polostátnímu
Telecomu skončilo a prásk, mají to tu zase. Která firma dokáže existovat možná
až další tři roky v silně protekčním podnikatelském prostředí? Zkusme se dále
vžít do situace Davida Stádníka, předsedy ČTÚ. Po oznámení prodeje Telecomu
evidentně ožil, probudil svůj úřad z letargie a za necelého půl roku udělal pro
rozvoj konkurenčního prostředí v telekomunikacích víc, než za celou dobu
existence tohoto regulačního orgánu. Jak se teď musí cítit, když se ho znovu
chystají drtit známé kleště? Na jedné straně oprávněný zájem občanů o nastolení
konkurenčního prostředí a tedy i nižších cen v telekomunikacích, a na druhé
straně urputná snaha státu zvyšovat jakýmkoliv způsobem kupní cenu stále
neprovdané dcerušky. Je zajímavé, že zatím nikoho nenapadlo, že kvalitní tým s
nepochybným trumfem vlastnictví více než 90 procent pevných telefonních linek v
ruce se na trhu vůbec nemusí ztratit. A o šikovné, samostatné a podnikavé
dcerce nikdo nebude mluvit jako o staré panně, přestože je na trhu nabízena již
déle, než bývá zvykem...
Dalším, kdo na nepovedenou privatizaci doplatil, je jeho dnes již bývalý
generální ředitel Přemysl Klíma. Jeho odchod je zvláštní hned ve dvou směrech.
Jednak opouští firmu v době, kdy se tato rozhodně neřítí ke krachu, a jednak se
o svém odvolání vyjadřuje velmi korektně. Za jeho vedení začal Telecom
dokazovat, že by se dokázal obejít i bez různých polštářků, kterými ho stát
podkládal, i když se jich pochopitelně nezříkal. Názory na to, zda odchod
Přemysla Klímy změní dosavadní vystupování Českého Telecomu, se různí a spíše
se dá předpokládat, že nakonec vše zůstane v podstatě při starém, ať už na
nejvyšší židli v Telecomu bude sedět kdokoliv. Stále totiž bude mít v zádech
majoritního vlastníka Českého Telecomu stát.
Nezbývá nám než čekat, jak se stát v oblasti telekomunikací zhostí opětovné
dvojaké role vlastníka i regulátora.









Komentáře
K tomuto článku není připojena žádná diskuze, nebo byla zakázána.