Svět IT: Jih proti Severu

Spojené státy, Island, Finsko, Švédsko a Norsko tak vypadá pětice zemí, které mají nejrozvinutější IT infrastruktu...


Spojené státy, Island, Finsko, Švédsko a Norsko tak vypadá pětice zemí, které
mají nejrozvinutější IT infrastrukturu a jsou nejlépe připraveny na využívání
možností, jež současné informační a komunikační technologie nabízejí. Na
opačném pólu stupnice stojí Bolívie, Tanzánie a Mosambik.
V posledních týdnech byly zveřejněny výsledky hned několika průzkumů, které
mapují současný svět z pohledu instalované IT infrastruktury a jejího
využívání. Poukazování na prohlubující se rozpory mezi bohatým severem a chudým
jihem sice vyšlo v poslední době poněkud z módy, zastíněno sledem dramatických
událostí loňského podzimu, nicméně pro oblast informačních a komunikačních
technologií je tento bipolární pohled příznačný. Výše uvedený výčet
nejvyspělejších zemí pochází ze studie vypracované centrem pro mezinárodní
rozvoj na prestižní americké Harwardské univerzitě, která byla zveřejněna na
nedávném Světovém ekonomickém fóru v New Yorku. Zkoumány byly současné zdroje
informačních technologií a míra jejich využívání celkem v 75 zemích. Mezi
prvními 25 zeměmi s největším "indexem připravenosti pro globálně prosíťovaný
svět" se nachází 14 států ze západní Evropy, 7 z Asie a Oceánie (vedených
Singapurem na 8. místě, s Jižní Koreou na 20. a Japonskem na 21. příčce), dva
ze Severní Ameriky (Kanada je na 12. pozici), jeden z Blízkého východu (Izrael
na 22. místě) a jeden ze střední a východní Evropy (Estonsko na 23. příčce).
Česká republika na tom také není nejhůře v rámci posledně jmenovaného
středoevropského a východoevropského regionu se umístila hned za Estonskem,
celkově pak na 28. místě.
Naopak na nejnižších 25 příčkách tohoto žebříčku nalezneme 10 zemí z Latinské
Ameriky, 7 z Asie, 4 ze střední a východní Evropy, tři z Afriky a jednu z
Blízkého východu. Úplně nejnižší příčky patří Ekvádoru, Hondurasu, Bangladéši,
Vietnamu a Nigérii. Ani to však nemusí být, jak ještě uvidíme, skutečné dno.
Průzkum ukazuje, že finanční možnosti nejsou jediným rozhodujícím kritériem
počítačové vyspělosti té které země. Např. Indie (na 54. pozici) je v žebříčku
vzhledem ke své ekonomické úrovni poměrně vysoko, na druhou stranu natolik
ekonomicky silné země, jako je Francie (na 24. místě) nebo Japonsko, obsadily
překvapivě nízké příčky. Kromě ekonomické síly hrála důležitou roli při
stanovování indexu jednotlivých zemí totiž také politická situace a úroveň
vzdělanosti, respektive existence funkčních a smysluplných vzdělávacích
programů. Vybrané údaje z celého průzkumu lze najít na adrese
www.cid.harvard.edu/cr/gitrr_030202.html.
Druhá skupina v úvodu zmíněných zemí, které jsou v oblasti využívání
informačních technologií na opravdovém dně, pochází ze studie prováděné pod
hlavičkou OSN. Právě tyto tři země tedy Bolívie, Tanzánie a Mosambik obsadily
první 3 z celkem 12 míst v programu Global Digital Opportunity Initiative,
zaměřeném na posílení infrastruktury počítačově nejzaostalejších zemí. O
zbývajících 9 míst se v současné době uchází celkem 45 kandidátů. Vlastní
rozvojový program, který je společným projektem OSN a nadace Markle Foundation,
začne důkladným průzkumem skutečných potřeb každé země. Poté budou nastartovány
odpovídající procesy. V další fázi už se počítá s aktivitou soukromých firem a
vládních organizací, které by měly být motorem dalšího rozvoje. Už dnes se k
tomuto programu hlásí společnosti AOL Time Warner, Cisco Systems,
Hewlett-Packard či Sun Microsystems, které zde nepochybně vidí také svou
příležitost. Vše by však mělo podle organizátorů zůstat pod přísným dohledem,
aby z nadačních fondů nebyla budována například nesmyslná telecentra v
zemědělských vesnicích, která pak nebude možné využívat kvůli vysokým provozním
nákladům nebo kvůli nekompatibilitě s jinými systémy. Poměrně výrazné rozdíly v
informatické vyspělosti existují i mezi jednotlivými státy Evropské unie, ta
však má jako celek přece jen trochu jiné starosti. Ministři financí členských
států se nyní dohodli na tom, že spotřebitelé ze zemí EU by v budoucnu měli
platit daň z přidané hodnoty i za software a další digitální produkty,
zakoupené prostřednictvím internetu ze zemí mimo Unii, a to podle sazeb své
domovské země. Doposud totiž nebylo nutné v takovémto případě DPH platit. Nová
pravidla mají vstoupit v platnost od roku 2003.
Toto nařízení by mělo odstranit handicap, který v současné době mají evropské
softwarové firmy. Začaly proti němu však protestovat firmy americké. Poukazují
při tom na skutečnost, že bude-li od nich nakupovat software např. zákazník ze
Švédska, budou muset k ceně připočítat i švédskou DPH ve výši 25 %. Bude-li
však tentýž zákazník nakupovat software od firmy působící v Lucembursku,
zaplatí jen 15% DPH, což je sazba platná v této zemičce. V rámci EU se totiž
pravidla nemění a daň se bude nadále platit v zemi výrobce. V této kauze lze
proto ještě očekávat zajímavý vývoj, který by se měl navíc v brzké době
dotknout i nás. Kráčíme totiž na sever. Někdy rychleji, což v dnešním čísle
dosvědčuje např. článek o mobilních sítích 3. generace nebo test GSM telefonů
pro GPRS, někdy bohužel dost pomalu. O tom si zase můžete přečíst v Tématu
týdne věnovaném problematice elektronického podpisu. Směr je to ale naštěstí
správný.









Komentáře
K tomuto článku není připojena žádná diskuze, nebo byla zakázána.