Svět na pouhých šest kroků

Jako "šest stupňů odloučení" (six degrees of separation) je označována hypotetická průměrná vzdálenost, která od ...


Jako "šest stupňů odloučení" (six degrees of separation) je označována
hypotetická průměrná vzdálenost, která od sebe dělí dva náhodně zvolené
jedince. Tato vzdálenost se přitom definuje jako počet navzájem známých lidí,
přes které musíme projít od člověka A k člověku B.
Přeloženo do normálního jazyka to zhruba znamená, že když na jedné straně
vezmeme čtenáře Computerworldu a na druhé straně bolivijského pastevce lam,
ukáže se, že k sobě mají blíže, než by se mohlo zdát. Pokud si kolem sebe
nakreslíme jakousi (hypotetickou) síť našich známých a od nich další
hypotetickou síť jejich známých, překvapivě se už po pouhých šesti krocích
možná dostaneme i k onomu bolivijskému pastevci. Tak se to alespoň traduje od
práce Stanleyho Milgrama, která byla publikována již v 60. letech.
Závěr je to poněkud překvapivý, zřejmě byste čekali, že svět se tak rychle
projít a pospojovat nedá. Samozřejmě se jedná spíše o průměrný odhad, pokusy
trochu jinak uspořádané by mohly dopadnout jinak. Výsledek logicky závisí na
tom, jak přesně definujete množinu "známých" (co prodavačka na rohu?); a
samozřejmě i dnes existují skupiny lidí od zbylého světa téměř hermeticky
izolované. A tak dále.
Z hlediska náplně Computerworldu nás spíše než elegantní popis matematických
modelů bude zajímat vývoj, který na tomto poli nastal díky e-mailu. Zdálo by
se, že člověk bude díky tomu v kontaktu s mnohem větším počtem lidí a především
s mnohem větším počtem lidí, kteří fyzicky žijí na druhém konci světa. "Šest
stupňů odloučení" by tedy mohlo poklesnout.
E-mail, mobilní telefony ani relativně dostupné cestování však, jak se zdá,
svět ve skutečnosti příliš nepropojily. Vědci z newyorské Cornellovy univerzity
uspořádali experiment, do něhož zahrnuli asi 60 tisíc uživatelů e-mailu
konkrétní metodiku pokusu, který kombinoval známé přes e-mail i známé osobní,
opět velkoryse pomineme. Výsledek každopádně znovu vedl ke spojnicím
zahrnujícím v průměru šest "meziznámých".
Za zajímavý závěr studie bych pokládal další zjištěný fakt, že e-mail a další
komunikační možnosti nás zřejmě (opět v průměru!) nečiní nějak
společenštějšími, ale ani nás neuzavírají do sebestředné izolace. Ve virtuálním
světě se chováme podobně jako ve světě reálném. Počet lidí, s nimiž udržujeme
či navazujeme kontakty, nemá moc co do činění s technickými možnostmi, ale mohl
by se snad vykládat jako funkce téměř biologická (možná nějak související s
velikostí lidských skupin v průběhu evoluce).
Příslušné výzkumy snad nejsou jenom další samoúčelnou třešničkou na dortu;
protože svět je ve své hloubce matematický, dají se modely typu "six degrees"
uplatnit pro popis řady příbuzných i zdánlivě zcela nesouvisejících jevů od
problému obchodního cestujícího po šíření počítačových virů nebo infekčních
chorob.
Podle mého názoru přitom stojí za zdůraznění ještě jeden aspekt věci. Řetězce
kontaktů na internetu sice nejsou kratší než v reálném světě, nejsou však ani
delší. I ve virtuálním realitě po nás zůstává stopa, která se neomezuje na to,
co si o nás pamatují vyhledávače. Naší vizitkou jsou také soukromé e-maily a
dojem, který jimi vzbudíme. I na internetu můžeme v budoucnu snadno narazit na
někoho, kdo nás (přes někoho) už bude znát. Eventuální ostuda, kterou si
uděláme svým vystupováním na Síti, nás tedy v konečném důsledku může provázet
podobně jako pozvracené schody.









Komentáře
K tomuto článku není připojena žádná diskuze, nebo byla zakázána.