Svět počítačů na obrazovce ČT

V současné době nabízí Česká televize svým divákům kromě vlastních nově koncipovaných stránek (http://www.czech...


V současné době nabízí Česká televize svým divákům kromě vlastních nově
koncipovaných stránek (http://www.czech-tv.cz) i tři cykly, které se týkají
přímo oblasti informačních technologií. Asi nejznámější a nejsledovanější je
internetový publicistický magazín Zavináč, který se vysílá každou neděli ve
21.30. Jednou měsíčně, vždy v úterý odpoledne pak ČT nabízí pořady Game Page,
ten je věnovaný počítačovým hrám, a Home Page, který by měl rozšiřovat mezi
veřejností obecné znalosti o počítačovém světě.
Všechny tyto tři pořady vznikají v centru šéfproducentky publicistiky a
dokumentaristiky ČT Aleny Müllerové.
Jak jste se vlastně dostala k počítačové problematice? V České televizi jsem od
loňského srpna a už od svého nástupu jsem věděla, že chci udělat něco pro
podporu a propagaci informačních technologií, protože to považuji za velice
důležité pro společnost. Před nástupem do ČT jsem pracovala v Krátkém filmu
Praha jako programová ředitelka a tehdy jsem působila mimo jiné jako programová
ředitelka festivalu Techfilm. Ten jsem vlastně cíleně zaměřila na oblast IT a
podařilo se mi určitým způsobem propojit svět filmařů a umělců se světem
počítačů. Když mi to čas dovolí, vedu i seminář na FAMU v Kabinetu multimédií.
Když jsem přišla sem, do České televize, měla jsem určité představy, co by se
pro šíření znalostí o IT mělo udělat. To, co zde vznikalo předtím, neodpovídalo
tak úplně mým představám. V televizi nebylo mezi režiséry a dramaturgy moc
lidí, kteří by měli vřelý vztah k počítačům, většina se těchto technologií
trochu bojí. Koneckonců, když se přecházelo z filmu na video, což je dnes už
úplně běžné, bylo to pro většinu lidí hodně těžké. Dneska k videu přibyly
multimediální programy, přechází se z normálního televizního studia na studio
virtuální apod. A když jsem, tuším v roce 1994, organizovala seminář o tom, co
je to Internet, tak řada lidí z filmové branže vůbec nevěděla, co ten termín
znamená.
Vy už jste před tím spolupracovala na různých počítačových projektech, že?
Podílela jsem se na scénáři k CD-ROMu Truhla Járy Cimrmana, kterou jsme dělali
spolu s Microsoftem a s pány Svěrákem a Smoljakem (základem byl samozřejmě svět
Járy Cimrmana, mě napadlo využít jej multimediálně). Díky zkušenostem z této
práce jsem pak v televizi byla schopná dát dohromady tým lidí, kteří jsou
schopni zprostředkovat IT "běžnému" divákovi. Ono je něco jiného psát o
informačních technologiích do odborného časopisu a něco jiného je natočit
televizní pořad, který je určen primárně jiným lidem, než klasickým počítačovým
maniakům. Spolu s několika známými počítačovými novináři a také s lidmi z firem
z oblasti IT jsme dospěli k určité představě o tom, jak by ty počítačové pořady
měly vypadat. Objevili se scenáristé, dramaturgové, kteří mají k této
problematice vztah a dnes už tady fungují 3 tvůrčí týmy. Použila jsem i některé
náměty, které tady ležely už před mým příchodem, konkrétně od režiséra Jana
Sládka a scenáristy Jana Drbohlava. Později přišli Miloš Čermák s Milanem Šímou
a ozývají se i další autoři.
Jak by tedy podle vás měl vypadat televizní počítačový pořad pro "laiky"?
Myslím, že magazín Zavináč té představě dost odpovídá. Ohlasy na něj jsou až
strašidelně kladné. Důležité jsou podle mého názoru dvě věci. Za prvé to musí
být formálně zajímavé a za druhé by to neměl být pořad o Internetu jako
technologii, ale o obsahu Internetu. Musíme mít pořád na paměti, že naším cílem
je oslovit nepočítačovou veřejnost, takže když třeba použijeme termín
"provider", tak dost lidí neví, co to je a objeví-li se tam nějaký
"nepochopitelný" výraz víckrát, tak to těm lidem dokonale znechutíme. Pro mě je
třeba vzorem dobré elektronické publicistiky Neviditelný pes. Tam není
podstatné, že to jsou elektronické noviny, důležitý je kvalitní obsah.
O čem je váš seminář na FAMU? Jmenuje se Dramaturgie multimediální tvorby a
snažím se, aby lidé, kteří mají vztah k tomuto druhu tvorby, slyšeli i něco o
stavbě příběhu, o základních scenáristických pravidlech. Protože tato pravidla
platí i pro elektronickou tvorbu, která využívá jako prostředek vyjádření např.
počítačovou animaci a triky... Na druhé straně jsou moji posluchači velkou
inspirací pro mě a jejich tvorba se také objevuje v ČT.
Čím se dá, podle vás, "přitáhnout" nepočítačové obecenstvo? Přes příběh a
zajímavé nápady, humor... Platí stejná pravidla jako pro jakoukoliv tvorbu.
Důležité je také, aby se angažovali lidé, kteří jsou "mezi" sférami IT a non-IT
sem se počítám i já, aby se "snažili" mediálně schopní lidé z počítačových
firem. Svou roli tady mají samozřejmě i počítačové časopisy, myslím, že hodně
by věci prospěly nějaké přílohy magazínového typu, které by byly zajímavé i pro
nepočítačovou veřejnost.
Velkou roli sehraje i čas mladší generace má mnohem přirozenější a otevřenější
vztah k IT než generace dříve narozených. Vidím to na svém synovi, kterému je 5
let. Pro něj je počítač, CD-ROM něčím úplně samozřejmým, nepředstavuje to pro
něj sebemenší problém.
Jak vy sama jste se vlastně dostala k počítačům? No, tatínek je inženýr a mě
vždycky bavila matematika, ale k počítačům jsem se dostala především přes
festival Techfilm. Já jsem to zaměření festivalu zorganizovala tak trochu kvůli
sobě, protože mě počítače zajímaly. V té době už jsem taky měla v kanceláři PC
a byla jsem zvědavá, jak to funguje. Hodně jsem se tehdy při pořádání festivalu
dozvěděla třeba od pana Gruntoráda, ředitele Cesnetu, od některých lidí z ČVUT,
velice pomohly počítačové firmy, např. Microsoft. Dnes už vím více a abych se
dozvěděla zase něco nového, chci podpořit festival nových médií Enter
MultiMediale, který na rok 2000 připravuje skupina lidí, které stejně jako mě
uchvátilo interaktivní umění.
A připravujete nějaký další televizní pořad, který se bude týkat sféry IT?
Chtěla bych ještě udělat nějaký pořad pro děti, o fenoménu Internetu.
Vy jste vlastně jediná žena ve vrcholném managementu České televize. Jak vidíte
rovnici žena--kariéra tady v České republice? Zatímco pokud jde o další rozvoj
IT jsem velká optimistka, v tomto směru je ve mně optimismu mnohem méně. Je
pravda, že věci se hodně mění, ale jsme bohužel ještě ve stadiu, kdy se od ženy
očekává, že i když "dělá kariéru", bude zároveň dělat všechno, co předtím. To
znamená, že se postará o domácnost, bude přizpůsobivá a ne moc sebevědomá.
Pokud jde o kariéru, musím říci, že jako žena cítím určitý handicap a cítím
určitý společenský tlak proti. Občas už někteří muži respektují fakt, že se
role mění, ale rozhodně je dnes profesionální svět více přátelský k mužům a
většina lidí to bere jako naprostou samozřejmost. Zajímavá je i situace v
oblasti IT je tady strašně málo žen a já nevím proč. Vždyť IT je o komunikaci a
to je velice silná stránka žen.
Poslední otázka bude tradičně osobní pár slov o vás, vašich koníčcích. Jak už
jsem řekla, mám pětiletého syna a s ním mám společného koníčka multimediální
programy. A pokud jde o další koníčky, tak největším je hlavně vzhledem k
nedostatku času moje práce. Mám ráda filmy, hlavně dokumentární, ale ze všeho
nejraději čtu. Mimochodem, myslím, že zájem o počítače se nijak nevylučuje se
zájmem o literaturu...
Děkuji vám za rozhovor.
9 0895 / jafn









Komentáře
K tomuto článku není připojena žádná diskuze, nebo byla zakázána.