Světem počítačové grafiky

Moderní výpočetní technika nabízí možnost výtvarné, respektive grafické realizace téměř každému uživateli. Ved...


Moderní výpočetní technika nabízí možnost výtvarné, respektive grafické
realizace téměř každému uživateli. Vedle sofistikovaných komerčních produktů
existuje řada freewarových alternativ, jež svými parametry často nijak
nezaostávají za placenou konkurencí.

Počítačová grafika nabývá tří základních podob. Jde o grafiku rastrovou neboli
bitmapovou, vektorovou a trojrozměrnou. Každá z nich nalézá své specifické
uplatnění a současně se velmi často vzájemně prolínají. Nutno podotknout, že
grafické programy se v současnosti nevyhýbají téměř žádné z rozšířených
výpočetních platforem. Zejména profesionální studia se ovšem tradičně více
kloní k prostředí Mac a freewarové projekty mají většinou svůj původ v Linuxu.

Bitmapová grafika
První jmenovaná pracuje s jednotlivými body, ze kterých je obraz složen. Ke
každému pixelu definuje pomocí počtu přidělených bitů přímou nebo odkazovanou
barvu, respektive odstín. Příkladem může být 8bitový formát GIF (Graphics
Interchange Format) s 256 možnými barvami každého bodu.
Pro realističtější grafické výstupy, jakými jsou například fotografie, se k
barevnému popisu každého pixelu využívá číselná kombinace zastoupení
jednotlivých základních barev použitého barevného schématu. Tím může být
například RGB (Red, Green, Blue) nebo CMYK (Cyan, Magenta, Yelow, BlacK).
Datová náročnost plnobarevných grafických objektů je podstatně větší, ovšem při
současném výkonu osobních počítačů ji lze opomenout.
Naopak oblast, ve které se datový objem obrázků a fotografií bere velmi vážně v
potaz, představuje grafika internetových prezentací. V ní se používají barevně
nebo datově redukované formáty. Příkladem prvního může být již zmíněný GIF a
příkladem druhého komprimovaný rastrový formát JPG (Joint Photographic Experts
Group).

Vektorová grafika
Využití bitmapových editorů se poměrně významně omezuje počtem bodů, se kterými
v rámci daného grafického objektu pracují. Mohou tento počet sice zvyšovat, ale
například precizní mnohonásobné zvětšení fotografie se neobejde bez viditelných
ztrát na kvalitě výsledného obrázku. Proto se pro řadu účelů, zejména prvotní
tvorby a návrhu grafických objektů, u nichž existuje předpoklad, že se s jejich
velikostí bude dále manipulovat, využívá tzv. vektorové grafiky. Ta pracuje s
relativně definovanými křivkami (vektory) a nikoli přesně určenými body. Křivky
mohou tvořit složitější tvary (obdélníky, polygony, křivkové obrysy apod.),
jejichž barva a styl výplně jsou opět definovány pouze v relativní podobě.
Vektorové editory se povětšinou neomezují na pouhou práci s křivkami, ale umějí
je kombinovat i s bitmapami. Dodavatelé grafického softwaru proto povětšinou
nabízejí kombinovaná řešení zvládající oba hlavní typy grafiky nebo spojují
více produktů v rámci jedné nabídky. V praxi se tedy mimo vektorových a
bitmapových editorů a jejich kombinací lze setkat i s tzv. sázecími programy,
jež spojují výsledky obou do tiskařsky zpracovatelné, případně elektronicky
publikovatelné podoby.

3D grafika
Trojrozměrná grafika nachází v současnosti uplatnění v mnoha oborech, mezi
jinými ve filmové tvorbě, televizní produkci nebo počítačových hrách. K
dvourozměrným bitmapám a vektorům se zde přidává třetí prostor a vytvořeným 3D
objektům se přiřazuje celá řada zobrazitelných vlastností. Základem objektů ve
třetím rozměru jsou tzv. drátěné modely, jež vytvoří tvarovou podobu obrazu a
posléze jsou na jednotlivé plochy přidány tzv. textury (zobrazitelné vlastnosti
povrchu tělesa nebo plochy).









Komentáře
K tomuto článku není připojena žádná diskuze, nebo byla zakázána.