Světem širokopásmového připojení

Připojení k internetu představuje jednu z nejrychleji se vyvíjejících oblastí ICT. Jeho kabelové i bezdrátové modifi...


Připojení k internetu představuje jednu z nejrychleji se vyvíjejících oblastí
ICT. Jeho kabelové i bezdrátové modifikace prostupují síťovou infrastrukturu a
ve své vysokorychlostní podobě se pomalu stávají standardem i v segmentu SOHO
(malé firmy a domácnosti).

Hovoří-li se o širokopásmovém připojení k internetu, potom je řeč především o
rychlosti a trvalosti připojení. Zmiňovaná rychlost by měla dosahovat
minimálního datového toku 256 Kb/s (není nijak standardizováno) a trvalost
připojení v praxi znamená, že se připojení nemusí s každým, byť i časově velmi
vzdáleným přenosem obnovovat.
Oproti svému hlavnímu rivalovi v segmentu SOHO, vytáčenému připojení, nabízí
stále vyšší pořizovací i provozní náklady, ale v poměru cena/výkon se již mnoho
nabídek stává zajímavými. Vše samozřejmě záleží i na vytížení připojení a
způsobu práce s ním. V následujícím textu si přiblížíme základní typy
širokopásmového připojení.

ISDN
Linky ISDN (Integrated Services Digital Network) využívají stávajícího
telefonního vedení a nabízejí možnost nepříliš rychlého připojení zejména pro
malé kanceláře a domácnosti. ISDN představuje symetrickou vytáčenou síťovou
službu s rychlostí od 64 do 128 Kb/s. Vyhrazená linka ISDN může dosáhnout
rychlosti až 256 Kb/s. Hlavními nevýhodami tohoto typu připojení jsou vysoké
náklady a relativně nízká rychlost.

DSL
Technologie DSL (Digital Subscriber Line) rovněž využívá telefonních linek, ale
digitální signál přes ně přenáší přímo bez předchozí konverze na analogovou
podobu dat. Datové spojení se realizuje na frekvencích od 20 kHz do 2,2 MHz,
zatímco přenos hlasu se ničím nerušen odehrává mezi frekvencemi 0 až 4 kHz.
Existuje několik typů připojení DSL, ale nejrozšířenějším je v současnosti ADSL
(Asymmetric Digital Subscriber Line). Asymetrie spočívá v mnohem vyšším objemu
datové kapacity přijímané oproti vysílané.
Standardní rychlosti ADSL připojení se pohybují na úrovni od 128 Kb/s do 4Mb/s
pro příjem dat a od 64 do 256 Kb/s pro odesílání dat. Teoreticky může ADSL
přenášet data až rychlostí 10 Mb/s.
Dosud vyvíjený standard VDSL (Very high data rate DSL) má v budoucnu nabídnout
datový tok o objemu až 50 Mb/s, ovšem pouze na krátké vzdálenosti.

Kabelové připojení
V některých oblastech značně rozšířenou formu připojení představují tzv. HFC
sítě (Hybrid Fibre-Coaxial). Ty většinou provozují operátoři kabelových
televizí a potenciální šíře (rychlost, velikost) datového toku není problém
využít i pro přenos dat.
Teoretická přenosová rychlost kabelového modemu činí 4 Mb/s, ovšem datový tok
se dělí mezi všechny současně připojené uživatele (tzv. agregace), tudíž je
rychlost připojení jednoho uživatele determinována celkovým provozním
zatížením.

Satelitní připojení
Pracuje obdobně jako DSL linky na symetrické a asymetrické bázi. Principiálně
může fungovat buď v hierarchii satelit pozemní vysílač mikrovlnný spoj uživatel
(uživatel potom potřebuje klasický telefonní modem s nímž odesílá data na
pozemní vysílač a z něj potom na satelit), nebo ve sledu satelit uživatel
(odesílání dat se ovšem opět provádí přes modem a pozemní stanici).
Rychlostní kapacita bývá mezí 64 a 400 Kb/s pro příjem a odesílání využívá
přenosových možností modemu, tj. 33-56 Kb/s.

Bezdrátové připojení
Pozemní bezdrátové připojení známé pod zkratkou Wi-Fi využívá soustavy
přístupových bodů, jež šíří signál na území a umožňují uživatelům vybaveným
příslušným rozhraním data přijímat i vysílat. Současné standardy se liší
zejména dle přenosové kapacity a označují se jako IEEE 802.11a/b/g.
Nejrozšířenější provedení 802.11b pracuje na frekvenci 2,4 GHz a jeho přenosová
rychlost činí až 11 Mb/s.
Dalším významným hráčem pozemního bezdrátového přenosu bude standard WiMax
(IEEE 802.16), o němž jsme v CW již několikrát samostatně psali. Zejména pro
menší a střední podniky může být zajímavé i připojení typu FWA (Fixed Wireless
Access), jež v licencovaném pásmu 26 GHz garantuje datovou rychlost až 8 Mb/s.
Obdobně lze využít i další fixní bezdrátový standard, kterým jsou mikrovlnné
spoje (microwave). Mikrovlnné vlny o frekvenci 10-12 GHz lze pomocí
parabolických vysílacích antén soustředit do úzkého paprsku, jenž vykazuje
minimální rozptyl, dovoluje používat relativně malý výkon vysílače a je velmi
odolný vůči rušení.









Komentáře
K tomuto článku není připojena žádná diskuze, nebo byla zakázána.