Systémy pro řízení dodavatelských řetězců APS a SCM v praxi

Při podpoře řízení dodavatelských řetězců hraje velkou roli flexibilita, která umožní modelovat řetězec se všem...


Při podpoře řízení dodavatelských řetězců hraje velkou roli flexibilita, která
umožní modelovat řetězec se všemi jeho detaily. Tím je umožněno realizovat
maximum možných přínosů skrytých ve stávající nepřehlednosti existujících
dodavatelských řetězců.
Jeden typ přístupu k řešení problémů uplatněný pro všechny procesy, od
distribuce výrobků koncovým zákazníkům po dobývání surovin, nepřináší takové
efekty jako kombinace vhodných modulů pokrývajících požadované oblasti.
Systémy APS jsou určeny pro plánování dodavatelského řetězce zaměřeného na
výrobu a jsou schopny koordinovat vícestupňové výrobní operace v jednom nebo ve
více podnicích. Také zajišťují plynulý pohyb mezi jednotlivými fázemi výroby
tím, že současně berou do úvahy materiál, kapacity a další úzká místa. Jako
příklad si vezměme dodavatelský řetězec nazvaný SC1 a podniky F1, F2, F3, z
nichž každý reprezentuje více stupňů výroby. Materiál se v tomto řetězci
pohybuje od podniků F1 a F2 přes F3 směrem k zákazníkovi. Systémy APS mohou být
použity pro takovýto dodavatelský řetězec způsobem uvedeným na obr. 1.
Jednoduchý model
V tomto modelu systém APS považuje celý dodavatelský řetězec za jeden celek a
provede materiálové a kapacitní plánování s respektováním úzkých míst. Pro
každý výrobní stupeň je generován detailní výrobní plán. Systém APS tak v
jednom kroku dosáhne více než by bylo dosaženo mnohonásobným opakováním při
použití tradičního MRP přístupu.
Tato konfigurace přináší výhodu těsné a rychlé koordinace celého dodavatelského
řetězce změna u jednoho podniku okamžitě vyvolá potřebnou změnu u dalšího
podniku. To však není v některých případech žádoucí z organizačního hlediska.
Například pokud dojde ke změně poptávky u podniku F3, ostatní (F1 a F2) mohou
potřebovat jistý stupeň nezávislosti pro rozhodnutí jak reagovat. Při použití
jednoduchého modelu mohou také nastat problémy s výkonností systému. Další
konfigurace popisuje právě tyto situace.
Touto konfigurací je vícenásobný koordinovaný model (obr. 2), při kterém je
každý podnik modelován a řízen nezávisle. Požadavky a jejich potvrzování se
přenášejí z jednoho modelu na druhý, ale modely zůstávají nezávislé.
Existuje mnoho dalších možností konfigurace a každá má pro určitý dodavatelský
řetězec své výhody a nevýhody. Ačkoli mohou být systémy APS využity také v
distribučních dodavatelských řetězcích, jejich využití zde je omezené. Tato
omezení jsou překonána systémy SCM, která mají své uplatnění i v určitých
typech výrobně-dodavatelských řetězců, např. pro výrobu polovodičů nebo u
výrob, kde se vyskytuje hodně produktů a meziproduktů. Nejlepších výsledků se
pak u těchto výrobně-dodavatelských řetězců dosahuje kombinací systémů APS
(výrobní jednotky) a SCM (koordinace dodavatelského řetězce).
Systémy SCM
Systémy SCM jsou určeny pro souběžné plánování složitých a rozsáhlých
dodavatelských řetězců, jako jsou např. víceúrovňové automobilové řetězce,
elektronický průmysl (od polovodičů přes plošné spoje až po finální montáž)
nebo oblast spotřebního zboží (od surovin přes výrobu a distribuci až po regály
obchodů).
Systémy SCM umí řešit problémy plánování a distribuce současně. Vezměme si jako
příklad dodavatelský řetězec nazvaný SC2, který zahrnuje 2 výrobní podniky, z
nichž jdou produkty přes 2 hlavní distribuční centra (DC) až do několika
regionálních center (RDC). Systém SCM je schopen modelovat celý dodavatelský
řetězec jako jednoduchý model. Takovýto model lze použít, když jsou jednotlivé
prvky řízeny z jednoho centra a nejsou zde problémy s výkonností systému. Pokud
však existuje více sfér vlivu, světové SCM systémy podporují koncept "site"
(sídlo), který představuje část modelu s nezávislým řízením.
V tomto případě se např. sídlo D1 skládá z (DC1, RDC1 a RDC2). Všechna sídla
(F1, F2, D1 a D2) potom společně tvoří model, na který můžeme pohlížet jako na
jeden dodavatelský řetězec. Každé sídlo má nezávislé plánování, ale může rychle
komunikovat s ostatními díky mechanismu "požadavek/příslib".
Systémy SCM a APS se navzájem mohou doplňovat v případech, kdy existuje v rámci
dodavatelského řetězce potřeba detailnějšího modelování výrobních kapacit.
Jedná se např. o detailní plánování cyklů pro stroje s dlouhými přípravnými
časy v hutním, papírenském a chemickém průmyslu atd. V těchto případech mohou
systémy APS a SCM pracovat společně několika způsoby. Jedna takováto situace je
popsána dále.
Postupná konfigurace
Při pohledu na postupnou konfiguraci (obr. 3) vidíme, že zde systém SCM začíná
s vytvářením distribučního plánu, který je přenesen do dvou APS modelů.
Připusťme, že podniky nemohou splnit požadavky systému SCM. Systém APS odpoví
množstvím, které je menší než původní požadavek. Systém SCM nyní upraví
distribuční plán výběrem z možných variant, které mohou být například:
přiřadí požadavky prioritnímu RDC nebo zákazníkovi
do RDC2 dodá více z DC2 než z DC1
použije leteckou přepravu ke zkrácení/zpoždění dodávek z podniků
Přestože i tento proces je postupný, je mnohem kvalitnější než alternativní
použití DRP nebo MRP. Je to proto, že systémy APS a SCM podporují vícesměrné
plánování založené na teorii úzkých míst. A tak odezva systému APS na první
požadavek systému SCM je rychlá a splnitelná, protože bere do úvahy všechna
úzká místa ve výrobě. Systém SCM pak může tuto odezvu rychle zpracovat a
optimálním způsobem na ni reagovat.
Existují samozřejmě i další alternativy jako např. hierarchická konfigurace,
která podporuje souběžné výrobní a distribuční plánování. Možností řešení
problémů v řízení určitého dodavatelského řetězce je tedy vždy více. Při
nasazování systémů APS i SCM je důležité dbát na přínosy řešení, a ne jen na
samotné produkty. Cílem musí být vždy získání konkrétní hodnoty, a ne
implementace systému. Systém je totiž pouze prostředkem k dosažení požadovaných
cílů, na což se často zapomíná.
9 2256 / ramn









Komentáře
K tomuto článku není připojena žádná diskuze, nebo byla zakázána.