Tajemství digitálního podpisu

Stále více důležitých dokumentů se předává po datových sítích, smlouvami počínaje a zápisy do pozemkových knih...


Stále více důležitých dokumentů se předává po datových sítích, smlouvami
počínaje a zápisy do pozemkových knih konče. Právně závaznými se tyto dokumenty
mohou stát teprve tehdy, jsou-li opatřeny platným elektronickým podpisem a
je-li tento podpis v příslušné zemi právně uznán za spolehlivý.
K podpisu se používá asymetrická šifrovací metoda. Pro každého účastníka je
sestavena dvojice klíčů, jeden tajný (privátní) a jeden veřejný. Ty jsou
navzájem v určitém matematickém vztahu. Signaturu vytvoří odesílatel
matematickým spojením textu s osobním a tajným podpisovým klíčem. Příjemce má
možnost příslušným "veřejným" klíčem ověřit, že podpis je pravý a že přenášená
data nebyla změněna.
Digitální podpis zajišťuje bezpečnou manipulaci s daty. Protože je do podpisu
zapojen i text, lze zjistit každou pozdější změnu. Každý nový text vyvolá jinou
bitovou kombinaci. Podpis se proto nedá napodobit. Pokusy o jeho podchycení při
přenosu jsou bezúčelné, protože se z něho nedá odvodit tajný klíč.
U systému RSA se klíč skládá např. z 1 024 bitů (což odpovídá asi 300místnému
desítkovému číslu). Zpětný převod zašifrované informace je i při znalosti
algoritmu nemožný. Bezpečnost je tedy dána utajením privátního klíče a je tím
větší, čím je tento klíč delší.
9 1921 / pen









Komentáře
K tomuto článku není připojena žádná diskuze, nebo byla zakázána.