Tajemství úspěchu křemíkového údolí

Ještě na počátku minulého století bylo kalifornské Santa Clara Valley známo i pod názvem "Údolí pro potěšení srd...


Ještě na počátku minulého století bylo kalifornské Santa Clara Valley známo i
pod názvem "Údolí pro potěšení srdce". Dík příjemně teplému klimatu a kvalitní
půdě se tu pěstovalo nejrůznější ovoce a zelenina, které se vyvážely do
širokého okolí. Dnes je tato oblast známa díky zcela odlišnému zboží vyrábějí
se tu čipy, software, komunikační zařízení a další high-tech produkty.

Území označované jako Silicon Valley je pruh země o délce cca 40 kilometrů a
šířce 16 km, jehož pomyslným středem je Stanfordská univerzita v Palo Altu. Na
východě je ohraničeno Sanfranciským zálivem, na západě se nad ním tyčí Santa
Cruz Mountains a na jihu se táhne až k pobřeží Tichého oceánu.
Historie výzkumu a vývoje v této oblasti je poměrně dlouhá. Již v roce 1909 zde
Lee De Forest vyvinul první zařízení schopné zesilovat elektrický signál
elektronku. V roce 1952 tu zase otevřela své výzkumné laboratoře společnost
IBM. Právě tady vznikly takové vynálezy, jako např. magnetický disk. I přesto,
že je De Forest označován za otce moderní elektroniky, k Silicon Valley tak,
jak ho známe dnes, vedla ještě dlouhá cesta.

Stanfordská univerzita
Hlavní roli v tomto procesu hrála již výše zmíněná Stanfordská univerzita v
Palo Altu a muž jménem Fred Terman. Byla to mimochodem právě ona, která již na
počátku minulého století investovala do De Forestova výzkumu a o několik
desetiletí později se zachovala ještě prozřetelněji.
V prvních dekádách 20. století studenti této univerzity hledali v oblasti, kde
se nacházela, jen těžko nějakou lepší práci. A tak za ní museli odcházet na
Východní pobřeží. Tato situace velmi trápila Freda Termana, který zde vyučoval
elektrické inženýrství. A tak pobízel své studenty, aby nastupovali do
lokálních firem a snažili se je pozdvihnout na vyšší úroveň, případně aby
zakládali firmy vlastní. Někteří ze studentů jeho přání vyslyšeli. A dva z
nich, William Hewlett a David Packard byli v podnikání nadmíru úspěšní. V roce
1938 založili s 500 dolary v kapse v rodinné garáži poblíž univerzity firmu,
která dnes zaměstnává takřka 90 tisíc zaměstnanců po celém světě. Mimochodem
jejím prvním produktem byl elektrický oscilátor a prvním zákazníkem společnost
Walt Disney Company ta oscilátor využívala jako generátor zvuků ke svým
animovaným filmům.

Řešení finanční krize
V roce 1950 postihla Stanfordskou univerzitu finanční krize. Její vedení se
problémy rozhodlo vyřešit tím, že pronajme část pozemků univerzity (které
celkem měřily takřka 8 000 akrů) na 99 let slibným high-tech společnostem.
Nabídka byla pro firmy velmi výhodná nejen finančně, ale i díky přítomnosti
mnoha potenciálních vzdělaných zaměstnanců. A tak v roce 1951 podepsala smlouvu
o pronájmu první společnost Varian Associates. O 2 roky později se nastěhovala
do první budovy nově vzniklého technologického parku a brzy ji následovaly
další: Eastman Kodak, General Electric, Preformed Line Products, Admiral
Corporation Lockheed, již zmíněná společnost Hewlett-Packard a další. Idea o
spojení univerzity s firmami nebyla původní již dříve ji realizoval např. MIT
(Massachusetts Institute of Technology) se svým technologickým parkem Route 128
v Bostonu. MIT byl přitom vždy velkým rivalem Stanfordské univerzity, která v
očích mnohých nedosahovala jeho úrovně vznik jejího technologického parku
vnímání obou univerzit podstatně změnil, ale jejich vztahům nijak zvlášť
neprospěl.
Přístup Stanfordu byl ovšem ve srovnání s MIT v mnohém značně odlišný. Zatímco
MIT sázel na politické kontakty a určitý stupeň ovlivňování firem, v Silicon
Valley nikdy neexistovalo nějaké centralizované řízení naopak, společnosti měly
vždy velkou volnost. I to je zřejmě jedním z důvodů úspěchu.
V polovině 50. let vyzvala Stanfordská univerzita představitele firem, aby
studentům přednášeli o svých výsledcích v oblasti výzkumu i výroby. Takovou
nabídku mohli jen těžko odmítnout. Tím se vztahy školy s firmami ještě upevnily
a studenti získali těsnější spojení s realitou.
V roce 1961 technologický park okolo Stanfordské univerzity zabíral 652 akrů a
ve 25 společnostech tu pracovalo na 11 000 lidí. O 14 let později už místní
společnosti zaměstnávaly lidí takřka 10násobek a proudilo sem i množství tolik
potřebného kapitálu.

Doba úspěchů
V polovině 50. let, když už byl děkanem Stanfordské univerzity, se Fredu
Termanovi podařil další husarský kousek přesvědčil Williama B. Shockleyho,
spoluvynálezce tranzistoru (který v té době pracoval pro Bellovy laboratoře
AT&T), aby se vrátil do svého rodného města, Palo Alta.
Shockley zde v roce 1955 založil Shockley Transistor Laboratories (později
Fairchild Semiconductors), což je dnes označováno za počátek polovodičové éry.
Nejen kvůli vlastním produktům této společnosti, ale možná ještě spíše proto,
že si řada jeho zaměstnanců později založila velmi úspěšné vlastní společnosti
zaměřené na stejný byznys. Kromě dále zmíněných zakladatelů Intelu to byl např.
i Charles Sprock, který později vyvíjel polovodičové součástky v National
Semiconductors.
V roce 1958 jistého pana Roberta Noyce, který se prý dostal k tranzistorům v
podstatě náhodou, napadlo použít křemík k výrobě integrovaného obvodu. Tento
vynález nechal patentovat pro firmu Fairchild Semiconductors, jejímž byl tehdy
zaměstnancem. (Poznamenejme, že si proces patentování vyžádal 10 let a miliony
dolarů v soudní při s Jackem Kilbym, který údajně integrovaný obvod vynalezl
také). Představitelé Fairchild Semiconductors však v té době sázeli na
germanium a i to byl zřejmě jeden z důvodů Noycova odchodu.

Nástup mikroprocesorů
V roce 1970 založil Noyce spolu Gordonem Moorem, který rovněž dříve pracoval
pro Fairchild Semiconductors, společnost Intel. Ta se nejprve věnovala výrobě
pamětí a v roce 1971 vyrobila první mikroprocesor čtyřbitový Intel 4004. To byl
počátek nové éry. Zajímavé je, že Intel už tehdy následovalo takřka 15 dalších
společností s podobnými cíli.
Rok 1971 se může chlubit ještě jednou událostí nevýznamnou z hlediska
technologického, ale důležitou pro Křemíkové údolí. Tehdy byl totiž v jednom
novinovém článku poprvé použit název Silicon Valley. Perličkou je, že toto
označení bylo myšleno hanlivě.

Další vývoj
Přinést zde byť jen stručný přehled společností, které během dalších 30 let v
Silicon Valley vznikly, je v podstatě nemožné. Dnes tu najdete hodně přes 3 000
high-tech firem, některé velmi známé, jiné teprve začínající. Vznikly tu
společnosti jako Sun Microsystems, Silicon Graphics, 3Com, Cisco, Conner
Peripherals, Cypress Semiconductor nebo Apple, pracovala zde řada významných
osobností. Kromě těch výše zmíněných jmenujme např. ještě Boba Metcalfa,
vynálezce Ethernetu. Silicon Valley je dnes sídlem více než jedné třetiny
největších technologických firem USA. V roce 1990 byly jen ze Silicon Valley
vyvezeny elektronické produkty za 11 miliard dolarů. I to je možná teprve
začátek...
1 0119 / pen









Komentáře
K tomuto článku není připojena žádná diskuze, nebo byla zakázána.