Tam, kde mobilní telefony přicházejí na tento svět

DEFINICE Mobilní telefon je sofistikované zařízení, schopné zajistit bezdrátovou komunikaci uživatele s okolním svě...


DEFINICE
Mobilní telefon je sofistikované zařízení, schopné zajistit bezdrátovou
komunikaci uživatele s okolním světem. V současné době se pod tímto pojmem
zpravidla rozumí telefon pracující v celulární síti tedy v síti složené z
rádiových buněk se základnovými stanicemi, k jejichž vysílačům/přijímačům se
mobilní telefon uživatele připojuje.
Celulární mobilní telefon představuje vyspělou kombinaci komunikačních a
počítačových technologií. Kromě základních hlasových funkcí je zpravidla
schopen svému uživateli zajistit prostřednictvím mobilní sítě operátora i
datovou komunikaci, a to počínaje SMS či faxovými přenosy a konče mobilním
internetem a MMS.
Základní součástí každého mobilního telefonu (a koneckonců každého
elektronického zařízení) je deska s plošnými spoji, na které se nacházejí
jednotlivé čipy a další aktivní i pasivní elektronické prvky. Klíčovou součástí
každého přístroje je řídicí mikroprocesor, který zajišťuje spolupráci
jednotlivých částí přístroje i styk s uživatelem dnes už často prostřednictvím
grafického uživatelského rozhraní. Procesor se řídí instrukcemi firmwaru, který
je zpravidla uložen v paměti typu flash.
K dalším významným součástem mobilního telefonu patří digitální signálový
procesor (DSP), který zajišťuje konverzi zvukového signálu na digitální (a
naopak) i jeho kódování (komprese a šifrování) pro přenos v rádiovém kanálu,
případně další úpravy např. funkce ekvalizéru. Mobilní telefon dále obsahuje
řadič displeje, případně klávesnice, zvukový čip pro produkci zvonění (dnes
zpravidla vícekanálový), řadič pro komunikaci prostřednictvím sériového portu,
IrDA nebo technologie Bluetooth.
Komunikaci s mobilní sítí zajišťuje rádiová část telefonu, která kromě
příslušných řídících prvků obsahuje také vstupní a výstupní zesilovače. K
dalším nezbytným součástem telefonu pak patří obvody pro řízení spotřeby a
nabíjení baterie.
S postupující integrací se množství jednotlivých součástí mobilního telefonu
snižuje mnohé z výše uvedených prvků jsou tak obsaženy na jednom společném čipu.
Kromě osazené desky s plošnými spoji jsou dalšími nezbytnými součástmi telefonu
anténa, displej (nejčastěji LCD), klávesnice, mikrofon, reproduktor, baterie a
samozřejmě kryt.

Továrna na mobily
Největším výrobcem mobilních telefonů na světě je v současnosti finská
společnost Nokia s 35,5% podílem (prodané kusy, údaj za 1. čtvrtletí 2003 podle
IDC). Jen od ledna do dubna letošního roku prodala celosvětově 38,2 milionu
mobilních telefonů.
V současné době své přístroje vyrábí v devíti továrnách, z nichž 3 se nacházejí
na americkém kontinentu, 3 v Asii a 3 v Evropě. Separátně pak fungují výzkumná
a vývojová centra, kde vznikají návrhy vzhledu a funkčnosti telefonů, vize pro
blízkou i vzdálenější budoucnost, ale i jejich aktuální firmware.
Nejnovější, v pořadí tedy 9. továrna společnosti Nokia, se nachází v
průmyslovém parku v maďarském městě Komárom. Klíčovou vlastností tohoto parku
je skutečnost, že jde o bezcelní zónu naprostá většina součástí mobilních
telefonů se totiž dováží z různých míst evropské unie a hotové výrobky se tam
zase vyvážejí. V současnosti se ve stejné zóně nacházejí i další obchodní
partneři Nokie společnosti Perlos, Sunarrow a Savcor, které finskému výrobci
mobilů dodávají například klávesnice nebo kryty na telefony.
V továrně Nokie v současnosti pracuje 1 600 lidí. Z toho jsou 4 Finové (ve
vedení postupně však finské vedení předává pravomoci místním lidem), 50 Slováků
a ostatní jsou místní. Když zde v roce 1999 Nokia začínala, byla v této oblasti
15% nezaměstnanost, nyní se pohybuje okolo 4 %. Lidé jsou do firmy sváženi
autobusy ze širokého okolí.
Výroba mobilních telefonů tu nedává práci pouze zaměstnancům firmy Nokia, ale
také dalším firmám. "Jsou tu také firmy, které nám zajišťují stravování, úklid
nebo dopravu lidí, je tu bezpečnostní služba a podobně," říká Eva Andrasiová,
zástupkyně ředitele továrny. Počet lidí mimo Nokii, kterým továrna dává práci,
odhaduje na 500-600.

Proč právě zde
Při výběru lokality hrálo roli několik faktorů. Podle Andrasiové šlo především
o blízkost dálnice a dobrou dojezdnost do Budapešti (cca 1 hodinu) a do Vídně
(cca 1,5 hodiny). "Významnou roli hrála rovněž vstřícnost místních úřadů,"
poznamenává Andrasiová.
V únoru 1999 koupila Nokia v technologickém parku pozemek, v dubnu byl položen
základní kámen továrny a v srpnu už se rozběhl provoz dočasného školicího
střediska pro zaměstnance. V listopadu téhož roku byly dostavěny haly a mohla
začít instalace výrobních linek z těch pak v prosinci sjely první telefony. V
té době tu pracovalo 200 zaměstnanců. V dubnu roku 2000 opustil výrobní linky
stotisící telefon, v červenci téhož roku miliontý. V půli roku 2001 dosáhla
továrna plného výkonu.
"V naší továrně je použit zcela nový model výroby, ojedinělý i v rámci Nokie,"
říká Andrasiová. "V jedné oddělené části se vyrábějí enginy telefonů, ve druhé
se krytují. Zatímco první část pracuje neustále, druhá vyrábí přesně podle
došlých objednávek," upřesňuje. Podle představitelů továrny jsou zde běžně
schopni uspokojit objednávku do 24 hodin. Vše probíhá just-in-time nejsou tu
žádné sklady na hotové výrobky.

Na pásech
Část výroby mobilních telefonů je plně automatizována, řada procesů se však
neobejde bez lidské práce. Život každého telefonu začíná u hromad desek s
plošnými spoji, které jsou strojově osazovány jednotlivý-mi elektronickými
součástkami. Osazené a zaletované desky se následně testují, nahraje se do nich
firmware a provedou se další testy.
Pak probíhá kompletace, která už je plně v režii zaměstnanců. Nejprve se
přístroje osazují displeji, klávesnicemi a kryty proti záření (u starších
modelů šlo o kovové mřížky, nyní už jsou často součástí standardního krytu) a
poté se telefony krytují. Průběžně probíhají další kontroly.
Mezi jednotlivými pracovišti se telefony a jejich součásti pohybují po pásech,
a to buď jednotlivě ve vlastních krabicích, nebo v přepravkách. U každého
pracoviště se pak řadí do fronty a čekají, až budou zpracovány.
Nad jednotlivými pracovišti se tyčí barevné majáčky, které signalizují aktuální
stav procesu. Pokud je vše v pořádku, svítí zelené světlo. Jestliže je třeba
lidského zásahu, např. když dochází materiál, rozsvítí se majáček oranžově, a
jestliže dojde k problému, kvůli kterému se zastaví práce, rozsvítí se červená.
"Nikdo tady nikomu nestojí za zády," vysvětluje Andrasiová. "Kdokoli si může
kdykoli dojít na záchod nebo třeba na kafe," dodává. Zaměstnanci pracují ve
skupinách, v jejichž rámci podle ní dochází k "samoregulaci". Nikdo samozřejmě
nemá zájem dlouhodobě pracovat za svého línějšího kolegu. Výrobní linky běží
nepřetržitě. Zaměstnanci pracují vždy 3 dny po sobě ve 12hodinových směnách,
poté mají 3 dny volno.
Jakmile jsou telefony zkompletovány, balí se ručně do krabic. Na konci linky se
ještě jednotlivá balení váží a kontroluje se, zda je jejich hmotnost ve
stanoveném rozmezí. I tak lze poznat, zda je balení kompletní a nechybí v něm
třeba nabíječka nebo baterie.

V číslech
Plocha továrny v Komárom činí 20 tisíc metrů čtverečních, na kterých se
rozkládají především výrobní linky, ale i kanceláře. Zpočátku se tu vyráběly
především základní modely, dnes už se vedení chlubí třeba i výrobou špičkového
modelu 7250.
Za zmínku stojí i informační systém pro zaměstnance: Informace pro výrobní týmy
jsou umístěny na velkých bílých magnetických tabulích. "Máme tady řadu
high-tech systémů, ale toto řešení je velmi vizuální a velmi dobře funguje,"
vysvětluje Andrasiová. O tom, že zřejmě mluví pravdu, svědčí i skutečnost, že
je tato továrna hodnocena v rámci firmy pravidelně jako nejlepší.









Komentáře
K tomuto článku není připojena žádná diskuze, nebo byla zakázána.