Telekomunikace ve světě IT, IT ve světě telekomunikací

Pro to, co můžeme v posledních letech sledovat v oblasti telekomunikací, je i termín revoluce eufemismem. Vstup informač...


Pro to, co můžeme v posledních letech sledovat v oblasti telekomunikací, je i
termín revoluce eufemismem. Vstup informačních technologií přinesl do sféry
mezilidské komunikace impulz, jehož důsledky dnes nejsou schopni odhadnout ani
nejodvážnější z prognostiků. Jak vidí budoucnost telekomunikací v nejbližších
letech, na to jsme se v již 3. Kavárně Computerworldu zeptali našich hostů.
Byli jimi: Pavel Novák, ředitel odštěpného závodu služby profesionálních sítí
SPT TELECOM, Jiří Pinkas, ředitel divize informačních technologií společnosti
EuroTel, Václav Špáňa, manažer informačních technologií společnosti RadioMobil,
Petr Klauda, ředitel společnosti Siemens komunikační systémy, Ivan Nedvídek,
ředitel pro obchod a marketing společnosti Radiokontakt OPERATOR, Václav Mach,
marketingový ředitel společnosti Aliatel a Michael Hartman, obchodní a
marketingový ředitel společnosti EUnet.
CW: Položme si na úvod takovou dvouotázku. V první části si zkusme představit,
co přinesou telekomunikace v příštích 5-10 letech. To je ta optimističtější
část. A ve druhé pesimističtější, se zamysleme nad tím, co bude pro určitou
část populace znamenat nemožnost přístupu k nejvyspělejším telekomunikačním
technologiím.
Mach: Vzhledem k tomu, jak rychle a dynamicky se telekomunikace vyvíjejí, je
nepopiratelným faktem, že v příštích několika letech budou zasahovat i do těch
odvětví života, kam by je mnozí z nás neradi pouštěli. Pokud jde o komunikace,
bude nezbytné v budoucnu oddělit osobní a obchodní život, a každý si bude muset
pro sebe vyřešit otázku, jakým způsobem, o čem, s kým a kdy komunikovat.
Nedvídek: Já s vámi v zásadě souhlasím, ale i trochu nesouhlasím. Už od
poloviny 80. let se projevují tendence striktně oddělovat byznys od soukromí.
Když se budeme bavit o top managementu v první nebo druhé linii, zjistíme, že
tito lidé, ačkoliv jsou vlastně "v byznysu" 24 hodin denně, si na druhé straně
velmi chrání své soukromí. Nejen z důvodů zdravotních, ale i se zřetelem k
rozvoji firmy. Jinak by nevydrželi ani oni, ani firma.
Pokud jde o to, co očekáváme v nejbližších 5, 10 letech, je nutno odpověď
uvážit z hlediska ČR a z hlediska nejvyspělejšího světa. Zatímco u nás jsou pro
něko-ho ještě nedostupné dva dráty do bytu, obyčejná telefonní stanice, ve
vyspělých zemích je naprosto běžnou záležitostí ISDN. Takže pro nejbližší
budoucnost u nás vidím prioritu v rychlém rozvoji pevné sítě. A pak teprve
orienta-ci na nejprogresivnější systémy. Mobilní komunikace je podle mého
názoru záležitostí příštích 20 let a pak doufám nastane její útlum. Vyspělý
svět si nebude moci dovolit tento systém rozvoje obchodu a výroby. Bude se
muset orientovat na úspory energie, bude nutné všestranně omezit spotřebu a
nebude možné obchodně cestovat v takovém měřítku jako dosud. Díky rozvoji IT se
budeme moci v daleko větší míře věnovat práci doma. První zárodky informačních
technologií, které vás zbavují nutnosti fyzické přítomnosti na pracovišti, už
tady jsou a Internet je jednou z nich.
Špáňa: Když tady padla zmínka o míře naší vyspělosti pokud jde o telekomunikace
rozdělil bych odpověď na dvě části. Pokud jde o mobilní komunikace, tam
představujeme světovou špičku, neboť jsou zde na trh uváděny technologie, které
nemají ani v západních zemích. To ovšem souvisí právě s tím, že tady nejsou na
dostatečné úrovni fixní sítě, proto ten boom mobilních komunikací. A myslím si,
že tento boom bude pokračovat i v příštích letech. Ve všech telekomunikačních
časopisech se mluví o 3. generaci mobilních služeb, která stírá rozdíly mezi
komunikací přes pevný drát a přes mobil. Uživatel má jedno číslo, kam se mu
směrují všechny hovory, může si určit, kdy chce mluvit a kdy ne, kdy si nastaví
hlasovou schránku, aby si tak chránil své soukromí. Takže já vidím budoucnost v
mobilní komunikaci.
Novák: Budu mluvit jen o České republice. Vidím tady tyto základní trendy:
velký objem investic bude směřovat do oblasti mobilních komunikací. Dále
vyvstane nezbytnost naučit se zacházet s dostupnými informacemi, protože to je
něco, co tady ještě neumíme. A konečně, jak již bylo řečeno, manažeři si budou
stále více chránit soukromí ve prospěch osobního volna.
Pinkas: Já bych dodal, že lze očekávat nejen rozvoj samotné mobilní komunikace,
ale i konvergenci služeb pevných a mobilních sítí, kdy se budou tyto služby
vzájemně doplňovat při zachování transparentnosti z pohledu uživatele. To
souvisí samozřejmě s pružnou tarifikací, s možností poskytovat služby s
přidanou hodnotou jako Close User Group (uzavřené uživatelské skupiny) s
lokálními tarify a další služby.
Hartman: Vrátím se k původní otázce. Myslím, že hlavním trendem v horizontu
5-10 let bude růst kapacity, která bude dostupná pro telekomunikace. Tím se
odstartují ty trendy, o kterých mluvili už moji předchůdci v diskusi. Ve
výpočetní technice znamenal vzrůst výpočetní síly start nových tendencí,
možnost zpracování daleko složitějších informací, jako obrázků multimediálních
dat a také možnost daleko rafinovanějšího přístupu k databázím. V
telekomunikacích se začne smazávat atribut vzdálenosti a to, co dnes dokážeme
dělat lokálně, budeme dělat distribuovaně. Komunikační prostředky a počítače se
budou ještě více sbližovat a výsledkem bude exponenciální růst poptávky po
datových službách. Data jsou podstatou všeho, co děláme, teprve nad nimi pak
sto-jí další služby: hlasové, faxové, mobilní, vyhledávací... Ale základem jsou
data. V příštích deseti letech se proto budou cizelovat technologie přenosu
těchto dat na dálku mobilním uživatelům. A pokud jde o vztah my a svět,
klíčovou otázkou je, zda se pozemní komunikace dostanou na úroveň mobilních.
Klauda: To, co jsme slyšeli, je nepochybně pravda. Já bych se na věc podíval z
jiného úhlu. Člověku je vlastní komunikace a pohyb a dnešní informační
technologie toto povyšují na druhou. Nicméně, když se podíváme do statistické
ročenky OSN za rok 1997, zjistíme, že 50 % světové populace nedrželo v ruce ani
ten nejobyčejnější telefon. Ty rozdíly jsou propastné. A obávám se, že v
globálním měřítku by to mohly být právě tyto moderní technologie, které budou
ještě více vrážet klín mezi země vyspělé a ty druhé. Jedna věc jsou navíc
technologie a další pak způsob jejich používání, filosofie společenského bytí
dané komunity. Tam vznikají rozdíly mezi vyspělými zeměmi a třetím světem.
Novák: Ti, kteří nebudou mít přístup k telekomunikacím a tedy k informacím,
budou muset vynakládat nesrovnatelně větší úsilí, nesrovnatelně větší energii,
aby dosáhli stejného cíle, než ti, kteří přístup k informacím mají. Další
otázkou ovšem je, jestli chtějí tohoto cíle dosáhnout.
Hartman. Ano, souhlasím. Rozdíl mezi těmi, kdo budou tyto technologie používat
a těmi, kdo je používat nebudou, se projevuje na poli byznysu. A úspěšnost
byznysu spočívá v rychlosti a pružnosti, tedy v těch vlastnostech, které
uživatel hledá u mobilních komunikací.
Na druhé straně si myslím, že člověk nežije jenom byznysem. V řadě kultur je ta
vrstva obyvatelstva, která se zabývá byznysem, jen jednou z mnoha. Pro lidi,
kteří nové telekomunikační technologie odmítnou a budou se věnovat oblastem ne
tak podřízeným podmínkám konkurence, pro ty se nic nezmění. Jejich život však
zkvalitní to, že se jejich země stane více konkurenceschopná, že státní orgány,
které mají komunikovat, opravdu komunikovat budou. Přístup ke státní správě pro
ně horší než dnes rozhodně nebude. A samozřejmě pro ty, kdo budou komunikovat
se státními orgány prostřednictvím Internetu, se věci výrazně zjednoduší.
Souhlasím plně s tím, že je potřeba řešit problémy prostředí a že jestliže dnes
přesouváme atomy místo bitů, děláme to zbytečně.
CW: Ona ta druhá část otázky nemusí být nutně pesimistická. Nebudou třeba ti,
které telekomunikační mánie nepostihne, svobodnější?
Hartman: Jistě, zažili jsme to všichni po revoluci. Ti, kteří se nepustili do
byznysu, jsou v jistém smyslu svobodnější.
Nedvídek: V jistém smyslu ano, ale na druhé straně jsou ti, kteří nemají
možnost využívat moderní komunikační technologie, hendikepováni, protože
životní standard lidí souvisí s byznysem. A stoupá jedině prostřednictvím
ekonomického růstu. Ten, kdo nemá přístup k IT, je ve světě byznysu ztracen.
Můj přítel má např. malou továrničku, své produkty dodává do Škodovky, snaží se
i exportovat. Najednou však zjistil, že je mu český trh brán výrobcem z Jižní
Koreje, který si přes Internet zjistil, že je tady poptávka po tomto zboží a
protože má nejen lepší IT, ale i výrobní technologie a levnější pracovní sílu,
postupně mého kamaráda z našeho trhu vytěsňuje...
Mach: Tady je na místě říci, že by bylo velmi nebezpečné, kdyby u nás vznikla
část populace nebo firem, které by neměly možnost přístupu k telekomunikačním
službám. Ať už by byl tento stav dán špatným pokrytím, podmínkami nabízených
služeb, nebo třeba jejich cenou.
Klauda: Já jsem tady z diskutujících vlastně jediný zástupce dodavatelů a
výrobců. Naše společnost už má na tomto trhu nějaké zkušenosti a když jsme
začínali, zákazníci od nás očekávali jen prostou reprodukci těch zařízení,
která měli 20, 30 nebo i 50 let v užívání, pouze je chtěli povýšit na
nejnovější technologickou úroveň. Tento přístup se dramaticky změnil v
posledních 2 letech. Naši klienti po nás dnes chtějí to, co známe ze Západu
chtějí řešení, které by zlepšilo jejich konkurenceschopnost.
CW: Blíží se doba, kdy konkurence vstoupí i do oblasti pevných sítí. Co přinese
dobrého, co špatného? Neboli, je konkurence opravdu univerzálním řešením všech
problémů?
Nedvídek: Já si dovolím otázku modifikovat. Zkusme se zamyslet nad tím, jak
bude vypadat telekomunikační trh v integrující se Evropě, která se stává,
doufejme, že nikoliv přímo unitár-ním státem, ale pokud jde o organizační
strukturu, konkurentem USA. Kolik velkých operátorů v této Evropě zůstane?
Nejde o jména, jde o vlastnictví, o vliv. Osobně jsem přesvědčen, že těch
velkých operátorů nebude víc než pět, šest. Konkurence tak, jak si ji spousta
lidí pro roce 1990 představovala, je nemyslitelná. Nemůžeme očekávat, že do
toho budou moci mluvit jednotliví krajští operátoři. Spíš půjde o to, kdo bude
konečným vlastníkem SPT TELECOM a kdo bude vlastníkem dalšího, konkurenčního
subjektu. Nemyslím si, že by v České republice mohli působit 2 národní
operátoři, nebo 3 nadnárodní subjekty. Problémy, které vyplývají ze současného
monopolního postavení SPT TELECOM a které dopadají na konečného uživatele, mají
kořeny úplně jinde, zdaleka nejen v monopolním postavení. Řada věcí se dá řešit
i v situaci monopolního operátora, ovšem za předpokladu příslušné regulace.
Jsem dosti zásadně proti regulaci, ovšem v monopolu je nutná. Přičemž nejde jen
o ceny, ale o celkový přístup. Jestliže se třetina zaměstnanců SPT TELECOM
chová tak, jak byla zvyklá před 10 lety, je těžké něco podnikat. Osobně si
nemyslím, že pouhá konkurence přinese větší kvalitu.
Novák: Budu reagovat na poslední část odpovědi pana Nedvídka. Všechno skutečně
stojí na lidech. A teď si představte, že sem vstupuje konkurence. Ta ale přece
taky potřebuje lidi. A kde je vezme? Nejspíš zase tytéž, nebo jim podobné z SPT
TELECOM. Nejdříve si musíme ujasnit, co konkurence znamená, změnit celý styl
řízení a i tak si myslím, že konkurence není samospasitelná.
Nedvídek: Já bych považoval za ideální, kdyby tady byla společnost patřící
nadnárodnímu koncernu X a společnost patřící nadnárodnímu koncernu Y. Pak dojde
ke zvýšení kvality služeb i k onomu vytouženému zlepšení cenové politiky.
Hartman: Já zastupuji Internet, který se přímo z konkurenčního prostředí
narodil a jsem zcela jednoznačně pro konkurenci. Jednou ze zemí, kde výsledkem
konkurence nebylo pohlcení trhu nadnárodními subjekty, ale naopak obrovský
rozvoj místního trhu, je Finsko. Je to země s největší penetrací Internetu, s
největší penetrací mobilních telefonů, s nejvyspělejším telekomunikačním
průmyslem. Konkurence se tady rodila z existence řady drobných segmentů.
My potřebujeme, aby naše země byla z obchodního hlediska konkurenceschopná. Z
pozice Internetu vidíme, že požadavky na kapacitu datového přenosu se meziročně
zečtyřnásobují a to jsou čísla, se kterými žádný Telecom v Evropě nepočítá.
Takže tady narážíme na velice striktní bariéry růstu. Nejdůležitější, co podle
mého názoru Internet přinesl, jsou standardy. Internet znamenal radikální
průnik standardů do komunikací. Ovšem v Evropě je dnes Internet výrazně bržděn
monopoly Telecomů.
Nedvídek: Ještě bych se vrátil k tomu Finsku. Musíme si uvědomit historický
rámec a kapitálové souvislosti. My se snažíme intenzivně rozvíjet
telekomunikace ve 2. polovině 90. let, kdežto Finsko formulovalo své
telekomunikace v konkurenčním regionálním a krajovém systému před několika
desítkami let, s výraznou podporou regionálních úřadů. Co nám dnes nejvíce
chybí, je kapitál. Ten tady prostě není. Můžete mít nejlepší nápady, nejlepší
know-how, nejlepší informace, pokud však nemáte investiční prostředky, je vám
to téměř k ničemu.
Mach: Pouze bych chtěl upozornit, abychom nepřeceňovali možnosti liberalizace.
Liberalizace je nezbytným předpokladem zvýšení podpory investic, ale bez
dostatečné legislativy ochota liberalizovat sama o sobě nestačí. Ta je nutná
právě proto, aby stanovila jasná pravidla pro všechny hráče na telekomunikačním
trhu. Tak, aby v případě, že budou ochotni investovat, byly jejich investice
bezpečné. V současné době máme zastaralou legislativu, která nově nastupujícímu
alternativnímu telekomunikačnímu operátorovi v ČR tuto bezpečnost investic
nezaručuje.
Nedvídek: V tom s vámi souhlasím. Mně jde ovšem o pohotové kapitálové zdroje a
ty nejsou k dispozici. Pohotové, to znamená s možností získat peníze hned a za
rozumný úrok. Můžete si půjčit na 6 % na západ od našich hranic, ovšem s
rizikem, že dojde k pádu české koruny a pak už to není 6, ale 26 %. Nebo si
můžete půjčit u nás za 16-18 %, přičemž za dobrý zisk z telekomunikací se
považuje 10 %. To se nedá splácet.
CW: To znamená, že finanční prostředky musí být jiné než z finančních úvěrů v
českých bankách...
Nedvídek: Z toho vyplývá, že ten kapitál se nemůže narodit tady, musí přijít
zvenku.
Pinkas: Ještě ke konkurenci. Všichni víte, že naše firma prošla obdobím, kdy
byla monopolním operátorem na našem trhu. Dnes jsme v konkurenčním prostředí a
musím říci, že konkurence má jednoznačně pozitivní dopad, stimuluje rychlejší
růst, stlačuje ceny a urychluje hledání nových řešení. Na druhou stranu jsou
telekomunikace obor investičně velice náročný a každý investor chce mít určitou
záruku, že o prostředky, které vložil, nepřijde v důsledku nějakých nenadálých
událostí na bankovním trhu. Celé toto odvětví je svým způsobem strategické a to
znamená, že se trh rozhodně nemůže otevřít úplně každému, kdo požádá o globální
licenci, ať už v mobilní nebo v pevné komunikaci. Je to otázka vyváženosti,
nalezení vhodného optima.
Nedvídek: Vždycky se musí brát v úvahu velikost trhu. Je například směšná a
velmi primitivní úvaha, která se dnes prosazuje v Rusku: Dáme licenci všem,
kteří o ni požádají, ať se mezi sebou poperou a vyhrají ti nejsilnější. To je
nesmírně nebezpečný přístup, který v Evropě nemá obdoby.
Špáňa: Všichni jsme se shodli, že světový trh se rozdělí mezi pět, šest
globálních operátorů, tzn. mezi konzorcia. Když se, mimochodem, podíváme na
tabulky jejich vzájemných vztahů, je to někdy velice legrační, jak jsou všichni
propojeni... Zároveň jsme se shodli na tom, že konkurence je nesmírně
prospěšná. Podmínkou je, aby byla nastavena určitá pravidla, a to se děje
zpravidla tím, že udělení licence je provázeno určitými právy a určitými
podmínkami. Potom okamžitě vzniká zájem ze strany globálních operátorů v dané
lokalitě investovat.
Hartman: Ještě na doplnění. Souhlasím s tím, že tady v Evropě bude působit asi
pět, někteří analytikové tvrdí, že maximálně pět, globálních operátorů. Kromě
toho se ovšem udrží někteří okrajoví hráči, kteří si najdou nějaké to speciální
okénko ve službách s přidanou hodnotou, což myslím bude dobře.
Klauda: Já bych chtěl jenom podotknout, že to, o čem se tady bavíme, ten
monopol, se týká základní hlasové služby. Je tady však ještě jeden aspekt, o
kterém už tady také padla zmínka a sice to, že je důležité, aby k
telekomunikačním službám měli přístup všichni a aby ta služba byla dostupná.
Noví hráči, kteří by chtěli vstoupit na český telekomunikační trh, se budou
samozřejmě snažit o maximální ziskovost a budou se tedy zaměřovat především na
tu zajímavou klientskou skupinu na firmy, na podnikatele atd. Cílovou skupinou
pro ně asi nebude "babička z Kotěhůlek". Dnes v SPT TELECOM dochází ke
křížovému financování, kdy jsou z vyšších sazeb, které platíme za meziměstské a
mezinárodní spojení, dotovány nízké lokální tarify. Odborníci z telekomunikačně
vyspělých zemí, jako jsou USA nebo Velká Británie, vám potvrdí, že tam existují
desítky operátorů pro distance call a ti všichni bojují o tu zmíněnou "babičku
z Kotěhůlek". Ovšem pokud jde o lokální operátory, na které je konečný uživatel
přímo fyzicky napojen, ten je vždycky jenom jeden a všichni na něj nadávají.
Takže distance call operátora můžete měnit každých 14 dní a spousta lidí to i
dělá, ale v té základní, lokální službě, tam výběr neexistuje.
Mach: Shodneme se, že liberalizace v telekomunikacích je potřeba a zároveň je
nutná existence regulačního orgánu schopného uhlídat pravidla hry. K 1. lednu
tohoto roku došlo k liberalizování v rámci jednotlivých států Evropské unie a
Česká republika se zavázala, že do konce roku 2000 splní podmínky liberalizace
v oblasti telekomunikace, nutné pro vstup do EU. Já se ale obávám, že postup
prací na přípravě telekomunikačního zákona není uspokojivý. V návrzích zákona,
které jsem měl zatím k dispozici, postrádám některé základní věci. Např. je to
podrobné a jasné vyřešení podmínek univerzality služeb, který operátor a za
jakých podmínek bude garantovat určitou minimální sadu telekomunikačních
služeb, které budou dostupné i v těch Kotěhůlkách. Jak a za jakých podmínek
budou řešeny propojovací dohody mezi jednotlivými telekomunikačními
operátory... Každý operátor, který bude chtít vstoupit na tento trh, musí
masivně investovat a to podstatně dříve než počátkem roku 2000, kdy je
očekávána možnost získání potřebných licencí. Proto vidím přípravu nového
telekomunikačního zákona pro tento rok jako nejvyšší prioritu.
Hartman: Dvě poznámky. Jednak tzv. křížové financování, které bývá pokládáno za
nutné zlo podívejme se na zkušenosti z finského trhu. Tam křížové financování
neexistuje a přitom je to země velice řídce osídlená a dalo by se říci, že
podmínky k dosažení babičky v Kotěhůlkách jsou tam úplně nejhorší. A druhá
poznámka se týká regulačního orgánu a jeho úlohy, která bude nesmírně složitá.
Jeden příklad, o kterém se diskutuje v rámci Evropské unie: Komu patří lokální
smyčka, která byla v evropských zemích vybudována buď křížovým financováním,
nebo v podstatě z daní obyvatel, kdy si vláda stanoví jako svůj cíl
telefonizaci a alokuje na tento účel určité prostředky. V USA je to jiné, tam
lokální operátor tu smyčku sám vybudoval, je to jeho majetek. Ovšem v Evropě
vyvstává otázka, zda má lokální linku dostat ten, kdo ji vybudoval, ovšem ze
státních prostředků, nebo je linka vlastnictvím státu a ten má povinnost ji
nějakým způsobem nabídnout všem ostatním operátorům.
Mach: To je pravda, ale místní smyčka je bohužel u SPT TELECOM tou
nejporuchovější částí sítě. Naštěstí se za posledních pár let objevily na trhu
nové možnosti budování nezávislých přístupových sítí, např. technologie WLL
digitální bezdrátové místní smyčky, možnost využití rozvodných energetických
sítí a rozvodů kabelové televize, nové technologie xDSL přes měděné vedení,
takže konkurenti dominantního operátora nejsou závislí jen na jeho přístupové
síti.
Hartman: Souhlasím. Otázkou ovšem je, že když si vyčíslíme prostředky
investované do toho dvoudrátu, tak je pořád legitimní diskutovat o tom, komu
vlastně patří. V Evropě se hovoří o kolotaci.
CW: Posuňme se kousek dál, i když to pořád souvisí s předchozí otázkou. V
mobilních komunikacích je zřejmé, že tady jsou dva konkurenční operátoři, kteří
si jdou po krku a my v důsledku toho máme velmi příznivé ceny, nejnižší v
Evropě. Co bude pro ceny znamenat demonopolizace?
Nedvídek: To je otázka strategických cílů. Když budu mít neomezené zdroje a
řeknu si, že odstavím Coca-Colu, tak se mi to může podařit. Bude-li to mým
strategickým cílem. Všecko to je otázka zdrojů a formulování cílů. Když mezi
svými přáteli po světě řeknu, že u nás se poskytuje za 13 dolarů měsíčně
poměrně kvalitní celulární služba včetně 50 minut hovoru zdarma a se silně
subvencovaným telefonním přístrojem, nevěří mi. Je to věc marketingové
strategie a formulování cílů a souvisí to se subvencováním a křížovým
financováním. To je třeba ve zmiňovaném Finsku zakázané. Tam nekoupíte
subvencovaný handset za pár korun. Tady se zvolila strategie minimálních cen,
minimálního, možná vůbec žádného zisku, ale s nadějí na dobrou pozici na trhu.
Když si EuroTel půjčí 400 milionů dolarů, tak člověka napadne, na co je
potřebuje infrastruktura z 85 % postavená, pokrytí také 85 %, takže na co?
RadioMobil si půjčuje 200 milionů DM a zase: skvělá infrastruktura, dobře
řízená firma... Z toho je vidět, jak jsou tyto projekty náročné a aniž bych
chtěl spekulovat, jaké cíle tady jsou, odráží to image, jaký tyto služby mají.
Banky jim rády půjčí, i když není naděje, že se peníze rychle vrátí. Firmy v
tomto oboru mají tak silné postavení na trhu, že pro banku je konečné riziko
ztráty nepodstatné.
Pinkas: K otázce investic do rozvoje mobilních sítí: Tyto investice nejsou
zdaleka diktovány pouze pokrytím, ale zejména kapacitou sítí. To znamená
množstvím zákazníků, kteří chtějí síť v daném místě používat, kvalitou sítě,
která se projevuje jako kvalita hlasového přenosu, počet přerušených hovorů či
úroveň pokrytí uvnitř budov. Dalším faktorem, který ovlivňuje kapacitu sítí, je
rozšřiřování funkčnosti mobilních sítí, zavádění dalších služeb či zrychlování
datových přenosů.
CW: Ve vztahu k Internetu tady máme časový tarif. Ať mi můj provider nabídne
cokoliv, dokud tu bude časový tarif, nebudu se dívat na televizi, nebo
poslouchat rádio na Internetu.
Hartman: Otázka časového tarifu souvisí s tím, co už bylo řečeno s růstem
požadavků na data. V daný moment pro providera Internetu představují 70 %
nákladů náklady na telekomunikace, tedy na dostatečné přenosové pásmo. A jenom
špatná firma by se nesnažila tyto náklady férově rozkládat, zvlášť pokud jí jde
o kvalitu. A dostatek rozumně postaveného bandwidthu je v tuto chvíli v
nedohlednu, dokonce nad sebou máme stropy, přes které dnes nejde jít. Nemyslím,
že by kapacita vůbec nebyla. Satelitně si ji samozřejmě objednat můžu, ale
nikoliv v rozumné kvalitě. Satelit není rozumná kvalita a za rozumnou cenu si
ji v tuto chvíli koupit nemůžu, tam je jasná bariéra. A tím je dán fakt
časového tarifu. Věřím, že do 5-10 let se díky rozvoji technologií dostaneme do
stavu, kdy budeme disponovat bandwidthem takovým, aby náklady na telekomunikace
představovaly pro providera Internetu jen 20 %. Náš americký partner Quest v
současnosti už buduje 2Tb síť a díky tomu tyto tarify odstraňuje. Kapacita už
je tak velká, že přenese kompletní mezinárodní provoz do celých USA. Vždycky
záleží na momentální situaci, kolik ta která komodita stojí konkrétního
poskytovatele.
Novák: Původní otázka zněla, zda liberalizace, konkurence v telekomunikacích
přinese nějaké dopady na ceny. Odpovídám, že si myslím, že ano. Projeví se
samozřejmě propadem cen. O kolik, to nikdo z nás tady není schopen říci. Závisí
to na spoustě dalších věcí. Pokud jde o Internet: vytvořme v této republice
regulační, právní rámec tak, aby byl skutečně pro všechny stejný. A ještě k
telekomunikačnímu zákonu. Myslíte si, že SPT TELECOM brzdí projednávání zákonů?
Že vytváří lobby, které by oddalovalo přijetí zákona? Vždyť i pro nás je tento
zákon podstatný.
Špáňa: Já si myslím, že SPT TELECOM při přípravě nového telekomunikačního
zákona odvedl pořádný kus práce. Na přípravném znění zákona se shodli jak
zástupci SPT, tak představitelé alternativních provozovatelů a všichni tuto
verzi podpořili. Problém byl, když se tento zákon dostal do sněmovny. Byl to
právě SPT TELECOM, kdo poté vznášel připomínky, které nebyly vzneseny předtím.
Bohužel, sněmovna teď končí a nový zákon se připravuje jiným způsobem, formou
vládního návrhu a bude zase nějakou dobu trvat, než se v nové sněmovně dostane
zpátky k projednání.
Hartman: Co se určitě s liberalizací zlepší, je poměr cena-výkon. Kvalita,
kterou za cenu dostaneme. Cena se rozhodně nezmění. Vezměme třeba trh s byty:
nikdo neočekává, že zavedením liberalizace trhu s byty, deregulací nájemného,
bude bydlení levnější. Regulace garantuje nižší cenu, ale kvalita je horší, než
odpovídá i té nízké ceně.
Nedvídek: V globále se ceny příliš nezmění, ale budou transparentnější a měly
by lépe vyjadřovat nákladovost té které telekomunikační služby. Určitě se zvýší
kvalita služeb, kvalita jednání úředníků nejen ke koncovému uživateli, ale i ke
klientovi k velkým odběratelům.
CW: Přejděme k dalšímu velkému tématu a tím je Internet. Nejdřív taková naivní
otázka pro pana Nováka: existují-li telefonní čísla typu 0609, která
neposkytují vždy jen erotickou útěchu, ale i nákupy, loterie atp. a cena hovoru
je tam zhruba 40 Kč za minutu, nebylo by možné zřídit čísla, řekněme 0608, na
kterých by se nabízelo výhradně připojení k Internetu? Nejen SPT, ale všem
providerům za rovných podmínek?
Novák: Na této myšlence se pracuje, ale v danou chvíli bych o tom nechtěl
hovořit. Jediné, co mohu říci je, že SPT TELECOM chce hrát důstojnou roli v
oblasti Internetu. Můžeme se k tomu vrátit třeba v příští Kavárně...
Nedvídek: Jenom poznámka. Služby na lince 0609 mají určitou rizikovost výběru v
důsledku někdy značných protelefonovaných výdajů. Když nějaký důchodce nemá
večer ve vrátnici co dělat a vedení zapomene zablokovat 0609, tak pak na
erotických službách protelefonuje 160 000 měsíčně, no a firma to pak Telecomu
nezaplatí. Ale jsou služby, jako je právě poskytování připojení k Internetu, a
tam by se měla respektovat skutečná cena přenosu, plus řekněme těch 16,5 %
zisku, které vykazuje SPT TELECOM. Myslím si ovšem, že pro profesionály je
daleko lepší pevná pronajatá linka a dohodnutá smluvní cena s providerem, číslo
0608 by bylo dobrým řešením pro soukromé osoby v domácnostech.
CW: Jak může Internet konkurovat hlasové službě?
Novák: Může, ale otázka zní: kvalita. Poměr kvality a ceny. V tomto období je
sice přenos po Internetu výrazně levnější, ale také výrazně horší.
Hartman: Já bych se upnul k tomu dlouhodobému horizontu Z krátkodobého hlediska
je pravda vše, co tady bylo řečeno o přenosu hlasu po IP. To, co vidíme jako
obecný trend, je velmi rychlý boom datových služeb a naopak relativně pomalý
růst služeb hlasových. Ukazuje se, že velmi brzy se bude trh ubírat cestou
přenášení dat. Vidíme to i v jiných oblastech, jako je třeba záznam zvuku, tam
se rovněž přechází na digitální nosiče. Stejná cesta čeká i ostatní média.
Všechno se prostě slévá do dat. My už dnes umíme data masivně zpracovávat a
možná, že v úběžníku těch pěti let dojde k tomu, že vše bude probíhat jakoby IP
nebo skrz nějaké datové služby. Hlasová služba bude jen jednou z možností, jak
tu síť využijete a proto si myslím, že konkurence, i když je dnes v zárodku, je
velice silná a svým způsobem pro SPT TELECOM i velice nebezpečná. Stejně jako
je propastný rozdíl mezi analogovou technologií pro zpracování zvuku a CD
technologií, která pro analogovou znamená smrt, platí totéž i pro
telekomunikace. Sítě, které jsou už od počátku budovány pro přenos dat, mají
výrazný funkční náskok vůči tzv. legacy, tedy něčemu, co je tady už dlouho.
Většina operátorů u nás dnes provozuje zařízení vystavěná na hlasovém přenosu a
je nesmírně těžké udělat to opačně, tedy prostřednictvím hlasového přenosu
začít budovat datové služby.
CW: Jako houby po dešti se na hamburském CeBITu vyhrnuly nejrůznější
call-backo-vé služby pro GSM, protože v GSM jsou jak známo mezinárodní tarify
patřičně osolené. Myslíte, že long distance operátoři karetních či
call-backových typů mají šanci zamíchat s trhem?
Mach: Souvisí to s už diskutovanou záležitostí a tou je křížové financování,
které v současnosti u SPT TELECOM panuje mezi mezinárodními, meziměstskými a
místními službami. Ty služby, které mají vyšší přidanou hodnotu, tedy ty
mezinárodní, jsou ziskovější. V momentě, kdy se tato vysoká marže sníží a
naopak se mírně zvýší cena za místní hovory, tak v ten moment odumřou i
operátoři poskytující call-backové služby. Po roce 2000 lze očekávat kompletní
ukončení poskytování těchto služeb.
Klauda: Přesně tak. To, co v danou chvíli long distance operátoři provádějí,
není nic jiného než cherry picking, tedy vyzobávání třešniček na dortu.
Soustřeďují se jen na tu vysoce lukrativní část služby a využívají toho, že
ceny zatím nejsou docela narovnané.
Mach: Nevýhodné na tom je, že podívám-li se na to z pohledu státní ekonomiky,
odcházejí odsud tržby bez jakéhokoliv zdanění do zahraničí. Díky špatně pojaté
liberalizaci tak stát přichází o nemalé prostředky.
CW: Možná bychom teď mohli přejít k technologiím a říci si, co můžeme očekávat
od těch stávajících a co od těch budoucích. Co říkáte třeba názoru, že ISDN
nemá v naší zemi příliš šance, že mnohem perspektivnější je xDSL?
Hartman: Úplně úvodem bych chtěl říci, že se snažíme být nezávislí na tom, jaké
technologie se obecně používají a naše pozice na trhu je výsledkem toho, že
vždy používáme ty technologie, které jsou nejefektivnější a poskytují nejvyšší
kvalitu. Ten názor na ISDN jsem slyšel a myslím, že existuje řada argumentů,
které jej podporují, v tuto chvíli to však nejsem s to zodpovědně posoudit.
Technologie xDSL jsou pro nás nesmírně zajímavé, protože nabízejí velice
zajímavý poměr cena--výkon. Trošku problém je to, o čem jsme mluvili v
souvislosti s liberalizací a to je sporná otázka lokální smyčky. V současnosti
řada evropských Telecomů pracuje na tom, aby s nástupem xDSL nebylo možné tuto
lokální smyčku prodávat a pokud se v EU podaří prosadit, aby lokální smyčka
tam, kde to má smysl, byla poskytována komukoli, pak mají samozřejmě
perspektivu právě ty technologie, které umožňují maximální využití této smyčky.
Do té doby je to s větším či menším rizikem, ale řekl bych, že spíše s větším.
Klauda: Co se týče ISDN versus xDSL... myslím, že tyto technologie budou ještě
dlouho žít vedle sebe. Je to vždycky otázka cenové dostupnosti. ISDN je dnes už
relativně cenově přístupná, (myslím tím technologii, nikoliv cenu služby), je
mnohamilionkrát ověřená, nasazená v praxi a její morální životnost podle mého
názoru sahá hluboko za rok 2000. Přenosová rychlost 2 x 64 KB bude pro mnoho
uživatelů ještě v roce 2005 víc než dostatečná. Stejně jako ještě dlouho budeme
mít uživatele analogových telefonů, budeme ještě dlouho mít uživatele ISDN. A v
roce 2005 se budeme třeba bavit o tom, není-li technologie xDSL zastaralá.
CW: A co se dá čekat v oblasti mobilní komunikace? Teď přichází zrychlení
přenosu dat z 6,6 na 19,2 KB/s...
Špáňa: Dochází-li k překotnému vývoji v pozemních komunikacích, pak v mobilních
je ten vývoj ještě krkolomnější. Každého půl roku se objevuje na trhu nová
technologie. Na letošním světovém kongresu GSM v Cannes padla následující
informace: 38 % zákazníků by chtělo datovou komunikaci, a jenom 2 % ji
využívají. Největší bariérou je rychlost, i když na druhou stranu kvalita 9,6
digitální komunikace je dost vysoká a před 5 lety bychom skákali radostí,
kdybychom něco podobného měli.
Pinkas: Skutečně největším limitem je dnes rychlost datového přenosu, neboli
šířka kanálu. Pokud jde o technologický vývoj, je tam několik trendů. Jednak
tzv. HSCSD High Speed Circuit Switched Data (Systém s rychlým přepínáním
okruhů), což znamená spojování jednotlivých 9,6 kanálů, jejich upgrade na 14,4
a posléze používání jejich násobků za cenu omezení průchodnosti sítě. To je
nejjednodušší cesta, která nevyžaduje příliš velké náklady a umožňuje použití
stávajících technologií, které jsou v síti již převážně použité. Vyšší stupeň
představuje už ne přepínání okruhů, ale systém založený na přepínání paketů,
GPRS General Packet Radio Service. To ovšem znamená daleko větší investice do
stávající struktury, protože se musí modifikovat rádiové rozhraní, musí se
vybudovat systémy pro přístupy koncového terminálu k síti, musí se modifikovat
vlastnosti terminálů. Náklady jsou tedy vyšší, ale dosáhne se i vyšší rychlosti
(až 115 kbit/sec). A konečně je to trend, který představuje systematická práce
na něčem, čemu se říká UMTS tedy Universální Mobilní Telefonní Systém, nebo
také 3. generace mobilních telefonů. Úplně přes-ně UMTS/IMT 2000 Universal
Mobile Telecommunications Systems/Internationale Mobile Telecomuniacations
2000. Tento systém používá základní technická řešení, ovšem implementovaná na
vyšší úrovni. Otázkou ovšem jsou investice, tedy zda se podaří vytvořit
technologickou platformu takovou, aby nebylo nutné všechno staré zahodit a
reinvestovat do všeho včetně terminálů. Mluví se o časových horizontech v
rozmezí let 2002-2003.
CW: Když je řeč o uživatelích, kteří chtějí využívat datovou komunikaci, máte
na mysli užívání prostřednictvím telefonu ve spojení s počítačem, nebo jen
mobilní přístroj?
Nedvídek: Zase je to otázka strategických cílů. Koho chci oslovit a koho
pokládám za hlavní segmenty svého podnikání. Zatím mě datová komunikace
prostřednictvím GSM neuspokojuje, ovšem se zvyšováním přenosové rychlosti a
kapacity GSM se to samozřejmě změní. Nicméně já stále vidím jako hlavní využití
GSM levný hlasový prostředek pro masového uživatele. Pokud bych nutně
potřeboval mobilní kancelář, dal bych přednost mobitexu. A v našich podmínkách,
kde stále přetrvávají problémy s kapacitou sítí, omezit účastníky tím, že někdo
začne v určitých místech využívat vysoce kapacitní datové spoje, by myslím bylo
nepříjemné a neprozíravé.
Klauda: Opravdu je důležité, komu bude ta služba, mám na myslí 3. generaci
mobilních telefonů UMTS, určena. Pro mě je zde ještě jeden podstatný aspekt, a
to, že by se tentokrát, pokud se nic nepřihodí, mohlo jednat o opravdu
univerzální celosvětový systém. O takovou obdobu Internetu v oblasti mobilních
komunikací. Začátkem letošního roku se totiž dokázaly shodnout 2 zájmové
lobbystické skupiny provozovatelů a výrobců s nimi spojených, na jednom
standardu. Dá se tedy očekávat, že někdy v roce 2002-2003 přijdou do provozu
sítě, které umožní skutečně globální komunikaci v jediném standardu. Velmi
podstatné je také to, že tam bude možnost 2MB připojení, což je naprosto
dokonalé pro takové záležitosti, jako jsou videokonference.
Pinkas: Fakt je, že se jedná o jeden z největších pokroků dosažených v tomto
směru. Jde zatím o první krok, o standardizaci přenosového (rádiového)
rozhraní, který tvoří základ celého systému UMTS. Ještě tam nejsou řešeny
otázky jednotlivých terminálů, bezpečnosti přístupů atp. To budou navazující
kroky.
Hartman: Ten konsenzus v oblasti kompatibility je nesmírně důležitý. Vzpomeňme
si, co jsme si před lety prožili se třemi technologiemi v oblasti videozáznamu,
nebo co dnes prožíváme v oblasti mobilních telekomunikací. My samozřejmě vývoj
v této oblasti se zájmem sledujeme. Z pohledu Internetu, který je o přenosu
dat, platí v první řadě zákon 400 procentního růstu bandwidthu, ovšem tento
růst není bohužel generován tím, že by se ta samá jednoduchá služba používala
vícekrát, ale tím, že se objevují nové vrstvy používání a ty se staví nad
klasické služby do jakéhosi formátu sendviče. A třeba právě těch 38 %
uživatelů, kteří by chtěli používat datovou komunikaci, ve srovnání se 2 %,
kteří ji skutečně používají, svědčí o určité frustraci zákazníků z toho, že
nemohou využít celou škálu služeb.
Ten 400% růst bandwidthu si zdůvodňuji tím, že se objevují nové aplikace, které
generují větší požadavek na pásmo, a jakmile se objeví větší pásmo, startuje to
zase novou sérii aplikací.
Klauda: Mimochodem, co si myslíte, kdy začne být potřeba šířky pásma
saturována? Osobně si myslím, že 2MB pásmo už by mohlo být postačující.
Pinkas: Já si myslím, že bychom to měli posadit do reálného rámce. Je tady sice
otázka poptávky po vyšším spektru, ale je tady také zákazník. Kolik je ochoten
za rozšíření zaplatit. Na posledním kongresu GSM byl prezentován zajímavý
výzkum, ve kterém zaznělo, že 80 % zákazníků by chtělo mít datovou komunikaci
rychlejší, ovšem nikdo z nich nebyl ochoten za to zaplatit cenu o 10 % vyšší.
Jak rychle se budou nové věci implementovat, to vždycky záleží na poptávce
trhu, na ochotě zákazníků zaplatit za vývoj té služby.
Nedvídek: Asi pravděpodobně existuje určitý trh, kde tyto potřeby jsou. Jsou to
lidé, kteří neustále cestují a provozují svůj byznys nikoliv ve své kanceláři.
Těch je ovšem ani ne procento. Já osobně nemám a nebudu mít na obchodních
cestách potřebu 2MB komunikace. Takže technický pokrok, ty nejsofistikovanější
směry v technice jsou nesmírně zajímavé, velmi hezky se o nich povídá, ale pak
je tady na jedné straně byznys a na druhé straně praktické využití.
Pinkas: Musíme ovšem brát v úvahu, a to je stejné ve výpočetní technice jako v
komunikacích, že ceny nových produktů klesají.
Nedvídek: Víte, kde to všechno má limit? V cenách za materiál, za zdroje. Čili
ty technologie nemohou donekonečna snižovat ceny. Limit je dán cenou, za jakou
jsem schopen pořídit základní materiály a komponenty.
Hartman: Myslím, že hranice, kde se zastaví požadavky na šířku pásma jsou buď
přirozené, nebo umělé, dané technologiemi. Ty první jsou asi nekonečné. Pokud
bychom mohli donekonečna beztrestně spotřebovávat větší pásmo, tak to uděláme.
Prostě ten svět rozložíme na bity a budeme si ho vyměňovat.
Ta hranice bude jednoznačně umělá. Motorem rozvoje telekomunikací byl rozvoj
IT. A IT se zase rozvinuly proto, že se objevila technologie, která tento
rozvoj umožnila za relativně velmi nízkou cenu. Takže si to každý koupil. Nejde
o to, že bychom nutně potřebovali IT za jakoukoli cenu, potřebujeme IT za
rozumnou cenu. A pokud jde o telekomunikace, myslím, že se rozvoj zastaví na
úrovni toho, co dnes konzumuje rozumné IT, kde je vzhledem ke sběrnici jakási
hranice, která se pohybuje kolem stovek MB. A telekomunikace nepůjdou dál,
myslím, že skončíme někde mezi 2 a 100 MB.
Klauda: Já mám na závěr tip. Co kdybychom se sešli za 5 let, v roce 2003 a
poslechli si záznam naší dnešní debaty. Třeba posuneme limity o něco dál a
třeba se od plic zasmějeme.
CW: Děkujeme vám všem za diskusi.
8 1760 / jaf









Komentáře
K tomuto článku není připojena žádná diskuze, nebo byla zakázána.