Telekomunikační monopol lze rozbít okamžitě, ale...

Ani tomu nemohu uvěřit, ale uplynula již hezká řádka měsíců od doby, kdy jsem naposledy "zpovídal" vrchního ředite...


Ani tomu nemohu uvěřit, ale uplynula již hezká řádka měsíců od doby, kdy jsem
naposledy "zpovídal" vrchního ředitele Českého telekomunikačního úřadu Ing.
Davida Stádníka. Tenkrát jsem byl zvědav na chystanou fúzi mezi datovou divizí
společnosti EuroTel a společností SPT TELECOM, která se připravovala k podpisu
na červen 1995. Na závěr rozhovoru mi tehdy vrchní ředitel řekl: ...v souladu s
Evropskou unií chceme, aby ve všech službách, které jsou v oblasti
telekomunikací známé a ve kterých není nějaké zásadní technické omezení, měly
všechny subjekty, jež požádají o příslušné povolení, možnost ho dostat.
Sledujeme tím urychlený vznik konkurence v jednotlivých telekomunikačních
službách. Po téměř třech letech v předvečer konference o Internetu ve státní
správě a samosprávě, která se uskutečnila 17. března v pražském kulturním domě
Eden jsem se zeptal:
Blíží se rok 2000 a s ním i slibovaný konec monopolu SPT TELECOM. Jsme na to
připraveni?
Otázka je jednoduchá, odpověď složitá. Pro uživatele by bylo samozřejmě
nejlepší, kdyby monopoly neexistovaly. Aby si každý mohl vybrat (pokud trh bude
spolehlivě působit) přívětivého dodavatele a aby ceny za poskytované služby
byly co nejnižší. Tyto předpoklady lze velice dobře uplatňovat na běžný způsob
života, kdy si každý může prakticky kdekoliv otevřít obchod či postavit pekárnu
a to i tam, kde již podobné podniky existují. U síťových monopolů však existuje
problém, jak a kde co nového postavit, jestliže nechceme, aby vedle sebe ležely
dvoje či troje stejné "koleje" v podobě položených sítí. Stejně tak asi není
žádoucí, aby v každé domácnosti bylo za dveřmi patnáct zásuvek pro patřičná
připojení. Přitom právě tyto problémy je v souvislosti s demonopolizací třeba
vyřešit. Přes uvedené problémy lze v některých částech sektoru telekomunikací
konkurenci připustit poměrně rychle a ve velkém rozsahu, někde rovněž
urychleně, ale v omezeném rozsahu, jinde se však bez zásadních rozhodnutí nedá
(zatím!) připustit.
Můžete být v této specifikaci konkrétnější?
První případ charakterizuje klasické otevření trhu koncových zařízení, kde si
dnes každý může vybrat z obrovského množství nabídek telefonů, modemů, faxů
apod., bez ohledu na to, odkud pochází. Musí však být pro naše podmínky
samozřejmě homologovány. Pokud má zařízení mezinárodní schvalovací značku, může
si toto koncové zařízení každý přivézt i z ciziny a po ohlášení provozovateli
sítě i sám připojit. Druhý případ se týká omezených zdrojů v našem případě
zejména kmitočtů. Není např. problém vybrat dalšího operátora pro systém GSM,
ale kmitočty máme volné pouze pro dva! Není zde tedy v současné době možnost
neomezeného rozbití dřívějšího monopolu. Vznikl tedy pouze jakýsi "duopol", kdy
záleželo pouze na zadaných podmínkách při výběrovém řízení, aby dva vybrané
podniky dokázaly suplovat konkurenční soutěž trhu. Domníváme se, že se to
povedlo. Výsledek je stejný, jako kdybychom připustili neomezený počet
operátorů, z nichž někteří by stejně během času z tvrdého konkurenčního boje
odpadli. Pokrytí signálem obou operátorů se (včetně kvality) zvyšuje a ceny
příjemně klesají. Nejsložitější případ je právě ten třetí, týkající se pevných
linek přičemž je jedno, jestli mluvíme o telekomunikacích, silnicích,
plynovodech, ropovodech, rozvodu elektrické energie či o železnicích. Není
totiž vůbec jednoduché postavit další linku nebo trať vedle již stávající.
Znamená to nejen zabrat další hektary pozemků, ale i tvrdé zásahy do životního
prostředí.
Z těchto důvodů se trh v telekomunikacích po pevných linkách rozvíjí pomalu a v
současném přechodném období vyžaduje zásadní regulační zásahy příslušných
orgánů. Tento postup není ničím výjimečným, neboť podobně se chovají v současné
době v Německu, Anglii a dokonce i ve Spojených státech. Jakýkoliv monopol tedy
můžeme teoreticky rozbít již zítra přidělením neomezeného množství licencí, ale
pokud neexistují odpovídající podmínky, bylo by to jen plácnutím do vody. Pro
příklad nemusíme chodit daleko: pokus o zavedení konkurenční sítě a operátorů
ve vybraných územích ČR zatím není nejúspěšnější.
Existuje návod, jak z toho ven?
Opisovat nebo kopírovat nemáme kde, neboť každý stát má své specifické
problémy, se kterými se vypořádává po svém. Navíc jednotlivé sítě se historicky
vyvíjely různě, bez ohledu na to, že jsou vzájemně propojeny. Nemůžeme tedy
dost dobře použít praktiky realizované např. v americkém Texasu, protože i ty
se liší od praktik aplikovaných ve Velké Británii či v německém Šlesvicko-
Holštýnsku. Všude se však potýkají s obrovskými náklady, které musí vynaložit
na vybudování jakékoliv paralelní sítě! Uživatelé, provozovatelé, ale i
"regulátoři" tedy tlačí na průmysl a výrobce v tom smyslu, aby vymysleli a
vyrobili nové alternativní technologie, které by byly podstatně levnější, než
ty stávající, které by posloužily dobré věci a tou je zavedení smysluplné
konkurence i do drátových telekomunikací.
Mohou v tom hrát roli tzv. "optokabely"?
Není problémem přidělit v této moderní technologii určité linky (okruhy)
jednotlivým providerům. Je ale třeba si uvědomit, že každý kabel a každé vedení
někomu patří. Ten někdo rozhodně ze své dobré vůle kapacity jen tak někomu
nepřepustí, ale bude za to chtít reciproční pronájem. A protože ceny v
telekomunikacích za pronájmy nejsou regulované, mohlo by se velice snadno stát,
že za propůjčení "kusu" kabelu by zaplatil víc než za jeho novou výstavbu.
Optokabely tedy v tomto směru nic neřeší. Probleskují však zprávy o využití již
postavených energetických přípojek pro telekomunikační služby. Toto řešení by
určitě přineslo "nový svěží vítr" (jak říká klasik) do hledání trhu v tomto
oboru.
Pane vrchní řediteli, prozraďte nám, co se za poslední tři roky (ne)podařilo
vašemu úřadu v telekomunikacích udělat...
Podařilo se toho poměrně dost, po určitých peripetiích zejména stoupl význam
Českého telekomunikačního úřadu na našem trhu. Smutné je, že více nám "fandí" a
respektují nás v zahraničí. Domnívám se, že pozitivním bezesporu bylo, že jsme
svá rozhodnutí a aktivity otevřeli veřejnosti v tom smyslu, že jakékoliv
aktivity směřující k vydání norem, pravidlům, rozhodnutí či generálnímu
povolení nejprve zveřejňujeme v Telekomunikačním věstníku. A teprve po veřejné
diskuzi a utříbení názorů vydáváme definitivní znění. Abych byl konkrétní: náš
trh se podařilo otevřít v některých dalších komunikačních segmentech (např.
jsme udělili dvě licence na veřejný pagingový systém Hermes), podařilo se nám
"rozpohybovat" trh s GSM a připravujeme otevření dalších vyšších pásem tak,
abychom v nejbližší době mohli stávající dva operátory "poškádlit" třetím
operátorem mobilních telefonů. Zároveň se nám pro radiokomunikační část
telekomunikačního trhu podařilo vydat nejdůležitější pravidlo, kterým je
"Národní kmitočtová tabulka". Rozdělení kmitočtů v ČR tedy již není tajemstvím,
ale každý si tabulku může skutečně koupit a zjistit, jak jsme v oblasti
kmitočtového spektra kompatibilní se světem. Rovněž se nám podařilo vydat
číslovací plán pro telefonní sítě, čímž jsme udělali další krok pro přiblížení
se standardům Evropské unie. Vypracovali jsme rovněž mnoho potřebných
dokumentů, souvisejících nejen s připojením ČR k EU, ale souvisejících i se
vstupem do NATO. A věřte mi, že implementace různých mezinárodních předpisů a
regulačních plánů do českého právního řádu není žádnou procházkou po zelené
louce... Proto je potěšitelné, že v prvním kole posuzování naší připravenosti v
oblasti telekomunikací na vstup do EU jsme obstáli (školsky řečeno) na 1-.
Takže bota vás nikde netlačí?
Ale ano zejména v klesající úrovni státní správy, kam se kvalifikovaní
odborníci (zřejmě z titulu malých výdělků) zatím příliš nehlásí. To ale není
problém jen telekomunikací, ale téměř všech rezortů. Co nás však vůbec netěší,
je to, že se nám nepodařilo protlačit vládou a parlamentem návrh nového
telekomunikačního zákona, po kterém již léta volá celá naše veřejnost.
Jeho nepřijetí ale nesouvisí jen s politickými problémy současnosti. Svoji
nezanedbatelnou roli zde sehrálo to, že v tomto státě každý rozumí všemu a do
všeho chce mluvit, i když k tomu nemá potřebnou odbornost. Přesvědčili jsme se
o tom, když návrh zákona procházel připomínkovým řízením. Prakticky každý úřad
a úředník připomínkoval i to, co mu vůbec nepříslušelo a čemu vůbec nerozuměl.
Jsme vděčni za každou konstruktivní připomínku, která zákon pomůže vylepšit.
Jelikož však v roce 2000 končí monopol SPT TELECOM, bude nutné i z tohoto
důvodu nový zákon o telekomunikacích přijmout. A bude nutné tento zákon
přijmout v co nejkratší době, abychom byli na tuto situaci připraveni.
To jistě, ale jakými prostředky?
V porovnání s vyspělými zeměmi nám schází politicko-odborná osobnost s
rozhodujícími pravomocemi. Nemusí to být zrovna ministr (nebo jako v USA
viceprezident Al Gore), ale může to být někdo, kdo má patřičnou vážnost a
dokáže prosadit obecně prospěšné problémy, týkající se potřeb a oblasti
informační společnosti. Zatím totiž naši odpovědní činitelé stále dost dobře
nechápou, že kvalitní informatika podmiňuje kvalitu i úspěch mnoha dalších
oblastí lidské činnosti, počínaje státní správou, armádou, bankovnictvím a
zdaleka nekonče např. koordinací zásahů v případě přírodních katastrof...
Pane vrchní řediteli, děkuji za poskytnuté informace.
8 0622 / jaf









Komentáře
K tomuto článku není připojena žádná diskuze, nebo byla zakázána.