Telekomunikační propletence

Přelom roku přinesl nové události i do dění kolem propojovacích dohod, tedy do sporu, kde by se měly dohodnout tři st...


Přelom roku přinesl nové události i do dění kolem propojovacích dohod, tedy do
sporu, kde by se měly dohodnout tři strany s různými zájmy tak, aby vznikl
opravdu liberalizovaný telekomunikační trh, a zároveň, aby byl vzat v úvahu
prospěch občanů této země. Jak to tak vypadá, máme tady případ
telekomunikačního trojúhelníku.
Uvažte sami. Na jedné straně stojí mocná, výkonná, nicméně nepříliš efektivně
hospodařící telekomunikační společnost, která má díky monopolní minulosti jak
mnoho nesporných výhod, tak i lecjaké nelukrativní závazky. Stát, který by tuto
firmu, tedy Český Telecom, rád výhodně, ale opravdu hodně výhodně, prodal,
podniká různé kroky, jež mají zvýšit její atraktivnost pro případné investory.
Od snahy o zdržování liberalizace trhu až po napomáhání k zajímavým zakázkám.
Druhou stranu trojúhelníku tvoří tzv. alternativní operátoři. Jsou to většinou
mladé společnosti, výkonné, ostře hlídající efektivnost svého podnikání. Mají
zkušenosti s provozováním datových sítí, v oblasti hlasových služeb má však
nějakou praxi jenom GTS, a to díky síti Dattelu. Bez fungování liberalizovaného
trhu však nemají šanci se prosadit. Třetí stranou je Český telekomunikační úřad
(ČTÚ), který by měl dbát na dodržování zákonů, a vůbec dohlížet, aby se náš
telekomunikační trh rozvíjel podle pravidel a ve prospěch celé společnosti.
Jeho rozhodnutí jsou pro telekomunikační firmy závazná. Naskýtá se však otázka
komu je zodpovědný ČTÚ? Co se stane, pokud jeho rozhodnutí nebude správné? Jaký
mechanismus vyvažuje tlaky ze strany vlády, firem a zájmy společnosti? Z
trojúhelníku se tak může klidně stát čtverec na vzniklou pozici můžeme dosadit
nás všechny, občany této země, telefonující jak soukromě, tak v rámci
podnikatelských subjektů. Všichni bychom přivítali příznivější telekomunikační
poplatky a širší nabídku služeb! Nikoli za dveřmi, ale již ve středu místnosti
totiž stojí nová ekonomika se svými závratnými možnostmi. Nicméně hned vedle ní
číhá nebezpečí z prodlení. Ať se nám to líbí nebo ne, další rozvoj celé
ekonomiky je do značné míry závislý na rozvoji telekomunikací. Vraťme se k
propojovacím dohodám. Po základních rozporech stanovil ČTÚ metodiku výpočtu cen
za propojení sítí. Ta ovšem opět vychází z nákladů namísto navrhovaného
benchmarkingu a je tedy opět zkreslující. Je pravda, že po tomto výpočtu klesly
nároky Českého Telecomu z 1,79 Kč na 60 haléřů, nicméně je to stále 2x více,
než jsou hodnoty navrhované podle benchmarkingu (srovnání cen platných v EU).
Právě na této hodnotě (31 haléřů za spojení místního hovoru ve špičce) se
dohodli mezi sebou všichni alternativní operátoři tedy společnosti Aliatel,
Contactel, E-tel (Globix), GTS a UPC. Skutečností však je, že pokud bychom se
řídili tzv. best practice, neboli podle těch nejlepších cen a porovnávali
hodnoty nikoliv s rokem 1999 ale 2000, mohla by se cena za propojení dostat i
pod 10 haléřů. Zatím je známo, že nové cenové návrhy Českého Telecomu odmítl
jak Aliatel, tak Contactel. Rozhodnutí o konkrétních cenách za propojení se tak
obloukem opět vrací zpět k ČTÚ.
V tomto světle je zodpovědnost ČTÚ vskutku zásadní. Jeho úvaha bude mít přímý
vliv nejen na obsah našich peněženek, ale i na ekonomický rozvoj země. Co se
však může stát, bude-li se ČTÚ rozhodovat stejným způsobem, jako Rada pro
rozhlasové a televizní vysílání? Kdo bude stávkovat, kdo vyjde do ulic? Nejspíš
nikdo. Alternativní operátoři budou skřípat zuby a buď se přizpůsobí, nebo se
odvolají. Podle zpráv, které přišly těsně před uzávěrkou, to vypadá na tu první
variantu. ČTÚ se rozhoupal a rozhodl podle očekávání tak, aby se vlk nažral a
koza zůstala pokud možno celá. Ve vydaném cenovém výměru se sazby za propojení
pohybují v intervalu od 33 haléřů do 1,59 Kč za minutu s tím, že klíčová sazba
(místní hovor ve špičce) byla stanovena na 66 haléřů. To je více jak
dvojnásobná sazba proti hodnotě, kterou si alternativní operátoři stanovili
mezi sebou. Těžko vyhlásit vítěze ale spotřebitel to nebude.
Nejsou to však jediné události, které v oblasti komunikací víří vodu. Zdá se,
že zájem o právo na přenos digitálního signálu České televize ze studií k
pozemním vysílačům postavil proti sobě dva polostátní giganty Český Telecom a
České Radiokomunikace. Spor o nesporně lukrativní zakázku vznikl ještě v dobách
bývalého generálního ředitele České televize Dušana Chmelíčka. V rámci jím
vypsaném tendru zvítězil Český Telecom, nicméně smlouva nebyla dokončena. V
době následující krize pocítily ČRa šanci výsledek výběrového řízení zvrátit a
výsledkem bylo, že se nezavděčily nikomu.
1 0043 / dar









Komentáře
K tomuto článku není připojena žádná diskuze, nebo byla zakázána.