Teleworkeři nastupují

Podle zprávy společnosti IDC je v Evropě do roku 2005 očekáván explozivní nárůst počtu lidí pracujících na dálku...


Podle zprávy společnosti IDC je v Evropě do roku 2005 očekáván explozivní
nárůst počtu lidí pracujících na dálku, většinou prostřednictvím informačních a
telekomunikačních technologií tzv. mobilních pracovníků a teleworkerů. Zatímco
v roce 2000 jich bylo v evropských firmách evidováno zhruba 10 milionů, o pět
let později by tento počet měl dosáhnout 28,8 milionu lidí. Tato nová metoda
práce se stává stále oblíbenější firmy uvádějí mezi hlavními výhodami využívání
vzdálených pracovníků zvýšení konkurenceschopnosti, vyšší produktivitu a v
konečném důsledku lepší pracovní podmínky. Více než 45 % teleworkerů je
zaměstnáno u velkých a nadnárodních společností, které nejčastěji působí v
oblasti podnikatelských služeb (business services), financí a v sektoru
zdravotnictví.

Kdo je kdo?
Koho je vlastně možné zařadit jako teleworkera? V souvislosti se vzdálenými
pracovníky se totiž obvykle používají dva různé pojmy: mobilní pracovník a
teleworker. Podle IDC je možné jako mobilního pracovníka označit jednotlivce,
který tráví nejméně 20 % svého pracovního času mimo domov nebo hlavní místo
výkonu své práce, případně mimo obě tato místa. Na druhé straně teleworker je
člověk, který pracuje z domu, a to nejméně 1 den v týdnu. Teleworker obvykle
respektuje 5denní pracovní týden. Obě kategorie těchto pracovníků jsou počítány
mezi tzv. bílé límečky.
V souvislosti s tímto rozdělením uvádí IDC podrobnější čísla popisující
předpokládaný vývoj. Mobilních pracovníků je dnes a i v budoucnu očekáváno
podstatně víc v roce 2000 jich bylo evidováno 6,2 milionu a v roce 2005 má
jejich počet dosáhnout 20,1 milionu. Počet teleworkerů doplňuje výše uvedená
čísla 3,8 milionu v roce 2000 má vzrůst na 8,7 milionu v roce 2005.

Jiný kraj, jiný mrav
Jak vyplývá ze studie společnosti IDC, počet teleworkerů se v zemích západní
Evropy různí podle jednotlivých států, vertikálních trhů a velikosti firem,
které tyto pracovníky zaměstnávají. Tyto rozdíly vyplývají z odlišných
regulačních rámců, legislativy, charakteru kolektivních smluv a vůbec smluv,
které uzavírají jednotliví pracovníci se svým zaměstnavatelem, z různých
podnikových a národních kultur a vůbec hodnot uznávaných za podstatné ve
firmách. Potíž je v tom, že koncept teleworkingu není začleněn v evropské
legislativě (resp. v zákonech jednotlivých evropských zemí) a dokonce
neexistuje ani jeho standardní definice. Přesto firmy stále častěji vnímají
metody "vzdálené" práce (remote working methods), tedy mobilní pracovníky i
teleworking, jako nutný vývoj, který pomůže lidem vybraných profesí skloubit
práci se soukromým životem.
Nejvyšší počet teleworkerů a mobilních pracovníků je tradičně ve skandinávských
zemích (Norsko, Švédsko, Finsko), v Dánsku a v Nizozemí. Důvody jsou celkem
nasnadě v těchto zemích jsou nízké ceny potřebných technologií, existuje vhodný
legislativní rámec a vzdálená práce zapadá do zdejší firemní kultury. Oproti
tomu na jihu Evropy, jmenovitě ve Španělsku, Portugalsku a Řecku, je podíl
teleworkerů a mobilních pracovníků na celkovém počtu bílých límečků
(nedělnických profesí) velmi nízký. Mezi faktory tlumící rozvoj práce na dálku
patří byrokratické, komplikované a centralizované institucionální struktury,
které volným formám práce nepřejí.









Komentáře
K tomuto článku není připojena žádná diskuze, nebo byla zakázána.