Testujte bez zábran: Virtuální PC a jejich možnosti

Pryč jsou časy, kdy důkladné otestování určité konfigurace a spolupráce operačních systémů či aplikací vyžadov...


Pryč jsou časy, kdy důkladné otestování určité konfigurace a spolupráce
operačních systémů či aplikací vyžadovalo zapůjčení či koupi hardwaru ve větším
rozsahu. Technologie pro simulování počítačů třídy PC výrazně pokročila vpřed a
dozrála do podoby, jež uspokojí i velmi náročné uživatele či nekompromisní
znalce.
Článek jsme zaměřili na dvě řešení, jejichž historický vývoj se dosti liší.
Společnost VMware se produktům tohoto typu věnuje dlouhodobě a lze bez obav
říci, že možnosti jejího softwaru se povětšinou staly etalonem. Vedle pak stojí
nabídka giganta Microsoftu, jenž ucítil tržní příležitost a díru ve svém
portfoliu vyřešil akvizicí produktu Conectix, který urychlenou transformací
přetvořil k obrazu svému.

VMware Workstation 4.5.1
Aplikace nesoucí jméno společnosti svých tvůrců dnes patří k nejvyspělejším
svého druhu a nabízí opravdu výborné možnosti. V základním provedení
Workstation je určena pro testování či výuku, a pokud byste uvažovali o
pokročilé implementaci na produkční serverovou platformu, vězte, že existují
ještě vyšší varianty GSX a ESX, jimž se budeme věnovat v některém z příštích
čísel.
Myšlenkově i prakticky je produkt zkonstruován jako co možná nejvěrnější
simulátor PC platformy, o čemž nejlépe svědčí implementace vlastního BIOSu, a
to včetně možností konfigurace pomocí odpovídajícího textového inicializačního
souboru. Veškerá další zařízení jsou pak instancím běžícím uvnitř simulovaného
prostředí nabízena opět v co možná "nejsvobodnějším" provedení, se snahou
jednotlivá PC důsledně oddělit při zachování potřebné stability.
Možnosti konfigurace pevných disků jsou široké a veskrze dostačující. Na výběr
máte rozhraní IDE a dvě varianty SCSI (BusLogic a LSI Logic), takže testování
větších serverových instalací nic nebrání, přičemž počet disků není omezen
žádným malým číslem, což dovolí simulovat a demonstrovat např. softwarové RAID
řešení na 6 discích. Reálně tedy můžete simulovat clusterová řešení, třeba v
podání služby Windows Clustering s následně běžícím MS SQL či MS Exchange
Serverem. Samozřejmostí je možnost návratu k dřívějšímu stavu virtuálních
disků, a to i při velmi komplikovaných implementacích.
Velký potenciál rovněž nabízí simulace síťových karet. Podporovány jsou tři
základní režimy, kdy můžete sdílet fyzické připojení, vytvořit NAT do virtuální
sítě nebo tuto úplně oddělit a případně ji vybavit zabudovaným DHCP serverem.
Funkcionalita je poměrně věrná, takže se nemusíte obávat konfliktů MAC adres, a
s úspěchem lze prověřit nastavení a spolupráci firewallů či obdobných síťově
"citlivých" řešení. Pro jistotu však myslete na jednu drobnost: na hostitelském
PC při seriózním testování vypněte případný personální firewall, neboť
málokterý z nich si dokáže s VMwarem korektně poradit a vaše výsledky by tím
mohly být ovlivněny. S úspěchem jsme například simulovali síťový cluster pro
vyvažování zátěže ve spojení s rozložením zátěže na několik terminálových
serverů. Rovněž simulace různých síťových útoků se nám zdála autentická. VMware
umožňuje rovněž využití externích diskových zařízení, přičemž CD/DVD mechanik
můžete namapovat větší množství, a to pochopitelně fyzicky i v podobě ISO
souborů. Potěšující je, že došlo k vylepšení BIOSu pro korektní podporu
zavádění ze sítě či "síťové diskety", což dovoluje zkoušet pokročilé služby,
jakou je například RIS od Microsoftu.
Z komunikačních rozhraní je potřeba vyzdvihnout především výbornou simulaci USB
zařízení, přičemž vám virtuální stroj dokáže "převzít" USB port tak důsledně,
že operační systém "vespod" na vašem PC již není jeho během obtěžován. Odpadají
tak tradiční autokonfigurační dialogy a varování a s úspěchem můžete simulovat
připojení přenosných disků a především dnes žádoucích Wi-Fi adaptérů, jejichž
testování bude jistě přibývat. S instalací korektních ovladačů do virtuálního
systému jsme neměli v průběhu testování sebemenší problémy a vše fungovalo.
Samozřejmou výbavou VMwaru jsou také porty sériové (COM), a to jak reálné, tak
v souboru či v pojmenované rouře, a též klasický paralelní LPT.
Po stránce výkonnostní se VMware verzi od verze zlepšuje a jeho běh je opravdu
dobrý. Pokud operačním systémům uvnitř alokujete dostatek paměti, lze pracovat
s velmi zajímavými sestavami. Prověřili jsme např. konfiguraci, kdy na
notebooku (!) běžel Windows 2003 Server a v simulaci na externím disku přes
rozhraní FireWire pak další tři instance téhož systému, se síťovým clusterem
pro vyvažování zátěže a terminálovými službami. O stabilitě produktu svědčí
fakt, že i po hibernaci (!) přenosného počítače a fyzickém znovupřipojení
externí jednotky se všechny instance bez problémů probudily, cluster nadále
pracoval, doménový řadič rovněž a klienti se mohli bez problémů připojovat.

MS Virtual PC 2004
Poměrně nové řešení Microsoftu je jasným signálem nejen firmě VMware, že do
budoucna i na tomto poli hodlá být Redmond soběstačný. Nezůstalo u jediného
produktu kromě zde dále představené základní varianty existuje již dnes
produkčně orientovaný MS Virtual Server, tedy analogie vyšších verzí
konkurenta. Přestože základ produktu byl Microsoftem zakoupen a zdálo se, že
ztráta vůči VMwaru je značná, momentálně se jedná o řešení v několika ohledech
srovnatelné. Pravděpodobně licenční politika však způsobila, že tato základní
edice je "vybavena" limity, jež nedovolují realizovat některé testovací scénáře.
Myšlenka totální simulace PC tak zde není uplatněna natolik dokonale, jak
bychom si přáli. Dobře patrné je to v případě pevných disků k dispozici nemáte
vůbec rozhraní SCSI (ani pro jiný hardware, jenž s touto sběrnicí funguje), a
jste tedy omezeni jak technologií IDE, tak počtem pouhých 3 disků. Jde o
citelnou bariéru, neboť právě simulace RAID řešení patří k nejvděčnějším. Jinak
je k dispozici plná podpora funkce "undo", tedy návratu zpět k dřívějšímu stavu
po "zpackaném" experimentu či neočekávaném pádu systému. Disky je možno stejně
jako u WMwaru definovat jako postupně přirůstající soubory, pevně alokované
soubory s danou velikostí (boj s fragmentací) či přímý přístup na fyzický disk.
Ani v případě nasazení síťových rozhraní nemáte úplně svobodnou volbu, i když v
tomto případě zdaleka nejde o tak bolestný problém jako u disků. Síťové karty
lze využít nanejvýš čtyři, ovšem v plné funkcionalitě: s přímým přístupem do
fyzické sítě, překladem adres do vnitřního prostoru či úplným oddělením od
okolní sítě. Stejně tak nechybí vestavěný DHCP server pro interní simulaci.
Mnohem citelnějším problémem, a to nejen v případě testování síťových zařízení,
však bude nemožnost využít simulaci USB rozhraní. Vzhledem k pozici, jakou
tento standard dnes zastává, neobstojí žádná výmluva: pokud program využíváte
jako simulaci pracovní stanice pro produkční účely, pak budete jako bez jedné
ruky, a chcete-li například zkoušet bezdrátové sítě, celá škála adaptérů s USB
rozhraním vám bude k ničemu. Pro upřesnění je třeba dodat, že USB funguje pro
klávesnici a myš, neboť dochází ke konverzi na virtuální PS/2 port.
Pokud budeme pokračovat přehledem simulovaného hardwaru, narazíme na standardní
provedení sériových a paralelních portů, avšak překvapení čeká u mechanik CD/
/DVD. Pochopitelně lze sdílet jak fyzickou mechaniku, tak připojit ISO soubor,
avšak nepodařilo se nám vytvořit více než jedinou virtuální CD-ROMku: ačkoliv
IDE sběrnice zahrnovala jen jediný simulovaný pevný disk, nebylo cesty, jak
napojit třeba dva ISO soubory, a to je docela škoda. Bez potíží jsme ale
využívali další vymoženosti, jako je mapování sdílených adresářů do vnitřních
PC, což značně usnadňuje práci, či režim plynulého přechodu myši ze
simulovaného prostředí do ostatních reálných oken v těchto funkcích jsou oba
produkty poměrně podobné a nabízejí dobrý komfort.
Co se týče realizace různých scénářů, můžete v případě tohoto produktu narazit
na jisté omezení též díky tomu, že jej nelze nainstalovat na jiný operační
systém než Windows. Navíc, oficiální podporu po zakoupení si zachováte v
případě, že "vespod" pojede klientská verze, tedy Windows XP nebo 2000
Professional, což je opravdu škoda. Absence Linuxu na fyzickém, hostujícím PC
nemusí být tak citelná, důležitý je fakt, že uvnitř systémy běžet mohou, i když
to pochopitelně nikde není vyloženě propagováno.

Závěrem
Pokud bychom chtěli pojednat o výkonnostním srovnání, nastanou značné potíže,
neboť zvolit seriózní metodiku je nesnadné. Jak ukázaly různé pokusy, velmi
záleží na verzi OS, na níž je vše "usazeno". Virtual PC je jednoznačně
optimalizováno na běh s Windows XP (uvnitř i vespod) a dosahuje takto
optimálních, mimochodem velmi slušných výsledků. Některé rozdíly jsou tak
extrémní, že se téměř nabízí otázka, zdali tvůrci mimochodem nevyužili
konkurenční výhody dokonalé znalosti "svých XP", jež není ostatním dostupná.
Dále záleží na typu procesoru, neboť ještě donedávna Virtual PC prakticky
nepodporovalo AMD technologie, se kterými VMware nemá problém.
Po našich testech lze zhruba říci, že oba produkty jsou podobně rychlé, při
výběru ale jednoznačně specifikujte své další požadavky: VMware je stále
symbolem větší variability, širších možností při komplikovaných scénářích a
vyšší rychlosti na různorodých OS. Virtual PC je vhodné především tehdy,
pracujete-li s Windows XP a nevadí vám některá ze zásadních funkčních omezení,
o nichž jsme hovořili. Je-li vaším požadavkem například rutinní plošný duální
provoz Windows XP jako základ a třeba Windows 98 pro zpětnou kompatibilitu
uvnitř virtuálního stroje, pak je volbou Virtual PC. Pro různorodé testování
všemožných konfigurací a roztodivných scénářů prozatím cítíme u VMwaru výrazný
náskok.

VMware Workstation 4.5.1
+plná podpora USB, podporuje SCSI, více platforem OS
-nezaznamenali jsme
Poskytl: WMware, www.wmware.com
Cena (bez DPH): 5 957 Kč (AutoCont CZ)









Komentáře
K tomuto článku není připojena žádná diskuze, nebo byla zakázána.