Textové editory ve státní správě

Státní správa jako jeden subjekt by měla zavádět, tedy vyhlašovat jakýkoli standard ať pro vnitřní komunikaci uvnit...


Státní správa jako jeden subjekt by měla zavádět, tedy vyhlašovat jakýkoli
standard ať pro vnitřní komunikaci uvnitř státní správy, nebo pro komunikaci s
vnějším světem jen v případě, že existuje standard neproprietární. I v případě
tak malého státu, jakým je Česká republika, by měla vyvíjet přiměřené úsilí k
prosazení neproprietárních, explicitně vyhlášených standardů.
Nejsou-li splněny podmínky pro vyhlášení standardů, neměla by podnikat kroky,
které objektivně vedou k favorizování standardu proprietárního, i kdyby to mělo
znamenat např. to, že grantová agentura a Ministerstvo školství České republiky
přijímají žádosti ve všech na českém trhu dostupných formátech.
To znamená, že není-li neprorietárních standardů, nemělo by existovat ani žádné
doporučení pro celou státní správu. Rozhodně nestačí ani to, že se požaduje
formát RTF. Jiná je situace v jednotlivých úřadech, které musí každý sám pro
sebe přijmout nějaké řešení umožňující tento problém zvládat v daných
organizačních a finančních podmínkách. Podle své velikosti musí zpravidla volit
pro vnitřní komunikaci a dokonce i pro výměnu informací s vnějším světem jeden
nebo několik málo formátů.
Názor na formát, v němž nějaký úřad státní správy přijímá a rozesílá textové
dokumenty, může být motivován různě. Ten můj vychází z kontextu přístupu k
informačním technologiím v činnosti jednoho úřadu na domácí poměry velkého
ústředního orgánu státní správy v České republice. Přístup sám se opírá o
několik zásad, z nichž první v pořadí i významem je zásada zachování
svrchovanosti. Požaduje, aby si subjekt počínal při rozhodování o informačních
technologiích vždy a pokaždé tak, aby si zachoval, popř. zpět získal
svrchovanost a nedostal se do nezměnitelného područí někoho, kdo jeho počínání
teoreticky ovlivňovat nesmí.
V případě takové podrobnosti, jakou v informačních technologiích formát určený
pro výměnu informací s okolím je, nepřipadá v úvahu stanovit si vlastní formát.
Pokud existuje neproprietární a dostatečně rozšířený formát, je velmi obtížné
hledat důvody, proč volit jakýkoli jiný, není-li vyhlášeno, že úřad přijímá
veškeré existující. Není-li výše vymezený formát k dispozici, je třeba hledat
další kritéria.

Situace na jednom ministerstvu
Ministerstvo vnitra je instituce dostatečně velká na to, aby mohlo hledat
nějaké řešení i na to, aby dodržování vyhlášené linie nebylo jednoduché a bylo
naopak podrobováno kritice. Ministerstvo používalo donedávna jako normu pro
vnitřní styk formát DOC, ovšem ve verzi Wordu 6.0 (Office 95). Pro vnější styk
jednotný formát nikdy nevyhlásilo. Se vstupem vyšších verzí Wordu na český trh
vznikl nevyhnutelně problém s přijímáním formátu DOC z Officu 97. Přirozený
tlak živelně si počínajících uživatelů směřuje k nezadržitelnému a zároveň
nepřijatelnému tlaku na rozpočtové výdaje tj. na okamžité pořízení nejnovější
dostupné verze příslušného softwaru pro každého z nich (obvykle ve spojení s
požadavkem na ještě výkonnější hardware a jiný vyspělý software).
Ministerstvo vnitra podniklo jiný krok do vnitřního monopolního světa textových
editorů pro prostředí operačního systému Windows zavedlo konkurenci. Zakoupilo
plošnou licenci pro jiný textový editor, který mj. nemá problémy s recepcí
formátu DOC. Ministerstvo by rádo dospělo k možnosti zavést obligatorní
společný formát pro vnitřní výměnu textových souborů i pro určité případy
výměny informací v elektronické formě s vnějším světem. Nepředpokládá, že by
někdy zavádělo povinnost používání jednoho formátu pro vnější svět obecně. Na
základě dostupných informací vychází z představy, že by se takovým standardem
mohl stát již existující a dostupný XML Extensible Markup Language.
9 0001 / ram









Komentáře
K tomuto článku není připojena žádná diskuze, nebo byla zakázána.