Třetí operátor mobilní sítě prokletí, nebo výhra?

Tak máme konečně třetího operátora. Mnozí odborníci z toho hned odpočátku nebyli nadšení a upozorňovali na nespln...


Tak máme konečně třetího operátora. Mnozí odborníci z toho hned odpočátku
nebyli nadšení a upozorňovali na nesplnitelnost slibů výherce tendru, jiní,
jako např. firma Orange, toto rozhodnutí dokonce napadají soudně. K rozvoji
mobilní komunikace dochází celosvětově, a tak se s podobnými problémy setkávají
i jinde. Pojďme se tedy podívat za třetími operátory nejen po Evropě, ale i do
Asie, Jižní Ameriky či do Afriky.
Irsko
Třetí licenci na provozování mobilních služeb v Irsku získala v polovině ledna
1998 společnost Meteor Group. Tato americká firma sídlí v Seattlu a patří ze 60
% pod Western Wireless, 30 % pak patří irské soukromé firmě RF Communications a
10 % americké konzultační společnosti Walter Group. V soutěži o třetí licenci
porazil Meteor Group nám tak známý Orange z Velké Británie. Soupeři na irském
trhu mu jsou Esat Digifone, pobočka Esat Telecom Group, a Eircell, součást
státní telefonní společnosti Telecom Eireann.
Společnost Meteor Group se zaručila začít poskytovat své služby do devíti
měsíců od získání licence, proinvestovat na své síti 426 milionů dolarů během
čtyř let a zaměstnat okolo 600 lidí na co nejdelší úvazek. V den spuštění sítě
měla její síť pokrýt třetinu populace a v prvním kalendářním roce chtěli získat
70 000 uživatelů. Licence byla vydána na 15 let. Hlavní překážkou pro třetího
operátora v Irsku byla a je licenční podmínka vystavět svou vlastní síť, která
bude respektovat požadavky organizací pro životní prostředí a jejíž stožáry
budou splňovat zdravotní a estetické požadavky.
Přitom strategie firmy Orange obsahovala nabídku na proinvestování 910 milionů
dolarů na výstavbu vlastní sítě a slib vytvořit irskou síť, která by se spojila
s existující anglickou a severoirskou, tak aby vznikla první irsko-anglická
nadnárodní služba.
Na doplnění je nutno říct, že co se nepodařilo v Irsku, vyšlo firmě Orange již
počátkem dubna stejného roku (1998) v Severním Irsku. Už koncem dubna, tedy v
době tendru, zde rozběhla své služby a spustila síť pokrývající celé Severní
Irsko. Mezi nové služby patřily snadnější nákup mobilního telefonu, 14denní
záruka vrácení peněz, záznamová služba aj.
Rakousko
A opět Orange. Začátkem srpna 1997 vyhrál podíl na třetí licenci mobilní sítě v
Rakousku. Ano, jen podíl. Skutečným výhercem vládou vyhlášeného tendru se stalo
konsorcium Connect Austria, v němž má Orange 17,45% vklad. Licence se
vztahovala na síť 1 800 MHz a je postavena na shodné technologii, jakou má
Orange na stejné frekvenci v domovské Británii. Dalšími členy Connect Austria
pak jsou Radex Heraklith, VIAG, Constantia, Telenor a Tele Danmark.
Původně dosahovala penetrace v Rakousku 9 % (zhruba 700 000 uživatelů), se
vstupem konsorcia začalo toto číslo rapidně stoupat. Orange nabídl opět větší
množství pracovních příležitostí a zkušenosti z výstavby sítě v Británii.
Maďarsko
V Maďarsku probíhal boj o licenci na finančním poli kdo nabídl víc, vyhrál. A
tak se vítězem staly společnosti AirTouch Communications (součást firmy
Vodafone) a RWE Telliance (druhá největší německá firma), které zaplatily v
polovině června 1999 částku 202 milionů dolarů (devětkrát víc, než byla
minimální stanovená cena v podmínkách) za třetí licenci s dobou platnosti 15
let. Tyto dvě společnosti vytvořily společnost Primatel a rozhodly se
proinvestovat 800 milionů dolarů. Podle smlouvy jsou povinny spolupracovat
formou joint venture s Antenna Hungaria, národním rozhlasovým a televizním
broadcasterem, a s Magyar Posta, národní poštovní službou.
Primatel měl podle podmínek spustit síť do šesti měsíců od podepsání smlouvy s
vládou. Také dostal licenci na provozování sítí v pásmech 900 i 1 800 MHz. O
pásmo 1 800 MHz však zažádali i stávající operátoři Pannon GSM a Westel 900,
kteří za rozšíření zaplatí 11 miliard forintů (tedy čtyřikrát méně, než
zaplatila za licenci společnost Primatel). Nicméně Primatel zaplatil i za
900MHz frekvenci, kterou již stávající operátoři úspěšně provozují, a díky tomu
bude moci ve své síti používat kombinovaný provoz 900/1 800 MHz, a tedy výrazně
ušetří při budování plošného pokrytí.
Hlavním konkurentem Primatelu bude zřejmě největší telefonní společnost v
Maďarsku, jíž je Matáv. Ta hodlá využít předkupního práva a koupit tak 49 %
akcií maďarského mobilního provozovatele Westel. Tento balík akcií drží
společnost MediaOne, se kterou Matáv jedná.
Za zmínku stojí, že do tendru se vedle Airtouch s RWE přihlásila i Orange
Hungaria (opět ten Orange) a CG Sat-Mannesmann Eurokom, přičemž vláda vyřadila
rakouský Mobilkom Austria v prvním kole, a British Telecommunications (největší
britský operátor) nestihl podat nabídku ve stanovený čas.
Španělsko
Pro Španělsko byl přelomovým rokem ten s koncovkou 98. Španělská vláda a
Evropská komise liberalizovaly ke konci listopadu 1998 telefonní trh, tedy o 12
měsíců později než ostatní členové Evropské unie. Do té doby působily v oblasti
telekomunikací na španělském trhu dvě firmy: Telefonica a ATT, které
spolupracují, a Retevision, již chtělo zakoupit několik velkých
telekomunikačních firem.
Díky vyhlášení tendru na třetího operátora základních telefonních služeb se
mohla Telefonica stát členem Unisource (Swiss PTT, Telia Švédsko a PTT Telecom
Nizozemí), kde už měla 25% vklad. ATT pak začala jednat s Unisource o dohodě k
vytvoření Uniworldu. Španělsko se tak otevřelo i světu, protože např. americká
vláda začala na základě tohoto rozhodnutí podporovat vstup Španělska do GATT.
Telefonica je totiž jediná španělská společnost, která má povolení provozovat
své služby v zahraničí, resp. právě v USA (spoluúčastí ve firmě TLD v Puerto
Rico).
Svou snahu být třetím operátorem hlavních telefonních služeb potvrdila už
dlouho před tímto rozhodnutím společnost France Telecom SA. Šlo o už druhý
pokus France Telecomu vstoupit na španělský trh, když v červenci roku 1997
nevyhrál licenci na druhého operátora (společně s ním utvořily tehdy konsorcium
Endesa, největší španělská elektrárenská společnost, a Telecom Italia).
Při druhém pokusu o dohodu s Cableuropa, kabelovou televizní společností,
kterou vlastní Bank of America, General Electric Capital Markets, Callahan
Associates, Ferrovial, Banco Santander a Banco Central Hispano. Další nabídku
učinil British Telecom. Cableuropa, největší španělská kabelová společnost
současně usilovala o třetí licenci provozovatele kabelové televize v Madridu.
Pokud jde o mobilní operátory, pak se výše uvedená deregulace dotkla i tohoto
segmentu: už koncem prosince byly schváleny nové zákony mířící tímto směrem. V
současné době působí ve Španělsku Airtel (druhý největší operátor), který z 34
% vlastní British Telecom, z 21,7 % AirTouch a zbytek patří elektrárenské
společnosti Endesa a firmě Union Fendosa. Posledně dvě jmenované firmy pak
investovaly 2 miliardy dolarů z tohoto podílu do třetího operátora mobilních
služeb, konsorcia Amena, které dále vlastní Retevision. Jak vidno, pevná a
mobilní síť jsou ve Španělsku pevně propojeny jednotlivými vlastníky. Určitou
část Ameny pak vlastní ještě Telecom Italia Mobile.
Čína
Začátkem dubna 1998 čínské ministerstvo komunikací uvolnilo trh. Do té doby zde
byly tři "pozemní" firmy, nyní se otevřela i možnost pro mobilní operátory se
standardem CDMA. Staré ministerstvo pošt a telekomunikací (MPT) splynulo s
bývalým ministerstvem elektrárenství, a vytvořilo se tak nové ministerstvo
zodpovědné za rozvoj sítí a vysílačů. Před restrukturalizací ovládal trh China
Telecom, dítko to MPT.
Druhý operátor, Unicom, do té doby také spolupracoval s vládou, takže ten třetí
Great Wall (Dlouhá zeď) měl velmi těžké podmínky. Vytvořil joint venture s
firmou Cesec, donedávna komerční součástí Čínské lidové armády, nyní pod MPT.
Ostatně, vojenské síly kontrolovaly v Číně donedávna veškerý obchod, ale v
současné době má armáda zákaz komerčně podnikat.
Už z toho důvodu jsou finanční vztahy ve společnosti Great Wall, provozující
třetí licenci mobilního operátora, nejasné. Oficiálně je spravován občanským
managementem a jeho konkurenty jsou Telecom a Unicom. Zatímco tito dva
operátoři vytvořili síť GSM a varianta sítě CDMA jim slouží jen jako zkušební,
třetí operátor vytvořil CDMA síť jako svoji hlavní a pokryl jí celou Čínu. A
jsme opět u armády ta totiž může spektrální pásma CDMA kontrolovat.
Operátoři spolupracují s různými firmami např. Motorola si zajistila Peking,
kde má 45 000 zákazníků a již letos by měl jejich počet dosáhnout až 540 000.
Šanghaj "obsadil" Samsung, má 60 000 uživatelů a plánuje rozšířit síť na 200
000 zákazníků během tří let. Uzavřel již kontrakty za 197 milionů dolarů.
Zatímco ostatní pracují na vybudování CDMA sítě, pokračují Telecom a Unicom v
rozvoji GSM. Např. Telecom už má kontrakty za 1 miliardu dolarů, Nokia v
provincii Henan za 130 milionů dolarů, Ericsson v provincii Guangdong za 369
milionů dolarů (i když sem patří i analogové linky), v provincii Jiangsu za 182
milionů a v provincii Hebej za 58 milionů dolarů. Výše zmíněná Motorola
vydělává ve třech provinciích (Tianjin 43 milionů, Jiangsu 42 milionů a Hubej
38 milionů). Northern Telecom získal zakázku za 27 milionů, ale pořád to
všechno není nic na státní China Telecom jeho zakázky jen za jeden rok dosahují
výše 3 miliard dolarů.
Celkově měla Čína před dvěma lety 13,5 milionů uživatelů mobilních telefonů.
Předpokládá se, že toto číslo vzroste do roku 2001 na 30 milionů. Otázkou však
není dosažitelnost, ale finanční podíly a podivné transakce mezi jednotlivými
třemi mobilními operátory a možnosti dvou digitálních sítí v sice otevřeném,
ale přece jen příliš volném tržním prostředí.
Slovensko
Slovenský tendr na třetího operátora snad netřeba zmiňovat. Takové dvojité
fiasko východní Evropa nezažila, a leckterá obvinění z úplatkářství mají mít
dohru u soudu. I zde šlo o frekvenci 1 800 MHz a o podobné podmínky jako v
České republice. Ty však natolik nevyhovovaly možným uchazečům, že se do tendru
nakonec nikdo nepřihlásil. Na první pokus sice byl vyhlášen vítěz, ale ostatní
soutěžící podali návrh na zrušení tendru.
Výběrové řízení bylo zrušeno. Možná za to mohlo to, že slovenské ministerstvo
dopravy a spojů na druhý pokus zvýšilo vyvolávací cenu (10 milionů dolarů), a
vyžadovaný podíl slovenského kapitálu se snížil na 34 %. Objevily se i možnosti
sankcí za nesplnění podmínek až do výše 20 milionů dolarů. V prvním tendru své
štěstí zkoušela mj. firma TatryTel, která počítala se společností AT&T Wireless
Services jako zahraničním partnerem. Druhý původní zájemce Telenor GSM už také
podruhé "štěstí" nezkusil.
Itálie
K aféře došlo také v polovině roku 1998 při výběru třetího operátora v Itálii.
Podle prvních posudků vláda preferovala nabídku konsorcia Wind (France Telecom
24,5 %, Deutsche Telecom 24,5 % a státní Enel), ale současně chtěla dát licenci
konsorciu Picienne (Mediaset, BT, Telenor, benzinová společnost ENI, Banca
Nazionale del Lavoro a pojišťovna INA). Rozdělení licence odmítly shodně oba
subjekty, a Picienne v souvislosti s tím z tendru odstoupil a jeho mluvčí
oznámil, že se nemíní pokusit ani o ohlašovaný tendr na čtvrtého poskytovatele
mobilní sítě. V průběhu tendru také docházelo ke změně podmínek ačkoliv měl
zpočátku vítěz vybudovat síť na 1 800 MHz, časem si vláda řekla, že v pásmu 900
MHz je ještě dost místa a pásmo 1 800 že ponechá pro čtvrtého operátora.
Na italském trhu působili v té době již dva operátoři: Telecom Italia Mobile a
Omnitel Pronto Italia. Podmínky třetí licence jsou stejné jako byly pro ně.
Např. nutnost spolupracovat s Telecom Italia na využití stávajících stožárů.
Přesto se vyskytly pochybnosti o regulérnosti soutěže už ve chvíli, kdy se
přihlásil Wind. Ten z větší části vlastní Enel, jenž patří pod italské
ministerstvo financí. Ostatní účastníci se obávali podhodnocených cen
společnosti Wind a dotací ze strany státu. Wind by také získal licencí možnost
spolupracovat se stávajícími operátory, ale těm se to nelíbilo oni za síť
museli zaplatit a někdo jiný by ji získal zadarmo?
Nakonec Wind vyhrál, ale hned zpočátku se dostal do velkých problémů, z nichž
nyní viní 24,5% vlastníka Deutsche Telecom a žádá po něm úhradu za finanční
újmu ve výši 155 milionů euro. A mezitím, se skoro ročním zpožděním, vyhlásila
italská vláda boj o čtvrtou licenci. O tu však nikdo moc nestojí pásmo 1 800
MHz nakonec přece jen získal Wind, navíc zbývá již jen malá část italského
trhu, kterou by stálo za to podchytit.
Izrael
Třetí licenci na mobilní síť vyhrála v Izraeli počátkem roku 1998 společnost
Hutchison Telecommunications. Jde o konsorcium firem Hutchison (57,5 %), Matav
Cable Systems Media (25 %) a Elbit (17,5 %). Licenci získalo na 10 let a
zavázalo se proinvestovat 1 miliardu dolarů. Navíc bude první, kdo v Izraeli
vybuduje GSM síť, protože ostatní dva operátoři Pelephone a CellCom používají
technologii NAMPS, respektive TDMA.
Tendru se zúčastnily i další světové společnosti: např. Bell, Mannesmann či
hongkongský Hutchison Whampoa. Přitom izraelský trh patří k nejrychleji
rostoucím na světě penetrace je zde 18 % a očekává se, že během dvou let
vzroste na 40 %. Pěkně je to patrné i na absolutních počtech uživatelů zatímco
v roce 1994 jich bylo 120 000, o dva roky později vzrostlo toto číslo takřka na
desetinásobek na jeden milion.
Indie
V Indii ještě neskončil konkurz na třetího operátora mobilní sítě, ale už
probíhá tendr na čtvrtého. Tím by měla být společnost DoT (Department of
Telecommunications). Ano, v Indii stále ještě většinou existují na provozování
mobilních telefonních služeb vládní monopoly. A to už od roku 1992, kdy zde
poprvé udělili licence pro dva operátory, každou pro jiný region. Nakonec si
Indii rozdělili tři operátoři: British Telecom, Swisscom a Hutchison Whampoa
(indická pobočka) a proinvestovali více než 1,2 miliardy dolarů na výstavbu
sítě pro 130 měst. Operátoři však museli úzce spolupracovat s indickými firmami.
Indii trápí ještě jeden problém některé soukromé společnosti doposud
nezaplatily za licence a celková ztráta indické vlády v této oblasti se
odhaduje na 30 miliard rupií. Je to důsledek toho, že počet uživatelů neroste
tak rychle, jaké byly předpoklady. Na nové zákony se však v Indii doposud čeká.
Keňa
Generální ředitel regulátora Komunikační komise Keni (CCK) rozdělil letos v
červnu první licenci na mobilní síť mezi dvě společnosti: Telecom Kenya a
Postal Kenya (POSTA). Formou joint venture s první jmenovanou firmou vznikl
Safaricom soukromá firma, již vlastní ze 40 % Vodafone a ze 60 % právě Telecom
Kenya. Už v prosinci očekává CCK nabídky na druhou licenci a během pěti let
bude vyhlášen tendr na třetího operátora.
Venezuela
Důvodem pro výběr třetího operátora ve Venezuele bylo přetížení linek dvou
stávajících (Movilnet a TelCel). Přitom TelCel začal nabízet služby v roce 1988
a má 300 000 uživatelů (z nadpoloviční většiny jej vlastní BellSouth), Movilnet
začal v roce 1991 a má přes 500 000 zákazníků. A tak v první polovině roku 1998
zadal ConaTel (Národní telekomunikační komise) podmínky pro třetího operátora v
tendru, který opět měl proběhnout formou aukce.
Koncem prosince stejného roku se pak ConaTel sešel se zájemci. Ale potvrdil se
jen názor odborníků ConaTel totiž o třetím operátorovi uvažoval už v roce 1995
a vítěz měl být znám koncem toho roku, nakonec se však termíny posunuly na
neurčito. V roce 1996 oznámil, že licence bude udělena v roce 1997, i nyní však
vše odložil opět na neurčito.
JAR
V současné době je na pořadu jednání vlády JAR třetí licence mobilního
operátora v této republice. Veškeré posudky odborníků k tomu jsou sice veskrze
negativní, protože nový operátor by musel jít s cenami příliš dolů, přesto jde
o neustále rostoucí trh. Za čtyři roky od spuštění první sítě v roce 1994 zde
mobilní telefonie získala 2,3 milionu uživatelů a na konci příštího roku se
předpokládá, že jich bude 6,3 milionu.
Závěr
Tolik tedy o zkušenostech zahraničních. Kniha historie třetího operátora v ČR
má již také popsány první stránky a Český Mobil se nyní dostává do jedné z
nejdůležitějších etap svého vývoje.
0 0095 / pen









Komentáře
K tomuto článku není připojena žádná diskuze, nebo byla zakázána.